59: Děti a Velikonoce

Česko a Slovensko, spolu s malou částí Polska, ve velikonočních tradicích výrazně vybočuje od zbytku světa. S pomlázkou (od slova pomladit), která končí o Velikonočním pondělí na zadnicích žen, a v některých regionech i mužů, je ale spojena řada traumatických prožitků, na které mnohé ženy vzpomínají i v dospělosti. Řada lidí má na Velikonoce ale naopak velmi krásné vzpomínky. Jak tedy jako rodič přistupovat k Velikonocím a lokálním tradicím? A co můžete udělat pro to, aby pro děti Velikonoce přinesly hezké vzpomínky?

Netradiční tradice

Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, který se slaví na počest zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V řadě zemí, Česko a Slovensko nevyjímaje, je však doplňují nejrůznější pohanské tradice – typicky barvení vajec, které bylo známo už ve starověkém Egyptě nebo Persii.

V Česku, na Slovensku a v části Polska se, patrně již od 14. století, slaví tzv. pomlázka (od slova pomladit, tj. učinit mladou). Tato tradice spočívá v tom, že se žena šlehá vrbovými proutky, aby zůstala svěží, mladá a plodná. Dřív šlehání bylo vzájemné, mužská dominance se podle některých zdrojů objevila až na přelomu 18. a 19. století. Dnes je šlehání pomlázkou vzájemné jen v některých regionech.

V řadě regionů do velikonoční tradice spadá i polévání vodou. Regionálně se však liší kdo koho kdy a za jakých podmínek polévá. V minulosti se také věřilo se v magickou moc pomalovaných vajec a barvy vajec nesly také různý význam. Konkrétně červená kraslice měla být vyhrazena pro muže, který se ženě líbil. V některých regionech se tato tradice drží dodnes.

Z pohledu rodičovství a velikonoční tradice bohužel neexistuje žádný výzkum o dopadu této tradice na děti. Udělali jsme si proto aspoň vlastní malou anketu o tom, jak zejména ženy s odstupem času tuto tradici vnímají. S výsledky vás seznámíme níže.

Pro řadu rodičů je při výchově důležité zachovávání tradic. Ukázal to americký výzkum, který vedli Carl Anderson a Norman Prentice z University of Texas, Austin, v roce 1994. V něm se ptali, proč se rodiče rozhodli, že k jejich dětem bude o Vánocích chodit Santa Claus (detailněji viz 41. díl). Jejich studie ukázala, že 94 % rodičů se tak rozhodlo kvůli vzrušení a zábavě pro děti, 85 % kvůli tomu, aby děti nepřišly o zkušenost, kterou mají ostatní děti a 64 % právě kvůli tomu, aby naučili děti předat tento zvyk dál, tedy zachovat tradici.

Naše Velikonoce

V naší minianketě se ukázalo, že s československým pojetím Velikonoc mají lidé, zejména ženy, spojeny pozitivní i negativní vzpomínky.

Mezi pozitivní patřilo zejména:

  • Společné trávení času s rodiči, prarodiči ale také přáteli při malování kraslic
  • Návštěvy rodiny
  • Pocit rozdávání a přání pevného zdraví (tj. skutečný původní význam oné tradice)

Budování rodinných kontaktů přitom patří mezi velmi podstatné protektivní faktory, které pomáhají zejména dospívajícím dětem vyhnout se některým úskalím dospívání (viz 25. díl). Zároveň, účast na tradicích komunity a budování vztahů s dalšími dospělými lidmi vyjma rodičů obojí patří mezi tzv. Pozitivní zážitky z dětství, které mají prokazatelně protektivní charakter před Neblahými zážitky z dětství (viz 14. díl).

Mnohem častěji se však objevují negativní vzpomínky na Velikonoce. Mezi ty patří:

  • Ponížení z toho, že si musím nechat nařezat (někdy na holý zadek) a za to, že jsem žena
  • Ponížení z toho, že přišlo málo koledníků (méně než kamarádkám)
  • Pocity trapnosti
  • Strach
  • Narušování soukromí – rodiče vpustili koledníky dovnitř proti vůli dcery
  • Alkoholismus v rodině 36. díl
  • Bolest po fyzickém násilí od opilých lidí
  • Někteří rodiče si pak pomlázku schovali na řezání dětí (tj. pro fyzické zneužívání dětí – viz 20. díl).

Československá tradice, v případech, kdy koledování děti opravdu bolelo, přitom naráží ještě na pár úskalí. První z nich se jmenuje Emoční zneužívání (viz 24. díl), které je definováno následovně: „Rodič, nevlastní rodič, nebo dospělý žijící ve vaší domácnosti vám nadával, urážel vás, shazoval vás, nebo jednal způsobem, který vedl k tomu, že jste se báli, že vám bude fyzicky ublíženo,“ což samozřejmě „rázné koledování“ tatínka nebo jiného dospělého muže v domácnosti naplňuje. Druhý problém pak spočívá v tom, že mnoho žen vnímalo tuto tradici jako trest za to, že jsou ženy, což naplňuje znaky šikany s přímým fyzickým útokem kvůli pohlaví člověka (viz 43. díl). Třetí oblasti jsou pak sexuální práva.

Právo na své tělo

„Každý má právo svobodně kontrolovat a rozhodovat o záležitostech týkajících se jeho sexuality a jeho těla. To zahrnuje výběr sexuálního chování, postupů, partnerů a vztahů s náležitým ohledem na práva ostatních. Svobodné a informované rozhodování vyžaduje svobodný a informovaný souhlas předcházející jakémukoliv se sexualitou spojenému testování, intervencím, terapiím, operacím nebo výzkumům,“ praví článek 3 Deklarace sexuálních práv. Československá velikonoční tradice toto právo nerespektuje, protože dívky (a v některých regionech i chlapci) často bývají šlehány i přes svůj jasný nesouhlas. V dospívajícím věku přitom začíná někdy hrát roli i sexuální podtext této tradice, která s ním v některých regionech explicitně počítá (dívka dává červenou kraslici chlapci, o kterého stojí).

Učit už malé holčičky, že existují situace, kdy nemají právo rozhodovat o svém těle a musí strpět pro ně nepříjemný akt od muže, včetně vlastního otce, bratra, strýce, dědy atd., je potenciálně problematické. Stejně tak je potenciálně nebezpečné učit chlapce, že jsou situace, kdy nemusí respektovat sexuální práva žen.

V situaci, kdy statistiky ukazují, že každá čtvrtá holčička do dosažení věku 18 let je sexuálně zneužita (viz 16. díl), často rodinným příslušníkem nebo rodinným známým, je proto potřeba co nejlépe ošetřit rozpor mezi velikonoční tradicí a sexuálními právy. Rodiče proto musí toto téma pro děti obou pohlaví jasně a srozumitelně vysvětlit. Samotné koledování totiž, dle intenzity a provedení, porušuje celou řadu základních zásad pro normální sexuální chování (viz 18. díl), což rozhodně nesnižuje pravděpodobnost, že by dcera mohla být sexuálně zneužita, nebo syn mohl v budoucnu sklouznout k parafilnímu sexuálnímu chování.

V řadě regionů je navíc s Velikonocemi spojena konzumace alkoholu, který u intoxikovaného člověka tlumí sebekontrolu a schopnost empatie (viz 34. díl), což mnohdy vyúsťuje v problematické situace, kdy koledník používá příliš velkou sílu a/nebo nechává příliš promlouvat případný sexuální podtext koledování (např. vyhrnováním sukně/šatů ženě apod.).

Velikonoce a výchova

Jak jsme říkali už výše, tak předávání rodinných tradic je velkou motivací pro rodiče, proč tradice dodržovat. Ještě větší motivací pak bývá dopřát svým dětem stejné prožitky jako mají ostatní děti. Vybočení, zejména v menších městech a obcích, může mnohdy být potenciálním důvodem k šikaně dítěte (viz 43. díl). Jak jsme zmiňovali v díle o šikaně, tak dle doc. Richard Armitage z University of Nottingham mezi nejčastější důvody k šikaně patří nejednání v souladu s genderem, což přeloženo do československé velikonoční tradice na malém městě je – bohužel – nepodvolení se tradiční pomlázce, pokud jsem dívka, nebo nedodržování tradiční pomlázky, pokud jsem chlapec.

Velikonoční tradice však může být zároveň spojena s řadou negativních dopadů, u dívek včetně emočního zneužívání a pocitu šikany (viz výše), stejně jako narušení vnímání vlastních sexuálních práv – u dívek, a sexuálních práv ostatních – u chlapců (viz výše). Pro rodiče tedy není jednoduchým úkolem děti československou velikonoční tradicí provést.

Proto jsme si pro vás připravili sadu otázek, které by vám s naplněním tohoto výchovného úkolu mohly pomoci:

  • Co své dítě chcete velikonočními tradicemi naučit?
  • Co to učí chlapce o vztazích k ženám a o respektování (ne)souhlasu ženy?
  • Co to učí dívky o vztazích k mužům a o tom, že jejich přání budou muži respektována?
  • Co by to vašemu dítěti mělo dát do života?
  • Funguje současné slavení Velikonoc pro naplnění vašeho výchovného cíle?
  • Jsou nějaké další výchovné nástroje, které pro tento svůj cíl využíváte?

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

ANDERSON, Carl J. a Norman M. PRENTICE. Encounter with reality: Children’s reactions on discovering the Santa Claus myth. Child Psychiatry and Human Development [online]. 1994, 25(2), 67-84 [cit. 2022-11-22]. ISSN 0009-398X. Dostupné z: doi:10.1007/BF02253287

BETHELL, Christina D., Narangerel GOMBOJAV a Robert C. WHITAKER. Family Resilience And Connection Promote Flourishing Among US Children, Even Amid Adversity. Health Affairs [online]. 2019, 38(5), 729-737 [cit. 2022-05-20]. ISSN 0278-2715. Dostupné z: https://www.healthaffairs.org/doi/10.1377/hlthaff.2018.05425

BETHELL, Christina, Jennifer JONES, Narangerel GOMBOJAV, Jeff LINKENBACH a Robert SEGE. Positive Childhood Experiences and Adult Mental and Relational Health in a Statewide Sample. JAMA Pediatrics [online]. 2019, 173(11) [cit. 2022-05-20]. ISSN 2168-6203. Dostupné z: https://jamanetwork.com/journals/jamapediatrics/fullarticle/2749336

ARMITAGE, Richard. Bullying in children: impact on child health. BMJ Paediatrics Open [online]. 2021, 5(1) [cit. 2022-12-10]. ISSN 2399-9772. Dostupné z: doi:10.1136/bmjpo-2020-000939

Článek o sexuálních právech (včetně Deklarace sexuálních práv)


2 komentáře: “59: Děti a Velikonoce”

  1. Můžu se zepta jak by podle vás mohla tradice pokračovat například v lehce pozměněné úpravě?

    Třeba při dodržováním nějakých jednoduchých pravidel:
    – „Hodovat“ mohou všichni nehledě na pohlaví
    – Pokud chci někoho vyšlehat, nejprve se zeptám o povolení zda můžu
    – Pokud se někdo odmítá zúčastnit tradice tak ho nenutit
    – Smozřejmě při samotném hodování nepoužívat sílu, neobtěžovat ani jinak jak píšete výše

    Přijde mi, že když jsme tuto tradici drželi nikdy jsme nikomu reálně neubližovali a kamarádky a kamarádi měli radost, že se spolu vidí. Navštěvovali jsme jen předem domluvené známé kteří s tím souhlasili a chtěli nás vidět a vypadali že z toho mají radost a vlastně celý ten akt hodování byl čistě symbolický. Spíš to bylo o tom se vidět, popovídat si, dát si společně něco dobrého na zub a pochválit cukroví nádivku. Navíc se díky tomu lidé bavili i mezi generacemi – přijedeme za kamarádky ale pozdravíme nebo i vyhodujeme i prarodiče a všichni pak spolu prohodíme pár slov takže můj pocit byl pozitivní, na druhou stranu já byl na té „agresor“ straně hodovačky, takže těžko říct 🙂

    • Krásný den, Tomáši, ono je vlastně jedno, jak by to mohlo být podle nás. Důležité je, aby to bylo správně podle Vás (a matky Vašich dětí). Jinak to „hodování“ v některých regionech je opravdu stále nezávisle na pohlaví. A jak říkáte, pro řadu lidí (i žen) byly Velikonoce plné příjemných setkáních. Jen v obou anketách (tento týden jsme na instagramu 13 hříchů rodičovství dělali další), co jsme dělali, převážily bohužel negativní vzpomínky. I tentokrát ale byly ženy, co na Velikonoce v dětství rády vzpomínají. Vždycky je to holt o té konkrétní „implementaci“.

Napsat komentář: Tomáš Karas Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *