Skoro celý život si připadají neschopní. Těm prvním se ve skutečnosti mnohdy daří, ale své úspěchy nevidí a beztak nežijí život podle sebe. Těm druhým se život spíš „děje“, než aby ho žili. Uvnitř se ale cítí dost podobně. „Nikdy neudělám nic správně!“ nebo „Ať udělám cokoliv, stejně je to špatně!“ To jsou časté myšlenky, které se honí hlavou lidem s těmito zhoubnými životními scénáři. Jak se stane, že se člověku vymkne život z rukou a připadá si neustále neschopný? Jakou roli v tom hrají rodiče a hlavně, co s tím můžeme v dospělosti dělat? To vše se dozvíte v dalším díle našeho podcastu.
Prokletí „neschopných“
Za „neschopností“ člověka se může skrývat nedostatek schopností, dovedností i intelektu. Jenže to, co tiše automaticky předpokládáme u sebe, když se cítíme neschopní, nebo u ostatních, když vidíme, že něčeho nejsou schopní, je často omyl. Existují totiž zhoubné životní scénáře (viz 62. díl), které vás přesně do těchto stavů hravě dostanou. Klidně i na celý váš život.
Scénáře zasahující schopnosti Nezvládni to a Nepociťuj úspěch dokáží člověka spolehlivě zneschopnit – tedy aspoň v jeho očích. V očích ostatních to bývá často přesně naopak. Zatímco člověk sám si připadá zoufale neúspěšný a neschopný, ostatní ho mnohdy za jeho úspěchy obdivují a/nebo vůbec nechápou, proč sám o sobě mluví jako kdyby mu to v životě „moc nešlo.“ Spousta z nich to často považuje i za faleš.
Časté je to v rodinách s narcistickými rodiči (44. díl), v rodinách, kde je domácí násilí (52. díl). Také častý dopad emočního zneužívání (24. díl) – „Rodič, nevlastní rodič, nebo dospělý žijící ve vaší domácnosti vám nadával, urážel vás, shazoval vás, nebo jednal způsobem, který vedl k tomu, že jste se báli, že vám bude fyzicky ublíženo.“ Většinou tím člověk trpí už od dětství.
To Nedělej! je svou povahou jiné a zasahuje identitu člověka. Takoví lidé jsou vystrašení v podstatě z čehokoliv. Nemůžu jet sám do zahraničí na dovolenou, protože je to nebezpečné. Nemůžu řídit auto, protože hrozí nehoda. Nemůžu vzít manažerskou pozici, protože bych to nemusel zvládnout. Nesmím podnikat, protože bych se neuživil atd.
Jedná se o častý dopad socialismu. „Všichni venku můžou být práskači StB/KSČ“, „Uděláš něco, čím si pokazíš kádrový profil (třeba dlouhé vlasy)“, „Uděláš něco, co pak odnese celá rodina,“ atd. Jemnější forma Každá snaha bude po zásluze potrestána. Nemá smysl se o nic snažit. Společným jmenovatelem je zdenaučená bezmoc, která na mnohé, kdo směli aspoň občas vycestovat na Západ, padala s návratem za železnou oponu.
Stejně tak k tomu vede ale i psychické onemocnění v domácnosti (42. díl), typicky úzkostné poruchy, a úzkostně-ambivalentní (lepivé) vztahová vazba primární pečující osoby (12. díl).
Nezvládni to!
„Nikdy mi nic nešlo, v životě jsem nic nedokázal, na co sáhnu, to zkazím. V ničem nejsem dost dobrej atd.“ ale taky „Pořád jen makám a nikdo to neocení! Všichni mi hážou jen klacky pod nohy, bez nich bych byl už nejlepší atd.“ Za tímto scénářem se skrývá sebedestruktivní jednání s leitmotive: „Cítím, že můj život je jedno velké selhání (ale nedávám to najevo)“.
Člověk, který tímto scénářem trpí se snaží o ideál úplně ve všem, a to při současném zaměření se na selhání. Většinou tím člověk trpí už od dětství. U žen to ale může hodně vyvstat po porodu, kdy nedopadlo vše zrovna ideálně, ve formě jedné z Pandořiných skříněk, které se náhle otevřou (viz 10. díl). To pak může zadělat na silné poporodní deprese a úzkosti (viz 77. díl).
Jedná se o zhoubné životní poselství, které předává závistivé Dítě rodiče a v překladu znamená: „Když budeš úspěšnější, talentovanější, krásnější nebo inteligentnější než já, nebudu tě milovat!“ Často se to děje v oblasti krásy, když matka soupeří s dcerou, což obvykle nemá šanci vyhrát, nebo v oblasti práce ve vztahu otec – syn, kde de facto otec soupeří se synem.
Rozhořčený otec pak říká: „Nikdy neuděláš nic správně!“ namísto: „Udělej to správně.“ Syn se pak rozhodne, že otci ukáže, a pracuje extra tvrdě, aby bojoval se zhoubným poselstvím, nebo si řekne: „Jsem prostě přirozeně dobrý v tom, co je tátova specializace,“ nebo si taky bohužel řekne: „Má pravdu… Nikdy nedokážu nic udělat dobře!“ a stane se tak ve svých očích, ale i dost možná v očích dalších, selháním.
Bob Goulding také říkával, že zhoubný životní scénář Nezvládni to automaticky očekávám u lidí s titulem „ABD“– tj. all but dissertation (vše až na dizertaci), namísto Ph. D. Stejně tak doslova říkal, že:
„Někteří lidé si váží svých rodičů tím, že se cítí neúspěšní. Neustále zvyšují své cíle, aby neměli šanci rozpoznat a užít si svých velmi reálných úspěchů.“ Člověk trpící takovýmto scénářem si proto nevědomě snaží neustále potvrdit, že je neschopný kretén, nebo kráva…
Nejde pochválit
Narušení sebepojetí a z toho plynoucí nepříjemné pocity ohrožení (de facto úzkost). To je to, co proběhne hlavou lidem se zhoubnými životními scénáři Nezvládni to nebo Nepociťuj úspěch. Externí pochvala, jakkoliv po ní vlastně touží, není v souladu s tím, jak sami svoje výkony a sebe vnímají. Úspěchy jsou dílem náhody, a hlavně stejně nejsou dokonalé, takže to vlastně nejsou úspěchy. Pochvaly je tak spíš štvou, ohrožují, nebo bolí. Proč? Nepřichází totiž od matky nebo od otce, od kterých přijít měly.
V krajním případě tyto pochvaly dokonce přijdou od otce a/nebo matky. Jenže teď už je pozdě. Démon neúspěchu byl vypuštěn a teď už ho tak snadno nejde zastavit. Tím, že obě tato zhoubná životní poselství narušují kompetence daného člověka a jejich vnímání, tak se beztak bude dál cítit jako neschopný.
Jak konstatuje John McNeel, u lidí trpících tímto poselstvím vše podléhá tyranii očekávání, konkrétně tedy domnělého očekávání tehdejšího rodiče v okamžiku dětského rozhodnutí, který ovšem v danou chvíli, kdy své dítě ať už chtěně, či nikoliv, zlomil, sám zíral do propasti naplněné vlastním pocitem nedostatečné hodnoty.
Cestu ven však bude muset najít takto postižené dítě už samo (případně za pomoci terapeuta), ale rodič, ten mu s tím už nedokáže obvykle pomoci. Ne, pokud se o nápravu snaží až v dospělosti.
Jak překonat Nezvládni to!
Při aktivace scénáře Nezvládni to se zoufalé dítě rozhodne, že je mu líto (cítí se provinile), že není pro rodiče dost dobré. Vzpurné dítě si naopak plné vzteku a arogance říká: „Já ti ukážu a dokážu být lepší než kdokoliv jiný!“
Jenže uzdravujícím postojem, který dovede takového člověka k novému rozhodnutí, že: „Neexistuje žádné selhání nebo chyby, jen učení se a já miluju učení se!“, je uvědomovat si, jak pozoruhodné je, kolik toho v životě dokázal. K tomu obvykle pomáhá vědomé zaznamenávání si všech osobních vítězství a úspěchů, třeba formou nástěnek, vitrín s úspěchy apod.
Pro vymanění se ze zhoubného životního scénáře Nezvládni to je však nezbytné aktivovat svého Pečujícího Rodiče, který nám bude připomínat, že naše (nesčetné) úspěchy náleží jen nám.
O mechanismech zvládání zhoubných životních scénářů mluvíme podrobněji v našem webináři na toto téma. Spolu s Nepociťuj úspěch, ale také Nebuď dospělý a Nemysli (viz 76. díl) patří Nezvládni to mezi zhoubná životní poselství, která zasahují kompetence a postiženého člověka zneschopňují, mnohdy celoživotně.
John McNeel k tomu píše:
„Pro tyto osoby je klíčem k nalezení větší rovnováhy vytvořit si přesnější perspektivu o životě obecně a o vlastních schopnostech. Toho lze dosáhnout tím, že postaví učení se do středobodu svého života, a umožní starým předsudkům a návykům, které z nich vzešly, aby odpadly. Přitom si osvojí a budou napodobovat nové zdravé modely chování a jednání. Lidé s těmito poselstvími si musí dovolit vzdát se nerealistických očekávání které v nich neustále vytvářejí pocit selhání, i když mají v životě pozorovatelné úspěchy. Cílem je umožnit, aby se to, jak vedou svůj život s jeho záměry a směřováním, stalo měřítkem jejich sebeúcty, nikoli, aby ji odvozovali od svých výsledků.“
Nepociťuj úspěch!
O zhoubném životním poselství Nezvládni to! Jsme hovořili už minulý týden. John McNeel, pokračovatel Gouldingových, odvozuje ještě jedno zhoubné životní poselství, které je mu zdánlivě na první pohled podobné – Don’t Feel Successful neboli Neciť se úspěšný (event. Nepociťuj úspěch). Pro lidi, kteří tímto zhoubným životním scénářem trpí, je vlastně všechno špatně, úplně všechno.
Sami trpí sebedestruktivním jednáním, kdy celé dny tráví ve vnitřním rozhovoru se slovy: „Kdybych jen býval byl jiný nebo býval dělal něco jiného, necítil bych se tak zaplavený lítostí…“ Zkrátka a jednoduše, ze svého pohledu nedělají „to správné“ a cítí se jako „chudáčci“, kterým se nikdy nic nedaří. To pak často vede k rozvoji nějaké formy narcismu (44. díl) a ve škole to může končit i šikanou (43. díl). Proč?
Jejich hlavní mechanismus zvládání je okamžité obviňování sebe (což vede k tomu, že se cítí neustále pod psa), nebo ostatních (což právě narušuje a vyhrocuje sociální vztahy) za nic špatného. Ať daný člověk udělá, co udělá, je to špatně. Stejně špatně ale může být, ať udělá kdokoliv cokoliv, což mu pak dá náležitě najevo. Věta: „Kvůli tobě/Kvůli tomu, že si (ne)udělal to či ono, teď musím trpět…“ Právě ono „žonglování“ s vinou, která často padne na člověka trpícího tímto scénářem, ale také často na kohokoliv kolem, je to, co vede k neustálému a kontinuálnímu propadu vlastní hodnoty, a může tak vyvolat narcistické ladění osobnosti až její poruchu.
Zatímco tak zoufalé dítě se cítí vždycky obviňované, tak vzpurné dítě si dochází k jasnému rozhodnutí: „Musím se postarat (opravit) všechny (a všechno)!“ což nevyhnutelně povede k vyčerpání a vyhoření, a nadto také poškození sociálních vztahů, což je pro člověka coby sociální zvíře velmi zásadní problém.
Jak porazit Nepociťuj úspěch!
Protože zhoubný životní scénář Nepociťuj úspěch obvykle negativně zasáhne vztahy daného člověka, je více než vhodné pracovat s ním na psychoterapii, tj. v psychoterapeutickém vztahu. Ten je ze své podstaty přijímající a bezpečný, což může dát člověku nezbytnou úrodnou půdu pro to, aby si vybudoval svého Pečujícího Rodiče, který mu bude neustále dokola opakovat: „Člověk, kterým se chceš stát, tě dělá úspěšným!“
To je nezbytně důležité proto, že podpůrná aktivita vedoucí ven z tohoto scénáře je vědomě si užívat úsilí, které vynakládám ve prospěch ostatních. Cesta ven z tohoto zhoubného životního scénáře tedy vyžaduje velkou dávku odvahy ke vztahům, a to proto, že nové rozhodnutí zní: „Lidská bolest není moje vina a ani obviněním mě!“
Aby člověk mohl dosáhnout takovéto radikální změny postoje z de facto protipólu, kdy všechno „byla jeho vina“, musí zaujmout uzdravující postoj oceňující vlastní snahu, a nikoliv výsledky. McNeel doslova říká, že musí milovat své úsilí, které vkládá do svého života.
Více o zhoubných životních scénářích a jejich mechanismech vzniku i poražení se můžete dozvědět také na našem webináři.
Nedělej!
Lidé trpící zhoubným životním scénářem Nedělej jsou vystrašení v podstatě z čehokoliv. Nemůžu jet sám do zahraničí na dovolenou, protože je to nebezpečné. Nemůžu řídit auto, protože hrozí nehoda. Nemůžu lézt po skalách, protože bych mohl spadnout. Nemůžu vzít manažerskou pozici, protože bych to nemusel zvládnout. Nesmím se hlásit na tu práci, co chci, protože by mě tam stejně nevzali atd.
Sebedestruktivní jednání protkané jejich životem spočívá v tom, že si neustále říkají, že existuje mnoho věcí v životě, které nebudou moct dělat (protože jsou ohrožující), a to i přesto, že by je moc dělat chtěli. Tito lidé jsou zcela kontrolováni vlastním strachem z budoucnosti, přičemž však neustále sní o jakési ideální zcela bezrizikové budoucnosti.
V Československu se jedná o častý dopad života za socialismu v rodinách, které nebyly s režimem zrovna moc za dobře. „Dávej si bacha! Všichni venku můžou být donašeči StB/KSČ!“, „Neblbni, ať neuděláš něco, čím si pokazíš kádrový profil (např. dlouhé nebo obarvené vlasy)!“ atd. Venku číhalo všudypřítomné nebezpečí, které ale nebylo zjevné. Zároveň s ním ale nešlo bojovat. Člověk byl zcela bezmocný. Aspoň takové bylo nevyřčené sdělení rodičů, kteří tyto věty pronášely, a přitom samy byly tak bezmocní, že proti režimu nedokázali ochránit vlastní děti. Zkrátkanaučená bezmoc.
Na západě je tento scénář častým dopadem psychického onemocnění v domácnosti (42. díl), typicky úzkostné poruchy, a úzkostně-ambivalentní (lepivé) vztahové vazby primární pečující osoby (12. díl). Mechanismus je stejný – vyděšený rodič přímo či nepřímo říká: „Nedělej nic, protože cokoliv může skončit katastrofou!“
Gouldingovi říkají, že dítě se sice může rozhodnout, že to přeci jen udělá, ale stejně zůstane vystrašené v magické naději, že strach nebo úzkost zažene „zlé oko“ (všudypřítomné nebezpečí). Nebo naopak může být posedlé životem, ale vyhýbat se jakýmkoliv rozhodnutím. Anebo se rovnou může rozhodnout, že nikdy nedospěje, aby za něj vždy rozhodovali jiní.
Vyhýbání se životu
Čekání na smrt. To zvenku připomíná život člověka, který trpí zhoubným životním poselstvím Nedělej! Těmto lidem „se“ život děje, včetně jeho hezkých i ošklivých okamžiků, nejsou však jeho aktéry, natož hybateli. John McNeel to vystihl právě svým doplněním Don’t be engaged in your own life neboli Nezapojuj se do svého života.
Zatímco v mladším věku to nemusí vypadat jako problém, byť třeba už volba vysoké školy nebo práce po škole začne být pro mnohé lidi trpící tímto zhoubným životním scénářem zúzkostňující, ve vyšším věku už začínají problémy.
Rozhodnutí o tom, zda mít, nebo nemít dítě (viz 58. díl) může být problém. To, co přijde po porodu, ať už pro ženu (77. díl), nebo pro muže (81. díl) může být zásadní problém. A největší problém může být na sklonku života, kdy člověk začíná přemítat o tom, jestli život, který žil, stálo za to žít. Pro lidi trpící zhoubným životním scénářem Nedělej! málokdy přijde kladná odpověď, což z přicházející smrti rázem udělá opravdové utrpení…
Jak překonat Nedělej!
McNeel ke zhoubnému životnímu poselství Nedělej! (Don’t!) přidává závorku doplňující závorku – Don’t be engaged in your own life, tj. nezapojuj se do svého vlastního života. Ta nejen že vystihuje podstatu celého tohoto zhoubného životního scénáře zasahujícího podobně jako třeba Nebuď to ty (72. díl) identitu člověka, ale obsahuje vlastně i návod na cestu ven.
Ať už se pro Nedělej rozhodlo zoufalé dítě s přesvědčením, že: „Ať udělám cokoliv, stejně je to špatně!“, nebo vzpurné dítě se svým: „A just se ani nepohnu, dokud svět nebude bezpečné místo!“, uzdravující postoj je vždy stejný – když z něčeho máš úzkosti, ale je to ve skutečnosti bezpečné, udělej to!
Asi žádné jiné zhoubné životní poselství nevyžaduje tolik soustavných dílčích kroků jako právě tohle. Příležitostí k boji s ním totiž může být klidně i několik denně. Podpůrnou aktivitou je doslova každý den udělat něco, co bylo předtím odloženo kvůli úzkosti. Aspoň jednu věc – zavolat někam, dojít někam, poslat e-mail, co odkládám, jít do nové restaurace, kde se bojím, že mi nebude chutnat, ale chci tam moc jít atd.
Nové rozhodnutí, které člověk, který se z tohoto zhoubného životního poselství chce vymotat, bude muset přijmout, totiž zní: „Je nemožné odstranit ze života rizika tím, že budu „zamrzlý“!“ Aby se mu to povedlo s větší pravděpodobností úspěchu, bude muset svého Pečujícího Rodiče (viz náš webinář o zhoubných životních scénářích) vyburcovat k tomu, aby mu připomínal, že tu není proto, aby mu bylo pohodlně, ale aby žil svůj život!
Viktor Frankl, rakouský psychiatr a zakladatel logoterapie, kdysi na to konto říkal: „Neptejte se, co Vám dluží život, ale co Vy dlužíte životu!“ A lidé trpící zhoubným životním scénářem Nedělej! dluží svému životu opravdu hodně…
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
Viktor Frankl, A přesto říci životu ano
GOULDING, Robert a Mary GOULDING. Injunctions, Decisions, and Redecisions. Transactional Analysis Bulletin [online]. 1976, 6(1), 41-48 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0041-1051. Dostupné z: doi:10.1177/036215377600600110
McNeel, JR. (2010) Understanding the Power of Injunctive Messages and How They Are Resolved in Redecision Therapy Transactional Analysis Journal 40:2 April 159-169
GLADFELTER, John. Redecision Therapy. International Journal of Group Psychotherapy [online]. 2015, 42(3), 319-334 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0020-7284. Dostupné z: doi:10.1080/00207284.1992.11490701
GOULDING, Mary McClure a Robert L. GOULDING. Changing lives through redecision therapy. Rev. and updated ed. [Emeryville, CA]: Distributed by Publishers Group West, 1997. ISBN 0802135110.