Každá čtvrtá žena na světě podstoupí umělé přerušení těhotenství. 17,7 % těhotenství v rozvinutých zemích končí potratem jen proto, že těhotenství bylo neplánované. K umělému přerušení těhotenství však existují i lékařské důvody – vážné vývojové vady plodu, mimoděložní těhotenství, život ohrožující stavy pro matku, ale také mnohačetná těhotenství, kde je potřeba vybrat plody, které budou v děloze ponechány a které ne. Co to udělá s psychikou ženy? Nevíme. Významná část studií, která hovořila o vyšším výskytu depresí, úzkostí, PTSD, ztráty sebevědomí a substančních závislostí byla totiž zpochybněna. Studie obsahovaly závažné chyby. I do vědy totiž prosakuje náboženství a osobní postoje vědců. Zejména v USA je přitom postoj církve vůči umělému přerušení těhotenství velmi nepřátelský. Čím si musí projít ženy (a páry) při umělém přerušení těhotenství a jak to na ně dopadá? O tom je další díl podcastu.
193 000 mrtvých žen
To je smutný výsledek umělého přerušení těhotenství, které se v mnoha zemích musí kvůli místním zákonům odehrávat mimo zdravotnická zařízení. Umělé přerušení těhotenství přitom celosvětově aspoň jednou za život podstoupí každá čtvrtá žena.
Končí tak celých 17,7 % těhotenství v rozvinutých zemích (24,2 % celosvětově), a to z prostého důvodu, že se nejednalo o plánované těhotenství. Sem spadá:
- selhání antikoncepce
- přerušení těhotenství kvůli ekonomické situaci
- přerušení těhotenství kvůli stavu partnerského vztahu (třeba sex na jednu noc)
Zdrojový článek (odkaz najdete na 13hrichurodicovstvi.cz) bohužel neuvádí, zda započítává i znásilnění. Ne každá žena si totiž stihne po znásilnění sehnat „pilulku po“ a ne vždy je toto farmakologické řešení v dané zemi pro danou ženu dostupné.
Jenže, k umělému přerušení těhotenství dochází také z medicinských důvodů, a to kvůli:
- vážným vývojovým vadám plodu (typicky trisomiím, tj. chromozomálním abnormalitám)
- kvůli mimoděložnímu těhotenství (pokud nedojde ke spontánnímu potratu viz 65. díl)
- kvůli jiným život ohrožujícím stavům pro matku
- z důvodu tzv. fetoredukce vícečetného těhotenství, tj. odstranění jednoho nebo více plodů (často u umělého oplodnění).
K fetoredukci se přistupuje obvykle mezi 12. až 13. tt (nechává se čas na spontánní potrat), kdy se redukuje plod s nejmenším vzrůstem, nebo plod s podezřením na vývojovou vadu. Požadavek „musí vzejít od těhotné,“ ale lékaři často na ženu extrémně tlačí. Tento postup může zvrátit preeklampsii. Mnohačetná těhotenství (čtyř- a vícerčata) mají také vysoké riziko vývojových poruch plodů. Redukce provedená až v druhém trimestru zároveň zvyšuje riziko potratu o 7 % a předčasného porodu o 14 % ve srovnání s 1. trimestrem.
Zároveň je ale vhodné zmínit článek Mercede Sebghati a prof. Asma Khalil ze St. George’s Hospital London z roku 2015, který říká, že: „Nejsou žádné randomizované kontrolní studie, které by informovaly o rizicích a přínosech postupů redukce plodu u vícečetných těhotenství. Je důležité zdůraznit, že současné dostupné důkazy pocházejí z nerandomizovaných studií, které mohou být spojeny s rizikem zkreslení“. Samy však dávají výčet studií snížení rizik spojených s těhotenstvím jako je předčasný porod nebo potrat při redukci počtu plodů.
Průběh potratu
Umělé přerušení těhotenství je umělým zásahem do přirozeného vývoje těhotenství. To se dělí na embryonální období, které trvá od dvou týdnů po oplodnění do konce osmého týdne a je obdobím organogeneze. Většina těhotenských testů, které měří lidský choriový gonadotropin (hCG), je v tomto období pozitivní. Období plodu pak trvá od konce osmého týdne po oplodnění až do termínu porodu. Během tohoto období, dochází k růstu a dozrávání struktur vytvořených během embryonálního období. Samotný vývoj placenty začíná implantací blastocysty přibližně 5 až 6 dní po oplodnění a zralá placenta vzniká kolem 10. – 12. týdne těhotenství. Růst placenty lze však stále detekovat až do 25. – 30. týdne. „Výrobě dětí“ věnujeme 68. a 70. díl.
V ČR umělé přerušení těhotenství řeší zákon 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství. Těhotenství lze přerušit na přání ženy do 11+6, nebrání-li tomu její zdravotní důvody (§4). Ženy do 16 let věku potřebují souhlas zákonného zástupce. U žen mezi 16 až 18 lety je po umělém přerušení těhotenství vyrozuměn zákonný zástupce. Těhotenství nemůžete přerušit dříve než 6 měsíců od poslední interrupce (pokud neexistují závažné zdravotní důvody). Výjimkou je pouze situace, kdy žena alespoň dvakrát rodila, nebo dovršila 35 let, nebo je důvodné podezření, že otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která na ni byla spáchána. Ženě lze uměle přerušit těhotenství ze zdravotních důvodů s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliže je ohrožen její život nebo zdraví nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu (§5).
Existuje několik metod umělého přerušení těhotenství. V prvním trimestru to je:
- Chirurgické řešení – tzv. Vacuum Aspiration (vakuumaspirace) kdy se vysaje embryo z dělohy. Procedura zabere 15 minut, obnáší čištění čípku, injekci (většinou s lidokainem) do čípku, někdy se použijí mechanické dilatátory, nebo se použijí k dilataci čípku léky. Po vysátí embrya se provede kontrola.
- Farmakologické řešení – použitelné do 63 dnů těhotenství, kdy se použije mifepriston (syntetický steroid) a 24 až 48 hodin na to misoprostol, který rozšíří děložní hrdlo.
V druhém trimestru se nabízejí mírně odlišné postupy:
- Chirurgické řešení – tzv. Dilatation & Evacuation – Několik hodin až max. 2 dny před výkonem dojde k rozšířené dilataci čípku pomocí léků – obvykle misoprostol nebo mifepriston (steroid). Samotná procedura je pak na 10 až 15 minut.
- Farmakologické řešení – miferpriston a 36 až 48 hodin poté misoprostol každé 3 hodiny až do porodu mrtvého plodu.
V druhém trimestru je taky v rámci tzv. fetoredukce (viz pondělní post) prováděna selektivní fetocída, a to podáním chloridu draselného pod ultrazvukem do hrudníku nebo srdce plodu. To do minuty zastaví jeho srdce s 99,5 až 100 % pravděpodobností (u vícevaječných sourozenců). U jednovaječných dvojčat se používají některé sofistikovanější techniky jako je radiofrekvenční ablace, mikrovlnná ablace apod.
U umělého přerušení těhotenství se také často provádí pro jistotu také kyretáž – tedy odstranění děložní sliznice ostrým nástrojem. Kyretáž se dělá buď v celkové anestezii nebo v regionální (epidurální, spinální anestezii, event. anestetikem do děložního hrdla).
Nejčastějšími komplikacemi umělého přerušení těhotenství jsou:
- Pokračování těhotenství
- Nekompletní potrat
- Infekce (pravděpodobnost pod 2 %)
- To, že 2 až 5 % žen, které podstoupily farmakologický potrat, bude muset stejně podstoupit chirurgický zákrok (kvůli nekompletnímu potratu nebo krvácení)
- Psychické potíže (viz čtvrteční post)
- A to, že potrat může být spojen s vyšším rizikem rakoviny prsu.
Dopady na psychiku
O dopadech umělého přerušení těhotenství na psychiku ženy existují desítky vědeckých studií. O dopadech na psychiku muže bohužel nikoliv. Zásadní problém je, že jednotlivé vědecké studie docházejí ke zcela opačným závěrům.
Původně mnoho studií ukazovalo na vyšší výskyt depresí, úzkostí, PTSD, ztráty sebevědomí a substančních závislostí (viz 36. díl), ale ukázalo se, že tyto studie obsahovaly závažné chyby, píše Dr. Sarah Horvath z University of Pennsylvania ve svém článku z roku 2017 pro časopis Current Psychiatry Reports. Robustní studie založená na dánských populačních registrech (Munk-Olsen et al., 2011) nezjistila žádné zvýšené riziko duševních poruch po umělém přerušení těhotenství v prvním trimestru. Navíc, v nedávné studii (Foster et al., 2015) měly ženy, které podstoupily interrupci, podobnou nebo nižší míru deprese a úzkostí než ženy, kterým byla interrupce odepřena.
I světem vědy totiž hýbe velká lobby zejména křesťanských organizací bojujících v mnoha zemích proti potratům. I řada vědců jsou přitom křesťané, kteří potrat považují de facto za zabití.
I v psychoterapeutické praxi se jde setkat s mnoha různými dopady umělého přerušení těhotenství:
- Některé ženy, co mohly jít na potrat, jsou velmi rády, že to mohly udělat (znásilnění, nízký věk, náhodný sex, partner je okamžitě opustil), protože z jejich pohledu to tak bylo lepší pro ně a/nebo i pro dané dítě, které by nečekalo hezké dětství.
- Některé ženy si vyčítají, že měly problémy počít „kvůli potratu“, což je iracionální přesvědčení nereflektující medicinská zjištění (viz níže).
- Některé ženy skutečně mají výčitky, že ukončily těhotenství a trpí podobnými dopady na psychiku jako po potratu. Tuto situaci dopodrobna popisujeme v 65. dílu podcastu. Navíc, někdy se mohlo jednat původně o chtěné těhotenství, kdy k rozhodnutí jít na potrat došlo až v jeho průběhu.
Každopádně, pokud si vyčítáte umělé přerušení těhotenství, je vhodné zpracovat si to na terapii. To se týká zejména vícečetných těhotenství, kdy došlo k selektivní fetocídě, kde je vhodné si odtruchlit, že dítě mělo mít sourozence (viz i kanadské guidelines pro lidi po potratu).
Týká se vás situace, kdy je pro vás umělé přerušení těhotenství i po několika měsících stále zatěžující? Pročtěte si oficiální publikaci Perinatal Loss and Grief od Public Health Agency of Canada (EN). V kapitole 6 najdete mnoho praktických tipů, jak se s potratem vyrovnat.
Falešné výčitky
Část žen, které podstoupily v minulosti jedno či více umělých přerušení těhotenství, si vyčítají, pokud při dalším jejich těhotenství dojde k samovolnému potratu (viz 65. díl). Spontánní potrat (respektive porod mrtvého plotu, či novorozenecké úmrtí) přitom potká celých 25 % klinicky (tj. ultrazvukem) potvrzených těhotenství.
V tomto ohledu je důležité zmínit oficiální zjištění britské Royal College of Obstetricians and Gynaecologists, které říká, že: „Indukovaný potrat nebyl spojen se zvýšeným následným rizikem mimoděložního těhotenství, neplodnosti, placenta praevia nebo potratu.“
Aktuální (tj. stále platné) klinické guidelines Royal College of Obstetricians and Gynaecologists z roku 2011 na téma spojení umělého přerušení těhotenství a následných problémů s plodností říkají následující:
„Publikované studie jednoznačně naznačují, že neplodnost není důsledkem nekomplikovaného indukovaného přerušení těhotenství. Nicméně se zdá, že ženy s předchozím indukovaným potratem v zemích, kde je interrupce nelegální, a proto většinou nebezpečná, vykazují zvýšené riziko neplodnosti, zemí, kde lze těhotenství přerušit legálně, se to netýká. Mezi jednotlivými studiemi existují určité rozpory, ale žádná z nich nebyla dostatečně silná k tomu, aby odhalila byť malou asociaci mezi interrupcí a následným potratem. Thorp et al. provedl rešerši tří paralelně uspořádaných studií a čtyř kohortových studií týkající se potratů a neplodnosti. Dvě relativně malé paralelně uspořádané studie, obě z Řecka, vykázaly pozitivní spojení mezi umělým přerušením těhotenství a subfertilitou (sníženou plodností). Jiné studie však neprokázaly žádnou spojitost. Thorp et al.189 se vyjádřil k metodologickým omezením všech studií, které všechny pocházely z období před rokem 1999. Žádné nové relevantní studie nebyly v době aktualizace tohoto dokumentu nalezeny.“
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
Umělé přerušení těhotenství (interrupce) – Portál veřejné správy MV ČR
Článek o kyretáži – Národní zdravotnický informační portál
Perinatal Loss and Grief, Public Health Agency of Canada (EN) – PDF verze
HEYBORNE, Kent D. a Richard P. PORRECO. Selective fetocide reverses preeclampsia in discordant twins. American Journal of Obstetrics and Gynecology [online]. 2004, 191(2), 477-480 [cit. 2023-05-26]. ISSN 00029378. Dostupné z: doi:10.1016/j.ajog.2004.01.009
CAMERON, S., A. GLASIER, P.A. LOHR, et al. Induced abortion. Human Reproduction [online]. 2017, 32(6), 1160-1169 [cit. 2023-05-26]. ISSN 0268-1161. Dostupné z: doi:10.1093/humrep/dex071
HORVATH, Sarah a Courtney A. SCHREIBER. Unintended Pregnancy, Induced Abortion, and Mental Health. Current Psychiatry Reports [online]. 2017, 19(11) [cit. 2023-05-26]. ISSN 1523-3812. Dostupné z: doi:10.1007/s11920-017-0832-4
SEBGHATI, Mercede a Asma KHALIL. Reduction of multiple pregnancy: Counselling and techniques. Best Practice & Research Clinical Obstetrics & Gynaecology [online]. 2021, 70, 112-122 [cit. 2023-05-26]. ISSN 15216934. Dostupné z: doi:10.1016/j.bpobgyn.2020.06.013
BEARAK, Jonathan, Anna POPINCHALK, Leontine ALKEMA a Gilda SEDGH. Global, regional, and subregional trends in unintended pregnancy and its outcomes from 1990 to 2014: estimates from a Bayesian hierarchical model. The Lancet Global Health [online]. 2018, 6(4), e380-e389 [cit. 2023-03-24]. ISSN 2214109X. Dostupné z: doi:10.1016/S2214-109X(18)30029-9