O tom, že některé zážitky z dětství dokáží dítěti zásadně poničit sebevědomí, už v našem podcastu byla řeč. Co ale jako rodiče můžeme pro své dítě udělat, abychom svému dítěti pomohli sebevědomí budovat? Jak podpořit v dítěti sebejistotu, soběstačnost, sebelásku, pocit vlastní hodnoty, ale i to, aby si uvědomovalo své pocity a potřeby? O tom je další díl našeho podcastu.
Co to je sebevědomí
Je poměrně mnoho různých pohledů na to, co to vlastně je sebevědomí. Existují dokonce i články zabývající se analýzou jednotlivých konceptů jako např. ten od kanadské profesorky psychologie na Univerzitě v Québecu Christiny Doré.
Psychologie na sebevědomí pohlíží jako na komplexní spojení několika atributů, které jsou vzájemně provázané. Nejčastěji bývají zmiňované atributy jako sebehodota, sebepřijetí, postoj vůči sobě samému a sebeúcta, doplněné o sebejistotu a pocit důstojnosti, které pak vyúsťují v sebepotvrzení, snadné navazování vztahů s ostatními a resilienci (viz 22. díl). Důležité je, že sebevědomí je „živý organismus“, který se v čase vyvíjí na základě každodenních prožitků a aktivit, a to oběma směry. Jeho změny přitom probíhají někdy dost skokově – jako např. při vítězství v důležitém turnaji, nebo při náhlém rozpadu partnerského vztahu.
Existuje dokonce i jednoduchý dotazník na měření sebevědomí – tzv. Rosenbergova škála sebevědomí, se kterou přišel Morris Rosenberg z Princeton University v roce 1965 a která se od té doby využívá v celosvětovém měřítku. Ten obsahuje jen 10 otázek se 4 možnými odpověďmi, které se ptají na spokojenost se sebou, sebepojetí, schopnosti, pýchu na své výsledky, pocit vlastní hodnoty, respekt k sobě a postoj vůči sobě.
Pokud bychom se podívali, z jakých dílků se mozaika sebevědomí skládá, pak by tam určitě byly:
- Soběstačnost, tedy schopnost obstarat si své vlastní základní potřeby,
- Sebejistota (self-efficacy), neboli schopnost zajistit si sám pocit bezpečí, umět se na sebe spolehnout i v těžkých situacích, vědět, že to zvládnu,
- Sebeláska, tedy schopnost mít rád sám sebe takového, jaký jsem, a chovat se v životě podle toho,
- Sebehodnota, tedy pocit, že mám hodnotu jako člověk a jednat podle toho vůči sobě i ostatním,
- Self-awareness neboli sebe-vědomí, vědomí si sebe sama, schopnost vnímat v různých situacích své pocity, potřeby, schopnosti, možnosti ale i hranice.
Rosenbergův test sebevědomí
Rosenberg Self-Esteem Scale (SES) se skládá z celkem 10 otázek. Na každou z otázek lze odpovědět čtyřmi různými odpověďmi, a to:
- Silně souhlasím
- Souhlasím
- Nesouhlasím
- Silně nesouhlasím
Otázky v testu jsou následující:
- „Cítím, že jsem člověk, který má hodnotu na stejné úrovni s ostatními“
- „Cítím, že mám řadu dobrých kvalit.“
- „Celkově mám tendenci pociťovat, že jsem neúspěšný/á“*
- „Jsem schopný zvládat věci stejně dobře jako většina ostatních lidí.“
- „Cítím, že na sebe nejsem moc pyšný/á“*
- „Zaujímám k sobě pozitivní přístup.“
- „Celkově vzato jsem se sebou spokojený.“
- „Přál(a) bych si mít k sobě více respektu.“*
- „Rozhodně se cítím občas zbytečný/á.“*
- „Občas si připadám, že jsem k ničemu.“*
Podle toho, jak jste na jednotlivé otázky odpověděli, si sečtěte body:
- u otázek 1,2,4,6,7: Silně souhlasím (3 body); Souhlasím (2 body); Nesouhlasím (1 bod); Silně nesouhlasím (0 bodů)
- u otázek 3,5,8,9,10 (označených hvězdičkou): Silně souhlasím (0 bodů); Souhlasím (1 bod); Nesouhlasí (2 body); Silně nesouhlasím (3 body).
Platí, že čím více bodů v dotazníku nasbíráte, tím lépe jste na tom aktuálně se svým sebevědomím. Maximum je 30 bodů, minimum je 0 bodů.
Soběstačnost a sebejistota
Soběstačnost, tedy schopnost opečovat své základní potřeby, je vůbec to první, co děti zajímá a co se učí – podat si hračku, sundat si z hlavy čepici, kterou tam nechci mít, ale také později sám se nakrmit a napít, časem si i sám dojít na záchod, vyčistit si zuby, umýt se, sám se obléct, obout atd.
Klíčem k soběstačnosti jsou dovednosti. Zde hrají klíčovou roli obvykle rodiče, kteří se nejen o dítě starají, ale učí ho postupně zajistit si své základní potřeby. Klíčovou roli zde, stejně jako u ostatních zvířat, hraje modelling (viz 9. díl), protože dítě se jednotlivé činnosti učí opakováním toho, co dělají jeho rodiče. Úlohou rodiče, opět stejně jako u většiny ostatních zvířat, je dítěti na začátku pomáhat, případně danou aktivitu (např. zavazování tkaniček) rozložit na menší (např. udělat uzel) pomocí tzv. shapingu (viz 9. díl), případně využít i simulace (viz 9. díl). Při budování dovedností hraje naprosto zásadní roli chválení (viz 11. díl) a angažovanost jiného člověka v procesu učení se (rodiče, učitele, případně později někoho na doučování).
Se sebejistotou je to složitější. Zásadní roli hraje totiž bezpečná vztahová vazba (viz 12. díl) a tzv. základní důvěra, tj. přesvědčení získané na základě zkušenosti s primární pečující osobou (u nás obvykle matkou), že svět je pro mě bezpečné místo. Primární pečující osoba, která není příliš úzkostná, aby dítě omezovala v jeho exploračním chování (objevování světa) a zároveň není příliš vyhýbavá, aby se dítěti při jeho objevování světa nevěnovala, dá svému dítěti dobrý základ pro další rozvoj sebevědomí. Ten se v raném věku, a to i u dalších zvířat, děje hlavně při lokomotorické hře (viz 39. díl). I další formy hry jsou však pro rozvoj sebevědomí podstatné.
Rodič však dítě musí naučit také řešit problémy (viz 23. díl) a budovat sociální vztahy (viz 25. díl). Klíčová je také podpora rozvoje resilience (viz 22. díl) a to, aby se dítě co nejdéle vyhnulo návykovým látkám, které narušují funkci mozkových okruhů pro motivaci a odměnu (viz 33. díl).
Sebeláska a sebehodnota
„Cítím, že na sebe nejsem moc pyšný/á“
„Rozhodně se cítím občas zbytečný/á.“
„Cítím, že jsem člověkem s hodnotou na stejné úrovni, jako ji mají ostatní.“
„Přál(a) bych si mít k sobě více respektu.“
„Celkově mám tendenci pociťovat, že jsem neúspěšný/á“
„Zaujímám k sobě pozitivní přístup.“
Celkem 6 z 10 bodů na Rosenbergerově stupnici sebevědomí cílí na sebehodnotu a sebelásku. Jak ji u dětí (nebo sebe) posílit? Základem všeho je poskytovat dítěti v maximální možné míře bezpodmínečnou lásku a přijetí (viz 19. díl). Klíčové je ale i správné chválení (viz 11. díl) a také to, abyste dítě naučili uspět v sociálních vztazích (viz 23. díl) a abyste doma vybudovali a udržovali přijímající rodinné prostředí (viz 25. díl). Podrobněji se těmto věcem věnujeme v našich webinářích o výchově (viz 13hrichurodicovstvi.cz/vzdelavani/).
Důležité je si také uvědomit, že vaše dítě bude zaujímat vztah k sobě do značné míry podle toho, jaký vztah jste k němu zaujímali vy, a to prostřednictvím tzv. internalizovaného rodiče. Vaše slova a slova vašeho partnera pak budou každý den zaznívat v jeho interním rozhovoru sám se sebou, podobně jako i vaši rodiče a představy o vašich rodičích zaujímají dennodenně prostor v tom vašem vnitřním rozhovoru. Proto je zásadní vyvarovat se vůči dítěti extrémně škodlivého emočního zneužívání (viz 24. díl), ale také emočního zanedbávání (viz 26. díl), aby se vaše dítě v dospělosti nemuseli s jejich důsledky poprat (viz 30. díl).
Sebe-vědomí
Self-awareness neboli vnímání sebe sama lze do češtiny shodou okolností přeložit jako sebevědomí, stejně jako self-esteem, což ve skutečnosti znamená schopnost sám si dodávat pocit, že jsem v pořádku (tj. esteem). Právě tzv. esteem needs jsou podle Teorie lidské motivace Abrahama Maslowa poslední a nejvýše postavenou deficitní potřebou. Jakmile ji dokážeme uspokojit, můžeme se věnovat vlastnímu rozvoji a pocitům štěstí. Do té doby naši pozornost „okupuje“ stále to, že bychom měli uspokojovat nějakou jinou deficitní potřebu. Na klid a radost proto nezůstává tolik prostoru.
Pro sebe-vědomí je naprosto klíčová péče o sebe. Do té spadá právě uspokojování jednotlivých deficitních ale i rozvojových potřeb (viz 6. díl), a to včetně kvalitního spánku. Zcela zásadní roli pro psychiku však hraje i dostatek zdravého pohybu a zdravá a správně vyvážená strava (viz 8. díl) a aktuální USDA Dietary Guidelines (viz www.dietaryguidelines.gov).
Zásadní roli pro sebe-vědomí však hraje i meditace, která se v západní medicíně a psychoterapii používá už více než půl století, díky čemuž již existují tisíce vědeckých studií o jejích pozitivních dopadech na různé oblasti psychického a fyzického zdraví.
Lepšímu kontaktu s pocity vám může dopomoci i jednoduché cvičení od Catherine Spann toho času z University of Colorado.
- Nařiďte si budíka na každý den na tři stejné časy, kdy jste vzhůru (např. 8:00, 13:00 a 19:00).
- V okamžiku, kdy budík zapípá, tak pokud je to jen trochu možné, tak se zastavte, zavřete oči, třikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte nosem a zeptejte se sami sebe: „Jak se teď cítím?“
- Sledujte jakékoliv emoce, ale i tělesné pocity – bolest zad, hlad, studené ruce, „tlak“, cokoliv.
- Výsledek si zapište do notýsku a pro to, co nedokážete nijak pojmenovat, používejte klidně metafory – „Jako zvíře zahnané do kouta,“ „Jako zavřený někde v jeskyni,“ apod.
- Přidejte také informaci o tom, co zrovna děláte a s kým zrovna jste.
Už po dvou týdnech, tj. 42 opakováních, získáte mnohem lepší přístup ke svým emocím a budete je umět mnohem jemněji vnímat, ale i popsat, ať už sobě, nebo třeba někomu jinému. Zároveň se začnete do kontaktu s emocemi dostávat i mimo check-iny. Mnohdy pomáhá v check-inech pokračovat i několik týdnů v kuse, anebo třeba i napořád – dle libosti. Možná si také všimnete, že některé pocity se ve stejný čas, ve stejnou situaci nebo se stejnými lidmi opakují. Co z toho pro vás plyne? A nešlo by si třeba některé pozitivní pocity cíleně navozovat třeba opakováním situací, ve kterých je cítíte? A co se děje při těch opakujících se vzorcích u nepříjemných emocí?
Nezapomeňte, že sebe-vědomí je důležitým nástrojem pro dosažení sebelásky ale i sebehodnoty. U nich je totiž klíčovým kritériem jednat v souladu se sebou…
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
Článek o tom, jak na sebevědomí, když základ není optimální
Článek o vlivu odpojení od emocí na náš život
DORÉ, Christina. L’estime de soi : analyse de concept. Recherche en soins infirmiers [online]. 2017, N° 129(2), 18-26 [cit. 2022-12-25]. ISSN 0297-2964. Dostupné z: doi:10.3917/rsi.129.0018
Using the Rosenberg Self-Esteem Scale, Department of Sociology, University of Maryland
Alan Kazdin, The Everyday Parenting Toolkit: The Kazdin Method for Easy, Step-by-Step, Lasting Change for You and Your Child
Alan Kazdin, The Kazdin Method for Parenting the Defiant Child