Jaké to je být rodičem? To je otázka, kterou si klade spousta bezdětných a otázka, na kterou řada rodičů věří, že zná odpověď. Rodičovství však člověka změní mnohem více než si uvědomuje. Mozky matek a otců lze na funkční magnetické rezonanci spolehlivě rozeznat od mozků bezdětných žen a mužů. Navíc, rodičovství má zásadní dopady na spokojenost lidí obou pohlaví. Ty rozhodně nejsou jen pozitivní, a navíc se zásadním způsobem mění podle počtu dětí, jejich věku ale třeba i věkového rozestupu. Jaká je tedy cena za rodičovství? O tom je další díl našeho podcastu!
Pozitivní dopady rodičovství
Cenou za rodičovství se zabýval v únoru 2020 v časopise European Journal of Population, který publikovaly Malgorzata Mikucka a Ester Rizzi z Univerzity v Mannheimu. Autorky v něm detailně popisují pět hlavních teorií o vlivu rodičovství na životní spokojenost rodičů. Jednotlivé teorie pak autorky otestovaly na reálných datech ze Swiss Household Panel, což je unikátní dlouhodobý výzkum veřejného mínění, který byl ve Švýcarsku spuštěn v roce 1999 a který má na starosti Swiss Centre for Expertise in Social Sciences. Autorky použily data z let 2000 až 2018.
Dvě z těchto teorií hovoří o pozitivních dopadech, které může rodičovství přinášet.
První z nich je teorie psychologické odměny. Ta předpokládá, že ekonomické náklady rodičovství jsou vyváženy psychologickými odměnami jako je zvýšená sebeúcta, sebehodnocení a rodičovská spokojenost, které bývají nejvyšší u rodičů dětí mladších pěti let. Zároveň platí, že pokud životní spokojenost rodičů odráží psychologické odměny z rodičovství, pak by se životní spokojenost měla zvyšovat, když se lidé stanou rodiči, a měla by být nejvyšší ve fázi intenzivní péče a klesat kolem školního věku dítěte, kdy v jeho životě nabývají na důležitosti vrstevníci a klesá citová intimita ve vztahu rodič-dítě. Další predikcí je, že rodičovství by mělo zvyšovat životní spokojenost žen více než životní spokojenost mužů, protože ženy jsou do výchovy dětí zapojeny více než muži. Podrobná data z dlouhodobé studie ve Švýcarsku však tuto teorii nepotvrdila, ale o tom později.
Teorie „záliby v dětech“ říká, že individuální preference člověka je dalším faktorem, který potenciálně formuje životní spokojenost rodičů. Podle tohoto přístupu hraje v životní spokojenosti rodičů významnou roli spíše shoda mezi osobním vkusem a zkušenostmi než pouhý fakt, zda mají, či nemají dítě. Zároveň dovozují, že mít více dětí a mít je rychle po sobě může znamenat silnější preferenci rodičovství, což značí, že lidé, kteří mají nakonec více dětí, by měli z rodičovství čerpat větší životní spokojenost než lidé, kteří mají méně dětí, což data ze Švýcarska potvrdila jen částečně a zejména u bohatších rodičů.
Negativní dopady rodičovství
Další dvě teorie říkají, že rodičovství má naopak pro člověka spíše negativní dopady.
Teorie ekonomických nákladů klade důraz na finanční náklady rodičovství, konkrétně na přímé finanční náklady a náklady ušlé příležitosti. Přímé náklady, zejména náklady na péči o děti, mohou být značné zejména v zemích, kde je státní podpora rodičů omezená. Náklady ušlé příležitosti spojené s rodičovstvím se týkají ztráty příjmu v důsledku přerušení práce a současného zhoršení kariérních příležitostí. Tyto náklady jsou vysoké zejména u rodin s malými dětmi, kde rodič – mimo Skandinávii zejména matka – přeruší zaměstnání. Z ekonomického přístupu vyplývá, že pokud je péče o děti vzácná nebo drahá, ovlivňuje období rodičovství náročné na péči, tj. do školního věku, životní spokojenost rodičů negativněji než ostatní období. Rozdíly mezi pohlavími by měly být zanedbatelné, pokud jsou příjmy rodičů sdruženy. Švýcarská data tuto teorii potvrdila jen částečně.
Teorie konfliktu mezi prací a rodinou hovoří o tom, že rodičovství vytváří konflikt mezi prací a rodinou. Pokud rodiče čelí obtížím při skloubení rodičovství se zaměstnáním, může to – nezávisle na snížených příjmech – vyvolat stres a snížit jejich životní spokojenost. Konflikt mezi prací a rodinou je pravděpodobně nejsilnější ve fázích rodičovství náročných na péči. Životní spokojenost rodičů by proto měla být v tomto období nejnižší. Vzhledem k tomu, že rodičovství je typicky zodpovědností žen, mají ženy tendenci zažívat silnější konflikt mezi prací a rodinou než muži. Jejich životní spokojenost by tedy měla být negativněji ovlivněna. Data ze Švýcarska však toto potvrdila jen u rodičů dvou dětí. U rodičů jednoho dítěte byl výsledek opačný.
Zejména ženy s vyšším vzděláním, jejichž kariéra může být prospěšnější než kariéra žen s nižším vzděláním, mohou zažívat značný konflikt mezi prací a rodinou, což má negativní důsledky pro jejich životní spokojenost. Ze studií psychiky matek a otců po porodu však víme, že po narození dítěte toto téma řeší hlavně muži (viz 79. díl).
Životní spokojenost rodičů
Jak jsme už popisovali v 77. díle podcastu o poporodní psychice žen, tak mnoho výzkumů poukazuje na to, že rodiče dětí jsou méně šťastní než bezdětní lidé. Jennifer Glass z University of Texas, Austin, v roce 2016 dělala pro OECD rozsáhlou studii zákonných opatření na podporu rodin, zjistila, že v zemích, kde je vysoký Comprehensive Policy Index – který zohledňuje kolik týdnů je v dané zemi placené dovolené, jak funguje placená nemocenská, placená mateřská dovolená a jaká existuje flexibilita v pracovních úvazcích – jako je třeba Švédsko (2,67), Finsko (2,05), Dánsko (2,02), ale i ČR (1,92), jsou rodiče dětí celkově v životě jen o něco málo šťastnější než bezdětní. Její výzkum však také ukázal, že o dva řády větší roli v celkovém štěstí lidí hraje právě ono CPI, a ne to, zda mají, nebo nemají děti.
Jiné studie ukazují, že vedle země, kde rodiče žijí, hraje podstatnou roli, jestli jste single rodič, nebo jestli jste na děti dva, a hraje roli taky pohlaví a věk rodičů, věk dětí, kolik dětí máte, nebo to, zda děti ještě žijí u rodičů, nebo už ne.
Longitudinální studie provedená na datech z let 2000 až 2018 ze Švýcarska od Malgorzaty Mikucky a Ester Rizzi z Univerzity v Mannheimu však vnesla do spokojenosti rodičů zcela nové světlo. Potvrdila a priori teorii bodu nastavení – neboli Happiness set-point theory, podle které je vliv jakékoli události na životní spokojenost pouze dočasný a po události, ať už pozitivní nebo negativní, se lidé přizpůsobí nové situaci a jejich životní spokojenost se vrátí na „výchozí“ úroveň před událostí, která se v průběhu času mění jen málo a je utvářena spíše genetickými faktory a ranou socializací než událostmi, které člověk v průběhu života zažil.
Nicméně, zároveň jejich výzkum ukázal velmi zásadní rozdíly v životní spokojenosti rodičů podle pohlaví rodičů, počtu dětí, věkového rozestupu dětí, finanční situace rodičů a vzdělání rodičů. Zajímavým zjištěním bylo i to, že většina Švýcarů si volí počet a věkový rozestup dětí takový, který sice nevede k jejich největší spokojenosti, ale je v zemi nejobvyklejší.
Spokojenost rodičů po prvním dítěti
Výzkum Malgorzaty Mikucky a Ester Rizzi ukázal, že u prvního dítěte byly ženy nejspokojenější při narození dítěte. Ve 3 letech dítěte dosáhla stejné úrovně jako 2 roky před jeho narozením a ve věku 6 let dítěte se jejich spokojenost dostala na vůbec nejnižší úroveň. Před 9. narozeninami dítěte se životní spokojenost vrátila opět na původní hodnotu z 2 let před narozením a začala mírně růst. Ve věku 15 let životní spokojenost prudce vzrostla.
U mužů však situace vypadala jinak – spokojenost byla nejvyšší při početí a narození dítěte, kde byla shodná. Ve 3 letech věku dítěte, stejně jako u žen, dosáhla stejné úrovně jako 2 roky před narozením dítěte. Nejhorší byla v 7 letech věku dítěte, kdy ženy naopak byly už téměř stejně spokojeny jako 2 roky před narozením a až do věku 15 let dítěte se nikdy nevrátila na „nulovou“ úroveň dva roky před narozením dítěte.
Při detailnějším pohledu však hrály podstatnou věci i další faktory – příjem rodičů, vzdělání rodičů, kdy méně vzdělané matky jednoho dítěte byly spokojenější podstatně spokojenější než vzdělané matky, ale u otců vzdělání ve spokojenosti nehrálo podstatný rozdíl, a také počet hodin týdně, které matka pracovala. Pokud ženy ve věku dítěte 1 až 4 roky pracovaly do 20 hodin týdně, byly celkově spokojenější (u 1. i 2. dítěte) než když pracovaly 20+ hodin týdně.
Spokojenost rodičů po druhém dítěti
Výzkum Malgorzaty Mikucky a Ester Rizzi ukázal, že u druhého dítěte byly se ženám začala životní spokojenost snižovat už rok a tři čtvrtě před narozením dítěte, ale pak se opět zvýšila. V době narození dítěte byla mírně nad úrovní ze 3 let před narozením dítěte. Po narození spokojenost prudce klesla a ve 3 letech dítěte dosáhla svého minima. Původní úroveň z období 3 roky před narozením překročila za život dítěte právě jednou, a to jen velmi velmi mírně, a to ve 13 letech věku dítěte. Jinak celou dobu zůstala nižší.
Za to tatínci v době narození druhého dítěte dosáhli u životní spokojenosti lokálního maxima. Ta pak začala mírně klesat, aby v 5 letech věku dítěte dosáhla výchozí úrovně z dob 3 roky před narozením dítěte. Poté ale opět začala stoupat a absolutního maxima dosáhla v 15 letech věku dítěte.
I u spokojenosti s druhým dítětem však hrály velkou roly další faktory, které výrazně dopadaly na spokojenost rodičů – vedle jejich příjmu, počtu hodin týdně, které matka pracovala a vzdělání rodičů (které však u dvou dětí už nehrálo ve spokojenosti žádnou větší roli) to byl i věkový rozestup dětí mezi sebou. Za sledovaných 15 let života dítěte vyšly celkově spokojenější rodiče dvou dětí pod dva roky. A rodiče 3 a více dětí byly spokojenější než rodiče 1 až 2 dětí.
Ve 105. díle jsme mluvili o tom, jak zásadní roli hrají v kontextu dětí a životní spokojenosti peníze. I výzkum z Univerzity v Mannheimu ukázal, že matky s vyšším příjmem jsou spokojenější než matky s nižším příjmem. U otců to tak ale nebylo. Otcové dvou dětí byly o něco spokojenější, když měly nižší příjem. Otcové jednoho dítěte byly s vyšším příjmem spokojenější jen první tři roky, pak byla životní spokojenost relativně srovnatelná a od 11. roku věku dítěte na tom s životní spokojeností byli otcové s nižším příjmem lépe.
Dopady rodičovství na spánek
Řada výzkumů dovozuje, že za poklesem spokojenosti rodičů jsou změny ve spánku. Význam spánku řešíme v našem online kurzu Jak si dát do pořádku spánek a 6. dílu podcastu.
Profesor psychologie a sociologie David Richter tehdy z Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung s kolegy z University of Warwick a University of West Virginia publikovali v roce 2019 studii na téma dlouhodobých efektů těhotenství a porodu na spokojenost se spánkem a jeho délkou u otců a matek, kteří mají první dítě.
Studie probíhala v letech 2008 až 2015 na 2541 matkách a 2118 otcích. Z nich 2 128 mělo první dítě, 2 461 druhé dítě a 1032 třetí dítě. Pro měření spokojenosti se spánkem byla použita subjektivní škála od 0 coby naprosto nespokojený se svým spánkem po 10 coby naprosto spokojený se svým spánkem. Závěr: Po prudkém poklesu spokojenosti se spánkem i jeho délky v prvních měsících po porodu se spánek matek ani otců plně nevrátí na úroveň před těhotenstvím až do šesti let po narození prvního dítěte.
Délka spánku matek se během těhotenství mírně prodloužila o 10 minut, ale po porodu se ve srovnání s dobou před těhotenstvím prudce snížila; po prvním dítěti se délka spánku snížila v průměru o 41 minut (d = 0,59), po druhém o 39 minut (d = 0,58) a po třetím o 44 minut (d = 0,64). Čtyři až šest let po narození prvního dítěte byla spokojenost matek se spánkem a délka spánku stále nižší než před těhotenstvím (o 0,95 bodů škály a 22 minut). Narození druhého a třetího dítěte ovlivnilo spokojenost matek se spánkem významně méně než narození prvního dítěte, zatímco vliv na délku spánku byl po prvním, druhém a třetím porodu podobný.
Stejně jako u matek se spokojenost otců se spánkem a jeho délka po porodu snížily ve srovnání s obdobím před těhotenstvím, i když ve srovnání s matkami byly tyto účinky významně menší. Výjimkou byla spokojenost otců se spánkem po narození třetího dítěte, kdy spokojenost se spánkem již nevykazovala významný pokles.
Z hlediska velikosti efektu a ve srovnání s obdobím před těhotenstvím se spokojenost otců se spánkem po narození prvního, druhého a třetího dítěte snížila o 0,41 bodu škály, 0,20 bodu a 0,19 bodu. Kromě toho se délka spánku otců po narození prvního, druhého a třetího dítěte zkrátila v průměru o 14 minut, d = 9 minut a 12 minut. Čtyři až šest let po narození prvního dítěte byly spokojenost se spánkem a délka spánku otců po kontrole věku stále nižší než hodnoty před otěhotněním o 0,64 škálových bodů a 14 minut. Narození druhého dítěte ovlivnilo spokojenost otců se spánkem méně než narození prvního dítěte, zatímco vliv na délku spánku byl po prvním, druhém a třetím porodu velmi podobný.
V roce 2019 vyšel o spánku rodičů ještě jeden článek, a to v Journal of Midwifery, šlo o rešerši od docentky Summer Haddad z University of Toronto, která se zaměřila na spánek rodičů předčasně narozených dětí (viz 95. díl). Autoři se zabývali studiemi zkoumajícími spánek rodičů v prvních týdnech po narození dítěte. Výsledkem byl závěr, že spánek rodičů předčasně narozených novorozenců je během hospitalizace dítěte narušen. Rodiče spí během hospitalizace dítěte a prvního měsíce po porodu < 7 h, jejich spánek je nekvalitní a stres rodičů je nejkonzistentnějším faktorem spojeným se spánkem. Vzhledem k možným důsledkům spánkové deprivace a významu fyzického a duševního zdraví nových rodičů je důležité prohloubit naše znalosti o spánku u rodičů předčasně narozených dětí ve vztahu k přispívajícím faktorům, zdravotním výsledkům a účinným intervencím.
Dopady těhotenství na ženy
V těhotenství může nastat celá řada zásadních zdravotních komplikací spojených ať už s těhotenstvím jako takovým nebo s porodem a jeho průběhem. Je tu řada somatických i psychických onemocnění, která mohou a nemusí nastat. Pro ženu představuje každé těhotenství podstatnou zátěž, a Mayo Clinic doporučuje dopřát tělu po porodu aspoň 18 měsíců na zotavení před dalším těhotenstvím.
International Journal of Gynecology and Obstetrics v lednu 2023 publikoval článek profesorky gynekologie na University College Dublin Fionnualy McAuliffe na téma dopad těhotenství na dlouhodobé zdraví.
Aby se žena vyhnula podstatné části komplikací v těhotenství, musí mít zajištěnu správnou výživu. Odhaduje se, že jedna třetina světové populace trpí podvýživou, ať už jde o hubenost, obezitu nebo nedostatek mikroživin. Suboptimální výživa a obezita jsou stavy, které postihují všechny ženy na celém světě, a to od zemí s vysokými až po země s nízkými a středními příjmy.
Faktorem, který ženě pomůže dát se po porodu rychleji dohromady, je kojení (viz 83. díl). Kojení je velmi časná intervence po těhotenství, která má významný pozitivní dopad na zdraví matky a dítěte. Kromě snížení poporodního krvácení, podpory involuce dělohy, podpory sbližování matky a dítěte a prevence novorozeneckých infekčních onemocnění se objevují údaje, které potvrzují jeho roli při snižování rizika diabetu 2. typu a dokonce kardiovaskulárních onemocnění. Delší doba kojení může snížit celoživotní riziko kardiovaskulárních onemocnění. Ženy s vyšším BMI potřebují pro pokračování v kojení další podporu a zdravotnické systémy by si měly být těchto požadavků vědomy.
Gestační diabetes identifikuje ženy s 50 % pravděpodobností vzniku diabetu 2. typu v pozdějším věku a je nejznámějším spojením mezi komplikacemi v těhotenství a zdravotním stavem v pozdějším věku. Doposud bylo prokázáno, že intervence v oblasti životního stylu a farmakologické intervence snižují riziko pozdějšího vzniku diabetu 2. typu. Proto autorka navrhuje, aby se zavedlo sledování žen po těhotenství s gestačním diabetem, které by zmírnilo rizika vzniku diabetu 2. typu.
Změny v mozku u matek
V září 2024 publikovala psycholožka Laura Pritschet z UC Santa Barbara spolu se svými kolegy článek v časopise Nature Neuroscience na téma Neuroanatomické změny pozorované během lidského těhotenství, ve kterém sledovala změny od doby před početím až do 2 let po porodu.
Zjistila, že u matek dochází k výraznému snížení objemu šedé hmoty a tloušťky kůry bylo patrné napříč celým mozkem, což kontrastovalo se zvýšením mikrostrukturální integrity bílé hmoty, objemu komor a mozkomíšního moku, přičemž přechodem k mateřství zůstalo nedotčeno jen několik oblastí mozku. Šedá hmota je přitom v celém centrálním nervovém systému nezbytná pro řízení pohybu, paměti a emocí a hraje významnou roli ve všech aspektech lidského fungování.
Pritschet zdůrazňuje, že existují důkazy u všech druhů savců, že těhotenství je obdobím podobně masivní neuroplasticity jako dospívání. Snížení GMV (objemu šedé hmoty) může odrážet „vyladění“ mozku neuromodulačními hormony v rámci přípravy na rodičovství. Například u hlodavců steroidní hormony podporují rodičovské chování remodelací specifických nervových obvodů v mediální preoptické oblasti hypotalamu. Tyto behaviorální adaptace jsou rozhodující pro schopnost matky splnit požadavky péče o potomstvo. Studie na lidech odhalily snížení GMV v oblastech mozku důležitých pro sociální poznávání a rozsah těchto změn odpovídá zvýšené rodičovské vazbě. Tyto změny v mozku tedy patrně podporují mateřské chování.
Pritschet a její tým zároveň pozorovali zvýšenou anizotropii (směrovost) v drahách bílé hmoty, které usnadňují komunikaci mezi centry emočního a vizuálního zpracování, včetně dolního podélného fasciklu a dolního frontookcipitálního fasciklu. Přesné určení synchronizace změn šedé a bílé hmoty, které se odehrávají v mateřském mozku, by mohlo být klíčem k pochopení behaviorálních adaptací, které se objevují během těhotenství a po něm, jako je zdokonalování vizuálních a sluchových reakcí mozku na podněty kojence a vyvolávání mateřského chování.
Změny v mozku otců
Rešerše, kterou publikoval profesor biologie z UC Riverside Nathan Horrell v červnu 2021 v Journal of Developmental Psychology, shrnuje desítky prokázaných strukturálních změn v mozcích otců ze studií na zvířatech. Dominantním mediátorem těchto změn je ale na rozdíl od žen oxytocin.
U novopečených myších otců reagují nově vytvořené neurony v čichových bulbech přednostně na pachy dospělých potomků a zřejmě zprostředkovávají snížení agrese vůči nim. Neurogeneze u otců myši domácí může být důležitá pro dlouhodobé rozpoznávání a preferenční zacházení s vlastními potomky.
Především u biparentálních hlodavců je střední preoptická oblast (MPOA) vysoce citlivá na podněty od mláďat a je nezbytná pro otcovské chování. Otcovství mění několik neuroendokrinních signálních systémů v MPOA u biparentálních hlodavců, včetně, v některých, ale ne ve všech studiích, změn exprese oxytocinu, oxytocinových receptorů, androgenních receptorů, ERα a aromatázy. Předpokládá se, že otcovstvím vyvolané změny v signálních drahách v MPOA zprostředkovávají alespoň částečně změny v behaviorálních reakcích samců na mláďata, pravděpodobně ovlivněním vazby podnětů souvisejících s mláďaty.
Tyto změny se potvrdily u lidí už ze studie publikované v květnu 2014 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, kde docent Eyal Abraham z Columbia University zkoumal změny u otců gayů. Zjistil, že otcové, kteří byli primární pečující osobou, vykazovali při pohledu na svého kojence silnější spojení mezi mozkovými oblastmi pro rodičovství než jejich partneři.
Další studie, publikovaná v září 2022 v Journal of Cerebral Cortex, na které spolupracovala University of Southern California Los Angeles s Instituto de Investigación Sanitaria Gregorio Maraňón v Madrid zjistila několik významných změn v mozku otců od prenatálního období do období po porodu, které se neobjevily u bezdětných mužů, kteří byli sledováni ve stejném časovém období. Ve španělském i kalifornském vzorku se změny v mozku otců objevily v oblastech mozkové kůry, které přispívají ke zpracování zraku, pozornosti a empatii vůči dítěti.
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
MIKUCKA, Małgorzata a RIZZI, Ester. The Parenthood and Happiness Link: Testing Predictions from Five Theories. Online. European Journal of Population. 2020, roč. 36, č. 2, s. 337-361. ISSN 0168-6577. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10680-019-09532-1. [cit. 2025-02-26].
RICHTER, David; KRÄMER, Michael D; TANG, Nicole K Y; MONTGOMERY-DOWNS, Hawley E a LEMOLA, Sakari. Long-term effects of pregnancy and childbirth on sleep satisfaction and duration of first-time and experienced mothers and fathers. Online. Sleep. 2019, roč. 42, č. 4. ISSN 0161-8105. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/sleep/zsz015. [cit. 2025-02-28].
HADDAD, Summer; DENNIS, Cindy-Lee; SHAH, Prakesh S. a STREMLER, Robyn. Sleep in parents of preterm infants: A systematic review. Online. Midwifery. 2019, roč. 73, s. 35-48. ISSN 02666138. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.midw.2019.01.009. [cit. 2025-02-28].
MCAULIFFE, Fionnuala M. Impact of pregnancy on long‐term health: Advances in postpregnancy care—An opportunity to improve long‐term maternal health. Online. International Journal of Gynecology & Obstetrics. 2023, roč. 160, č. S1, s. 4-6. ISSN 0020-7292. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ijgo.14536. [cit. 2025-02-28].
Pritschet, L., Taylor, C.M., Cossio, D. et al. Neuroanatomical changes observed over the course of a human pregnancy. Nat Neurosci 27, 2253–2260 (2024). https://doi.org/10.1038/s41593-024-01741-0
MARTÍNEZ-GARCÍA, Magdalena; PATERNINA-DIE, María; CARDENAS, Sofia I; VILARROYA, Oscar; DESCO, Manuel et al. First-time fathers show longitudinal gray matter cortical volume reductions: evidence from two international samples. Online. Cerebral Cortex. 2023, roč. 33, č. 7, s. 4156-4163. ISSN 1047-3211. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/cercor/bhac333. [cit. 2025-02-28].
ABRAHAM, Eyal; HENDLER, Talma; SHAPIRA-LICHTER, Irit; KANAT-MAYMON, Yaniv; ZAGOORY-SHARON, Orna et al. Father’s brain is sensitive to childcare experiences. Online. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2014, roč. 111, č. 27, s. 9792-9797. ISSN 0027-8424. Dostupné z: https://doi.org/10.1073/pnas.1402569111. [cit. 2025-02-28].
DARWIN, Z.; GALDAS, P.; HINCHLIFF, S.; LITTLEWOOD, E.; MCMILLAN, D. et al. Fathers’ views and experiences of their own mental health during pregnancy and the first postnatal year: a qualitative interview study of men participating in the UK Born and Bred in Yorkshire (BaBY) cohort. Online. BMC Pregnancy and Childbirth. 2017, roč. 17, č. 1. ISSN 1471-2393. Dostupné z: https://bmcpregnancychildbirth.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12884-017-1229-4. [cit. 2023-10-09].
ARAGÃO, Carolina. Gender pay gap in U.S. hasn’t changed much in two decades. Online. Pew Research Center. 2023. Dostupné z: https://www.pewresearch.org/short-reads/2023/03/01/gender-pay-gap-facts/. [cit. 2025-02-28].