„Váš otec, nevlastní otec nebo matčin přítel do vaší matky či nevlastní matky strkal, tahal jí, dal jí facku, něco na ní hodil, kopl ji, kousnul ji, uhodil ji pěstí, uhodil ji předmětem, opakovaně ji tloukl po dobu aspoň pár minut, nebo ji aspoň jednou vyhrožoval, že ji ublíží nožem nebo pistolí,“ taková je definice dalšího Neblahého zážitku z dětství, který zásadním způsobem ovlivní psychické i fyzické zdraví dítěte – Násilí vůči matce. Zatímco v roce 1995 při designu původní studie CDC příliš nepočítalo s tím, že by mohla být i násilná žena vůči muži, dnes víme, že to tak bývá. Co ale takovéto zážitky udělají s dítětem a co ho před negativními dopady může třeba ochránit? O tom je další díl našeho podcastu!
Násilí vůči matce
Násilí vůči matce je Neblahý zážitek z dětství (viz 14. díl), který má jedny z nejvíce devastujících dopadů na děti. V moderní vědě, která ví, že se poměrně často děje násilí i ze strany matky vůči otci, se název tohoto ACE nahrazuje jako „Caregiver treated violently“, neboli násilné zacházení s pečující osobou. Jak velký je to problém?
Data říkají, že 67 % dětí žijícím v rodinách s násilím mezi partnery se vede v životě hůř než je obvyklé. Kupříkladu v Texasu 48 % dětí, které se dostanou do péče jejich obdoby centra duševního zdraví, žije v rodině, kde dochází k domácímu násilí nejčastěji 1 až 2× ročně. Kromě hrůz, které děti v situaci, kdy jeden z rodičů napadne toho druhého zažívají, je zničující i to, že oba rodiče díky výskytu domácího násilí (více v 52. díle podcastu) mají vážně narušeny své rodičovské funkce.
Docentka Stephanie Holt z Children’s Centre na Trinity College v Dublinu spolu se svojí kolegyní Dr. Helen Buckley ze School of Social Work & Social Policy daly dohromady podrobnou rešerši shrnující dopady tohoto Neblahého zážitku na děti a není to hezké čtení. Největší problém je, že se obvykle nevyskytuje osamoceně, a tak se špatně zkoumá jeho dopad.
Násilí vůči pečující osobě je častější v chudších rodinách. Často ho doprovází alkohol, což je klíčový faktor u fyzické a sexuální viktimizace žen. Právě alkohol je obecně také spojován s vraždami, znásilněními a útoky nejen na partnery, ale i na děti. 48 až 87 % útoků se odehrává pod vlivem alkoholu. Alkohol se v domácnostech s násilným chováním vůči partnerovi nejčastěji pojí se substanční závislostí (viz 36. díl) a/nebo i dalším psychickým onemocněním (viz 42. díl), ale i s uvězněním člena domácnosti (viz 54. díl), což jsou všechno další Neblahé zážitky z dětství, které se negativně podepisují na zdraví dítěte.
Velkou zradou je, že dopady na děti jsou stejné, ať už jsou děti přímým svědkem násilí, nebo ne. Nejvíc škod na dětech napáchá ohrožování střelnou zbraní nebo nožem. V Česku a na Slovensku „oblíbená“ verze ohrožování sekerou není v anglosaských zemích tak častá, takže studie ji nezmiňují. Lze však dovodit, že dopady budou úplně stejné jako ohrožování nožem.
Násilí vůči rodiči často (40 až 70 % případů) vyúsťuje ve fyzické (viz 20. díl) a sexuální (viz 16. díl) zneužívání dětí. Obecně platí, že to, co dělá partner partnerovi, bude s nižší pravděpodobností dělat i dětem. Někdy dokonce útočník ubližuje dítěti jen proto, aby ublížil druhému rodiči. Děsivé je i to, že po odchodu napadeného rodiče s dětmi z domova situace dál pokračuje a často se dokonce zhorší, protože násilí vůči rodiči je během kontaktních návštěv ještě intenzivnější.
Dopady na vývoj dítěte
Násilí vůči pečující osobě vždy naruší přirozený vývoj dítěte. Dítě pak nemá dostatek bezpodmínečné lásky a přijetí k tomu, aby mělo kapacitu plnit své vývojové úkoly (19. díl), včetně např. hraní si (39. díl). Děti žijící v tomto pekle se obvykle stávají extrémně iritabilní, objevuje se u něj regresivní chování v jazykových dovednostech ale třeba i při vyprazdňování, trpí poruchami spánku a emočním stresem, což poškodí i jeho somatické zdraví a imunitu, má strach z toho být o samotě a často trpí posttraumatickou stresovou poruchou.
Mezi typické dopady na děti předškolního věku patří:
- Časté záchvaty, agrese, pláč, skleslost, úzkosti u dětí
- Silný egocentrismus způsobený strachem o své bezpečí
- Dezorganizovaná vztahová vazba (viz 12. díl) – matka je zdrojem lásky i strachu
- Behaviorální a sociální problémy
- Nedostatečně rozvinutá empatie
- Nízké sebevědomí (viz 45. díl)
- Psychosomatické potíže – bolesti hlavy, bolesti břicha, astma, insomnie, noční můry, náměsíčnost a enuréze (porucha schopnosti udržet moč)
U dětí ve věku 6 až 12 let lze pozorovat:
- Obviňování se za to, že tatínek útočí na maminku
- Zvnitřňování pocitů viny a sebeobviňování
- Racionalizaci chování otce, obhajování jeho chování alkoholem, stresem, špatným chováním matky
- Pokud není včas řešeno, může se rozvinout antisociální chování (viz 44. díl)
- Děti skrývají domácí poměry před ostatními, protože se stydí, což posiluje smutek a zranitelnost. Díky tomu se stává nemožné plnit vlastní vývojové úkoly.
- Neadekvátní reakce na náznaky agresivity
- Vyšší riziko šikany (viz 43. díl)
- Častá agresivita (platí pro 33 % dětí)
- 20 % dětí má problémy přizpůsobit se pravidlům ve škole
- Nedostatečné verbální schopnosti
U teenagerů se pak vyskytuje:
- Neschopnost vybudovat zdravý partnerský vztah kvůli aplikaci modelů naučených z rodiny
- Porušená vztahová vazba, vyhýbavé vztahování (viz 12. díl)
- Násilní chlapci a ženy bývají častěji terčem násilí kvůli tzv. viktimizaci
- Mental and emotional disengagement – „vypnutí se“ při poslechu hudby, užívání drog a alkoholu (viz 33. díl)
- Později aktivní podpora matky – prevence a intervence útoků – vztahová závislost
- Přebírání zodpovědnosti za mladší sourozence – ztracené dětství a závažný emocionální stres (viz 14. díl)
Co ovlivňuje dopady na děti
Stephanie Holt a Helen Buckley si daly práci i s tím, aby našly, které faktory ovlivňují výsledné dopady života v domácnosti, kde jsou vůči sobě rodiče násilní, na dítě. Část studií, které prošly, ukazuje, že když se to děje menším dětem, má to horší dopady, protože neprojdou více vývojovými stádii. Dodnes probíhají diskusi, jakou v dopadech na dítě hraje jeho pohlaví a zda jednotlivé studie nejsou zkreslené. Nicméně, současná zjištění říkají, že chlapci častěji externalizují své problémy – tj. jsou nepřátelští, agresivní kvůli tomu, že vnímají vysokou úroveň ohrožení a častěji mají problémy. Dívky problémy zase spíše internalizují, což vyúsťuje v deprese a somatické potíže, protože se více sebeobviňují.
Víme také, že pokud bylo použito výhrůžek zbraněmi, dopady na děti jsou horší, že více fyzického násilí vůči matce vede v většímu množství internalizovaných problémů a sexuální násilí vůči matce způsobuje více stresu a traumatizace. Je také prokázán mezigenerační přenos tohoto ACE, protože dětem se naruší vnímání toho, co je a není ve vztahu „normální“ úroveň násilí.
Kromě toho však existují i některé protektivní faktory, které dle studií dokázaly děti uchránit před negativními dopady života s rodiči, mezi kterými panuje fyzické násilí:
- Bezpečná vztahová vazba k rodiči, který není násilný nebo jiné pečující osobě (viz 12. díl)
- Dítě mělo k dispozici někoho dospělého mimo rodiče jako emoční podporu
- Pozitivní vztahy k sourozencům a vrstevníkům
- Sebevědomí (viz 45. díl) – děti si ho mohou vybudovat např. ve škole nebo sportu
- Vnitřní centrum hodnocení (tj. hodnocení sebe jako člověka i jeho práce přichází zevnitř, ne zvenčí, od ostatních lidí)
- U mírného fyzického domácího násilí byla protektivním faktorem sociální podpora, avšak pokud se jednalo už o zásadnější a častější domácí násilí, byla sociální podpory spíše přitěžujícím faktorem zvyšujícím zranitelnost dítěte.
Hodný a zlý rodič
Jak už jsme si řekli už výše, tak černobílé vidění rodičů a toho, který z nich byl doma ten „hodný“ a který „zlý“ je častým dopadem fyzického násilí mezi rodiči, který se objevuje u dětí ve věku 6 až 12 let. Dlužno dodat, že ne vždy je za „zlého“ považován ten rodič, který fyzicky útočí na druhého. A někdy tak trochu právem. Domácí násilí, jak si řekneme 52. díle, je mnohem komplexnější než „jen“ fyzické útoky. Zároveň víme, že prokazatelně existuje mezigenerační přenos tohoto ACE, tj. že dítě vyrůstající v domácnosti s fyzickým násilím mezi rodiči bude pravděpodobněji násilné vůči svému partnerovi v dospělosti, a to proto, že má posunout „normu“ v oblasti řešení partnerských sporů. Jenže děti obvykle v tomto věku vnímají celou situaci zcela černobíle, a tak u obou rodičů ignorují celou škálu jejich vlastností nebo chování.
To, že se se mnou třeba „špatný“ rodič učí do školy a pomáhá mi s úkoly. To jako by nebylo. To, že „hodný“ rodič třeba emočně zneužívá (viz 24. díl) nebo emočně zanedbává (viz 26. díl), to jako by nebylo. Je jen černá nebo bílá, mimochodem velmi podobně jako u lidí, kteří trpí hraniční poruchou osobnosti (viz již brzy 56. díl). S tímto nastavením idealizovaných a devaluovaných lidí pak dítě odchází vybaveno do života, stejně jako tím, že ve vztazích chybí bezpečí, protože můžete být fyzicky napadeni. A to jeho vztahy zásadním způsobem ovlivňuje a bohužel to ovlivňuje i to, jak na něj ostatní ve vztazích reagují. Právě proto vzniká větší riziko toho, že se samo stane v nějakém vztahu útočníkem, nebo naopak obětí fyzického násilí.
Přesně proto také většina odborníků považuje právě tento Neblahý zážitek z dětství jako pro dítě zcela devastující. I proto, že jak jsme si řekli už výše, toto ACE (viz 14. díl) bohužel málokdy zůstává osamocené.
Kde hledat pomoc
Rozcestník organizací poskytujících pomoc obětem domácího násilí (MV ČR)
Bílý kruh bezpečí (pomoc obětem trestných činů)
ProFem – Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí
Persefona – pomoc obětem domácího a sexuálního násilí
Seznam azylových domů Diakonie CČE
Charita Česká republika – azylové domy poskytují regionální pobočky
Asociace manželských a rodinných poradců ČR
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
HOLT, Stephanie, Helen BUCKLEY a Sadhbh WHELAN. The impact of exposure to domestic violence on children and young people: A review of the literature. Child Abuse & Neglect [online]. 2008, 32(8), 797-810 [cit. 2023-01-16]. ISSN 01452134. Dostupné z: doi:10.1016/j.chiabu.2008.02.004