„Sexualita je ústředním aspektem bytí člověka po celý jeho život,“ říká Deklarace sexuálních práv WAS. „Sexuální rozkoš je fyzické a / nebo psychologické uspokojení a požitek pocházející ze sdílených nebo individuálních erotických zážitků, včetně myšlenek, fantazií, snů, emocí a pocitů,“ dodává Deklarace o sexuální rozkoši. Sexuální fantazie jsou tedy naprosto běžnou součástí našeho života. Je přirozené je mít. Řada z nich v nás ale může vyvolávat nepříjemné pocity. Co když mojí sexuální fantazií je znásilnění a co když obsahuje jiné prvky agresivního chování? Jak se promítají sexuální fantazie do našeho sexuálního chování? A co vlastně je sexuální orientace a jakou může hrát roli v našich fantaziích? A jak konkrétně se projeví na naší sexualitě, pokud jsme byli v dětství obětí sexuálního (16. díl), fyzického (20. díl) nebo emočního zneužívání (24. díl), nebo obětí emočního (26. díl) či fyzického zanedbávání (32. díl)? To vše si řekneme v dalším díle našeho podcastu.
Sexuální chování
je hormonálně regulované, vrozené sociální chování, které se vyskytuje u všech živočišných druhů. Sexuální chování se často dělí na dvě kategorie: apetitivní a konzumní. Apetitivní sexuální chování zahrnuje činnosti, které zvyšují pravděpodobnost páření, a předpokládá se, že odráží sexuální motivaci. Patří sem přiblížení se k potenciálnímu partnerovi, jeho oslovení nebo prozkoumání a projevení partnerské preference nebo upřednostnění intaktního (nepoškozeného) druhu opačného pohlaví před druhem stejného pohlaví nebo druhem s gonadektomií (odebrání varlat nebo vaječníků). Toto chování se může projevovat u obou pohlaví s určitými druhově specifickými rozdíly (tj. specifické chování při obtěžování se může u obou pohlaví lišit). Na druhé straně konzumní sexuální chování zahrnuje samotný akt páření a je vysoce pohlavně dimorfní (odlišné dle pohlaví).
Známá je např. souvislost INAH-3, jednoho z jader hypothalamu, a zároveň jediné části mozku, která je u savců opravdu výrazně odlišná u samiček a samců, s typickými prvky pro konzumní sexuální chování. Mužské krysy se ženským INAH-3 totiž nastavují ostatním samečkům svůj zadeček identickým způsobem jako to při páření dělají samičky. INAH-3 ale není zdaleka jedinou částí mozku s dopadem na naše sexuální chování. Významnou měrou do něj promlouvá i amygdala, která je zodpovědná za detekci ohrožení a která si prochází významným vývojem v závislosti na tom, v jakém prostředí žijeme. Jak zjistil již v druhé polovině minulého století významný americký psycholog a zoolog Gilbert Gotlieb, prostředí, ve kterém žijeme, mění nejen naše chování, ale i aktivitu našeho mozku a našich genů (viz 82. díl).
Každý z aspektů sexuálního chování je přitom zprostředkován odlišnými, ale často se překrývajícími nervovými substráty. Tím, které části mozku se na našem sexuálním chování podílejí a jak, se v současnosti zabývá například doktorka Kimberly J. Jennings z Department of Psychiatry and Behavioral Sciences ze Stanfordovy univerzity. Odkaz na její práci najdete níže v citovaných zdrojích.
Sexuální orientace
Rebeca Jordan-Young, Ph. D. z Columbia University ve své knize Brain Storm: The Flaws in the Science of Sex Differences konstatuje, že „heterosexuálové jednoho vědce jsou homosexuálové jiného vědce.“ Má tím na mysli jednu důležitou věc, a to, že neexistuje jednotná definice ani pojetí toho, co to vlastně je sexuální orientace a kdo je vlastně heterosexuál.
Průkopníkem v této oblasti se v poválečném období stal americký profesor entomologie Alfred Kinsey, který položil základy moderní sexuologie svými dvěma studiemi o sexuálním chování mužů a žen. V té první zjistil, že značná část mužů má alespoň nějakou homosexuální zkušenost. Kromě toho se asi 60 % chlapců v preadolescentním věku zapojuje do homosexuálních aktivit a existuje další skupina dospělých mužů, kteří se vyhýbají zjevným kontaktům, ale jsou si zcela vědomi svých možností reagovat na jiné muže. U mužů hodnotil sexuální orientaci na subjektivní škále (tj. dotazovaný hodnotil sám sebe) od 0 do 6. 0 až 1 byl heterosexuál, 2 až 4 bisexuál, a 5 až 6 homosexuál. U pozdější studie žen pak škálu pozměnil na 00 až 60 s kroky po 5 bodech. Ve studii publikované v roce 1953 pak zjistil, že 27,3 % žen bylo převážně heterosexuálních (00 až 15), 24,2 % bisexuálních a 48,5 % převážně homosexuálních (45 až 60). Výsledky jeho studií byly i s odstupem desítek let hodnoceny jako nadnesené.
Kromě subjektivní škály sexuální orientace však existují i pokusy o přesnou definici toho, co vlastně sexuální orientace je. John Michael Bailey, profesor psychologie a behaviorální genetiky na Northwestern University (2016), ji definuje jako „relativní sexuální přitažlivost k mužům, k ženám nebo k oběma pohlavím.“
Sari van Anders, profesorka neuroendokrinologie, sexuality a genderu na Queen’s University v Kanadě (2015) tuto definici rozšiřuje o „zájmy, přístupy, přitažlivost a fantazie“ V jejím pojetí však sexuální orientace není omezena jen na pohlaví partnera, ale může zahrnovat rovněž další charakteristiky jako je počet partnerů a pravděpodobně také věk a typ postavy.
Sexuální fantazie
„Sexuální fantazie jsou mentální představy sexuální aktivity s emocionální složkou, která fantazírujícího pohlcuje,“ praví definice z The Cambridge Handbook of Evolutionary Perspectives on Sexual Psychology. „Sexuální fantazie jsou obecně definovány jako jakékoliv mentální představy, které jsou pro jedince sexuálně vzrušující nebo erotické a jsou považovány za součást sexuální aktivizace a sexuální touhy a souvisejí se sexuálním a osobním uspokojením,“ říká profesor psychologie Glenn Daniel Wilson z Institute of Psychiatry v Londýně.
Ten je pak dělí celkem do 4 kategorií:
- Intimní sexuální fantazie (např. o pohlavním styku s milovaným partnerem, vášnivé líbání, orální sex, sex venku, masturbování partnera)
- Exploratorní sexuální fantazie (např. sex na orgiích, promiskuita, prohození partnerů)
- Neosobní sexuální fantazie (např. sledování ostatních při sexu, sex s cizím člověkem, fetišismus, sledování obscénních obrázků).
- BDSM sexuální fantazie (např. šlehání nebo plácání někoho, donucení k sexu)
Profesorka Cindy M. Meston z The Sexual Psychophysiology Laboratory na University of Texas at Austin používá kategorií šest a dělí sexuální fantazie na:
- Masochistické (např. fantazie, ve které jsem sexuálně degradován)
- Sadistické (např. bičování nebo bití sexuálního partnera)
- Promiskuitní (např. sex s více než jedním partnerem v jednu chvíli)
- Voyeuristické (např. tajné sledování ostatních při sexu)
- Exhibicionistické (např. zapojení se do sexu, když se jiný člověk nebo jiní lidé dívají)
- Romantické (např. pohlavní styk venku při západu slunce na pláži)
Joseph W. Critelli, profesor psychologie na University of North Texas, říká, že sexuální fantazie nebo sny mohou být různé, od krátkých myšlenek nebo představ až po příběhy s podrobnou zápletkou. Mohou se týkat skutečných zážitků z minulosti, mohou být čistě představami anebo mohou být směsicí obojího. A protože sexuální fantazie jsou relativně nezatížené sociálními důsledky, mohou podle něj odhalit základní psychologické procesy, motivy a predispozice zřetelněji než zjevné chování.
Stín v sexualitě
Stín, je termín z analytické psychologie, který popisuje souhrn všech věcí, za které se hluboce stydíte a ideálně by je o vás nikdo neměl vědět. Ty nejtemnější myšlenky a představy o sobě najdete právě tam. Paradoxní přitom je, že pro ostatní se může jednat o zcela běžné představy, fantazie, chování, myšlenky, za které by vás ani neodsoudili. Za svůj stín se totiž odsuzujeme sami. Čím více a intenzivněji to děláme, tím roste moc stínu nad námi. To se pak projevuje tím, že se to, jak strašní lidé pro sebe ve svých očích jsme, snažíme nějakým způsobem vykompenzovat – podle Carla Gustava Junga – často přesně opačným chováním.
Sexualita je přitom oblastí života, kde stín hraje často zásadní roli. Typické jsou případy vlastní homosexuality vytlačované do vlastního stínu kompenzované striktně homofobními a velmi nahlas deklarovanými postoji. Ostatně nedávný covidový příklad homosexuálních orgií v Bruselu během lockdownu, které rozehnala policie a kterých se účastnili někteří europoslanci vystupující striktně homofobně budiž jasným příkladem.
Sexualita, ve smyslu sexuálního chování, však někdy bývá i kompenzací stínu zasahujícího jiné aspekty bytí života. Notoricky známý je scénář extrémně direktivních vedoucích pracovníků, kteří ale pak chodí za dominami v roli „subíka“ (submisivního sexuálního partnera), a nechávají se dominou ponižovat a zejména jí nechávají rozhodovat o naprosto všem, co budou oni dělat. Mnohdy přitom nemusí jít ani tak o zálibu v BDSM jako takovém jako spíše o „svobodu chvíli nerozhodovat o ničem“ a také za nic nezodpovídat a moct být někým konečně také vedený.
Důležité každopádně je, že čím víc se snažíte vytlačovat jakoukoliv svoji sexuální fantazii do stínu jako nepřijatelnou, tím větší pozornosti se jí bude dostávat, a to třeba i při masturbaci, a tím víc může narušit váš vztah k sobě. V době v podstatě tematicky neomezené a neomezeně dostupné pornografie se lze přitom velmi snadno přistihnout při myšlence, že vás vzrušovalo, nebo jste dokonce masturbovali u něčeho „divného“.
Dopady sexuálního zneužívání
Sexuální zneužívání (16. díl) je definováno následovně: „Rodič, příbuzný, rodinný přítel, nebo cizí člověk, který byl nejméně o 5 let starší než vy se vás aspoň jednou dotýkal, hladil/mazlil vaše tělo sexuálním způsobem, přiměl vás dotýkat se jeho těla sexuálním způsobem, nebo se s vámi pokusil mít jakýkoliv typ pohlavního styku.“
Jako takové má zásadní dopady na sexualitu člověka. Sexuální zneužívání v raném věku koreluje s větší mírou sexualitou v dospělosti, a to díky větší rozmanitostí sexuálních aktivit a větším počtu sexuálních partnerů za celý život. Nezávisle na jiných formách zneužívání bylo sexuální zneužívání u žen významně pozitivně spojeno se sexuálním pudem a zkušenostmi, rozsahem sexuálních fantazií, liberálními sexuálními postoji, četností sexuálních aktivit a sexuálními zážitky a pravděpodobností zapojení se do neomezeného sexuálního chování a fantazií, a negativně souviselo se stavem panenství.
Sexuální zneužívání bylo u žen významně spojeno se všemi parametry inter- a intrapersonální sexuality. Frekvence sexuálního zneužívání negativně souvisela se sexuálním pudem a pozitivně souvisela se zkušenostmi se souloží, rozmanitostí sexuálních zkušeností, rozsahem sexuálních fantazií, liberálními sexuálními postoji, frekvencí souloží a masturbace a pravděpodobností neomezeného sexuálního chování a fantazií.
Nebyly zjištěny žádné významné korelace mezi sexuálním zneužíváním a měřítky sexuálního přizpůsobení nebo sexuální orientace mezi ženami, a žádná významná korelace mezi sexuálním zneužíváním a žádnou z proměnných týkajících se sexuality u mužů, uvádí profesorka Cindy M. Meston z University of Texas at Austin.
Specificky sexuálnímu zneužívání se věnovala rešerše docentky Ateret Gewirtz-Meydan ze School of Social Work na University of Haifa.
Ta zjistila, že celkově lze říci, že studie, které zjistily souvislost mezi sexuálním zneužíváním v dětství (CSA) a sexuálními fantaziemi dospělých naznačují, že osoby, které přežily CSA, častěji uváděly neomezené sexuální fantazie, častější výskyt explorativních fantazií, více atypických sexuálních fantazií, jako jsou například orgie, svazování, verbální zneužívání, swingers, cuckolding a sex s neznámým člověkem, více sexuálních fantazií, které se objevují v souvislosti se sexem s cizími lidmi (např. sexuálních fantazií, které zahrnovaly násilí, jako je například nucení někoho k pohlavnímu styku nebo být fyzicky donucen k pohlavnímu styku s někým dalším a více fantazií, které zahrnovaly prvky BDSM (Bondage and Discipline, Dominance and Submission, Sadism and Masochism).
Gold (1991) uvedl, že osoby, které přežily CSA, nejenže zažily více sexuálních fantazií, ale že začaly mít sexuální fantazie ve výrazně mladším věku a popisovaly, své sexuální fantazie jako podstatně vtíravější než nezneužívané osoby. Zjištění této studie korespondují s předchozí studií Miloseviche (1991). Kromě toho Renaud a Byers (2006) zjistili, že sexuální fantazie u osob, které přežily CSA, obsahující BDSM, byly často doprovázeny negativními pocity (jako je stud, pocit viny a rozpaky). A konečně, Westerlund (1992) zjistil, že více než polovina žen, které zažily incest, uvedla, že jejich sexuální fantazie, zahrnovaly ponižování, násilí nebo bolest, vyvolávaly velké pocity viny nebo studu.
Dopady fyzického zneužívání
Fyzické zneužívání (20. díl) je v medicíně definováno jako: „Rodič, nevlastní rodič, nebo dospělý žijící ve vaší domácnosti do vás strkal, táhnul vás, dal vám facku, hodil něco na vás, nebo vás uhodil tak silně, že to zanechalo známky na vašem těle, nebo že jste byli zraněni.“
Důsledky fyzického zneužívání v dětství pro dospělou sexualitu jsou podle zjištění profesorky Cindy M. Meston potenciálně důležité. Patří mezi ně nevybíravá sexualita, která může zahrnovat více partnerů, nebezpečný sex nebo sexuální chování spojené s drogami/alkoholem, které by mohly ohrožovat zdraví a bezpečí člověka. Přitom bylo prokázáno, že přesně takovéto chování může mít souvislost s kombinací fyzického a sexuálního zneužívání (viz výše) v dětství. Fyzické zneužívání v dětství může také ovlivňovat výběr partnerů, kapacitu budovat dlouhodobější partnerské vztahy a schopnost zapojovat se do smysluplných sexuálních vztahů.
Výsledky jejího vlastního výzkumu ukázaly, že u žen byla zjištěna významná pozitivní korelace mezi četností fyzického zneužívání v dětství a neomezeným sexuálním chováním a rozmanitostí sexuálních fantazií. Zatímco u mužů frekvence fyzického zneužívání v dětství významně pozitivně korelovala s rozsahem sexuálních fantazií a hlášením neomezených sexuálních postojů a fantazií.
To je patrně důsledkem toho, že fyzické zneužívání z definice likviduje u dítěte vnímání hranic jeho fyzického těla a činí z jeho těla něco, s čím si ostatní (v dětství rodiče) mohou de facto dělat cokoliv si zamanou, a to bez ohledu na to, zda a jak moc je to dítěti nepříjemné. Fyzické zneužívání je esencí naprostého ignorování svobody člověka a jeho fyzických pocitů, což se logicky, prokazatelně a prokázaně podepíše na jeho sexualitě v dospělosti.
Dopady emočního zneužívání
Emoční zneužívání (24. díl) je v medicíně definováno následovně: „Rodič, nevlastní rodič, nebo dospělý žijící ve vaší domácnosti vám nadával, urážel vás, shazoval vás, nebo jednal způsobem, který vedl k tomu, že jste se báli, že vám bude fyzicky ublíženo.“
Profesorky Cindy M. Meston konstatuje, že u mužů bylo emoční zneužívání významně spojeno se špatným pohledem na své tělo a sexuální nespokojeností, a to nezávisle na ostatních formách zneužívání. Mezi ženami byla frekvence emočního zneužívání významně pozitivně spojena s rozsahem sexuálních fantazií a významně negativně souvisela s pohledem na své tělo.
Mezi muži frekvence emočního zneužívání významně pozitivně souvisela s rozmanitostí sexuálních fantazií a neomezenou sexuální aktivitou a fantaziemi a významně negativně souvisela se spokojeností se sexuálním životem a pohledem na své tělo.
Pozoruhodný je vztah mezi fyzickým (viz výše) a emočním zneužíváním a rozmanitostí sexuálních fantazií, který byl u obou pohlaví podobný. Vzhledem k velkému počtu fantazijních položek zahrnutých do tohoto složeného měřítka byly provedeny následné analýzy s cílem zjistit, zda se konkrétní typy podporovaných fantazií mohou lišit mezi pohlavími. Bylo zkoumáno šest podskupin fantazií: exhibicionismus, voyeurství, promiskuita, romantika, sadismus a masochismus. Mezi muži bylo fyzické a emoční zneužívání významně pozitivně spojeno s promiskuitními, sadistickými a voyeurskými fantaziemi a emoční zneužívání bylo rovněž významně spojeno s romantickými a exhibicionistickými fantaziemi. Mezi ženami fyzické zneužívání v dětství významně pozitivně souviselo s promiskuitními sexuálními fantaziemi a emoční zneužívání jak s promiskuitními tak i masochistickými fantaziemi.
U mužů i žen souvisí emoční zneužívání s negativním pohledem na své tělo, a to díky jeho zásadním dopadům na sebevědomí člověka, což však negativně zasahuje sexualitu. Muži však nad to z emočního zneužívání v dětství odcházejí s nespokojeností se sexuálním životem v dospělosti.
Dopady zanedbávání
V medicíně se v rámci Neblahých zážitků z dětství (viz 14. díl) rozlišují dvě formy zanedbávání.
Emoční zanedbávání (26. díl) je definováno tak, že pokud pro vás neplatí, že: „Někdo ve vaší rodině vám pomáhal cítit se důležitý nebo výjimečný, cítil jste se milovaný, lidé ve vaší rodině se o sebe navzájem starali a cítili vůči sobě blízkost a vaše rodina byla zdrojem síly a podpory,“ pak jste byli obětí emočního zanedbávání.
Fyzické zanedbávání (32. díl) je definováno tak, že pokud pro vás neplatí, že: „Existoval někdo, kdo se o vás staral, chránil vás a bral vás k lékaři, pokud bylo potřeba,“ pak jste byli fyzicky zanedbáváni. Totéž platí, pokud jste: „Neměli jste dostatek jídla, vaši rodiče byli příliš opilí nebo příliš zfetování na to, aby se o vás starali, a museli jste nosit špinavé oblečení.“
A jaké dopady má zanedbávání v dětství na sexualitu? Výzkum profesorky Cindy M. Meston ukázal, že vlastně žádné. Frekvence zanedbávání byla významně negativně spojena se sexuální spokojeností u mužů i žen, a významně pozitivně souvisela s rozmanitostí sexuálních fantazií u mužů. Jenže, po kontrole vlivu fyzického, emocionálního a sexuální zneužívání, nezůstaly tyto vztahy významné.
Problém je totiž v tom, že zanedbávání se málokdy vyskytuje bez zneužívání a zneužívání, kdy jsou překračovány hranice a svoboda člověka, je natolik zásadní, že zanedbávání v tu chvíli už nehraje roli.
Stejně tak u žen výsledky následných testů ukázaly, že většina souvislostí mezi emocionálním zneužíváním a pohledem na své tělo a zanedbáváním a spokojeností s vlastním sexuálním životem u žen lze vysvětlit vztahem mezi těmito proměnnými a sebevědomím. Sebevědomí a vlastní hodnota je přitom zásadně poškozena jak emočním zneužíváním (24. díl), tak samotným zanedbáváním.
Více najdete také ve 30. dílu věnovaném tomu, jak se dostat z emočního zneužívání a zanedbávání.
Fantazie o znásilnění
Joseph W. Critelli, profesor psychologie na University of North Texas, se věnoval ve své práci fenoménu ženských sexuálních fantazií. Současné výzkumy ukazují, že 31 až 57 % žen má fantazie, v nichž jsou nuceny k sexu proti své vůli, a pro 9 až 17 % žen jsou časté nebo časté nejoblíbenější fantazie. Tyto fantazie byly popsány už v minulém století, kdy se také objevily první teorie na jejich vysvětlení. Sám Critelli zmiňuje osm různých teorií.
Na počátku (1944) byly tyto fantazie považované za skrytý projev masochismu. Nejčastěji uváděným vysvětlením, proč některé ženy mají fantazie o znásilnění bylo mezi lety 1944 až 1984 to, že jim to umožňuje vyhnout se vině nebo odpovědnosti za vyjádření své sexuality. Podle tohoto vysvětlení byly ženy sociálním tlakem donuceny přijmout, že je důležité, aby v sexuální oblasti nebyly vnímány jako promiskuitní, příliš sexuální nebo nedostatečně zdrženlivé. Silné nálepky, jako je „povolná“, „lehká“, „coura“ a „kurva“, pak byly používány ke kontrole a omezování sexuálního chování žen, a tím i jejich sexuálního cítění.
V přímém protikladu k teorii o vyhýbání se sexuálnímu obviňování je novější teorie otevřenosti vůči sexuálním zkušenostem. Místo toho, že fantazie o znásilnění je způsobena potlačovanou sexualitou, tato teorie říká, že fantazie o znásilnění mohou být jen součástí obecně otevřené ženské sexuality a přijímajícího postoje k sexu.
Další vysvětlení, proč ženy používají fantazie o znásilnění se dívá na důsledky pro ženské vnímání vlastní atraktivity a žádoucnosti. Základní myšlenkou je, že fantazie o znásilnění zobrazuje ženu jako natolik přitažlivou, svůdnou a žádoucí, že muž nad sebou ztrácí kontrolu, a porušuje základní očekávání občanské slušnosti, jen aby ji mohl mít. Tímto způsobem se znásilnění stává svědectvím o ženské sexuální síle.
Faktem je, že ne vysvětlení skrytého pozadí těchto fantazií se vědci neshodnou a dost možná ani žádné univerzální vysvětlení neexistuje.
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
Deklarace sexuálních práv EN (český překlad zde)
Deklarace o sexuální rozkoši, WAS (EN)
Proč už sex nesmí být tabu, a proč to musíte změnit
Právo (n)a sex aneb nenechte se připravit o svá práva
Proč máme sex a proč bychom ho mít neměli
SHACKELFORD, Tood K. The Cambridge Handbook of Evolutionary Perspectives on Sexual Psychology. Volume 3: Female Sexual Adaptations. Cambridge University Press, June 2022. ISBN 9781108943567.
FAUSTO-STERLING, Anne. Gender/Sex, Sexual Orientation, and Identity Are in the Body: How Did They Get There? Online. The Journal of Sex Research. 2018, roč. 56, č. 4-5, s. 529-555. ISSN 0022-4499. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00224499.2019.1581883. [cit. 2024-01-19].
WYATT, Gail Elizabeth; PETERS, Stefanie Doyle a GUTHRIE, Donald. Kinsey revisited, part I: Comparisons of the sexual socialization and sexual behavior of white women over 33 years. Online. Archives of Sexual Behavior. 1988, roč. 17, č. 3, s. 201-239. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/BF01541741. [cit. 2024-01-19].
KINSEY, Alfred C.; POMEROY, Wardell R. a MARTIN, Clyde E. Sexual Behavior in the Human Male. Online. American Journal of Public Health. 2003, roč. 93, č. 6, s. 894-898. ISSN 0090-0036. Dostupné z: https://doi.org/10.2105/AJPH.93.6.894. [cit. 2024-01-19].
RIND, Bruce. Reactions to First Postpubertal Female Same-Sex Sexual Experience in the Kinsey Sample: A Comparison of Minors with Peers, Minors with Adults, and Adults with Adults. Online. Archives of Sexual Behavior. 2017, roč. 46, č. 5, s. 1517-1528. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10508-016-0876-2. [cit. 2024-01-19].
WILSON, Glenn D. Measurement of sex fantasy. Online. Sexual and Marital Therapy. 2007, roč. 3, č. 1, s. 45-55. ISSN 0267-4653. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/02674658808407692. [cit. 2024-01-19].
CRITELLI, Joseph W. a BIVONA, Jenny M. Women’s Erotic Rape Fantasies: An Evaluation of Theory and Research. Online. Journal of Sex Research. 2008, roč. 45, č. 1, s. 57-70. ISSN 0022-4499. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00224490701808191. [cit. 2024-01-19].
GEWIRTZ-MEYDAN, Ateret a OPUDA, Eugenia. The Sexual Fantasies of Childhood Sexual Abuse Survivors: A Rapid Review. Online. Trauma, Violence, & Abuse. 2023, roč. 24, č. 2, s. 441-453. ISSN 1524-8380. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/15248380211030487. [cit. 2024-01-19].
MESTON, Cindy M.; HEIMAN, Julia R. a TRAPNELL, Paul D. The relation between early abuse and adult sexuality. Online. The Journal of Sex Research. 1999, roč. 36, č. 4, s. 385-395. ISSN 0022-4499. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00224499909552011. [cit. 2024-01-19].
BONDÜ, Rebecca a BIRKE, Joseph B. Aggression-Related Sexual Fantasies: Prevalence Rates, Sex Differences, and Links with Personality, Attitudes, and Behavior. Online. The Journal of Sexual Medicine. 2021, roč. 18, č. 8, s. 1383-1397. ISSN 1743-6109. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jsxm.2021.06.006. [cit. 2024-01-19].