123: Návrat do práce po rodičovské dovolené

V České republice je jedna z nejdelších rodičovských dovolených na světě, ale ekonomická podpora rodičů je při ní pod úrovní minimální mzdy. Na rodičovskou v Česku z 98 % nastupují ženy. Ty jsou na českém pracovním trhu výrazně diskriminované, a to nejen platově. Rozdíl mezi mzdou ženy a muže je v Česku 18,0 %, třetí nejhorší v EEA. Návrat z rodičovské dovolené do pracovního procesu je pro ženy spojen s řadou strachů a pocitů selháním, ale i praktických překážek jako je nedostatek zkrácených úvazků nebo míst ve školkách. Jak se žije v Česku hlavně ženám, které se chtějí vrátit do práce po rodičovské dovolené? Co ovlivňuje proces návratu? S jakými strachy se musí vypořádat? A jak se na návrat do práce mohou připravit? O tom všem je další díl našeho podcastu.

Rodičovská dovolená v Česku

Rodičovská je v Česku de facto výlučně ženskou záležitostí (98 % žen, 2 % mužů), a to i proto, že Česko je třetí nejhorší v EEA v rozdílu mezd mezi muži a ženami. Ženy berou v průměru o 18 % méně.

Jen polovina rodičů se vrací do původního zaměstnání. Část žen se během rodičovské dovolené rozhodne podnikat a pokračuje pak v podnikání. Část žen chce nastoupit po skončení RD na jinou pozici, nebo do jiné firmy.

Rodičovská dovolená je nově max. 3 roky, bývala až čtyři. Zaměstnavatel musí držet zaměstnanci na rodičovské dovolené pracovní místo jen 2 roky (§47, odst. 1, písmeno c, zák. 262/2006 Sb.). Necelá polovina žen je s délkou rodičovské spokojená, 42,94 % by ji chtěla delší. Kratší by si přála jen 7,76 % žen.

80 % rodičů by chtělo pracovat na zkrácený úvazek, ale podle dat ČSÚ z Q3 2024 pracuje na zkrácený úvazek jen 14,4 % pracujících žen a 5,4 % mužů. Nabídka míst v mateřských školách v místě bydliště je z pohledu skoro 84 % rodičů nedostatečná (ve výzkumu byli nejvíce zastoupeni rodiče z obcí do 15 000 obyvatel).

Většina žen má spojeny s návratem do práce podstatné strachy, z nichž se některé zhmotní i v praxi

Do strachů z návratu do práce se podstatným způsobem promítá rodičovské sebevědomí (viz 103. díl), psychologické porodní trauma (viz 75. díl) a poporodní úzkosti a deprese (viz 77. díl u žen a 81. díl u mužů). Připomeňme si, že poporodní depresí si projde každá 5. maminka a je výrazně častější u obézních žen (viz 119. díl) a žen s historií PPP (viz 37. díl). Obézní ženy mají komplikovanější návrat do práce i kvůli nižšímu seběvědomí a depresivnímu ladění (viz 119. díl).

Sociální tlak na matky

V Česku se očekává, že žena je s každým dítětem doma do 2 až 3 let věku. Ženy vnímají tlak na to, že by měly být s dětmi doma, protože jinak nebudou dobré mámy a dítě to poškodí. Tyto nesmysly často šíří některé influencerky, kde ovšem některé z nich měly právě problém s tím najít po rodičovské dovolené plnohodnotné pracovní uplatnění. Tyto influencerky používají strašení ostatních matek psychologickými termíny, kterým absolutně nerozumí – například tvrdí, že návrat matky do práce zničí dítěti vztahovou vazbu (viz 12. díl). Ženy tedy často cítí povinnost být doma s dítětem, nikoliv jen chuť. Fatima Adday se tomuto fenoménu věnuje ve své diplomové práci, kterou obhájila loni na FF MUNI:

„V souvislosti s mateřstvím může u žen dojít ke konfliktu rolí. Potančoková (2009) říká, že společnost vnímá kariérové ambice v raném období dítěte jako nevhodné a měly by být potlačeny. Dle tradičních názorů by realizace rozvoje kariérové dráhy měla být odsunuta na dobu, kdy už dítě bude více samostatné a nebude ke svému životu potřebovat celodenní přítomnost matky. Tato doba odpovídá typicky nástupu dítěte do mateřské školy, kde péči o dítě na část dne přejímá instituce. Jedná se o tradiční přístup, ovšem samozřejmě není aplikovatelný na všechny rodiny.

Schulteissová (2009) přichází s významným zjištěním, že i přestože matky vnímají péči o dítě jako práci, většinová společnost tento názor nesdílí. Pečování se totiž vymyká běžnému pojetí práce, která stojí na struktuře požadavků a odměn na placeném pracovišti. To ponechává ženy v nepříjemné pozici. Stojí před nimi volba, jestli zastávat pečovatelskou roli, nebo být významná – v zaměstnání a ve společnosti. Podle autorky stále převládá postoj, že péče o dítě je vnímána podřadněji než práce.“

Ženy často bojují se sexismem, mnohdy od jiných žen. Muži, zejména ti mladší a zejména v posledních letech radikálně změněné ekonomické reality, často volají po návratu ženy do práce a ženu v něm podporují. To může v páru způsobovat nadbytečný tlak, protože žena si zároveň řeší vnitřní konflikt, zda je v pořádku, aby dítě „opustila“.

Co čeká děti po návratu pečujícího rodiče do práce

Aby se mohl rodič z rodičovské dovolené (v Česku obvykle matka) vrátit do pracovního procesu, musí zajistit někoho jiného, kdo bude o dítě pečovat. V Česku je to obvykle školka, někdy ale o dítě může pečovat i chůva, babička nebo dědeček či jiní příbuzní. Nejčastějším scénářem je však nástup dítěte do školky. Pro dítě tedy nastávají dvě změny současně – netráví s rodičem už tolik času a zároveň se dostává do dětského kolektivu a vzdělávacího systému.

To, že dítě najednou netráví drtivou většinu dne se svým rodičem, je pro něj logicky velmi těžké, protože je na to zvyklé celý svůj dosavadní život. Stejně tak je ale pro něj těžké, že najednou tráví čas ve školce, kde se pozornost učitelek dělí mezi více dětí, a stejně tak i hračky apod. a kde panuje jiný režim, než na který je dítě doma zvyklé, a to včetně třeba odlišných jídel.

Zpočátku se tak může stát, že:

Se dítěti rozhodí spaní
Může se i začít počůrávat
Může se na rodiče zlobit, když večer přijde z práce
Může nechtít, aby rodič odešel, když ho ráno dává do školky

Klíčové je pomoci dítěti regulovat emoce (viz 117. díl), což však pro rodiče v práci není už tak jednoduché jako dříve. Rodič vracející se z rodičovské dovolené se navíc ve stejnou dobu pere s obrovským množstvím vlastních strachů (viz další posty) i s novými výzvami v práci, kde je pro něj rovněž důležité obstát, a to nejen z ekonomických důvodů.

Před nástupem dítěte do školky je lepší, aby dítě bylo zvyklé pobývat bez rodiče delší dobu ještě před návratem do práce, např.:

U babičky a dědy
U tety a strejdy
S chůvou
V dětské skupince nebo klubíku na pár hodin týdně

V civilizovaném světě jsou ve školkách běžné adaptační programy, které jsou zásadní zejména pro děti do tří let věku. Dítě pobývá s novou pečující osobou v přítomnosti rodiče. V situaci, kdy se dítě od této osoby utišit, je z ní sekundární pečující osoba – stejně jako třeba často z babičky nebo dědy – a nijak to nenaruší jeho vztahovou vazbu (viz 12. díl).

Děti kolem 3 let také mají rozvinutou objektní stálost, takže chápou, že maminka nebo tatínek se pro ně vrátí. Těm, co ji rozvinutou nemají, pomůže tzv. přechodový předmět – třeba maminky kapesníček, co voní po ní, aby si mohly uchovat obraz maminky i v době, kdy maminka není fyzicky přítomná. Podrobněji 12. díl nebo Bezpečná výchova od prof. Karla Heinze Brische.

Co tlačí ženy k návratu do práce

Podle dat ze studie společnosti Deloitte a Mumdoo z roku 2023 by 42,94 % žen chtělo mít delší rodičovskou dovolenou než mělo. Téměř polovina žen je do návratu do práce tedy tlačena okolnostmi, i když by raději ještě zůstala doma s dítětem.

Za předčasným návratem do práce může být jeden nebo více důvodů. Často se vyskytují zejména:

Ekonomické důvody, protože při současném stavu ekonomiky a inflace je pro mnoho rodin dlouhodobě neudržitelný stav, kdy celá rodina žije z příjmu jednoho dospělého.
U podnikatelek a některých manažerek za rychlejším návratem do práce stojí zodpovědnost nebo pocit zodpovědnosti za firmu
Pro ženy, které naplňovala jejich práce a nabízela jim osobní i kariérní rozvoj a růst se často objevuje (někdy i velmi oprávněný) strach z toho, že jim ujíždí kariérní vlak a že by po několikaleté pauze už jejich kariéra nemusela pokračovat stejně slibně.
Frustrace z toho, že je péče o malé dítě tolik nenaplňuje je velmi častý důvod pro rychlejší návrat žen do práce. Některé ženy k tomu volí i možnost, kterou Česká republika nabízí, v podobě prohození se s partnerem na rodičovské dovolené např. po roce.
Sociální izolace na rodičovské dovolené platí zejména pro ženy žijící mimo velká města a je velkým problémem, o kterém se tolik nemluví. Sociálně izolované jsou jak ženy, které mají děti „příliš brzy“, tak které je mají „příliš pozdě“. Zároveň k ní může dojít třeba jen s jedním z dětí. Sociální izolace může plynout jak z omezené mobility (pokud např. žena žije v domě za městem, ale neřídí), tak z prostého faktu, že její okruh přátel ještě nemá děti, nebo má výrazně jinak staré děti, takže není možné trávit čas s dětmi společně.

Vývoj české ekonomiky zasahuje rodiče i porodnost

Česká ekonomika v posledních pěti letech prodělala několik radikálních otřesů v podobě prudkého nárůstu a následně i stabilizace inflace, ale jen mírného nárůstu mezd. Jak praví zpráva Českého statistického úřadu z června 2024. V dlouhodobějším pohledu průměrná mzda v 1. čtvrtletí 2024 ještě nedosáhla reálné úrovně 1. čtvrtletí předcovidového roku 2019 a zaostává v celku o 4,7 %. Mezi lety 2021 a 2022 došlo k prudkému propadu reálných mezd o neuvěřitelných 20 pcb. Ještě na začátku roku 2024 byly reálné mzdy nižší než v roce 2013. Za stejné období se porodnost v Česku propadla o neuvěřitelných 24,6 %, což je nejvíce v historii Česka.

Za propadem ekonomiky stojí jak selhání České národní banky, jejímž hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu (Ústava ČR, článek 98, odst. 1) a která měla za úkol zajistit inflaci ve výši 2 pcb, tak selhání vlády soudruha Andreje Babiše (2017 až 2021), která radikálním navýšením transferů v době COVIDu roztočila inflační spirálu (viz IS-LM-BP model), kdy v roce 2020 dosáhl schodek státního rozpočtu 367,4 miliardy Kč (2. nejhorší výsledek v historii ČR) a v roce 2021 420 miliard Kč (nejhorší výsledek v historii ČR), kdy se zároveň Česká republika stala nejrychleji zadlužující se zemí EU, jak varoval ve své zprávě ze srpna 2022 Nejvyšší kontrolní úřad.

Právě roztočení inflační spirály v letech 2020 a 2021 zkomplikovalo ČNB plnění jejích cílů. Inflace začala v důsledku kroků vlády prudce stoupat hned v roce 2022, kdy průměrná roční míra inflace dosáhla 15,1 %. O rok později byla stále 10,7 % a v roce 2024 se vrátila na 2,4 %

Rodiče tak byli postaveni do situace, kdy jejich reálné mzdy prudce poklesly, takže pro mnoho rodin bylo neudržitelné nebo jen velmi obtížné vyžít jen z jednoho platu. Díky tomu, že finanční podpora rodičů nevzrostla adekvátně prudkému zvyšování cen, došlo k tomu, že řada rodičů musela přehodnotit návrat do práce po rodičovské dovolené i plánování dalšího dítěte. Není proto překvapivé, že právě v tomto období poklesla porodnost na rekordně nízké hodnoty.

Finanční podpora rodičů v Česku

Česká republika nabízí jednu z nejdelších rodičovských dovolených na světě, byť byla aktuálně zkrácena o rok na celkově tři roky. Jak ale vypadá finanční podpora novopečených rodičů u nás, v zemi, se podle dat ČSÚ propadla porodnost za 3 roky o neuvěřitelných 24,6 % a v zemi, kde hrubá minimální mzda v roce 2025 tvoří 20 800 Kč a hrubá průměrná mzda tvoří zhruba 46 557 Kč, což v čisté mzdě je okolo 17 837 Kč respektive 36 735 Kč?

Finanční podpora se dělí na peněžitou pomoc v mateřství (tzv. mateřskou dovolenou), otcovský příspěvek, slevu na dani, respektive daňový bonus za dítě a rodičovský příspěvek (tzv. rodičovskou dovolenou). Po dobu tří let rodina s jedním dítětem dostane od státu maximálně 22 093 Kč měsíčně, a to za podmínky, že každý z rodičů vydělával měsíčně 150 000 Kč a má nárok na všechny příspěvky.

Peněžitá pomoc v mateřství (tzv. mateřská dovolená) je vyplácena 28 týdnů u jednoho dítěte a 37 týdnů u vícerčat. Začíná se vyplácet 6 až 8 týdnů před očekávaným termínem porodu. Ne však u OSVČ. Ti by se museli včas přihlásit k dobrovolnému nemocenskému pojištění, které by si museli platit 270 dní během posledních dvou let a 180 dní před nástupem na mateřskou. Peněžitá pomoc v mateřství se vyplácí do výše 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Redukční hranice se mění každý rok. V praxi to vypadá tak, že čím více člověk vydělává, tím méně ze své výplaty dostane. V roce 2025 jde získat maximálně 1902 Kč denně (při příjmu 150 000 Kč měsíčně a víc), tj. 372 792 Kč za 28 týdnů. V praxi to tedy znamená, že člověk, co vydělává osminásobek minimální či trojnásobek průměrné mzdy, dostane trojnásobek minimální mzdy po dobu necelých 7 měsíců, či chcete-li 45 % nad průměrnou mzdou.

Celková dávka rodičovského příspěvku pro děti narozené od 1. ledna 2024 je 350 000 Kč u jednoho dítěte (525 000 u vícerčat), vyplácená maximálně do 3 let věku, přičemž rodič si volí vyplácenou částku z osmi měsíčních tarifů od 4000 Kč až po 17 200 Kč měsíčně (po dobu 20 měsíců), vždy pod úrovní minimální mzdy.

Otcovský příspěvek je dostupný pro OSVČ jen pokud platí nemocenské pojištění 3 měsíce před čerpáním otcovského příspěvku a jsou zapsáni v rodném listu dítěte. Platí se pouze na 14 dní! Stejné podmínky jako u mateřské, takže max. 1902 Kč denně, tj. 26 628 Kč, což je trojnásobek minimální mzdy na dobu dvou týdnů.

Sleva na dani je na první dítě 15 204 Kč ročně, na druhé dítě 22 320 Kč ročně a na třetí a každé další dítě 27 840 Kč ročně. Neplatí pro OSVČ s režimem paušální daně a uplatní si ji pouze jeden z rodičů.

Maximum, co oběma rodičům stát může vyplatit za narození 1 dítěte je tedy 749 720 Kč. Zároveň od narození dítěte si může jeden z rodičů uplatnit slevu na dani ve výši 15 204 Kč, pokud není OSVČ v režimu paušální daně. Na 3 roky je to 265 110 Kč ročně, tedy 22 093 měsíčně, což je 23,8 % nad minimální mzdou nebo také jen 60,1 % průměrné mzdy. To však vyplatí jen rodičům, kde oba měli před narozením příjmy ve výši osminásobku minimální, respektive trojnásobku průměrné mzdy a oba platili nemocenské pojištění dostatečně dlouhou dobu.

Finanční podpora rodičů v Lucembursku

Lucembursko je jedinou zemí EEA, kde muži berou v průměru o 0,9 % méně než ženy. Podpora v rodičovství je zde mírně (o 10 dní) štědřejší vůči mužům než vůči ženám.

Lucembursko nabízí 10 dní otcovské dovolené a dvě rodičovské dovolené v délce 6 měsíců při úplném volnu, nebo 12 měsíců při polovičním volnu a polovičním pracovním úvazku. Zkrácené úvazky v Lucembursku jsou tak běžné, že podpora rodičů se počítá dle úvazku, který pracovali před narozením dítěte (0,25, 0,5, 0,75 nebo 1 úvazek).

První rodičovská dovolená je na 6 měsíců, pokud je plná, nebo 12 měsíců, pokud je částečná, a nastupuje se dnem narození dítěte. Druhá rodičovská dovolená, pro druhého rodiče, je dlouhá identicky, a lze ji nastoupit do 6 let věku dítěte. Výše finanční podpory je daná výší úvazku v práci a výší mzdy. Pro plný úvazek se pohybuje mezi 2 703,74 € (cca. 67 575 Kč) až 4 506,23 € (cca. 112 655 Kč).

Za narození dítěte stát zaplatí rodičům celkem 1160,06 €, a to ve 3 dávkách. Před narozením (pokud matka chodí na všechny povinné prohlídky), při narození (pokud po porodu dorazí na povinnou gynekologickou prohlídku) a po narození (pokud dítě do dvou let absolvuje všech 6 povinných prohlídek u pediatra).

Kromě toho rodiče dostávají příspěvek na péči o dítě ve výši 307,35 € měsíčně, pokud je mladší 5 let, 330,58 € měsíčně, pokud je ve věku 6 až 11 let a 365,34 € pokud je starších 12 let.

Rodina tak během prvních tří let za jedno dítě od státu obdrží minimálně 44 660,66 € (cca. 1,12 milionu Kč) + 10 dnů obvyklé mzdy pro otce a s dítětem budou oba rodiče po dobu 6+6 měsíců + 10 dnů doma.

Přivýdělky žen při rodičovské dovolené

Jaká je realita českých matek na rodičovské dovolené ohledně přivýdělků? Tím se zabýval v roce 2023 výzkum společnosti Deloitte a Mumdoo. Výzkum proběhl na 1100 respondentkách, muži, kteří představují 2 % rodičů na rodičovské dovolené, do výzkumu zahrnuti nebyli.

Z výzkumu vyplynulo, že jen 45 % z žen, které by při rodičovské dovolené chtělo pracovat, pracuje. 74 % žen pracujících během RD nepracuje u svého původního zaměstnavatele. Jen 61 % žen na RD má jen nárazové hlídání. Ženy během RD preferují zkrácené úvazky (49 %), které ale téměř nejsou, a projektovou spolupráci (27 %) – a to zejména do výše příjmu, kdy se platí jen srážková daň, tj. do 10 000 Kč. Je důležité si připomenout, že agendu kolem Dohody o provedení práce v roce 2024 stát zaměstnavatelům kardinálně zkomplikoval, a zkomplikoval ji i daňový poplatníkům. Čistě za 15 % srážkovou daň z příjmu bez nutnosti dalších odvodů je totiž možné si na DPP vydělat už jen celkem 10 000 Kč měsíčně. Dříve bylo možné mít několik DPP souběžně.

Zajímavý vhled přinesla i diplomová práce Zuzany Trbolové z ČZU na téma Návrat rodičů do zaměstnání po rodičovské dovolené. V rámci své práce provedla dotazníkové šetření u 359 žen a 2 mužů, kteří byli na rodičovské dovolené. Z něj vyplynulo, že 49,03 % rodičů vyhovovala délka rodičovské, 42,94 % by ji chtělo mít delší, 7,76 % kratší a právě jeden rodič by býval nezůstal doma raději vůbec. 42,94 % chtělo mít přivýdělek, ale nenašlo vhodnou nabídku. 8,59 % ji našlo, 11,91 % by přivýdělek chtělo, ale nezvládli by to. Jen lehce nad třetinu rodičů by přivýdělek nechtělo vůbec.

Výzkum také zjistil, že v době rodičovské dovolené 11,36 % rodičů nemělo žádné hlídání, 55,68 % hlídala dítě rodina nebo přátelé, 9,42 % si platilo chůvu a 23,55 % využívalo dětských skupin. 63,99 % rodičů mělo hlídání jen občasně a 19,94 % maximálně jednou týdně. 3 rodiče, tj. 0,83 %, mělo hlídání téměř každý všední den. Přesto považovalo 43,21 % rodičů nabídku hlídání dětí do věku tří let ve svém bydlišti za dostačující.

Kariéra žen v Česku

V Česku panuje na pracovním trhu naprosto zásadní a třetí největší v EEA rozdíl mezi muži a ženami. V roce 2023 to bylo podle Eurostatu neuvěřitelných 18,0 % (průměr EU27 byl 12,0 %). Kariéru žen zásadním způsobem zasahuje mateřství, protože 98 % rodičů v Česku na rodičovské dovolené jsou ženy. Dítě představuje v Česku zásadní faktor ovlivňující kariéru a mzdu ženy. Rovněž platí, že muži jsou díky znatelně vyšším mzdám nuceni automaticky zastat roli živitele rodiny, protože to je pro rodinu výhodnější.

Fatima Adday z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity ve své diplomové práci z roku 2024 uvádí:

Štikar et al. (2003) tvrdí, že mateřství zapříčiňuje rozdíly mezi kariérovým vývojem u mužů a u žen. Pro ženy definují tři typy kariéry.

První typ pojmenovali konvenční kariéra a odkazují na v dnešní době již nepříliš častý model, kdy žena po odchodu ze školy absolvuje krátkou pracovní fázi, vdá se a po uzavření manželství již svou kariéru nijak dál nerozvíjí.

Druhým typem je tzv. dvoustopý typ kariéry. Je velmi odlišný, žena v tomto případě pracuje až do narození dítěte, po porodu je však nadále zaměstnaná a současně pečuje o dítě (což je model obvyklý v zahraničí).

Poslední typ je dle autorů rovněž zasáhnut mateřstvím, matka se zde ale vrací do pracovního procesu až ve chvíli, kdy je dítě samostatnější (což je model typický v Česku/na Slovensku).

Můžeme říct, že kariéra ženy má v každém případě vliv na mateřství, záleží však na tom, jak velký vliv je přípustný pro samotnou ženu-matku. Takový názor sdílí i Bodláková (2012) a dodává, že žena může být v určování si kariérové cesty ovlivněna společenskými stereotypy, nicméně finální rozhodnutí je přirozeně na ní samotné.

Postavení žen na trhu práce je problematické. Wilner (2016) a Sinová et al. (2018) identifikují faktory mateřství, které vedou ke špatnému postavení na trhu práce. Jsou jimi:

znehodnocení lidského kapitálu v době, kdy je matka na rodičovské dovolené,
rozdíly mezi rodiči a bezdětnými,
příklon matek ke společnostem s přívětivým přístupem k rodině za cenu horšího platového ohodnocení,
diskriminace

Diskriminace žen v práci v ČR

Česko je třetí nejhorší zemí v celé EEA v diskriminaci žen na pracovišti, co se jejich mzdového ohodnocení týče. V roce 2023 podle údajů Eurostatu byl gender pay gap v České republice v roce 2023 18,0 %, tedy třetí nejvyšší v EEA, po Lotyšsku a Rakousku. Na Slovensku to bylo 15,7 % a průměr EU27 byl 12,0 %.

V celé EU byly jen dvě země s vyrovnanými příjmy podle pohlaví – V Belgii brali muži jen o 0,7 % více než ženy a v Lucembursku brali muži jen o 0,9 % méně než ženy.

K nezvykle vysoké míře diskriminace žen na pracovišti pravděpodobně přispívá i délka rodičovské dovolené v Česku, která donedávna byla až 4 roky. Zaměstnavatelé počítají s tím, že ženy v určitém věku nastoupí na dlouhou rodičovskou dovolenou, a tak je nechtějí obsazovat do klíčových pozic, což v průměru samozřejmě zvyšuje rozdíl ve mzdách mužů a žen. V zemích s rodičovskou dovolenou v rámci týdnů až měsíců se mateřství bere jen jako krátká přirozená pauza v kariéře, nad kterou se nikdo nezastavuje. Těhotné ženy v 8. měsíci se bez problémů účastní výběrových řízení na nové pracovní pozice, nejsou na trhu práce kvůli potenciálnímu mateřství nijak diskriminované.

Navíc v řadě zemí je běžné, že rodičovskou dovolenou nastupují oba rodiče na podobnou dobu. „Riziko“ nástupu na rodičovskou se tak neliší podle pohlaví jako je tomu v Česku, kde z 98 % jsou na rodičovské dovolené ženy.

Rozdíly mezi muži a ženami panují i mezi podnikateli. Míra podnikání v ČR je jedna z nejvyšších v ČR 16,2 %, přičemž 15 % OSVČ jede podle MPO ve Švarc systému – tedy v režimu, kdy jsou de facto zaměstnanci. Ženy v Česku však tvoří jen 31,2 % všech podnikatelů ve věku 15 až 74 let.

Ekonomická aktivita žen a mužů v Česku

Podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2019 je celková míra ekonomické aktivity v ČR 76,7 %, což je lehce nad průměrem EU, který je 73,4 %. Ekonomická aktivita mužů je 83,4 % a žen 69,8 %. Průměr je 79 % respektive 67,9 %. Rozdíl 13,6 pcb je poměrně velký, část rozdílu jde ale za odlišnou dobu nástupu do důchodu. Průměrný rozdíl v EU je 11,1 pcb. V Litvě je to třeba 2,3 pcb. Nejhůře je na tom Severní Makedonie, kde je to 22,5 pcb.

Z ekonomicky neaktivních žen je hlavním důvodem důchod (56 %), pak studium a příprava na výkon povolání (20 %) a pak péče o děti či zdravotně postižené dospělé (18 %). Jiné rodinné či osobní povinnosti pak uvádí 1 % žen. U mužů jsou 62 % důchodci, 31 % studenti a 1 % pečující o děti či zdravotně postižené dospělé a 0 % rodinné povinnosti.

Při srovnání s EU je to tak, že 9 % žen je ekonomicky neaktivních kvůli péči o děti či zdravotně postižené dospělé, dalších 9 % kvůli jiným rodinným či osobním povinnostem. 1 % mužů je neaktivních kvůli péči o děti či zdravotně postižené dospělé a 2 % kvůli rodinným či jiným osobním povinnostem.

Obavy žen z návratu do práce

V roce 2015 zpracovala Lucie Růžičková na FF UK diplomovou práci na téma Návrat žen z rodičovské dovolené do zaměstnání. V rámci ní provedla výzkum mezi 90 zaměstnankyněmi VZP, ve kterém se zabývala jejich obavami.

Obavy žen na rodičovské dovolené před návratem do práce

76 % žen se obává skloubení pracovního a rodinného života
64 % žen se obává ztráty své původní pracovní pozice
52 % žen se obává změny nároků pracovní činnosti jejich původní pracovní pozice
49 % žen se obává změn nadřízeného a spolupracovníků
47 % žen se obává nepřijetí dítěte do mateřské školy
36 % žen se obává toho, že jejich zástup splňuje lépe očekávané požadavky jejich pracovní pozice
třetina žen se obává ztráty či snížení dovedností souvisejících s pracovním výkonem

Zároveň se zeptala na obavy 67 manažerů

67 % nechtělo přijít o zaměstnankyni na rodičovské dovolené
43 % manažerů se obávalo, že pro ženu bude těžké skloubit pracovní a osobní život
36 % manažerů se bálo negativního vlivu změněných nároků na pracovní činnost na pracovní výkon zaměstnankyň po návratu z rodičovské dovolené
Třetina manažerů si myslela, že problémy se skloubením pracovního a osobního života negativně ovlivní pracovní výkon zaměstnankyň
31 % manažerů se obávalo snížení pracovního výkonu zaměstnankyň v souvislosti se snížením pracovních dovedností v průběhu rodičovské dovolené

Práce obsahuje i výzkum mezi 48 ženami po návratu do práce, který mapuje, jak moc se jejich obavy naplnily. 3 se vrátily, když dítěti byl méně než rok, 6 když, dítěti bylo méně než 2 roky a 36, když mu bylo méně než 3 roky.

33 (69 %) uvedlo, že nároky pracovní činnosti se hodně změnily
19 (40 %) uvedlo, že jim činilo po návratu do zaměstnání problémy skloubit pracovní a soukromý život (bálo se 76 %)
8 (17 %) mělo problém s tím, že jejich dovednosti související s pracovním výkonem nesplňovaly po návratu z RD nároky na pracovní pozici (toho se obávalo 52 %)
A 44 (92 %) uvedlo, že nadřízený se jim věnoval a pomáhal jim, což ukazuje na velmi pozitivní firemní kulturu

Důvody žen ke změně profese po rodičovské dovolené

Fatima Adday z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v roce 2024 obhájila diplomovou práci na téma Proměna profese a kariérní identity u matek na mateřské a rodičovské dovolené. Do ní zahrnula i malý kvalitativní výzkum na vzorku 10 žen s VŠ vzděláním ve věku 37 až 47 let.

Z jejího výzkumu vyplynulo, že hlavní důvody ke změně profese u matek vracejících se z rodičovské dovolené jsou:

Pocit nedostatečného naplnění v práci
Náročnost skloubení pracovní pozice s dětmi
Nespokojenost v pracovním kolektivu
a vyplatí se doplnit i další důvod, který výzkum neodhalil, a to chuť začít něco zcela nového, což může být podpořeno zásadními strukturálními změnami v mozku, ke kterým dochází v souvislosti s mateřstvím (viz 113. díl).

Jako hlavní impulsy ke změně pracovního zařazení žen po rodičovské dovolené se ukázaly:

Náhodná identifikace příležitosti na trhu, kterou žena dokáže pokrýt na základě svých nasbíraných zkušeností a dovedností (např. pečení dortů, práce duly, koučink)
Vlastní psychické obtíže související s těhotenstvím a mateřstvím (např. laktační poradenství)

Kromě nich existují ale ještě další dva časté impulsy, které se v Česku hodně objevují:

Promyšlený krok a využití možnosti restartu kariéry – Vzdělávání se během rodičovské, identifikace klíčových změn na trhu (např. aktuálně AI), inspirace od kamarádek a rodinných příslušníků, včetně manžela (např. dostudování si IT dovedností během RD). Zejména u podnikatelek to může být podpořeno ještě nechutí pracovat na plný úvazek u zaměstnavatele, což v situaci, kdy zkrácené úvazky má jen 14,4 % žen, může ženy zaměstnankyně motivovat k tomu, aby zkusily samy podnikat.
Přirozená geneze v daném oboru se týká celé řady specifických oborů, kde je nutné nejprve pracovat jako zaměstnanec, ale časem je možné podnikat na vlastní účet – typicky zdravotnictví (vlastní ambulance), advokacie (vlastní advokátní praxe), nebo i některé další obory, kde si lze založit vlastní podnikání a pokračovat ve stejné činnosti jako dříve pro zaměstnavatele (např. PR manažerka si založí PR agenturu).

Jak překonat strachy z návratu z rodičovské dovolené

Práce s jakýmkoliv strachem je silně individuální věc. I u strachu například z létání platí, že každý člověk za ním má schovaný strach z trochu něčeho jiného – z uzavřeného prostoru, ze ztráty kontroly, z hodnocení ostatními, když nebudu stoprocentní atd. Nejinak je tomu samozřejmě i u strachu z návratu z rodičovské dovolené. U strachů je důležité si uvědomovat jejich existenci a znát každý jeden z nich. Každý svůj strach je potřeba akceptovat, ale není nutné každý strach poslouchat. Důležité je, dokázat si jít za svým i přes svůj strach.

Zuzka (@chicacoaching) si proto coby certifikovaná koučka pro vás připravila sérii koučovacích otázek, které vám s tím mohou pomoci. Je nepravděpodobné, že byste na všechny otázky znali odpověď hned. Obvykle trvá několik sezení a mnoho času mezi nimi než si člověk ujasní finální znění odpovědí na jednotlivé otázky. Pokud na některou z otázek odpovíte nevím, položte si otázku, jak tu odpověď zjistíte? Co pro to musíte udělat, co pro to potřebujete, kdo vám s tím může pomoci a co bude první krok?

Motivace

Otázka na motivaci, proč zrovna teď. Co se stalo, že to teď je téma? Co je ten problém, který se tím snažíte vyřešit?
Kdybyste měli v ruce kouzelnou hůlku, a mohli si přát všechno na světě (a hledáte odpověď na otázku co chci dělat) – jak by vypadal váš budoucí ideální den?

Rizika a strachy

Čeho se bojíte?
Co můžete u každé jednotlivé věci dělat, aby dopady nebyly veliké, pokud nastane?
Co nejhoršího se může stát? A vadí to?

Rodinná rovnováha

Kde budou děti během vaší práce?
Jak bude nově fungovat péče o děti?
Jak bude vypadat school run?
Jak bude nově fungovat péče o domácnost?
Jak to celé budete komunikovat s partnerem?
Jak to budete komunikovat s dětmi? Mají své obavy? Jak je ošetříte?
Má to dopady na někoho dalšího? Jak to ošetříte?

Jak zvolit práci po návratu z rodičovské dovolené

Polovina žen se po rodičovské dovolené nevrací do svého původního zaměstnání. Ty, co se do něj vrací, se však oprávněně obávají, že za roky, co byly doma s dítětem, se v práci spousta věcí změnila.

Zuzka (@chicacoaching) si proto pro vás připravila sadu otázek, které si vyplatí položit už v době, kdy zvažujete návrat do pracovního procesu. Vaše možnosti, a to třeba i v rámci vašeho původního zaměstnavatele, totiž mohou být po zkušenostech a dovednostech nabitých během mateřství, jiné, než byly v době před několika lety.

Kdo jsem profesně

Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?
Jaké své dosavadní zkušenosti a dovednosti chcete dál využívat?
Co vás nejvíce naplňovalo na vaší práci, před odchodem na mateřskou/rodičovskou?
Co byla ta vaše jedinečná dovednost/kvalita co vás odlišovala od toho zbytku?

Co hledám

Jakou úroveň seniority, zodpovědnosti a autonomie hledáte?
Jak veliký úvazek? Kolik hodin týdně reálně můžete pracovat?
Jak byste si představovali vaší pracovní flexibilitu na hodiny a místo – tedy office/home office?
Jaký je váš ideální příjem? Jaký je minimální? Je tam nějaká variabilita?

Hledání práce

Jak vypadá trh práce teď? Kde/jak se to dá zjistit? Co bude váš první krok?
Jak vypadá teď váš původní obor?
Jsou nějaké dovednosti, které si potřebujete osvěžit, nebo doplnit?
V jakém oboru chcete dál pracovat?
Na jaké pozici? Jak to zjistíte?
Jsou nějaké dovednosti, které si potřebujete osvěžit, nebo doplnit?
Existuje někdo, kdo vám s hledáním může pomoci?
Které sítě můžete využít? Jak to uděláte?
Jak se budete prezentovat?

Osobní well being

Co budete dělat pro sebe, aby vám z toho nejeblo? Tento týden, příští týden…dlouhodobě a pravidelně. Změna práce, změna domácího harmonogramu to jsou veliké kroky, je potřeba o sebe pečovat.
Jak to ovlivní vaše vztahy s dětmi?
Jak to ovlivní váš partnerský vztah?
Jak to ovlivní vaše další vztahy?