Každé třetí těhotenství v rozvinutých zemích je neplánované. Celosvětově je to pak dokonce 44 %. Moderní medicína nabízí spolehlivé antikoncepční metody, které umožňují rozvíjet sexualitu bez obav z nechtěného těhotenství. Jenže jaké jsou dopady jednotlivých antikoncepčních metod na lidskou psychiku a zdraví? A co na samotnou sexuální funkci? Jaké vlastně máme antikoncepční metody, a která je ta „nejlepší“? A je řešením případné nepoužívání antikoncepce? Jaké další dopady má absence antikoncepce kromě nechtěného těhotenství? O tom všem je další díl našeho podcastu.
Proč antikoncepci?
„Spolehlivé antikoncepční metody vám umožňují svobodně rozvíjet svou sexualitu bez obav z nechtěného těhotenství. Významně přispěly k více sebeurčené sexualitě pro ženy a muže, s menšími negativními důsledky na individuální, partnerské i společenské úrovni,“ shrnuje Gideon Andreas Sartorius, lékař z kliniky sexuálního lékařstvím, psychosomatiky a ženského zdraví v Univerzitní nemocnici v Bazileji ve svém článku z roku 2022 v časopise Therapeutische Umschau důvody, proč lidé chtějí používat antikoncepci.
Prokreativní funkce sexu totiž není vždy žádoucí. „Sexualita je ústředním aspektem bytí člověka po celý jeho život, zahrnuje sex, genderové identity a role, sexuální orientaci, erotiku, potěšení, intimitu a reprodukci. Sexualita je prožívaná a vyjádřená v myšlenkách, fantaziích, touhách, přesvědčeních, postojích, hodnotách, chování, praktikách, rolích a vztazích,“ shrnuje Světová asociace pro sexuální zdraví ve své Deklaraci sexuálních práv, proč lidé chtějí mít sex i bez toho, aby z něj měli děti.
Sexualita je pro lidi i ostatní zvířata velmi zásadním aspektem, který si přirozeně chceme dopřávat častěji než jednou, dvakrát, třikrát za život, kdy se zrovna rozhodneme mít děti. Byť pravděpodobnost otěhotnění při pohlavním styku, a to ani v době ovulace, není příliš vysoká a 17,5 % lidí je podle dat WHO neplodných (viz 71. díl), lidé chtějí mít kontrolu nad tím, zda při sexu počnou potomka, či nikoliv. A tu jim právě dává antikoncepce.
Současné klinické zkušenosti však ukazují, že každému člověku vyhovuje trochu jiná forma antikoncepce. Jak dodává Sartorius ve svém článku: „Individuální poradenství v oblasti antikoncepce, které bere v úvahu somatické a emocionální aspekty, zásadní a může přispět k podpoře sexuálního zdraví a duševní pohody.“ Drobnou komplikací je to, že pokud je sex párovou aktivitou, musí vyhovovat zvolená antikoncepční metoda oběma aktérům.
Druhy antikoncepce
Jak se mohou lidé chránit před početím dítěte během pohlavního styku? Existují různé druhy antikoncepce, přičemž pro každého člověka může být optimální jiný z těchto druhů, případně i jiná jeho forma implementace. Tak jak někomu vyhovuje jeden druh kondomu, zatímco jiný ne, tak někomu vyhovuje jedna forma krátkodobé hormonální antikoncepce, zatímco jiná ne atd.
Jaké máme druhy antikoncepce
- Bariérové metody – principem je fyzicky zabránit možnosti kontaktu vajíčka se spermií. Patří sem mužský a ženský kondom, pesar, antikoncepční houbička apod.
- Krátkodobě působící hormonální metody – jsou antikoncepční metody, které zabraňují dozrávání vajíček na základě uvolnění hormonů do ženského těla. U krátkodobých forem se musí hormony do těla ženy dodávat pravidelně – denně/týdně/měsíčně. Patří sem orální hormonální antikoncepce hormonální vaginální kroužky, náplasti, injekce apod.
- Dlouhodobě působící hormonální metody – pracují na stejném principu jako krátkodobě působící metody, avšak s tím rozdílem, že je potřeba zdroj hormonů do ženského těla aplikovat jednou z několik let (typicky 3 až 10 let). Patří sem nitroděložní tělíska s mědí, hormonální nitroděložní tělíska, hormonální implantáty
- Sterilizace je metoda použitelná pro muže i ženy, která zabrání tomu, aby se z těla muže dostaly spermie a do dělohy ženy dostala vajíčka. Některé formy sterilizace (např. vasektomie, tj. přerušení chámovodů) mohou být s určitou mírou pravděpodobnosti vratné.
- Spermicidní nebo vaginální gely – tato nehormonální forma antikoncepce, zabíjí spermie v těle ženy nebo znemožňuje jejich další pohyb, čímž zabraňuje tomu, aby se spermie setkaly s vajíčkem ve vejcovodech nebo děloze (viz 70. díl)
- Fertility Awareness Methods – metody založené na povědomí o plodnosti – jsou metody zaměřené na určování ovulace, obvykle postavené na měření bazální teploty, či analýze cervikálního sekretu – jeho analýza se používá ostatně i v moderních metodách léčby neplodnosti (viz 71. díl). Cílem je identifkovat dny, kdy by mohlo potenciálně dojít ke kontaktu vajíčka se spermií v těle ženy. Pro správnou účinnost této metody je jednak potřeba určit správně ovulaci několik dní předem (protože spermie v těle ženy mohou přežít až několik dní) a jednak důsledně dodržovat pokyny pro provádění příslušných měření.
- „přerušovaný styk“ je postavený na tom, že muž při pohlavním styku vyndá penis z vagíny ještě předtím, než dojde k ejakulaci, aby nedošlo ke kontaktu spermií s vajíčkem. Tato metoda je považovaná obecně za nejméně účinnou.
- Nouzová antikoncepce, postkoitální antikoncepce – slouží k tomu, aby zabránila implantaci oplodněného vajíčka v děloze ženy, k čemuž využívá silné dávky hormonů. Lze ji aplikovat až 5 dní po nechráněném pohlavním styku a pro ženu může být velmi zatěžující s vyšším množstvím nežádoucích účinků. I proto by měla být používána nouzově. Tuto formu často používají páry aplikující přerušovaný styk v situaci, kdy muž nestihne penis vysunout z pochvy ženy před ejakulací.
Průběh pohlavního styku
Z pohledu dopadů antikoncepce na prožitek z pohlavního styku je vhodné si uvědomit, jak pohlavní styk probíhá. Různé antikoncepční metody se totiž používají v různých fázích styku.
Průběh sexu zdokumentovali a popsali William H. Masters a Virginia E. Johnson, kteří s výzkumem začali na Katedře gynekologie Washington University in St. Louis a pokračovali pak v rámci Reproductive Biology Research Foundation. Human Sexual Response Cycle, jak celý proces nazvali, rozdělili celkem do čtyř fází:
- Vzrušení – je první fází cyklu lidské sexuální reakce, která nastává v důsledku fyzických nebo psychických erotických podnětů, jako je líbání, fantazírování nebo prohlížení erotických obrázků, které vedou k sexuálnímu vzrušení. Během této fáze se tělo připravuje na pohlavní styk, který zpočátku vede k fázi plató. Existují velké sociokulturní rozdíly, pokud jde o preference délky předehry a používaných stimulačních metod. Fyzická a emocionální interakce a stimulace erotogenních zón během předehry obvykle nastoluje alespoň určité počáteční vzrušení.
- Plateau (ustálená úroveň) – období sexuálního vzrušení před orgasmem. Tato fáze je charakterizována zvýšeným krevním oběhem a srdeční frekvencí u obou pohlaví, zvýšeným sexuálním potěšením při zvýšené stimulaci a dalším zvýšeným svalovým napětím. Také dýchání pokračuje na zvýšené úrovni. Delší doba ve fázi plateau bez přechodu do fáze orgasmu může vést k sexuální frustraci.
- Orgasmus – zakončení fáze plateau, zažívají muži i ženy. Orgasmus je doprovázen rychlými cykly svalových kontrakcí v dolních pánevních svalech, které obklopují jak konečník, tak primární pohlavní orgány. Orgasmus je často spojen s dalšími mimovolními úkony, včetně vokalizace a svalových křečí v jiných částech těla a obecně euforického pocitu. Ještě více se zvyšuje srdeční frekvence.
- Rozhřešení – Masters a Johnsonová popsali dvoufázovou detumescenci (ústup zduření) penisu: V první fázi se penis zmenší ze vztyčeného stavu na přibližně o 50 % větší než v ochablém stavu. K tomu dochází během období, kdy není schopen reagovat na dráždění. Ve druhé fázi (a po skončení refrakterního období) se penis zmenšuje a vrací se do ochablého stavu. Během refrakterního období je pro muže obecně nemožné dosáhnout orgasmu. Masters a Johnsonová tvrdí, že toto období musí skončit, aby se muži mohli znovu vzrušit.
Do průběhu pohlavního styku přímo zasahují bariérové metody, spermicidní nebo vaginální gely a přerušovaný styk (viz výše). Nevhodné použití těchto antikoncepčních metod může pro jednoho či oba partnery narušit průběh cyklu sexuální odpovědi. Při použití těchto forem antikoncepce je proto důležité, aby se oba partneři shodli nejen na pro ně vhodné antikoncepční metodě, ale i na pro ně vhodném způsobu a načasování její aplikace.
Zbytečné potraty
V letech 2010 až 2014 podle dat WHO bylo 44 % těhotenství celosvětově a 30 % těhotenství v rozvinutých zemích neplánovaných. Z těchto neplánovaných těhotenství skončilo 55 % celosvětově a 59 % v rozvinutých zemích umělým přerušením (viz 67. díl). Důvody k přerušení těhotenství bývají různé, a ne vždy se na přerušení těhotenství oba partneři shodnou.
Některé ženy jsou do přerušení těhotenství donuceny, jiné jsou donuceny si dítě ponechat. Do základního sexuálního práva rozhodovat se, zda mít děti a jaký počet jim vstupuje partner, rodina, zákony (ano, existují stále země, kde je to nelegální a nemusíme ani chodit moc daleko), náboženští představitelé, lékaři, „přátelé“ a i další prvky.
Správné používání pro daný pár vhodné formy antikoncepce je přitom cestou, jak se s velmi vysokou mírou pravděpodobnosti vyhnout nechtěnému těhotenství, a tím i silně zatěžujícímu umělému přerušení těhotenství z nemedicínských důvodů (viz 67. díl). Zároveň každá forma antikoncepce může selhat. Mnoho selhání jde však za „lidským faktorem“ – tj. jejím nesprávným použitím.
U jakékoliv formy antikoncepce (viz výše) je také extrémně důležité, aby vyhovovala oběma partnerům a byla pro jejich sexuální prožitek co nejméně zatěžující.
Antikoncepce a sexuální (dys)funkce
Mnoho lidí se vyhýbá některým – zejména hormonálním – formám antikoncepce z obav, že antikoncepce negativně ovlivní jejich sexuální život (či sexuální funkci, chcete-li). Studie zahrnující více než 13 000 žen však nezaznamenaly žádnou významnou změnu sexuální touhy při užívání perorální kombinované hormonální antikoncepce (CHC). CHC je přitom právě ona nejčastěji užívaná forma krátkodobě působící hormonální antikoncepce. Přesto řada studií spojuje užívání perorální CHC s nepříznivými účinky na sexuální funkci, zejména na sexuální touhu. Smith a spol. ve své retrospektivní studii zahrnující přibližně 1 100 žen uvedli, že ženy užívající hormonální antikoncepci jakéhokoli typu měly méně častou sexuální aktivitu, vzrušení, potěšení a orgasmus a větší potíže s lubrikací. Jiná studie prokázala snížení míry sexuálního zájmu a vzrušení 3 měsíce po zahájení užívání perorální CHC, ale žádnou změnu v požitku ze sexuální aktivity. Ve studii zahrnující 2 612 zdravých studentů medicíny bylo užívání CHC spojeno s vyšší mírou ženské sexuální dysfunkce (FSD) než užívání nehormonální antikoncepce.
Naproti tomu španělské ženy navštěvující kliniku pro plánované rodičovství uváděly po 12 měsících zvýšenou sexuální touhu při použití perorální CHC nebo měděného nitroděložní tělíska (tj. formy dlouhodobě působící hormonální antikoncepce). Mezi skupinami nebyly pozorovány žádné významné rozdíly ve skóre indexu sexuálních funkcí ženy (FSFI).
Nedostatečná konzistence vědeckých zjištění tedy poukazuje na komplexní a multifaktoriální povahu sexuálních funkcí ženy a zaměřuje se na potřebu komplexního přístupu při výběru vhodné formy antikoncepce. Jinými slovy, (zatím) nejde bohužel s jistotou předem říct, zda u vás konkrétně bude mít hormonální antikoncepce negativní, nebo pozitivní dopady na váš sexuální život. Studie vlivu různých forem antikoncepce na sexuální funkci muže, včetně dopadů užívání hormonální antikoncepce jejich partnerkou, bohužel chybí.
Neužívání antikoncepce a sex
Mohlo by se zdát, že pokud je u některých forem antikoncepce oprávněná obava z jejich zásahu do sexuálních funkcí ženy, že lepší variantou je antikoncepci nepoužívat. Bohužel, nepoužívání žádné antikoncepce bylo spojeno s vyšší mírou ženské sexuální dysfunkce než užívání CHC (perorální kombinované hormonální antikoncepce) nebo nehormonálních metod.
Kromě toho byla zaznamenána nižší míra sexuální dysfunkce u žen užívajících měděné nitroděložní tělísko neboli IUC (21 %) nebo nitroděložní tělísko uvolňující levonorgestrel neboli LNG-IUS (10 %) než u žen, které nepoužívaly žádnou antikoncepci (35 %).
Jiná studie zaznamenala, že frekvence sexuální aktivity a sexuální požitek pozitivně souvisely se spokojeností s antikoncepcí. K nepoužívání účinné antikoncepce může mimo jiné vést snížená sexuální funkce vnímaná jako související s antikoncepcí, a naopak nepoužívání antikoncepce může být samo o sobě faktorem sexuální dysfunkce, možná kvůli obavám z nechtěného těhotenství.
O tom, jak moc se na sexuální funkci (ne)podílí zvolená forma antikoncepce si více řekneme v následujícím odstavci.
Sexuální (dys)funkce
Faktorům, které stojí za sexuální funkcí nebo dysfunkcí se dlouhodobě věnuje emeritní profesor psychologie na Katedře psychiatrie na Case Western Reserve University School of Medicine in Cleveland, Stanley E. Althof. Jednotlivé faktory dělí do tří kategorií:
Predispoziční faktory – zahrnují jak konstituční (např. vrozená onemocnění, anatomické deformace) a předchozí životní zkušenosti, jako je problematická vztahová vazba (viz 12. díl), zanedbávání (26. a 32. díl), kritičtí rodiče (24. díl), restriktivní výchova, sexuální (16. díl) a fyzické zneužívání (20. díl) a násilí. Tyto faktory se obvykle pojí s vyšším výskytem sexuální dysfunkce a emočních problémů.
Srážející faktory jsou ty, které vyvolávají sexuální problémy. U žádného jednotlivce nelze předpovědět, které faktory a za jakých okolností mohou zhoršit sexuální touhu nebo výkonnost. Například opakované ponižování ze strany manželky může u jednoho muže způsobit ztrátu erekce, zatímco u jiného muže se to nemusí projevit. Podobně v reakci na zjištění partnerovy nevěry může jedna žena ztratit sexuální touhu, zatímco jiná se může stát sexuálně náruživější.
Udržující faktory jako jsou konflikty ve vztahu, úzkost z výkonu, pocity viny, nedostatečná sexuální výchova nebo stimulace, psychiatrické poruchy, neshody ve vztahu, ztráta sexuální chemie, strach z intimity, zhoršené sebevědomí nebo sebeúcta, omezená předehra, špatná komunikace (viz 40. díl) a nedostatek soukromí, a to bez ohledu na původní predispoziční nebo srážející faktory mohou prodloužit a zhoršit problémy v sexu.
Je tedy zjevné, že samotná antikoncepce a její zvolená forma hraje jen dílčí a někdy až zanedbatelnou roli v celkové komplexitě lidské sexuality.
Biopsychosociální model sexuální dysfunkce
Biopsychosociální přístup se dívá na sexuální (dys)funkci jako na dynamicky se měnící systém vzájemně se ovlivňujících a v čase proměnlivých biologických, psychologických, interpersonálních a sociokulturních faktorů.
Biologické faktory mohou zahrnovat hormonální změny, které ovlivňují libido, nebo zdravotní/anatomické problémy, které ovlivňují genitální sexuální reakci, stejně jako léky, hladiny (nejen) pohlavních hormonů (68. díl), neurobiologické charakteristiky, fyzické zdraví, věk, somatická onemocnění apod.
Psychologické faktory zahrnují self-image, depresivní nebo úzkostné nálady, substanční závislosti (36. díl), historii sexuálního zneužití a traumatu (viz 16. a 86. díl), vliv dalších psychických onemocnění a faktorů dopadajících na celkový well-being člověka. Patří sem ale třeba i kritická sebekontrola během sexuální aktivity.
Mezi příklady interpersonálních faktorů patří vztahový statut, celková spokojenost ve vztahu s partnerem, která úzce souvisí s celkovou sexuální spokojeností, a také kvalita komunikace ve vztahu. Zároveň sem spadají i životní stresory a sexuální fungování partnera.
A konečně sociokulturní faktory zahrnují postoje ženy k menopauze a obou pohlaví ke stárnutí, jakož i náboženské, kulturní a jiné společenské hodnoty týkající se sexu. Klíčovou roli zde hrají i výchova, kulturní normy a očekávání a náboženské vlivy.
Všechny tyto faktory se v průběhu času mění, mnohé z nich se navíc vzájemně ovlivňují. Zvolená forma antikoncepce pak zasahuje nejen psychologické a dle typu antikoncepce i biologické faktory, ale je často předmětem vlivu na interpersonální faktory (vztah s partnerem, ale třeba i rodinou nebo přáteli) a může se promítat i do sociokulturních faktorů (např. postoj církve nebo společnosti k antikoncepci).
Životní zkušenosti a sexuální dysfunkce
Na sexuální (dys)funkci mají zásadní dopady naše předchozí životní zkušenosti, a to včetně těch velmi raných. Ukazuje se, že vztahová vazba (viz 12. díl) zasahuje vcelku logicky nejen vztahy jako takové, ale i naši sexuální funkci.
Podobně má na naši sexuální funkci zásadní dopady i historie fyzického (viz 20. díl), emočního (viz 24. díl) a sexuálního (viz 16. díl) zneužívání a fyzického (viz 32. díl) a emočního zanedbávání (viz 26. díl). Jakákoliv forma zneužívání přitom zasahuje i naše sexuální fantazie (viz 86. díl).
Do toho, jak moc a jestli budeme mít chuť na sex promlouvá i případná restriktivní výchova v dětství. Lidé, kteří si zažili opravdu silně restriktivní výchovu občas mívají pocit, že v posteli je potřeba hlavně vyhovět a mnohdy je ani nenapadne, že by mohli něco chtít pro sebe (nebo třeba přemýšlet o tom co). To pak samozřejmě nevede k úplně naplněnému sexuálnímu životu a ani k přílišné chuti na to mít sex.
Úzkosti, deprese a sex
Úzkosti a deprese patří do kategorie psychosociálních faktorů, které silně negativně zasahují sexuální funkci člověka. Úzkost je z definice silný pocit ohrožení, tedy situace, ve které je rozmnožování (tj. sex) silně nežádoucí aktivita. Nejprve je potřeba odvrátit akutní nebezpečí, pak se zregenerovat z krizové situace a pak teprve může zvíře, a tedy i člověk, opět pomýšlet na sex. Problém u lidí trpících úzkostnými poruchami však může být v tom, že úzkosti se objevují tak často, že k oné regeneraci a znovunabytí pocitu bezpečí nestihne dojít. Proto mohou trpět lidé s úzkostnými poruchami také poruchami sexuální funkce.
Deprese se oproti tomu v biologii vysvětluje jako aktivně zvolený adaptační mechanismus na život zvířete v pro něj nehostinném prostředí, kdy zvíře omezí výdej energie a stáhne se do ústraní, kde čeká, až nehostinnost prostředí pomine. Somaticky tělo na depresi reaguje tak, že omezuje a mění některé biologické funkce – např. aktivitu NK buněk (imunitních buněk, které jsou součástí protinádorové a protivirové imunity). Bohužel i sexuální funkce, která může končit přiváděním mláďat na svět, je v tomto případě – logicky – omezena.
Kromě úzkostí a depresí však mohou mít na sexuální život negativní dopady i další problémy. Logicky se nabízí v Česku velmi častá substanční závislost (36. díl), kdy v důsledku biochemických změn v těle vyvolaných návykovými látkami dochází k negativním změnám v sexuální funkci. Zároveň s častěji se objevujícím cravingem ustupuje zájem o sex, stejně jako o libovolné jiné aktivity, do ústraní, a konzumace nebo stav po konzumaci návykové látky postupně ubírají nemocnému stále větší podíl jeho života.
Samostatnou kapitolu pak tvoří lidé, kteří se stali obětí sexuálního, fyzického a emočního zneužívání a trpí například PTSD či jinými psychickými problémy.
Ve všech případech jsou tyto problémy obvykle řešitelné dlouhodobou psychoterapií.
Jak řešit sexuální dysfunkce
Jak už víte z textu výše, tak na sexuální dysfunkci se podílejí různé druhy faktorů – biologické, psychologické, interpersonální a sociokulturní. Část sexuálních dysfunkcí může být opravdu způsobena somatickým onemocněním a/nebo léky, které člověk bere. Tyto příčiny je potřeba řešit s lékařem a farmaceutem (a ještě lépe klinickým farmaceutem). Ostatní příčiny pomáhá odstraňovat individuální a event. párová psychoterapie.
Aktivně řešit problém se sexuální dysfunkcí je potřeba i proto, že na faktory, které ji způsobují, lze nahlížet i z časového hlediska a existuje poměrně hodně udržujících faktorů sexuální dysfunkce, které mohou být přítomny a lze je snadno odstranit, stejně jako poměrně mnoho predispozičních faktorů – typicky historie různých forem zneužívání – které se vyplatí řešit formou psychoterapie.
V západní medicíně existuje samostatný obor Sexual Medicine, který se těmto problémům věnuje. V Česku existuje sexuologie jejíž stav nejlépe odráží souhrnná publikace o české sexuologie z roku 2010, kde většina autorů monografie vůbec nejsou sexuologové. Zároveň zde ale existují schopní sexuologové, kteří mají i psychoterapeutický výcvik. Jejich kapacity jsou ale i oproti psychoterapeutům velmi velmi omezené a čekat v oblasti problémů se sexualitou na odbornou pomoc roky je pro člověka trpícího takovými problémy poškozující.
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
Institut klinické a experimentální medicíny, Postkoitální antikoncepce
Mayo Clinic, Birth Control Options: Things to Consider
ALTHOF, Stanley E.; LEIBLUM, Sandra R.; CHEVRET‐MEASSON, Marie; HARTMANN, Uwe; LEVINE, Stephen B. et al. ORIGINAL RESEARCH—PSYCHOLOGY: Psychological and Interpersonal Dimensions of Sexual Function and Dysfunction. Online. The Journal of Sexual Medicine. 2005, roč. 2, č. 6, s. 793-800. ISSN 17436095. Dostupné z: https://doi.org/10.1111/j.1743-6109.2005.00145.x. [cit. 2024-07-10].
CASEY, Petra M.; MACLAUGHLIN, Kathy L. a FAUBION, Stephanie S. Impact of Contraception on Female Sexual Function. Online. Journal of Women’s Health. 2017, roč. 26, č. 3, s. 207-213. ISSN 1540-9996. Dostupné z: https://doi.org/10.1089/jwh.2015.5703. [cit. 2024-07-10].
SARTORIUS, Gideon; AHLER, Astrid a MOFFAT, Rebecca. Kontrazeption und Sexualität. Online. Therapeutische Umschau. 2022, roč. 79, č. 10, s. 519-525. ISSN 0040-5930. Dostupné z: https://doi.org/10.1024/0040-5930/a001395. [cit. 2024-07-10].
THOMAS, Holly N. a THURSTON, Rebecca C. A biopsychosocial approach to women’s sexual function and dysfunction at midlife: A narrative review. Online. Maturitas. 2016, roč. 87, s. 49-60. ISSN 03785122. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.maturitas.2016.02.009. [cit. 2024-07-10].