To, že děti se rády hrají, ví každý dospělý. Však kdo z nás by si nepamatoval na dětské hry – jak ty individuální s panenkami, autíčky apod., tak ty skupinové – na honěnou, na policajty a zloděje, na školu, na obchod, tak třeba ty na dětských hřištích s kolotočem, houpačkou, skluzavkou a na prolézačkách. Jaký účel má ale hra pro rozvoj dítěte? A proč a jak si děti potřebují hrát, aby byly sebevědomé? A věděli jste, že existuje počítačová hra pro teenagery, co jim pomůže proti úzkostem a depresím? O tom všem bude další díl našeho podcastu.
Sponzorem dílu je pražské zážitkové hračkářství Hamley’s (www.hamleys.cz).
Děti si potřebují hrát
Dospělí chodí do práce, a (zejména předškolní) děti si chodí hrát. Hra je totiž jejich práce na sobě. Ke hře děti, stejně jako mláďata ostatních savců, motivuje něco uvnitř, patrně geneticky daná potřeba si hrát. Tu už desetiletí zkoumá zoologie, ke které se v posledních dekádách začala připojovat také psychologie, neurologie a další vědy.
Právě zoologie zjistila, že hra musí mít ve vývoji mláděte naprosto zásadní význam. Proč? Stojí obrovské množství času i energie a zvíře při ní riskuje zranění a zároveň riskuje, že bude uloveno. A skutečně, ukázalo se, že hra v mnohém připravuje mláďata na život. Třeba u krys jsou běžné hry, které simulují budoucí kopulaci (tj. rozmnožování) i „rvačky“, tedy nejzásadnější dovednosti pro další přežití. A skutečně, i v psychologii se ukazuje, že právě simulace situací z reálného života v bezpečném prostředí, je jednou z klíčových úloh hry. Dítě/mládě se zkrátka hraním připravuje na reálný život. O tom jsme ostatně mluvili už v 9. dílu podcastu, když jsme si simulaci představili jako jeden z výchovných nástrojů, který pomůže dítěti třeba zvládat záchvaty vzteku. V každé simulaci je také klíčová úloha rodiče jako zdroje pocitu bezpečí.
U zvířat byla také odhalena tzv. lokomotorická hra. Ta je definovaná jako hra, kdy dochází ke kompletní ztrátě kontroly nad tělem, která je opakovaná stále stejným způsobem, a je to legrace. Ten poslední prvek obvykle zaštiťuje/podporuje rodič a/nebo ostatní a třeba i starší mláďata. Typickými příklady lokomotorické hry z lidské říše jsou houpačky, skluzavky, kolotoče, ale také dělání „letadýlka“ apod. Lokomotorickou hru aplikují i dospělí jedinci, ale kvalitativně se od té dětské liší. V lidském světě jsou to třeba lunaparky pro dospělé, různé letecké a automobilové simulátory, skákání s padákem apod. Lokomotorická hra je vlastně simulací situace, kdy se nám všechno vymkne kontrole. Učí nás, že i v takové situaci to může být legrace a jde to zvládnout.
Co hraní u dětí rozvíjí
O významu hraní u dětí nám mnohé odhaluje Dynamics of Youth cohort study, rozsáhlý výzkumný projekt Utrecht University v Nizozemsku. Některé jeho výstupy v oblasti hry sepsala doc. Sanne Nijhof se svým týmem z univerzitní Wilhelmina Children’s Hospital v časopise Neuroscience and Biobehavioral Reviews.
Hraní plní u dětí následující úkoly:
- Explorační chování (objevování světa) pomáhá rozvíjet mozek ve všech rovinách,
- Při hraní se zásadní rozvíjí řeč (poslechem i potřebou spolupracovat),
- Dochází k rozvoji fyzických dovedností,
- Děti si při hraní provádějí sociální experimenty tím, že si přehrávají při hře situace z reálného života a v nich hledají optimální řešení (zde často pomáhají plyšáci, panenky, panáčci z lega apod.),
- a probíhají také různé behaviorální experimenty, kdy si dítě testuje dopady různého chování.
Hra má naprosto zásadní roli pro rozvoj:
- Kreativity,
- Sociálních dovednosti,
- Emoční kapacity,
- Resilience (22. díl),
- Schopnosti řešit problémy,
- I sebevědomí.
Ukazuje se, že zcela zásadní roli má i sociální hra (tj. hra s ostatními mláďaty). Krysy, které měly v dětství omezenu sociální hru, se totiž v dospělosti více izolovaly od ostatních krys. Navíc, při spárování sociálně hravých a nehravých krys došlo k narušení sociální hry, sociální paměti i sociálnímu přenosu informací.
Aby si dítě mohlo nerušeně hrát, a hra splňovala svůj účel v podobě rozvíjení vlastních dovedností a schopností, musí být naplněny následující tři faktory:
- Autonomie – tj. dítě si hraje, protože samo chce, způsobem jakým samo chce, a tím pádem patrně nevědomě naplňuje vývojový úkol, na kterém cítí, že potřebuje pracovat;
- Potřeba vnímat, že mi to jde (competence) – tj. dítě potřebuje pociťovat, že se v dané hře postupně zlepšuje. Tady může podstatnou roli sehrát rodič v podobě rádce a pomocníka.
- Vztahovost (relatedness) – tj. dítě potřebuje mít při hraní naplňovat vztahovou potřebu s nějakým dalším člověkem (ať už jiným dítětem nebo dospělým). Tu se děti někdy snaží naplnit plyšáky, panenkami, autíčky v roli lidí, či domácími mazlíčky.
Jak se mění hraní
Podle National Institute for Play dětská hra zahrnuje sedm různých způsobů hraní:
- Naladění se a napodobování („vracení úsměvů“, opakování pohybů po druhém, ale později třeba i opakování celých činností jako třeba šroubování apod.)
- Hra s tělem a pohybem (zkoumání nohou a rukou, objevování fyzických schopností)
- Hra s předměty (hraní si s hračkami)
- Sociální hra (deskové hry, hry na policajty a zloděje apod.)
- Imaginativní hra a předstírání (např. na obchod, školu, princeznu, ale také stavba bunkru apod.)
- Hra vyprávějící příběh (panenky na návštěvě, plyšáci s výpravě někam apod.)
- Kreativní hra (stavění z lega, malování, lepení letadýlek apod.)
To, které formy hry dítě užívá, souvisí s jeho věkem. Genezi hraní v závislosti na věku dítěte hezky shrnuli ve své knize Play nad Child Development prof. Joe L. Frost a Sue C. Wortham z University of Texas San Antonio.
Do 1 roku věku se uplatní:
- Naladění a napodobování, které přetrvává do 3 let
- Presymbolická hra
- Hra s tělem a pohybem (vydrží až do dvou let)
- Hra s posouváním čehokoli, později hra s předměty
V 1 až 1,5 roce se hra mění následovně:
- Symbolická hra (předměty symbolicky reprezentují jiné předměty, např. kolíček je autíčko)
- Začíná kreativní hra, která pokračuje pak i nadále (třeba stavění kostek na sebe)
V 1,5 až 3 letech:
- Imaginativní hra nahradí symbolickou
- Objevuje se konstrukční hra (smontovávání věcí v celek, třeba u lega)
- Vysoce aktivní hry (např. honěná, na policajty a zloděje, sáňkování, prolézačky apod.)
V 3 až 5 letech se objevují:
- Sociální hra
- Předstírání, figurativní hra a dramatická hra (hraní si na princeznu, obchod, ale třeba i hraní divadla)
Ve 4,5 až 8 letech se pak objeví jazyková hra, kdy si dítě hraje s různými aspekty jazyka (např. slovní kopaná).
V 8 a více letech už se objevují vlastní hry s jasnými pravidly, hry podněcující soutěživost a také hry podporující podnikání a zvládání rizika.
Terapeutická hra
Hra má u dětí i velký terapeutický potenciál. Toho se využívá zejména u dětí do 8 let v pediatrii. Děti hospitalizované v nemocnicích mají naplánovaný čas na hraní a je u nich (aspoň v západní medicíně) cíleně podporována hra.
Neuroložka Clarisse Potasz z Univerzity v Sao Paulu, ukázala, že děti ve věku 7 až 11 let vykazovaly po dokončení hry nižší hladiny kortizolu (stresového hormonu, který mimo jiné negativně ovlivňuje činnost imunitního systému), a to i ve vysoce stresujícím prostředí, jakým je nemocnice.
Pozitivní dopady hry na psychické zdraví dětí jsou přitom následující:
- Regulace negativní nálady a zmírnění stresu,
- Facilitace zvládání nepříznivých událostí,
- Zlepšení schopnosti kognitivně i emocionálně zpracovávat nové informace tím, že hra vytváří prostor pro uspořádání a integraci,
- Bezpečný způsob, jak si zkoušet nová chování a experimentovat s řešením problémů,
- Stimulace fantazie a kreativního myšlení
- Stimulace rozvoje empatie
Hra má však svůj terapeutický potenciál i u teenagerů. Toho si všimla docentka Sally Merry, šéfka Department of Psychological Medicine na University of Auckland na novém Zélandu. Ta stála u zrodu bezplatné online hry SPARX, která se používá na léčbu depresí u dospívajících, a to s prokazatelnými pozitivními dopady.
Hra SPARX (dostupná na www.sparx.org.nz) je určena pro teenagery trpící lehkou až středně těžkou depresí, stresem a úzkostmi. Dítě si zvolí svoji herní postavu (avatara) a pak prochází virtuálním 3D světem, kde prochází postupně sedm království. Hned v prvním levelu hráč bojuje s GNATS (Gloomy Negative Automatic Thoughts – ponuré negativní automatické myšlenky). Hra také učí děti převádět získané dovednosti do reálného světa a života.
Hru se ale snaží některé výzkumné instituce jako např. NÚDZ využít i pro seniory. V Česku aktuálně běží grant na projekt Virtuálního města, kde senioři a lidé s mírným deficitem kognitivních funkcí, budou moci trénovat běžné každodenní aktivity jako je třeba nakupování, nebo orientace ve městě.
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
NIJHOF, Sanne L., Christiaan H. VINKERS, Stefan M. VAN GEELEN, et al. Healthy play, better coping: The importance of play for the development of children in health and disease. Neuroscience & Biobehavioral Reviews [online]. 2018, 95, 421-429 [cit. 2022-11-04]. ISSN 01497634. Dostupné z: doi:10.1016/j.neubiorev.2018.09.024
POTASZ, Clarisse, Maria Jose Vilela De VARELA, Luciane Coin De CARVALHO, Lucila Fernandes Do PRADO a Gilmar Fernandes Do PRADO. Effect of play activities on hospitalized children’s stress: a randomized clinical trial. Scandinavian Journal of Occupational Therapy [online]. 2012, 20(1), 71-79 [cit. 2022-11-04]. ISSN 1103-8128. Dostupné z: doi:10.3109/11038128.2012.729087
FROST, Joe L., Sue C. WORTHAM a Stuart C. REIFEL. Play and Child Development. 4th Edition. Pearson, 2011. ISBN 978-0132596831.