„Člen domácnosti šel do vězení,“ zní poměrně transparentně jednoduchá definice dalšího Neblahého zážitku z dětství, který se dle zjištění CDC zásadním způsobem podepíše na psychickém a somatickém zdraví dítěte. Poruchy chování, depresivní poruchy, ADHD, jakákoliv psychiatrická diagnóze i jakákoliv úzkostná porucha jsou o desítky procent častější u dětí, kterým zavřeli rodiče do vězení. Více než čtvrtina jich také projde závažným somatickým onemocněním nebo nehodou zahrnující riziko úmrtí či chronické postižení. Ještě horší jsou však další dopady na těžkosti v životě, které postihnou i další generaci. V Československu přitom za dob totalitní vlády KSČ prošlo 1,3 % populace vězením, mučením a komunistickými koncentračními tábory protiprávně, jen z politických důvodů a pro nesouhlas s ruskou okupací. Následky si ale mnozí lidé nesou dodnes. Jaké? Dozvíte se v podcastu.
Člen domácnosti ve vězení
Uvěznění člena domácnosti je poslední z 10 Neblahých zážitků z dětství (viz 14. díl). Na rozdíl od ostatních ACEs však zásadně ovlivňuje i finanční, sociální a další aspekty života. To výrazně přispívá k mezigeneračnímu přenosu traumatu a mnohých dalších ACEs i na děti dětí. 17,7 % dětí uvězněných rodičů spáchá nebo je obviněno za těžký zločin.
8 až 10 % amerických dětí zažije uvěznění svého rodiče. V Číně je to aktuálně nejméně časté ACE. Podle nejnovějších údajů Vězeňské služby bylo v ČR v prosinci 2022 ve vězení 19 052 lidí, tedy 0,18 % populace. Mezi lety 1948 až 1989 komunistická diktatura a ruská okupační správa nechala uvěznit, týrat a mučit ve vězeních a komunistických koncentračních táborech 200 000 naprosto nevinných lidí. Dohromady 1,3 % populace Československa tak nuceně prošlo komunistickými lágry, z čehož 4495 toto trýznění nepřežilo. Na jejich děti a děti jejich dětí to však mělo a má zásadní dopady.
Tomu, proč v demokratických zemích, končívají lidé ve vězení se věnuje Susan Roxburgh, profesorka sociologie a kriminologie na Kent State University. Ta zjistila, že uvěznění rodiče za sebou mívají v nezvykle vysoké míře jiné Neblahé zážitky z dětství.
- 50 % uvězněných jsou dospělé děti alkoholiků (u běžné populace v USA je to 10 %) – u žen mnohem častější (viz 36. díl)
- 50 % uvězněných otců a 73 % uvězněných matek bylo obětí fyzického zneužívání rodinným příslušníkem (viz 20. díl)
- 58 % otců a 44 % matek bylo obětí fyzického násilí rukou někoho jiného
- 10 % z nich bylo v ústavní péči místo u rodičů
- 9 % otců a 51 % matek bylo sexuálně zneužíváno neznámým člověkem a 18 % otců a 33 % matek rodinným příslušníkem (viz 16. díl)
Joseph Murray Katedry psychiatrie na Cambridge ve svém článku pro APA dodává data z vězeňské studie z roku 2004, která říkají, že:
- 57 % uvězněných rodičů bylo duševně nemocných (viz 47. díl)
- 67 % mělo substanční závislost (viz 36. díl)
- Matky byly nejčastěji odsouzeny za drogy (35 %), otcové za násilí (45 %)
Rodiče, kteří jdou do vězení, pak trpí depresemi, častěji u žen. Primárně ale kvůli ACEs.
A při uvěznění jiných členů domácnosti? Na to bohužel není dostatek relevantních vědeckých studií. V případě uvěznění sourozence se ukazuje, že díky tomu, že i zbylé děti vyrůstají ve stejném sociálním prostředí a stejné domácnosti, může to vést ke stejnému chování, které rovněž skončí jejich uvězněním. Někdy je ale uvěznění dítěte pro rodiče obrovský šok, po kterém si začnou dávat větší pozor na svůj způsob výchovy, začnou se více věnovat zbylým dětem a jejich potřebám, což naopak může zbylým dětem pomoci. Návštěvy za sourozenci ve vězení jsou ale pro zbylé děti silně zatěžující (viz níže).
Pro případ uvěznění prarodiče, tety, strýce a dalších příbuzných nebo nepříbuzných osob žijících ve společné domácnosti s dítětem už studie chybí úplně. Obecně lze ale pozorovat některé faktory společné s uvězněním rodiče – nejistota rodiny ohledně celého soudního procesu i toho, co se pak bude dít ve věznici, finanční dopady na rodinu (obvykle člen domácnosti přispívá na její chod) a samozřejmě také velmi stresující návštěvy ve vězení.
„Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody.“
„(1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,
d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:
- popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
- zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
- znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
- zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
- povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,
f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.„
Zákon 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Dopady uvěznění rodiče v dětství
V roce 2019 publikovala docentka pediatrie Elizabeth Joanne Gifford z Duke University spolu se svým týmem rozsáhlý článek mapující výsledky americké longtiduální studie Great Smoky Mountains Study z venkovských oblastí Severní Karolíny. Té se účastnilo celkem 1 420, u kterých se řešilo uvěznění rodiče, přičemž 475 z nich mělo rodiče ve vězení. Vědci do studie vybrali děti ve věku 9 let, které sledovali ve věku 11, 13 a 16 let, a pak i dále v 19, 21, 25 a 30 letech.
Dopady uvěznění rodiče na děti (tj. ve věku 9, 11, 13 a 16 let) přitom byly následující:
Zvýšené riziko rozvoje psychických potíží, a to konkrétně:
- +123 % pro poruchy chování
- +113 % pro jakékoliv depresivní poruchy
- +89 % pro ADHD
- +73 % obecně pro jakoukoliv psychiatrickou diagnózu
- +57 % u úzkostných poruch
U substančních závislostí (viz 33. díl) platilo paradoxně o 15 % nižší riziko, ale jen tehdy, což byl průměr dvou situací. Pokud byl uvězněn jen 1 rodič, kleslo riziko o 32 %, došlo-li k uvěznění obou rodičů vzrostlo naopak o 60 %.
Murray ještě ve svém vědeckém článku dodává, že u řady dětí propuknou psychické problémy ještě před uvězněním rodiče, a to konkrétně:
- Posttraumatická stresová porucha (zde je však k dispozici studie na příliš malém vzorku dětí)
- A také úzkostné poruchy, což zdůvodňuje tím, že většina rodičů věří, že to dobře dopadne, tak neřeší dopředu péči o dítě
Elizabeth Gifford a její tým si však povšimli, že kromě psychických potíží, děti uvězněných rodičů nezvykle často potkávají velmi nepříjemné těžkosti v životě. Zejména pravděpodobnost výskytu některých z nich se ukázala jako nezvykle zvýšená:
- +153 % u týrání
- +137 % rodina s nízkým sociekonomickým statusem, což zasahuje mimo jiné do úrovně vzdělání dětí
- +115 % nestabilní rodinné zázemí
- +115 % dysfunkční rodina
- O 31 % byla také vyšší pravděpodobnost šikany (viz 43. díl), která sama o sobě představuje zásadní negativní prožitek, který je například v Číně již řazen mezi Neblahé zážitky z dětství (viz 14. díl).
Komunikace s dětmi o uvěznění rodiče
Profesor Murray ve svém souhrnném článku pro APA přináší děsivé svědectví o životě dětí v domácnosti, kde jeden z rodičů jde do vězení. Utrpení dětí podle něj začíná už při samotném zatčení, kdy zmiňuje, že v jedné studií z roku 1998 provedené ve státě Kansas na vzorku 192 dětí se ukázalo, že 40 % z nich bylo svědkem zatčení rodiče. Přitom ve 27 % případů byla při zatčení použita zbraň, jen 20 % policistů vysvětlilo dítěti, proč rodiče zatýká a jen 3 % policistů počkalo s pouty, až bude dítě pryč.
Děti po zatčení rodiče prožívají šok, zmatenost a strach. Přitom je vhodné si připomenout, že v demokratické společnosti se může stát, že je vzat do vazby i zcela nevinný člověk, který je pak soudem zproštěn obžaloby. Pro děti je zároveň silně zatěžující i to, co následuje poté – tedy soudní proces, a to i proto, že zbylý rodič i další členové rodiny během tohoto období často trpí úzkostmi.
To ale není to nejhorší. Ze studie ze Spojeného království provedené v roce 1987 se ukázalo, že 38 % dětí vůbec nedostalo informaci o tom. Z další studie se zase ukázalo, že třetina dětí vůbec netušila, že je rodič ve vězení, další třetina znala silně zamlženou pravdu a jen třetina dětí věděla, že rodič je ve vězení a proč. Zároveň jedna ze studií na 54 dětech ve věku 2 až 7 let, kterým byla řečena úplná pravda, ukázala, že tyto děti měly častěji rozvinutou bezpečnou vztahovou vazbu (viz 12. díl).
Murray se také zaměřil na to, jak probíhá kontakt dítěte s uvězněným rodičem:
- V 70 % jde o psaní dopisů
- a v 53 % telefon, což je důvod, proč je také snadné utajit pravdu o uvěznění rodičů před dětmi.
- Ze 42 % se pak jedná o osobní návštěvy dítěte přímo ve vězení, přičemž 56 % uvězněných matek a 39 % otců má kontakt s dětmi nejméně jednou týdně
Dopady uvěznění rodiče jsou pak v mnohém velmi podobné dopadům rozvodu či odloučení rodičů, viz 46. díl.
Dopady uvěznění rodiče v dospělosti
Studie Great Smoky Mountains Study, o které byla řeč výše, ukázala, že uvěznění rodičů vrhá dlouhodobý stín na potomky i v jejich dospělém věku. To lze částečně vysvětlit traumatickým odloučením od rodiče nebo blízké osoby, stigmatizací uvězněného rodiče, krátkodobými a dlouhodobými ekonomickými důsledky, které může mít uvěznění rodiče, nebo jinými faktory.
Elizabeth Gifford dopady na dospělé děti uvězněných rodičů, které zmiňovaná studie zkoumala v jejich 19, 21, 25 a 30 letech, rozdělila celkem do čtyř kategorií:
Mezi zdravotními dopady se velmi často vyskytly následující problémy:
- 27,2 % účastníků studie trpělo závažným somatickým onemocněním nebo utrpělo nehodu zahrnující riziko úmrtí či chronického postižení.
- 9,3 % účastníků zasáhla emoční porucha (viz brzy 56. díl) nebo substanční závislost (viz 34. díl)
- 7 % účastníků mělo vážně myšlenky na sebevraždu nebo se pokusilo o sebevraždu. Ti, kteří byli rodiči, potom své děti uvrhli do situace popsané podrobně ve 42. díle.
V oblasti právní se ukázala vysoká míra generačního přenosu tohoto ACE, a to konkrétně
- 17,7 % účastníků studie ve věku 16 a 25 let už mělo záznam za těžký zločin nebo bylo obviněno za těžký zločin
- Z čistě dospělých (tj. při rozhovorech ve věku 19, 21, 25 a 30 let) bylo 8,2 % účastníků uvězněno.
Velká část dětí z rodin s uvězněným rodičem bohužel v dospělosti trpěla ekonomickými dopady:
- 21,8 % účastníků spadlo ve věku 25 nebo 30 let pod hladinu chudoby
- 9,7 % nedokončilo střední školu
- 4,0 % bylo vyhozeno ze 3 a více zaměstnání
Katastrofální byly i sociální dopady, kdy:
- 12,9 % nemělo žádného nejlepšího kamaráda, téměř žádné až žádné vztahy s rodiči a řídký kontakt s vrstevníky, a to během všech čtyř monitoringů v dospělosti
- 5,5 % se stalo rodičem před dovršením dospělosti (tj. do monitoringu v 19 letech)
Za zmínku také stojí fakt, že celých 26 % účastníků trpělo v dospělosti 2 a více z těchto postižení a 14 % účastníků zažilo dokonce 3 a více z nich.
Ti, kteří měli sami děti, je pak tedy bohužel uvrhli do celé řady dalších ACEs.
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
GIFFORD, Elizabeth J., Lindsey ELDRED KOZECKE, Megan GOLONKA, Sherika N. HILL, E. Jane COSTELLO, Lilly SHANAHAN a William E. COPELAND. Association of Parental Incarceration With Psychiatric and Functional Outcomes of Young Adults. JAMA Network Open [online]. 2019, 2(8) [cit. 2023-01-23]. ISSN 2574-3805. Dostupné z: doi:10.1001/jamanetworkopen.2019.10005
ROXBURGH, Susan a Kelly Rhea MACARTHUR. Childhood adversity and adult depression among the incarcerated: Differential exposure and vulnerability by race/ethnicity and gender. Child Abuse & Neglect [online]. 2014, 38(8), 1409-1420 [cit. 2023-01-23]. ISSN 01452134. Dostupné z: doi:10.1016/j.chiabu.2014.02.007
MURRAY, Joseph, David P. FARRINGTON a Ivana SEKOL. Children’s antisocial behavior, mental health, drug use, and educational performance after parental incarceration: A systematic review and meta-analysis. Psychological Bulletin [online]. 2012, 138(2), 175-210 [cit. 2023-01-23]. ISSN 1939-1455. Dostupné z: doi:10.1037/a0026407
Trestanecké pracovní tábory při československých uranových dolech. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-01-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Trestaneck%C3%A9_pracovn%C3%AD_t%C3%A1bory_p%C5%99i_%C4%8Deskoslovensk%C3%BDch_uranov%C3%BDch_dolech
Političtí vězni po roce 1948 a 1968. Totalita.cz [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné z: https://www.totalita.cz/vysvetlivky/vezni_pol.php
MIHALCO, Zdeněk. Komunistická vězení: 4500 mrtvých. Aktuálně.cz. Dostupné také z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/komunisticka-vezeni-4500-mrtvych/r~i:article:276127/
Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu