127: Kolik dětí je „správně“

Kolik chci mít dětí? To je otázka, kterou aspoň jednou za život napadne asi každého člověka. Ne každý si na ni však může odpovědět svobodně. Tlak na to, kolik máte mít dětí totiž přichází ze všech stran. Je vhodné si přitom uvědomit, že i nula je legitimní odpověď (podrobněji viz 58. díl). Ať už se v dnešní době rozhodnete pro libovolný počet dětí, záhy se od okolí dozvíte, že tento počet je určitě špatně – bezdětní jsou sobečtí kariéristi, jedináček bude rozmazlený, druhé dítě zatíží váš vztah a to starší bude trpět, u třech dětí to vždy odskáče ten prostřední atd. Jak to ale je doopravdy? Trpí děti automaticky tím, kolik mají, nebo nemají sourozenců, nebo ne? O tom je další díl našeho podcastu.

Právo na děti

„Každý má právo rozhodnout se, zda mít děti, a jaký počet a věkový rozestup bude mít u dětí,“ říká Deklarace sexuálních práv WAS. Přesto v Česku existuje řada lidí, kteří se rozhodli toto právo naprosto nerespektovat. Do počtu dětí, které člověk bude mít, promlouvá opravdu široká škála lidí, mezi které bohužel ani zdaleka nepatří jen partner.

Mezi další „influencery“ totiž patří:

• Vaši rodiče
• Rodiče partnera/ky
• Sourozenci
• Přátelé
• Influenceři a média
• Zaměstnavatel
• Společnost
• Stát, prostřednictvím své rodinné politikoy (viz 113. díl, kde řešíme cenu za rodičovství, a 123. díl, kde řešíme pracovní podmínky rodičů před a po rodičovské)

A v neposlední řadě též absence vhodné a správně použité antikoncepce (viz 98. díl). Podle dat United Nations sexual and reproductive health agencies z roku 2022 totiž téměř polovina všech těhotenství – 121 milionů ročně – byla neplánovaných. Z nich 72,6 milionu skončí umělým přerušením těhotenství (viz 67. díl) a 48,4 milionu těhotenství skončilo už většinou dítětem. Přitom platí, že 257 milionů žen, které se chtějí vyhnout těhotenství, nepoužívá spolehlivé antikoncepční metody (viz 98. díl).

Neplánované děti, stejně jako ty, které si člověk pořídí jen, aby naplnil něčí představě o tom, kolik dětí je „správně“, se přitom dostávají do rizikové situace, kdy se z nich mohou stát nejméně pro jednoho z rodičů děti nechtěné. Ty se pak v životě často potýkají se zhoubným životním scénářem Nebuď (viz 64. díl).

Proč lidé nemají děti

V nedávném výzkumu agentury Pew Research 47 % lidí pod 50 let odpovědělo, že nevidí jako pravděpodobné, že budou mít děti, zatímco 50 % to vidělo jako pravděpodobné. Mít děti tak už zdaleka není standardem.

Proč lidé nechtějí děti? Touto zásadní otázkou se v roce 2024 zabýval v USA další výzkum agentury Pew Research, kterého se zúčastnilo celkem 2542 bezdětných dospělých ve věku 50 a více let a 770 bezdětných dospělých ve věku do 49 let včetně. Výzkum probíhal mezi 29. 4. 2024 a 19. 5. 2024 a ukázal na zajímavé odlišnosti v tom, proč lidé dvou různých generací nechtěli nebo nechtějí děti. U lidí ve věku ve věkové kategorii 18 až 49 let to bylo:

• 57 % Prostě jsem nechtěl (64 % žen vs 50 % mužů)
• 44 % Chtěl jsem se soustředit na jiné věci jako je kariéra nebo koníčky
• 38 % Obavy o situaci ve světě (vyjma klimatu)
• 36 % Nemohl(a) jsem mít děti
• 26% Obavy o životní prostředí
• 24 % Nenašel/nenašla jsem správného partnera
• 20 % Nemám rád(a) děti
• 18 % Negativní zkušenosti z vlastního dětství
• 13 % Neplodnost či jiné zdravotní důvody u sebe nebo partnera*
• 11 % Partner/ka nechtěl(a) děti

Generace lidí ve věku 50 a více let měla váhu jednotlivých důvodů zásadním způsobem odlišnou:

• 33 % nenašlo správného partnera
• 31 % prostě nechtělo
• 21 % se chtělo soustředit na jiné věci jako kariéru a koníčky
• 15 % to byla neplodnost či jiné zdravotní důvody u sebe nebo partnera
• 13 % to byla obava o situaci ve světě a klimatu
• 12 % nemohlo mít děti
• 11 % nemělo děti kvůli negativním zkušenostem z vlastního dětství
• 10 % mělo partnera, co nechtěl děti
• 8 % nemělo rádo děti
• A 6 % nechtělo děti kvůli obavám o životní prostředí

Za zmínku stojí také fakt ve skupině lidí 40 až 50 let byla hlavním důvodem pro nepořízení si dětí – a to ve 22 % případů – neplodnost či jiné zdravotní důvody u sebe nebo partnera.

Život bezdětných

Lidé s dětmi někdy nostalgicky až se závistí vzpomínají na svůj bezdětný život. Zhruba 10 % rodičů (výzkumy v jednotlivých zemích se liší o jednotky procent) pak vyloženě uvádí, že není rádo, že mělo děti. Co si ale chválí opravdoví bezdětní na svém životě nejvíc?

Ve výzkumu Pew Research mezi lidmi ve věku 18 až 49 let to bylo:

• Čas na koníčky a zájmy 80 %
• Můžu si dovolit věci, které chci 79 %
• Můžu spořit na budoucnost 75 %
• Můžu být úspěšný ve své práci nebo kariéře (z těch, na které se to vztahuje) 61 %
• Mám sociální život 58 %
• Můžu se víc družit s kolegy po práci 45 %
• Můžu udržovat vztahy s přáteli, kteří mají děti (z těch, na které se to vztahuje) 14 %

Odpovědi v početnější kategorii respondentů ve věku 50+, která se zásadně odlišovala v tom, proč neměla děti, byly co do pořadí přitom víceméně stejné:

• Můžu si dovolit věci, které chci 61%
• Čas na koníčky a zájmy 57 %
• Můžu spořit na budoucnost 57 %
• Můžu být úspěšný ve své práci nebo kariéře (z těch, na které se to vztahuje)  44 %
• Mám sociální život 36 %
• Můžu se víc družit s kolegy po práci 35 %
• Můžu udržovat vztahy s přáteli, kteří mají děti (z těch, na které se to vztahuje) 11 %

Za zmínku však také stojí často zmiňovaná nevýhoda bezdětnosti, která se týkala zhruba třetiny respondentů z každé skupiny. Ti uváděli, že se od nich v práci čeká, že budou pracovat přesčas a mít další povinnosti. Řada lidí také uváděla, že jim zaměstnavatel dává menší flexibilitu než lidem s dětmi.

Obavy (nejen) bezdětných ve stáří

Bezdětní lidé často dlouhodobě čelí sociálnímu tlaku a strašení, jak budou „na stará kolena“ litovat toho, že neměli děti. Pew Research proto v roce 2024 zmapoval, čeho se starší bezdětní lidé (ve věku 50 a více let) skutečně bojí. Zároveň zmapoval i sociální situaci bezdětných padesátníků a porovnal ji s těmi, kteří děti mají.

Mezi dospělými ve věku 50+ jsou ti, kteří nemají děti, méně pravděpodobně ženatí nebo vdaní. Častěji mají vysokoškolské nebo vyšší vzdělání. Tento rozdíl ve vzdělání je zvláště výrazný u žen. Starší ženy, které nemají děti, mají vyšší průměrný měsíční plat než matky. U starších mužů je tomu naopak – tj. ti, kteří nemají děti, mají tendenci vydělávat méně než otcové.

U starších bezdětných lidí dominují hlavně čtyři obavy:

• 35 % se bojí, zda bude mít dost peněz, až budou staří
• 26 % má obavu, za bude mít někoho, kdo se o mě bude starat, až budou staří
• 19 % se obává ve stáří opuštěnosti
• 11 % se bojí, zda bude mít někoho, kdo převezme moje hodnoty a tradice, až zemřu

Tato čísla rozhodně nejsou malá, nicméně Pew Research je zasadil do kontextu lidí ve stejné věkové skupině, ale s dětmi. Tam je zastoupení jednotlivých obav následující:

• 46 % (+11 pcb oproti bezdětným) Jestli budu mít dost peněz, až budu starý/á
• 20 % (-6 pcb oproti bezdětným) Jestli budu mít někoho, kdo se o mě bude starat, až budu starý/á
• 15 % (-4 pcb oproti bezdětným) Jestli nebudu ve stáří opuštěný/á
• 17 % (+6 pcb oproti bezdětným) Jestli budu mít někoho, kdo převezme moje hodnoty a tradice, až zemřu

Cesta k rodičovství vs toxické rodinné vzorce

Odolávat vnějšímu tlaku na to mít (další) děti není pro mnohé lidi zrovna jednoduché. Obzvláště obtížné je to ale pro ty, kteří pocházejí z rodiny s toxickými rodinnými vzorci (viz 94. díl).

Při prohození rolí (viz 122. díl) může mít člověk pořídit si (další) dítě jen proto, aby potěšil svého rodiče (anebo partnera).

Lidé z rodin s porušováním hranic (viz 118. díl) mohou mít tendenci být poslušní a dělat to, co jim rodiče (anebo partner) řeknou.

Infantilizovaní lidé mohou věřit tomu, že na dítě ještě nemají čas, zatímco malí dospělí už mohou být z rodičovské role, kterou hrají třeba od svých pěti let vyčerpaní natolik, že dítě už nechtějí (viz 102. díl).

Lidé z rodin z podmínečnou láskou (viz 108. díl) si mohou (ne)chtít pořídit děti, jen aby je rodiče (anebo partner) nepřestali milovat.

Lidé z rodin se zakázanými pocity (viz 96. díl) mohou být v otázce rozhodování o dítěti zcela paralyzovaní, protože si nejsou jistí tím, jestli se na to cítí, či nikoliv.

Lidé se vzorcem bezcenných dětí s nulovým pocitem vlastní hodnoty si dítě pořídí spíš tehdy, když věří, že to bude mít pozitivní dopad na jejich hodnotu (viz 108. díl).

Lidé z rodin se zmatenou komunikací (viz 106. díl) si snadno (ne)pořídí dítě proto, že z komunikace s partnerem pochopili, že by (ne)měli.

Lidé z rodin s nedostatkem podpory (viz 114. díl) se mohou bát mít děti, protože si nevěří, že to zvládnou.

Lidé z rodin s chaosem nebo diktaturou (viz 116. díl) si spíš pořídí dítě, aby se zvýšila míra chaosu, nebo si naopak spíš nepořídí dítě proto, aby nebyl narušen řád věcí.

A konečně lidé zvyklí na život v krizi (viz 104. díl) mohou mít tendence si pořídit dítě v partnerské krizi, nebo si ho naopak nepořídit, aby to krizi vyvolalo.

Rozhodnout se o tom, zda a kolik mít dětí opravdu svobodně, tak není rozhodně lehkým úkolem.

Proč nemají lidé (další) děti

V Česku je velmi častá situace, kdy se cizí lidé vkládají do diskuse páru o dětech, anebo se jí dokonce snaží vyvolat a eventuálně zpochybnit jejich rozhodnutí. Někdy jsou to blízcí lidé jako rodina či přátelé, jindy úplně cizí.

Proč ale lidí mají tolik dětí, kolik mají? Důvodů může být poměrně mnoho.

• Oba partneři se dohodli na tom počtu dětí, které mají (včetně 0). Jak jsme si ukázali ve 113. díle a 123. díle – často v tomto rozhodnutí hrají roli i ekonomické důvody.
• Partneři už nemohli mít (další) dítě – neplodnost (viz 71. díl), přílišná rizikovost těhotenství pro matku, náhlá nemoc, onkologická léčba, smrt partnera atd.
• Rodiče se pokusili mít další dítě, ale došlo k potratu (viz 65. díl) či umělému přerušení těhotenství z medicinských důvodů (viz 67. díl)
• Rodiče se po ntém dítěti rozhodli nemít další dítě (ekonomické důvody, zdravotní důvody na straně rodičů, zdravotní důvody na straně stávajícího dítěte nebo dětí, atd.)
• Rodičům se po ntém dítěti zhoršil vztah natolik, že nechtěli jít do dalšího dítěte
• Rodič si po rozvodu nenašel vhodného partnera pro založení rodiny
• Rodičům zemřelo dítě, což jejich psychiku a vztah zasáhlo natolik, že další už mít nechtěli

Ani jeden z důvodů není lehkovážný nebo neuvážený. Naopak, často ho provází velmi těžké a dlouhodobé rozhodování. Komentovat něčí počet dětí je prakticky téměř vždy pro zasaženého člověka, jehož základní sexuální právo rozhodovat si o počtu svých dětí je porušováno, zraňující. Není proto divu, že takovéto překračování sexuálních hranic může někdy i nevratně poškodit vztah, který dotyčný má s člověkem, který se rozhodne tuto nedotknutelnou niternou hranici překročit.

Je také vhodné zmínit situace, kdy lidé mají více dětí, než chtěli. I těch může být v zásadě několik:

• Nátlak okolí (včetně partnera)
• Selhání nebo nepoužití antikoncepce (viz 98. díl)
• Rozhodnutí o umístění více embryí při IVF (viz 71. díl)
• Nečekané vícečetné těhotenství (viz 63. díl)

I v těchto případech jsou to pak lidé, kteří mnohdy už nemusí chtít další děti, právě proto, že jich už teď mají víc, než chtěli.

Tlak na rodiče jedináčků

Rodiče jedináčků si zažívají od svého okolí asi ten vůbec největší sociální tlak.

Co typicky slýchají a proč?

Tak co, kdy bude další?
To je manipulativní věta (a priori se staví do role, že dotazovaný má další dítě plánovat) porušující základní sexuální práva. V míře překročení sexuálních práv člověka je plně ekvivalentní s větou Tak co, pořád jsi na holky/kluky? Kdyby bývala byla „dobře mířená“, tak by se dotyčný citlivým tónem ptal, zda si plánujete pořídit další děti.

Chudák syn/dcera, takhle bude osamělý/á, rozmazlený/á atd.!

Opět se jedná o manipulaci, tentokrát přes pocity viny. V lidech, kteří vyrůstali v toxickém rodinném vzorci bezcenných dětí (viz 108. díl) může vyvolat přetrvávající hluboké negativní pocity, že svému dítěti ubližují. Cílem manipulace je, aby si dotyčný okamžitě pořídil další dítě. Informace zmíněné v manipulaci se ale nezakládají na faktech. Toto nepotvrzuje žádná studie.

Chudák, nebude si mít s kým hrát

Stejně jako výše se jedná o manipulaci přes vinu, doplněnou o milný předpoklad, že sourozenci si spolu hrají. To, zda si dítě bude či nebude mít s kým hrát ale závisí primárně na míře jeho kontaktu s vrstevníky.

Kdyby měl sourozence, bude mít kamaráda na celý život

Opět manipulace přes vinu s mylným předpokladem, že sourozenci jsou vždy přátelé na celý život. V praxi je vztah sourozenců definován rodiči. Rodiče, kteří správně řeší spory mezi sourozenci (viz 57. díl) a vytvářejí pro sourozence férové prostředí (viz 61. díl) mají větší šance, že sourozenci si spolu vybudují hezký vztah po celý život než ti, kteří to tak nedělají.

To je holt sobecká matka, která si nechtěla kazit postavu/prsa; Sobecká matka kariéristka apod.

Tato věta spíš vypovídá mnohé o tom, kdo jí pronáší. Zejména pak o jeho/jejím pocitu vlastní hodnoty a vnímání svého těla, své vlastní hodnoty a svého (ne)úspěchu v životě.

Jsou jedináčci osamělí a rozmazlení?

V 91. dílu jsme zmiňovali výzkum z Íránu, který zjistil, že jedináčci častěji mívají imaginární společníky než děti se sourozenci, protože bývají osamělejší. U těch kreativnějších se pak může rozvinout i celý parakosmos. Jenže osamělost nepatří jen jedináčkům. Jedináček se spoustou blízkých sociálních vazeb s vrstevníky na tom může být klidně lépe než dítě se dvěma sourozenci, kteří jsou ale třeba o 8 a 10 let starší. Navíc, kupříkladu J. R. R. Tolkien měl sice o dva roky mladšího bratra, ale také si rozvinul rozsáhlý parakosmos, který teď všichni velmi dobře známe z jeho knih a později filmů.

A co rozmazlenost? Slovník spisovné češtiny tento pojem definuje jako pokaženost mazlením, zvláště při výchově; zhýčkanost a změkčilost. Ani jedno z toho však není a priorní vlastnost dítěte – jak už ostatně plyne z definice – ale výsledek výchovy a přístupu jeho rodičů. Ten souvisí s jejich rodičovským sebevědomím (viz 103. díl), získanými zhoubnými životními scénáři (viz 62. díl) a toxickými rodinnými vzorci, které si s sebou do života nesou (viz 94. díl) – tj. s jejich psychickým stavem.

Pod rozmazleností se přitom obvykle rozumí to, čemu se říká infantilizace dítěte a jeho zneschopňování, což je právě toxický rodinný vzorec nerespektování věku a vývoje dítěte (viz 102. díl), potažmo série zhoubných životních scénářů jako Nebuď dospělý, Nezvládni to a Nedělej (viz 80. díl). Tento pro dítě toxický přístup se častěji daří narcistickým rodičům (viz 44. díl), kteří dítě zneužívají k tomu, aby naplňovalo nějakou jejich vlastní potřebu blízkosti, péče apod. S počtem dětí, které takový rodič má, to však vůbec nesouvisí.

Jedináčci a sobeckost

Longitudinální studie publikovaná v srpnu 2022 o vývoji chování v oblasti sdílení u dětí od týmu Laboratoře behaviorálních věd Institutu psychologie Čínské akademie věd zkoumala 589 dětí ve věku 3 až 4 let a 453 dětí ještě 2 roky poté. Její výsledky ukázaly, že děti pomáhají, utěšují, sdílejí a spolupracují s ostatními již v raném věku. Jenže na to, jak moc budou sdílet má zásadní vliv nikoliv existence sourozenců, ale kulturní kontext, ve kterém děti vyrůstají.

Například Blake et al. (2016) zjistili, že děti ve venkovských oblastech Indie se naučily štědrosti od svých rodičů a ve stejné situaci sdílely téměř dvakrát více než americké děti. Děti v individualistických kulturách mají větší sklon rozdělovat zdroje na základě zásluh a bohatství než děti v kolektivistických kulturách, které upřednostňují potřebnost (např. upřednostňují zraněné) (Huppert et al., 2018).

Pokud jde o empirické důkazy o vlivu jedináčků na prosociální chování, Fehr et al. (2008) zjistili, že 3- až 8leté švýcarské děti bez sourozenců sdílely více zdrojů než děti se sourozenci. Nedávná studie (Xiao et al., 2020) ukazuje, že děti se sourozenci častěji než děti bez sourozenců očekávaly, že zdroje budou sdíleny se sourozencem spíše než s kamarádem.

Sdílení se objevuje již v kojeneckém věku a jeho míra se s věkem u dětí zvyšuje, ale sdílení se postupně stává selektivním. Během předškolního věku si většina dětí vytvoří jasné preference pro jednoho nebo více vrstevníků, s nimiž naváže přátelství.

Nicméně, se ukazuje, že jedináčci mohou navazovat vzájemná přátelství v pozdějším věku kvůli nedostatku zkušeností se sourozenci. Děti ve věku 3–4 let sdílely více samolepek s přáteli než s cizími lidmi a tato preference vlastní skupiny se ve věku 5–6 let ještě zesílila.

Tlak na rodiče dvou dětí

Mohlo by se zdát, že rodiče dvou dětí, jsou tlaku okolí na to pořídit si další dítě ušetřeni. Opak je však bohužel pravdou.

Co typicky slýchají a proč?

Tak kdy bude další?

Jak jsme popsali už výše, je to manipulativní věta (a priori se staví do role, že dotazovaný má další dítě plánovat) porušující základní sexuální práva. Mnohdy je tato věta používána i jako posměšek, což vypovídá dost i o tom, kdo ji pronáší.

Ten starší to vždycky odnese

Pokud dotyčný nemyslí pomáhání s vynášením auta, což nemyslí, tak nemá pravdu. Často lidé hovoří o své vlastní zkušenosti nebo zkušenosti někoho jim blízkého. Faktem ovšem je, že to, jak se starší sourozenec v rodině s mladším sourozencem cítí je dáno tím, jak ho rodiče připravili na příchod sourozence (viz 55. díl), jak řeší spory mezi sourozenci (viz 57. díl) a zda vytvářejí pro sourozence férové prostředí (viz 61. díl). Takže se není potřeba bát.

Budou spolu ve všem soutěžit

Někteří sourozenci to tak mají. To, zda to tak mají, je ovšem do značné míry dáno tím, jak rodiče řeší spory mezi sourozenci (viz 57. díl) a zda vytvářejí pro sourozence férové prostředí (viz 61. díl) – zejména jestli děti nesrovnávají a tráví s každým zvlášť čas a každé dítě může definovat pravidelně rodinný program. Takže se není potřeba bát.

Kluci se budou prát

Ano budou, a pravděpodobně častěji než holčičky. Jak jsme vysvětlovali ve 39. díle tak dětská hra slouží k nácviku dovedností potřebných pro dospělý život. Samečci všech savců, díky odlišnému INAH-3 (část hypothalamu) mají tendenci vykazovat agresivnější chování, protože jejich cílem je zajistit potravu a chránit mláďata nebo březí samičku. Pokud se děti perou jen „jako“ a lehce v rámci hry, je vše v pořádku. Pokud by mělo dojít na ostrou konfrontaci, je potřeba to řešit. Důležitá je mezi sourozenci libovolných pohlaví prevence šikany (viz 43. díl).

Holky si budou brát oblečení

Mohou si ho půjčovat. Brát si ho budou spíše tehdy, pokud žijí v rodině s toxickým rodinným vzorcem porušování hranic (viz 118. díl), kde jim rodiče svým chováním modelují (viz 9. díl) to, že je možné překračovat hranice druhého.

Není to málo?

Je to obdoba prvního případu, ale s trochu jiným mechanismem. Ten cílí hlavně na případnou nedostatečnou vlastní hodnotu rodiče, aby se cítil, že není dost, pokud má jen dvě děti. Často je však používána jako posměšek.

Tlak na rodiče tří dětí

Také rodiče tří a více dětí čelí sociálnímu tlaku ohledně počtu svých dětí. Poněkud paradoxně přitom platí, že zatímco jedno či dvě děti mnohdy bývají „málo“, tak tři už často bývají „moc“.

Co typicky slýchají a proč?

Ten prostřední bude trpět

Platí, že první dítě si zažilo období kdy bylo jedináčkem, a to tolik let, než přišel další sourozenec. Ten už maminku a tatínka nemohl (logicky) mít celou dobu jen pro sebe. Příchod třetího sourozence pak znamenal, že pozornost u nás nejčastěji matky byla první rok až dva soustředěna primárně na něj. To ovšem neznamená, že prostřední dítě musí trpět. V psychologii se pro prostřední sourozence sice často používá pojem „sendvičové děti“, ale neexistuje moc studií o tom, že by automaticky trpěly. To, zda děti trpí nebo ne, je dané psychickým a fyzickým stavem jejich rodičů, jejich vlastním fyzickým a psychickým stavem, finanční situací rodiny, nejbližším okolím apod. Klíčové je vždy to, co sami rodiče dělají, včetně toho jak rodiče připraví děti na příchod sourozence (viz 55. díl), jak řeší spory mezi sourozenci (viz 57. díl) a zda vytvářejí pro sourozence férové prostředí (viz 61. díl).

Ten nejmladší bude rozmazlený

Platí de facto totéž, co pro „rozmazlenost“ jedináčků (viz výše).

Nechcete si na stáří pořídit ještě jedno?

Tato věta má v podstatě jen jediný cíl – ranit. Je to pasivní agrese, která reaguje na něco zcela jiného, než je počet vašich dětí. Pokud by bývala byla myšlena dobře, byla by pronesena citlivým tónem a zněla by: „Plánujete s partnerem/partnerkou mít ještě další děti?“

Váš vztah asi musí trpět

Tato věta nemusí být myšlena vůbec zle. Mohou ji pronášet lidé, kteří sami zvažují další dítě, ale bojí se o svůj partnerský vztah. To, že partnerský vztah s příchodem každého dítěte utrpí otřes, je logické a přirozené. Důležité je, jak ho oba partneři zvládnou a v případě rodičů tří dětí i to, jak zvládnou pomoci svým dětem s otřesem, který příchod sourozence do rodiny představuje.

Tak co, nechcete si pořídit ještě jedno?

Manipulativní a pasivně agresivní věta, často myšlená jako výsměch. Pokud by bývala byla myšlena dobře, zněla by viz výše.

Manželce se asi nechtělo do práce, že?

Cílem je opět jen ublížit + poukázat na vlastní sexismus.

Na co myslet před prvním dítětem

Tomu, proč mít a nemít dítě jsme věnovali samostatný 58. díl podcastu. V něm jsme zmiňovali i sadu otázek připravenou od odborníků z Mayo Clinic, kterou je užitečné, pokud si oba nastávající rodiče položí. Odpovědi na tyto otázky, a hlavně vzájemná diskuse obou partnerů nad nimi, mohou pomoci předejít některým nedorozuměním a zraněním v případě, že dojde k finálnímu rozhodnutí. To je totiž chtě nechtě vždy společné.

• Proč chci mít dítě?
• Cítí to váš partner stejně?
• Sdílíte společné představy o tom, jak vychovávat dítě? Pokud ne, prodiskutovali jste spolu rozdíly?
• Jak ovlivní dítě váš současný i budoucí životní styl a kariéru? Jste připraven(á) a chcete tyto změny podniknout?
• Je v mém životě přítomno mnoho stresu, který by mohl narušit moji schopnost pečovat o sebe a užívat si těhotenství? A co u mého partnera? Je stres problém, či nikoliv?
• Jsme s partnerem/partnerkou emocionálně připraveni na to stát se rodiči?
• Můžeme si po finanční stránce dovolit mít a vychovávat dítě? Pokud jste single, máte potřebné zdroje pro péči o sebe a o dítě?
• Pokud se rozhodnete vrátit se do práce, máte přístup k dostatečně dobré péči o dítě (školka, chůva, babičky apod.)? Návratu do práce po rodičovské jsme věnovali celý 123. díl.

Tuto sadu otázek bychom si dovolili na závěr doplnit ještě o jednu velmi podstatnou – Až se dohodneme, že se začínáme snažit o dítě, počítáme oba s tím, že to může vyjít napoprvé? Řada lidí totiž v dnešní době, kdy se stále více hovoří o neplodnosti (viz 71. díl), a i v souvislosti s tím, že mnoho párů se rozhoduje mít děti až po třicítce, nepočítá moc s tím, že otěhotní hned. Někdy se to tak ale může stát.

Na co myslet před dalšími dětmi

Pokud už máte jedno dítě a plánujete mít další, připravili jsme si pro vás sadu otázek, na které by pro vás (a vašeho partnera/vaši partnerku) mohlo být užitečné si společně odpovědět:

• Je to pro nás pro oba zdravotně bezpečné?
• Je tohle svět, do kterého chci aktuálně přivést další dítě?
• Jak ovlivní příchod sourozence životy stávajících dětí/dítěte?
• Jak připravíme děti/dítě na příchod sourozence (viz 55. díl)
• Jak se změní chod naší rodiny (viz 61. díl)
• Jak budeme řešit spory mezi sourozenci (viz 57. díl)
• Jak budeme s dětmi řešit potrat? (viz 65. díl)
• Jak změní příchod dalšího dítěte naše plány pro budoucnost stávajících dětí/dítěte – školy, kroužky, podpora ve sportu, hudbě, umění a koníčcích?
• Jak to změní naše finanční plány na zajištění si života na stáří?
• Jak se vyrovnám s další sociální izolací – pro rodiče, co bude na rodičovské (podrobněji přespříště)
• Jak unesu zvýšený ekonomický tlak – pro rodiče, co bude v práci
• Budu mít čas s dětmi trávit tolik času, když budu muset ustát zvýšený ekonomický tlak – pro rodiče, co bude v práci

Kde hledat pomoc

Rodičovská linka

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Poslechněte si náš podcast

Již brzy na našem YouTube kanálu.

Pro další informace

Deklarace sexuálních práv WAS

Mayo Clinic Guide to a Healthy Pregnancy (průvodce pro těhotné a matky novorozenců)

Mayo Clinic Guide to Fertility and Conception (průvodce početím a reprodukční medicínou pro ty, kterým se nedaří přirozeně počít)

Nearly half of all pregnancies are unintended, UNFPA report, 30. 3. 2022

The Experiences of U. S. Adults Who Don’t Have Children, Pew Research, 25. 7. 2024

PANAH, Zahra Yazdi; MAHMOODABADI, Hassan Zareei a DEHGHANI, Fahimeh. The role of imaginary companion in the life of only children: a qualitative study. Online. BMC Psychiatry. 2023, roč. 23, č. 1. ISSN 1471-244X. Dostupné z: https://bmcpsychiatry.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12888-023-05360-0. [cit. 2024-03-23].

LIN, Zhumei; YU, Jing; JIANG, Yingying; WANG, Xiao Tian a ZHU, Liqi. Longitudinal development of children’s sharing behaviour: Only children versus children with siblings from rural China. Online. Child: Care, Health and Development. 2022, vol. 49, no. 2, s. 400-406. ISSN 0305-1862. Dostupné z: https://doi.org/10.1111/cch.13050. [cit. 2025-10-25].