„Hluboko v srdci nenávidím svůj život (podívej se, v jakých je sračkách),“ to je podle Johna McNeela charaktesticiký leitmotiv protínající život lidí se zhoubným životním schématem Nebuď! nebo Neexistuj! Zhoubné životní schéma, které může být předáno i zcela napřímo a otevřeně, stejně jako se skutečným nebo zamýšleným pokusem o vraždu či o opuštění. „Bez tebe by nám bylo líp.“ „Jen počkej, až tě chytím, já tě zabiju!“ „Jestli ještě jednou uděláš tohle, půjdeš do polepšovny!“ ale stejně tak třeba „Zůstáváme spolu jen kvůli dětem,“ „Kdyby si se býval nenarodil tak brzo, tak…“ „Museli se brát, protože máma byla těhotná.“ Je mnoho vět, které u dítěte mohou nastavit tohle zhoubné životní schéma. Jak pak jeho život vypadá a hlavně, co s tím? O tom je další díl našeho podcastu.
Nebuď! Neexistuj!
Většinu života si připadáte, že pro vás tam, kde jste není místo. Není v pořádku, že tam jste. Nepočítá se tam s vámi, ba dokonce možná byste tam mohli být i na obtíž. A tak se neustále ujišťujete, až časem na to rezignujete a žijete stále víc osamělý život. Život, který není rozhodně požehnáním, ba dokonce vás moc nenaplňuje ani nebaví. Takhle typicky vypadají projevy prvního zhoubného scénáře (viz 62. díl), který manželé Gouldingovi často pozorovali u svých klientů – Nebuď!/Neexistuj! (Don’t be!/Don’t Exist!).
Don’t be může být předáno:
- Napřímo a otevřeně – „Lituju toho, že mám děti!“ „Kdyby ses nikdy nenarodil, bylo by to lepší!“ (případně u Don’t Exist – „Chcípni, ty malej šmejde!“)
- Skutečným, či zamýšleným pokusem o vraždu – rodič se pokusí dítě cílně zabít a/nebo mu tím vyhrožuje. „Jen počkej, až tě chytím, tak tě zabiju!“
- Skutečným, či zamýšleným pokusem o opuštění – rodič zmizí ze života dítěte, pošle dítě proti jeho vůli na tábor, do internátní školy, do lázní apod. anebo mu opuštěním vyhrožuje – „Ještě jednou a půjdeš do polepšovny!“
Don’t be se dá dětem předat brutalitou a lhostejností. Děti většinou slýchají, že nebyly chtěné nebo že bez nich by se rodičům žilo lépe. Bob s Mary dodávají, že někdy je takové sdělení schováno za výroky typu:
- „Zůstávám s ním jen kvůli dětem,“ což znamená, že kdyby děti neexistovaly, žilo by se mamince nebo tatínkovi lépe.
- „Kdyby si se býval nenarodil tak brzo, mohl táta dokončit školu/mohli jsme emigrovat z Československa.“
- „Nebýt tebe, tak máma teď není nemocná/mrtvá (při úmrtí po porodu).“
- „Nikdy jsem nechtěl víc dětí, ale jsme vzorní katolíci, takže jsme nešli na potrat.“
- „Narodil si se nám moc brzo/pozdě“
- „Museli se brát, protože máma byla těhotná“
- „Stejně nikdy nenahradí svého zemřelého bratra, to byl náš andílek.“
Obecně jde o výroky, které implikují, že narození dítěte je jeho vina a zodpovědnost. Někteří rodiče říkají podobné výroky v rámci „výchovy“, ne protože to tak myslí. Efekt je stejný.
Okamžik rozhodnutí
Věty zmíněné výše se přetaví do zhoubného životního scénáře tehdy, když je dítě pod tlakem, který omezuje vnímání výběru a možnosti pro bytí a chování a když dojde k přesvědčení, že kdyby tu nebylo, bude to pro rodiče lepší. Tímto rozhodnutím se pak – obvykle nevědomě – bude řídit mnohdy až po zbytek života.
Dítě zkrátka akceptuje rodičem předanou zodpovědnost a vinu za své narození, kterým rodiči – pro dítě zjevně a neoddiskutovatelně – komplikuje život. Jak přitom bylo řečeno výše, nejde jen o to, co rodič opravdu řekne a dělá, ale i o představu dítěte o tom, co rodič vlastně říká a jak přemýšlí.
Gouldingovi popisují dvě varianty, jak se dítě po rozhodnutí pro Nebuď! bude chovat. Zoufalé dítě se rozhodne, že by mělo jít pryč/nemělo by tu být, zatímco vzpurné dítě se rozhodne, že tu „just“ zůstane a že ho rodič nezlomí ani neporazí, a to i kdyby ho to mělo zabít. To pak vyústí v mechanismus zvládání postavený na získávání přijetí a pozornosti od co největšího množství lidí, jehož úkolem bude rozptýlit zoufalství z toho, že si rodič přeje, aby tu nebylo.
Při přijetí zhoubného scénáře Nebuď!/Neexistuj! často dochází u dítěte k řadě dalších rozhodnutí a chování, které se v budoucnu přenese do dalších blízkých vztahů už dospělého člověka:
- Když se ty nezměníš, já se zabiju.
- Když se to posere, zabiju se.
- Já ti ukážu, i kdyby mě to mělo zabít (v dospělosti ale ne už nutně vůči rodiči, ale třeba v práci)
- Dostanu tě, i kdyby mě to mělo zabít (jako akt pomsty, opět v dospělosti už nejen vůči rodiči)
- Donutím tě mě zabít (v dětství vůči rodiči, v dospělosti třeba vůči partnerovi)
- Budu na pokraji smrti, opakovaně, jen, aby si měl miloval(a)
Někdy se také dítě v rámci sebezáchovy rozhodne, že „už nikdy nebudu nikomu blízko, abych se nemusel zabít,“ což vyústí v osamělý život bez partnera ale i bez vlastních dětí.
Život na hraně
Pro lidi žijící podle zhoubného životního scénáře Nebuď! Neexistuj! nemá život moc velkou hodnotu, často ba naopak. Smrt se tak může jevit nejen jako validní alternativa k řešení problémů, ale i jako vysvobození. Život sám o sobě má pro ně pak pramalou hodnotu. Kupříkladu hluboce věřící křesťané si mohou snadno dospět k názoru, že ve skutečnosti žijí v pekle nebo očistci.
Tím, že život nemá hodnotu, dotyčný člověk se může až příliš často ocitnout na jeho pokraji (viz výše). Životem se totiž prolíná právě ono zhoubné poselství Nebuď! Neexistuj!, které se pak dítě mnohdy až v dospělosti snaží naplnit – tedy se zabít. Bob a Mary přitom popisují, že forma sebevraždy přitom nemusí být v tomto případě vždy přímočará, ba často naopak. Může se to stát i „náhodou“, třeba, když nepůjdu schválně s bulkou v prsu k doktorovi, budu nebezpečně řídit, půjdu dobrovolně do války, začnu nebezpečně užívat návykové látky, dám se na adrenalinové sporty. Ona nešťastná „náhoda“ pak ukončí ono celoživotní utrpení.
Lidé žijící tímto životním scénářem totiž a priori sebevraždu spáchat nechtějí. Do rozhodnutí nebýt je tlačí jejich adaptované dítě (viz 62. díl), které se střetává s jejich svobodným dítětem, které by naopak chtělo konečně začít žít a užívat si. Slepá ulička (impasse), ve které jsou uvězněni však svobodnému dítěti brání se projevit. Cestou ven je pak učinění nového rozhodnutí.
Jak z toho ven
Ze zhoubného životního scénáře Nebuď!/Neexistuj! vede ven dlouhá a nebezpečná (ve smyslu vyžadující odvahu) cesta, kdy člověk připustí možnost být milován a vyvolat. Gouldingovi ověřili, že klíčem je prožití (ve smyslu někdy měsíce až roky trvající opakované zkušenosti) bezpodmínečné lásky a přijetí (viz 19. díl), kdy si dětský egostav zažije, že láska přeci jen existuje a že je to dar.
Prožitek lásky přitom změní postoj Rodiče na přesvědčení, že láska existuje. To často obnáší i výměnu na postu rodičovského egostavu, kdy převáží Pečující Rodič. Vhodnou cestou k tomu může být i sebesoucit, o kterém jsme v podcastu už mnohokrát mluvili. Mimochodem kniha Sebesoucit od Kristin Neff vyšla nyní už v češtině.
Součástí hojivého procesu je změna přesvědčení Dítěte, že uznání a pozornost už není cit, po které, baží a že obojí si do značné míry umí člověk poskytnout i sám.
Aby celý proces vysvobození ze spárů tohoto zhoubného životního scénáře mohl být završen, musí však dojít ke znovu rozhodnutí. Pro to je podle manželů Gouldingových nutné vrátit se do situace, kdy došlo k původnímu rozhodnutí, že by bylo lepší, kdybyste nebyli. Klíčové je proto vzpomenout si (obvykle v terapii), kdy se to stalo, kdy k tomu daný člověk dospěl.
Nové rozhodnutí pak může mít různé formy:
- „Nemáš pravdu, jsem hodnotným člověkem!“
- „Ty jsi mě sice nechtěla, ale táta/babička/učitelka ano!“
Někdy také vede cesta ven skrze rozpoznání rodinné patologie a často i mezigeneračního přenosu tohoto zhoubného životního poselství. To vede k náhledu na to, že chování rodičů k danému člověku v jeho dětství ve skutečnosti nesouviselo s ním, ale s vlastní zátěží, kterou si v životě nesli jeho rodiče.
Nebuď!/Neexistuj! je zhoubné poselství, které se obvykle pojí s celou řadou ACEs (viz 14. díl) – typicky s fyzickým zneužíváním (viz 20. díl), emočním zneužíváním (viz 24. díl), emočním zanedbáváním (viz 26. díl), substanční závislostí v domácnosti (viz 36. díl), psychickým onemocněním v domácnosti (viz 42. díl), odloučením nebo rozvodem rodičů (viz 46. díl) a násilím vůči matce (viz 50. díl).
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
GOULDING, Robert a Mary GOULDING. Injunctions, Decisions, and Redecisions. Transactional Analysis Bulletin [online]. 1976, 6(1), 41-48 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0041-1051. Dostupné z: doi:10.1177/036215377600600110
McNeel, JR. (2010) Understanding the Power of Injunctive Messages and How They Are Resolved in Redecision Therapy Transactional Analysis Journal 40:2 April 159-169
GLADFELTER, John. Redecision Therapy. International Journal of Group Psychotherapy [online]. 2015, 42(3), 319-334 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0020-7284. Dostupné z: doi:10.1080/00207284.1992.11490701
GOULDING, Mary McClure a Robert L. GOULDING. Changing lives through redecision therapy. Rev. and updated ed. [Emeryville, CA]: Distributed by Publishers Group West, 1997. ISBN 0802135110.