109: Děti a víra

Podle profesorky psychologie a psychoterapie z KU Leuven – Mii Leijssen – je spiritualita jednou ze čtyř dimenzí lidské existence. Zároveň je jedinou, která umí měnit význam všech ostatních dimenzí našeho bytí. Spiritualita zahrnuje představy o širším pojetí smyslu života a lidské existence, hledání a pojetí náboženské víry (pokud je přítomna), spirituální hodnoty, vnímání člověka v kontextu přírody a vesmíru, představy o fungování světa a jeho řádu. Podle nejnovějších vědeckých výzkumů její správné uchopení přináší zásadní pozitivní dopady pro somatické i psychické zdraví, psychickou pohodu a životní spokojenost i psychickou odolnost jedince. Jak přistupovat ke spiritualitě a náboženské víře vlastních dětí a proč se vyplatí u nich spiritualitu podporovat? A jaká rizika dětem v oblasti spirituality hrozí a před čím by je rodiče měli varovat? O tom všem více v dalším díle našeho podcastu.

Úloha spirituality v životě člověka

Spiritualita je obvykle definována jako hledání smyslu života a smrti, hledání účelu, spojení se sebou samým, s druhými, s přírodou a s posvátným nebo významným; může také zahrnovat hledání transcendence mimo život. Jedná se o komplexní, dynamický a vícerozměrný koncept – ne nutně s náboženskou konotací – a je nedílnou součástí či potřebou lidské bytosti.

Profesorka psychologie a psychoterapiena KU Leuven Mia Leijssen hovoří o spiritualitě jako jedné ze čtyř dimenzí lidského života. Každý člověk má všechny čtyři dimenze, i malé dítě, ale rozhodně ne každý má všechny čtyři dimenze systematicky uchopené a ne každý o ně pečuje.

První dimenze je ta fyzická – naše tělo, prostředí, ve kterém žijeme, věci, kterými se obklopujeme, příroda kolem nás. Druhá dimenze je sociální – mezilidské vztahy s rodiči, sourozenci, dětmi, kamarády, kolegy, ale také třeba vztahy s ostatními lidmi ve virtuálním prostředí nebo třeba při nákupu v obchodě. Třetí dimenze je pak psychologická nebo též osobní – naše osobnostních charakteristiky, intelektuální schopnosti, sebepojetí, sebeláska, sebepřijetí.

Spirituální nebo též transcendentální (to, co nás přesahuje) dimenze pak zahrnuje představy o širším pojetí smyslu života a lidské existence, hledání a pojetí náboženské víry (pokud je), spirituální hodnoty, vnímání člověka v kontextu přírody a vesmíru, představy o fungování světa a jeho řádu. Tato dimenze může jako jediná měnit význam těch ostatních, čehož se hojně (nejen) posledních 15 letech využívá jak v psychoterapii, tak stále častěji též v somatické medicíně.

Součástí spirituality může být také náboženství, tedy dle definice v Cambridge Dictionary víra v boha nebo bohy a jejich uctívání nebo jakýkoli podobný systém víry a uctívání. Toho se v medicíně rovněž využívá, v Česku například ve formě nemocničních kaplanů, kteří slouží jako duchovní (a často též duševní) opora hospitalizovaným pacientům.

Spiritualita a rodiče nemocných

Co přesně je myšleno tím, že spiritualita má moc měnit ostatní dimenze lidského života? Tím se zabýval článek z dubna 2019 v časopise European Journal of Oncology Noursing na téma spirituality rodičů dětí s rakovinou od Myrny Dourmit a jejích kolegyň z American University of Beirut Medical Center v Libanonu.

V případě dětských nádorových onemocnění je ovlivněn život celé rodiny a rodiče se mohou obracet ke spiritualitě a zaměřovat se na pozitivitu, aby se vyrovnali se strachem a bezmocí, které mohou v souvislosti s nemocí svého dítěte zažívat.

Studie ukazují, že duchovní potřeby se u rodičů dětí s nádorovým onemocněním liší a měly by být individuálně posuzovány a řešeny v rámci běžné péče o dítě. Studie ukazují, že rodiče s hlubší spiritualitou lépe přijali stav svého dítěte, zažili emoční dekompresi a měli prospěch z podpory svého společenství věřících.

Do libanonské studie bylo zahrnuto 9 matek a 2 otcové 11 dětí s rakovinou. Onemocnění dítěte trvalo 3 měsíce až 6 let a děti ve studii zažívaly jak první diagnózu, tak relaps (tj. návrat rakoviny). Všichni účastníci se snažili popsat, co pro ně spiritualita znamená. Zmiňovali Boha jako nedílnou entitu, nikoli však jedinou a nejdůležitější. Snažili se rozlišovat mezi religiozitou a spiritualitou, aniž by k tomu byli vyzváni. Všichni spojovali spiritualitu se vztahy s druhými lidmi a se skutečností, že dáváme ostatním něco nazpátek.

Maya, maminka holčičky s akutní lymfoblastickou leukémii řekla, že: „Spiritualita pro mě není jen religiozita, je to cvičení a porozumění. Je to vše, co vám pomáhá cítit se psychicky uvolněně a dává vám pocit čistoty mysli a emocí. Spiritualita je dvouúrovňový vztah. Je to vztah s Bohem a s lidmi. Je to akt přijímání a dávání zpět.“

Autorky studie dodávají, že pojem spirituality je považován za kulturně vázaný, ale ve skutečnosti existují rozdíly mezi lidmi v rámci jedné kultury, někdy založené na odlišných filozofických perspektivách nebo zkušenostech z minulosti. Spiritualita je hodnocena jako vícerozměrný koncept, nikoliv jen jako náboženská víra.

Spiritualita a dospívající

Rešerše od docenta Mehmeta Karakuse u Coventry University, kterou v září 2021 publikoval v Journal of Religion and Health na téma Spiritualita a životní pohoda dětí, dospívajících, a dospělých studentů, se zabývala zmapováním veškeré tehdy dostupné vědecké literatury v této oblasti za posledních 25 let. Přinesla v sobě následující zjištění:

Negativní dopady spirituality

Neodhalila jediná ze studií, ale jsou a my o nich budeme mluvit.

Smíšené

Spiritualita byla pozitivně spojena se vztahy a depresí (dalších několik studií ale vyvrací tento vztah)
Duchovní boj negativně ovlivnil psychickou pohodu, ale zvýšil u lidí jejich akceptaci osob s odlišnými náboženskými tradicemi.
Psychická pohoda a nižší míra stresu byly pozitivně spojeny s optimismem, dobrým zdravotním stavem a religiozitou a negativně souvisely se spiritualitou a počtem sexuálních partnerů.

Pozitivní

Náboženství přispívá k přizpůsobení se, zprostředkované zvládáním významu.
Smysl pro spiritualitu fungoval jako ochranný faktor pro pohodu
Životní cíl, optimismus a pocit soudržnosti posilují pocit duchovní a psychické pohody
Duchovní pohoda, posílení a odolnost zvyšují studijní úspěch
Duchovní pohoda, existenciální pohoda, náboženská pohoda a vnitřní náboženská orientace snižují úroveň úzkosti
Duchovní pohoda, existenciální pohoda a duchovní nadhled zlepšují psychické stavy nálady.
Religiozita je pozitivně spojena s životní spokojeností
Dimenze existenciální pohody duchovní pohody byla spojena s nižší mírou sebevražedných myšlenek
Religiozita a spiritualita pozitivně ovlivňují duševní zdraví a pohodu
Milující obrazy Boha jsou pozitivně spojeny s pocitem smyslu a cíle. Tento vztah je silnější ve vzorku studentů než u zaměstnaných osob – k obrazům Boha se ještě dostaneme, řada dětí milující obraz Boha nemá kvůli rodičům
Studenti s nízkou a střední duchovní pohodou mají vyšší pravděpodobnost výskytu lehčích psychických poruch.
Religiozita byla zásadní složkou psychické pohody.
Spiritualita pozitivně předpovídá životní spokojenost
Používání terapie, která využívá náboženské hodnoty, zvyšuje duchovní pohodu a snižuje depresi.
Duchovní zážitky přispívají k celkovému pocitu smysluplnosti života.
Religiozita zvyšuje subjektivní pohodu a snižuje úzkost a depresi.
Spiritualita měla pozitivní vliv na altruismus i empatii.
Náboženství pozitivně předpovídá štěstí

Spiritualita a dopady na zdraví

Dopady spirituality na zdraví se po vědecké stránce zabývá relativně nový vědecký obor neuroteologie. Do spirituality je vedle náboženské praxe zahrnovaná třeba i meditaci, nebo původně náboženské formy cvičení jako je například hatha jóga. Některé zdravotní benefity spirituality se pokusil shrnout profesor neurologie Shri Mishra z University of Wisconsin Madison ve svém článku, který vyšel v roce 2015 v časopise Journal of Religious Health.

V něm konstatuje, že: „je pozoruhodné, že náboženské přesvědčení napomáhá nejen k duchovnímu dosažení spásy, ale také ke zlepšení fyzického zdraví a časné dlouhověkosti člověka. Ve světle těchto skutečností usiluje rychle se rozvíjející obor neuroteologie o hledání fyziologických kognitivních změn spojených se spiritualitou, které by mohly být za tyto výhody zodpovědné.“

Shri Mishra ve svém článku shrnuje historické vědecké poznatky o přínosech jednotlivých náboženství a dodává, že: „Četné lékařské poznatky naznačují, že religiozita a spiritualita přímo souvisí s lepšími zdravotními výsledky, dlouhým přežitím, životní spokojeností a štěstím. Mechanismus, kterým náboženství tyto změny způsobuje, však zůstává spornou záhadou. Při hledání nějakého konkrétního závěru nebo alespoň obecného jevu, na který by bylo možné poukázat jako na původ těchto příznivých účinků na zdraví, bylo provedeno velké množství studií. Někteří badatelé se domnívají, že účinek duchovního léčení je srovnatelný, ne-li totožný s placebo efektem, zatímco jiné studie vedly k řadě možných mechanismů.“

Ve svém přehledovém článku také dodává vliv na to, které pozitivní emoce zbožní lidé častěji prožívají – konkrétně odpuštění, lásku a pocit smíření a to za současného méně častého prožívání negativních emocí jako je strach, úzkost či deprese. Studie přitom ukazují, že toto navození pozitivního afektu může vést k hormonálním změnám, jako je změna hladiny kortizolu, růstového hormonu a prolaktinu, a k regulaci autonomního nervového systému. Spiritualita a víra tedy mění způsob, jakým naše tělo funguje.

Negativní dopady spirituality

Pro děti existují tři zásadní rizika spojená se spiritualitou. Všechny se týkají potenciálního zneužití spirituality proti dětem.

Do zranitelné role se dostávají ty děti, u kterých se rozvinuly Démonické obrazy Boha, kterým se budeme věnovat níže. Tyto děti mohou mít jednak zablokovaný přístup ke své spiritualitě a jednak se mohou snáze stát obětí sekt nebo sexuálního zneužívání církevními představiteli a „duchovními vůdci“ – viz např. známý Guru Jára.

Právě sexuální zneužívání (viz 16. díl) je bohužel zcela reálné a podstatné riziko spojené se spiritualitou a zejména religiozitou dětí, před kterým je povinností rodičů děti varovat!

Posledním rizikem jsou sekty. Ty Cambridge Dictionary definuje jakonáboženské skupiny, které se oddělily od většího náboženství a jsou považovány za skupinu s extrémní nebo neobvyklou vírou či zvyky. Známou a v Česku dodnes populární sektu měl Rajneesh Chandra Mohan Jain (Osho). Jeho sekta je známá jednak tím, že mu její členové téměř umožnili splnit si sen o jednom Rolls Roycu na každý den (nakonec si jich z jejich peněz stihl pořídit jen 93) a jednak tím, že v roce 1984 spáchala první a jediný biologický teroristický útok v historii Spojených států, když otrávila 751 lidí salmonelou, aby ovlivnila místní volby.

Nebezpečné sekty nalezneme ale i v Česku. Ať už jde o jihokorejskou Šinčchondži, které se věnujeme níže, nebo o sekty lokální. Kupříkladu Sekta Život v srdci si v září vysloužila popularizaci smrtí rodičky v jejím sídle a bizardním rozhovorem s vůdcem sekty. A tzv. Kutnohorská sekta Richarda Šiffera získala pozornost tím, že jejího vůdce zabila zubařka, která si myslela, že pak jeho tělo zmizí, a on odejde na nějaký druhý břeh. Sekta samotná pak proslula brutálním fyzickým týráním svých členů a nechala po sobě tři mrtvé a několik zmrzačených lidí s uřezanými prsty apod.

Před sektami varovala také v březnu 2009 rozsáhlá analýza ministerstva vnitra, která vyzývala k ochraně občanů a společnost před extremistickou radikalizací sekt. Dnes už víme, že MV ČR občany ochránit nedokázalo.

Sekta Šinčchondži

Sinčchondži je nebezpečná jihokorejská křesťanská sekta zaměřená na mladé lidi v problémech. Všem rodičům dospívajících dětí, kteří nepokryli včas teologickou výchovu svých dětí, doporučujeme článek Seznam Zpráv, který obsahuje i detailní reportáž s vyjádřeními doc. Vojtíška z Husitské teologické fakulty i bývalých členů sekty, ze kterého budeme citovat několik málo odstavců:

Být členem Šinčchondži znamená, že člověk přijde o svůj dosavadní život. Sekta postupně zabere veškerý jeho čas. Členové se musejí účastnit biblických seminářů, bohoslužeb, dělat misijní práci, na kterou se klade obrovský důraz, nebo také chodit na fyzická cvičení. Marie popisuje, jak třeba musela s ostatními večer po tmě běhat lesem.

„Musela jsem si vzít na záda kamarádku a běhat s ní do kopce. A všechno proto, abychom si ukázali, jak je těžké nést hřích,“ vzpomíná Marie.

Věřící se musejí podrobovat i zvláštním rituálům. Eva a Marie popsaly jeden, který byl pro ně velmi traumatický. Lektorka členům nařídí, aby sepsali na papír ty nejhorší věci, které o sobě kdy slyšeli. Pak jim, aniž by to čekali, dá na hlavu papírovou krabici. Chodí kolem nich, buší do krabice pěstí a křičí na ně věty, které napsali na papír.

„Asi po třech minutách jsem začala strašně brečet, začala jsem mít záchvat breku a byla jsem úplně psychicky na dně, protože to bylo hrozné,“ říká Marie.

Celý článek najdete na https://www.seznamzpravy.cz/clanek/porady-teren-chci-se-nejradsi-zabit-rika-na-nahravce-ceska-clenka-sekty-sincchondzi-235540

Démonické obrazy Boha

Za konceptem tzv. Démonických obrazů Boha stojí zesnulý německý Jezuita, náboženský pedagog a pastorální psycholog Karl Frielingsdorf. Ten ve své knize Dämonische Gottesbilder. Ihre Entstehung, Entlarvung und Überwindung (Démonické obrazy Boha, jejich vznik, odhalení a překonání) popisuje, jak mohou tyto obrazy působit v psychice člověka destruktivním způsobem. Pro malé dítě jsou totiž Bohem jeho rodiče, které zpočátku nekriticky přijímá a obdivuje a vnímá jejich všemocnost (oproti němu).

Pokud však rodiče trpí psychickými problémy (viz 42. díl) a udržují v rodině toxické rodinné vzorce (viz 94. díl), mohou v dětech vytvořit démonické obrazy Boha. Ty jsou podle Frielingsdorfa následující:

Bůh soudce trestající každý poklesek. Nestrpí odpor, nezná milosrdenství, hříšník musí pykat a být potrestán, dokud není nastolen pořádek. Tento obraz se týká dětí rodičů s tvrdou moralistní výchovou; úzkosti, kteří pak často trpí pocity viny a psychosomatickými poruchami. Člověk je pro Boha bezvýznamný. Často se vyskytuje v rodinách s toxickými vzorci pro bezcenné děti (viz 108. díl).
Bůh účetní udržující chladný řád – mají ho na svědomí často schizoidní rodiče. „Mám Tě rád, a protože Tě mám rád, tak Tě potrestám!“, tedy jsem pro Boha nevýznamný (nevzbuzuju v něm emoce). S takovým Bohem vždycky zůstávají nesplacené účty vyvolávající mučivé pocity. Ty pak rodič(e) často doplní o fyzické (viz 20. díl) a emoční (viz 24. díl) zneužívání a zanedbávání (viz 26. díl). Často se týká rodin s toxickými vzorci pro bezcenné děti (viz 108. díl).
Bůh výkonu – „Musíš se snažit!“ (a nehleď na žádné brzdy); „Buď dokonalý.“ „Vždycky je možný ještě trochu víc!“. Platí zde podmíněná významnost dítěte pro Boha – když budeš dokonalý, budeš mít hodnotu. Týká se rodin se silně podmíněnou láskou (viz 19. díl), kde je častý toxický rodinný vzorec nerespektování věku a vývoje dítěte (viz 102. díl), potažmo se u dětí často rozvine zhoubný životní scénář Nebuď dítě! (viz 74. díl).
Bůh svévolný/Bůh chaosu, převládá u dětí, které zažívaly u svých rodičů chaotické a svévolné odměny a tresty. Často jsou to děti alkoholiků a lidí závislých na drogách (viz 36. díl), lidí s neléčenou HPO (viz 56. díl) nebo bipolární poruchou. V těchto rodinách často panovala i zmatená komunikace (viz 106. díl).
Bůh vodič loutek – Bůh, který všechno řídí, nic se nedá ovlivnit, vše je dáno předem. Člověk na svém osudu nic nezmění, ať dělá, co dělá. Celý svět i život každého jednotlivce je jakoby neviditelnými drátky ovládán ze zákulisí. Člověk je božím otrokem bez vlastní vůle, názorů, přání a tužeb. Ještě hůře, jeho přání nebo názory jsou předem nežádoucí. Časté u úzkostných a narcistických rodičů (viz 44. díl) a v rodinách zejména s psychickým domácím násilím (viz 52. díl). Běžně vznikají zhoubné životní scénáře Nepřemýšlej a Nebuď oddělený (viz 76. díl) a Nedělej! Nepociťuj úspěch! (viz 80. díl). Často v rodinách s toxickými vzorci pro bezcenné děti (viz 108. díl).
Bůh smrti – mívají ho děti, kterým rodiče říkali, že by bylo lepší, aby nežili (i nevyřčeně, maminka chtěla studovat medicínu a nemohla, protože si se narodil(a) ty). V dospělosti se tato poselství projevují život negujícími postoji. Budu významný, když nebudu. U těchto lidí je velmi častý zhoubný životní scénář Nebuď! (viz 64. díl).

Rodiče a spirituální výchova

Stejně jako sexuální výchova a jakákoliv další výchova by se spirituální výchova měla řídit tím, že dítě má právo pod oprávněným vedením myslet samo za sebe a činit rozhodnutí a že dítě má právo vytvářet si vlastní přesvědčení, víru i normy.

Z našeho pohledu rodiče ve spirituální výchově

Mohou nabízet svoji spiritualitu, ale ne dítě do ní nutit. Diskutabilní jsou tak třeba křty, přičemž sám Ježíš Kristus křest podstoupil až jako dospělý.
Mohou podporovat děti ve vlastním studiu různých náboženství a objevování spirituality.
Musí varovat dítě před riziky spirituality – zejména sekt a sexuálního zneužívání.
Měli by varovat děti před démonickými obrazy Boha, zejména pokud vyrůstaly v rodině, kde mají šanci se vyskytnout.

Co do spirituální výchovy zcela určitě nepatří je nucení dětí do náboženství, a to proto, že:

Nerespektuje ústavně danou svobodu dítěte. Rodiče ze zákona nemají právo dítěti sebrat svobodu náboženského vyznání, nebo mu zakázat změnit víru nebo náboženství. Pokud tak činí, pošlapávají jeho základní lidské právo a svobodu.
Nutit dítě chodit do kostela je stejné jako ho nutit v 18 ve volbách volit toho, koho chce rodič.
Nucení dětí k náboženství má navíc téměř vždy opačný efekt, takže se dítě v pubertě nebo dospělosti nejen že od víry odvrátí, ale už ji bude mít navždy spojenou se ztrátou svobody a nepříjemnými prožitky, čímž přijde o všechny její benefity, kterých podle nejnovějších vědeckých studií je opravdu velké množství.
Nucení dětí do náboženství navíc může dítěti způsobit zhoubný životní scénář Nepřemýšlej! (viz 76. díl). Dítěti to tedy místo náboženské víry a jejích benefitů předá to, že není moc chytré, a že je méněcenné. Případně u vzpurných dětí to pak končí tím, že si dojdou k tomu, že mohou/musí svá přesvědčení vnutit ostatním (být dominantní), což jim zařídí zhruba tak skvělý život a vztahy s vlastními dětmi jako těm, co nutí své děti do náboženství a chovají se zcela v souladu s tímto přesvědčením.

Práva dětí v oblasti spirituality

Děti, stejně jako každý jiný člověk, mají v České republice zákonem zaručená práva v oblasti spirituality.

Česká republika (respektive Československo), stejně jako další signatáři Úmluvy o právech dítěte OSN se k jejich legislativní ochraně zavázala v roce 1991. Transpozici tohoto závazku do českého právního systému zajišťuje Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte č. 104/1991 Sb. Úmluva o právech dítěte v článku 14, odst. 1 praví, že: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.“

Na rozdíl od některých jiných svých závazků Česká republika tento závazek skutečně dodržuje a v českém právním systému zavedla ochranu náboženských práv dítěte prostřednictvím Listiny základních práv a svobod (zákon 2/1993 Sb. pro ČR, respektive 23/1991 Sb. pro Československo).

Ta v článku 15, odst. 1 praví, že: „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.“ Článek 16, odst. 1 Listiny pak dodává, že: „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.“

Děti tedy mají právo projevovat svou náboženskou víru, ať už sami, nebo s jinými, doma soukromě, nebo veřejně, a mohou zachovávat své vlastní náboženské obřady. Toho však bohužel rády zneužívají sekty. I proto je nezbytné, aby rodiče včas započaly se spirituální výchovou respektující náboženská práva a svobody dítěte, aby své děti před nežádoucími dopady spirituality ochránily.

Kde hledat pomoc

Rodičovská linka

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

Úmluva o právech dítěte

Listina základních práv a svobod

Sekty a nová náboženská hnutí – bezpečnostní hrozba? MV ČR (ke stažení v PDF na odkazu)

Stoupenci: Léčitel slíbil, že ji nechá zhubnout. „Byla jsem fakt živá kostra,“ vzpomíná, iRozhlas

Členka sekty zemřela po domácím porodu. Její vůdce vyhrožuje policistovi, Seznam Zprávy

Kutnohorská sekta: uřezané prsty a tři mrtví. Guru lidem tvrdil, že je Bůh, Seznam Zprávy

Tajné nahrávky rozkrývají podivné metody sekty, která láká mladé Čechy, Seznam Zprávy

Prosouložte se k osvícení. Osho chtěl na každý den jeden rolls-royce, iDNES

Dämonische Gottesbilder. Ihre Entstehung, Entlarvung und Überwindung, Karl Frielingsdorf

A Generation of Seekers: The Spiritual Journeys of the Baby Boom Generation, Wade Clark Roof et al.

Vědecké publikace

DOUMIT, Myrna A.A.; RAHI, Amal C.; SAAB, Raya a MAJDALANI, Marianne. Spirituality among parents of children with cancer in a Middle Eastern country. Online. European Journal of Oncology Nursing. 2019, roč. 39, s. 21-27. ISSN 14623889. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ejon.2018.12.009. [cit. 2025-01-03].

MISHRA, Shri K.; TOGNERI, Elizabeth; TRIPATHI, Byomesh a TRIKAMJI, Bhavesh. Spirituality and Religiosity and Its Role in Health and Diseases. Online. Journal of Religion and Health. 2017, roč. 56, č. 4, s. 1282-1301. ISSN 0022-4197. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10943-015-0100-z. [cit. 2025-01-03].

KARAKUS, Mehmet; ERSOZLU, Alpay; USAK, Muhammet a YUCEL, Salih. Spirituality and Well-Being of Children, Adolescent, and Adult Students: A Scientific Mapping of the Literature. Online. Journal of Religion and Health. 2021, roč. 60, č. 6, s. 4296-4315. ISSN 0022-4197. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10943-021-01435-y. [cit. 2025-01-03].