Řezání se, škrábání se, mlácení do sebe, vrážení do předmětů s cílem se zranit, ale také kousání se, trhání a odtrhávání si kůže, pálení se např. cigaretou nebo elektrickým proudem anebo skákání z výšek – to jsou činnosti, které se často objevují podle některých výzkumů až u 37,2 % středoškoláků a 20 % pozdně adolescentních a mladých dospělých. Jejich cílem není se zabít, ale paradoxně přinést úlevu. Fenomén sebepoškozování se objevil v západních zemích na přelomu 60. a 70. let minulého století, V Česku a na Slovensku se o něm nahlas hovoří až teď. Co za ním stojí? Proč se v dospívání tak masivně objevuje a na co si dát jako rodič pozor? O tom je další díl našeho podcastu.
Co je to sebepoškozování
Sebepoškozování je obvykle definováno jako úmyslné vlastními silami způsobené poškození tělesné tkáně bez sebevražedného úmyslu a za účelem, který není společensky sankcionován. Aspoň taková je definice International Society for Study of Self-injury (Mezinárodní společnosti pro studium sebezraňování), ke které se kloní Janis Whitlock, vedoucí výzkumného programu Self-Injury and Recovery Research and Resources na Cornell University. Ve výzkumu se tento fenomén označuje jako NSSI (Non-suicidal self-injury).
Sebepoškozování je extrémně častý fenomén vyskytující se všude po světě, jehož popularita skokově vzrostla v 60. a 70. letech minulého století a další nárůst zaznamenala koncem století. Podle Janis Whitlock si touto „teenagerovskou nemocí“, jak bývá sebepoškozování na západě občas označováno, projde na 12 % až 37,2 % středoškoláků a 12 % až 20 % pozdních adolescentů a mladých dospělých.
Sebepoškozování se typicky odehrává mezi 10. až 24. rokem s vrcholem v 17 letech. Dívky začínají dříve a končívají kolem 15. roku věku, pak začínají chlapci. U dívek je sebepoškozování 5 až 6× častější než u chlapců. 6 až 7 % dětí to dělá opakovaně během roku, 25 % to zkusilo jen jednou v životě, 79,8 % dětí s tím přestane během 5 let, přičemž 40 % dětí se sebepoškozováním přestane během prvního roku od započetí. 1 z 8 sebepoškozujících se teenagerů se dostane do nemocnice, většinou ale kvůli intoxikaci návykovými látkami, což je závažnější forma sebepoškozování (viz 33. díl).
Většina vědců a odborníků na léčbu NSSI se shoduje, že v naprosté většině případů je NSSI využíváno spíše k dočasnému zmírnění tísně než k signalizaci úmyslu ukončit svůj život; někteří jej totiž považují za prostředek, jak se vyhnout sebevraždě.
Do sebepoškozování patří následující chování:
- Řezání se
- Škrábání se,
- Mlácení se
- Vrážení do předmětů s cílem se zranit
- Kousání se
- Trhání a odtrhávání si kůže
- Pálení se (častější u chlapců)
- Pálení se elektrickým proudem z baterie (častější u chlapců)
- Skákání z výšek s cílem se poškodit
Proč se teenageři sebepoškozují
Důvody k sebepoškozování se dělí v zásadě do následujících tří kategorií:
- Psychologické – kdy cílem je snížení psychické bolesti, vyjádření a zmírnění psychického stresu a přesměrování pozornosti od negativních podnětů. Mnohem méně časté jsou také důvody: „aby mi někdo věnoval pozornost“ a „abych získal nával nebo příliv energie“ (souvisí se stresovou reakcí těla).
- Sociální – chování, které plní více funkcí současně, z nichž většina je intrapersonální (regulace emocí), ale některé jsou zásadně interpersonální povahy (viz dále).
- Biologické – regulace endogenních opioidů (látek, které si tělo produkuje pro tlumení fyzické bolesti). Existuje totiž teorie, že jedinci, kteří se sebepoškozují, mohou mít chronicky nižší hladiny endogenních opioidů, než je obvyklé. Nižší než obvyklé hladiny opioidů mohou být důsledkem zneužívání (viz díly 16, 20 a 24), traumatu nebo zanedbávání (viz díly 26 a 32) v minulosti nebo mohou být biologicky dané jinými procesy.
U sociální motivace interpersonální povahy je klíčový prvek tzv. nakažlivosti sebepoškozování. Obecně se předpokládá, že NSSI je nakažlivá, ačkoli nedostatek empirických údajů omezuje naši schopnost tento předpoklad vědecky dostatečně ověřit. Nicméně studie nákazy mezi adolescenty v klinickém prostředí ukazují tendenci NSSI šířit se v populaci, přičemž přítomnost sebepoškozování v médiích, např. v hudbě, filmech a novinách, se v posledních několika letech dramaticky zvýšila.
Primárním mechanismem šíření NSSI bývá:
- utváření „nového normálu“, tj. že je „normální“ se sebepoškozovat,
- poskytování sociálního posílení chování, tj. „my všichni to děláme, ty můžeš taky“,
- poskytování (nebo naopak omezování) příležitostí k zapojení se do chování,
- a usnadnění nebo potlačení uvozujících událostí (viz 7. díl) pro dané chování.
Pro případnou léčbu je nutné pochopit motivaci dítěte, která ho k sebepoškozování vede. Prozatím se jako jediná možná léčba zkoumá psychoterapie, konkrétně KBT, která děti vede k osvojení si jiné formy reakce na podněty, které vedou k započetí sebepoškozování.
Na co dávat pozor
Největším rizikem u sebepoškozování, které narušuje tělesnou integritu (typicky řezání se, pálení se apod. je riziko zanesení infekce do organismu). Jenže u některých dospívajících je při sebepoškozování se potřeba zpozornět. Případy s vysokou závažností, kdy je:
- vysoká celoživotní frekvence,
- v posledních 6 měsících došlo v důsledku sebepoškozování k vážnějšímu zranění,
- kdy jsou používány formy, které mohou způsobit velké poškození tkání,
- a/nebo je používáno více forem sebepoškozování
vyžadují podle Janis Whitlock důkladné posouzení a případné přidání psychoterapeutické podpory. O závažnějších případech sebepoškozování jde hovořit také tehdy, když se vyskytuje na následujících částech těla:
- Obličej
- Oči
- Krk v oblasti hrdla
- Prsa
- Genitálie
Rodiče by měly zpozornět také tehdy, kdy má dítě nedostatek formálních a neformálních podpůrných systémů nebo kdy trpí nějakým psychickým onemocněním jako je porucha příjmu potravy, deprese, úzkost, hraniční porucha osobnosti nebo generalizovaný distress. V takových případech je vhodné vyhodnocení sklonů k sebevraždě psychologem (např. SI-IAT nebo Beck Suicide Intent Scale), a to i přesto, že většina odborníků na NSSI se shoduje, že za sebepoškozováním není záměr se zabít.
Kupříkladu prof. psychologie Thomas Joiner z Laboratory for the Study and Prevention of Suicide-Related Conditions and Behaviors na Florida State University totiž věří, že někteří lidé s myšlenkami na sebevraždu sbírají postupným stále vážnějším sebepoškozováním sílu na to spáchat sebevraždu. To se může typicky dotýkat právě dětí s nějakým psychiatrickým onemocněním.
Zároveň je vhodné upozornit, že podle profesora psychiatrie a ředitele Center for Suicide Research na univerzitě v Oxfordu Keithe Hawtona se sebevražda v případě sebepoškozování vyskytuje jen naprosto výjimečně, a je mnohem častější u chlapců.
Jako vodítko pro určení závažnosti sebepoškozování u vašeho dítěte můžete případně použít i metodiku RIPTEAR (viz 33. díl).
Jak postupovat
Jak jsme si řekli už v úterý, tak existují tři různé důvody, proč se děti uchylují k sebepoškozování. Jedním z nich je i velmi častý důvod tzv. nakažlivosti, kdy je běžné, že se sebepoškozování rychle rozšíří v rámci např. školní třídy nebo kroužku.
Zároveň víme, že existují určité faktory zvyšující riziko výskytu sebepoškozování. Prof. Keith Hawton a jeho kolegové uvádějí tyto:
Sociodemografické a vzdělanostní faktory
- Pohlaví (ženy v případě sebepoškozování a muži v případě sebevražd) – většina zemí*
- Nízký socioekonomický status*
- Homosexuální orientace, bisexuality nebo transsexualita
- Špatné výsledky ve škole*
Individuální negativní životní události a nepřízeň rodiny
- Rozchod nebo rozvod rodičů*
- Úmrtí rodičů*
- Neblahé zážitky z dětství* (14. díl)
- Fyzické (20. díl) nebo sexuální zneužívání (16. díl) v minulosti
- Duševní porucha rodičů*
- Sebevražedné chování v rodině*
- Manželské nebo rodinné neshody
- Šikana
- Mezilidské potíže*
Psychiatrické a psychologické faktory
- Duševní poruchy*, zejména deprese, úzkost, ADHD
- Zneužívání drog a alkoholu* (viz 33. díl)
- Impulzivita
- Nízké sebevědomí
- Nedostatečná schopnost řešit sociální problémy
- Perfekcionismus
- Beznaděj*
*vztahuje se i na sebevraždy
Sebepoškozování je vždy symptomem nějakého zcela jiného problému, se kterým se dítě potýká. Dítě jím signalizuje, že má problém, se kterým si sice neumí poradit, ale umí si od něj sebepoškozováním ulevit. NSSI je zároveň o něco zdravější než užívání návykových látek (viz 33. díl), ke kterému se to ale snadno může zvrhnout. V případě, že se dítě sebepoškozováním jen „nakazilo“, jedná se o problém v sociální oblasti.
Kromě psychoterapie, která se zdá být zatím jedinou možnou léčbou sebepoškozování, je nanejvýš vhodné zařadit výchovné nástroje pro starší děti (viz 23. díl), a pomoci dětem osvojit si schopnost řešit problémy a obstát v sociálním prostředí, a zaměřit se na budování přijímajícího prostředí (viz 25. díl). Pokud má dítě problémy se školou, je určitě vhodné mu s nimi pomoci např. formou doučování.
Kde hledat pomoc
Mapa odborné pomoci v ČR Ohrožené dítě
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
HAWTON, Keith, Kate EA SAUNDERS a Rory C O’CONNOR. Self-harm and suicide in adolescents. The Lancet [online]. 2012, 379(9834), 2373-2382 [cit. 2022-10-18]. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(12)60322-5
WHITLOCK, Janis. Self-Injurious Behavior in Adolescents. PLoS Medicine [online]. 2010, 7(5) [cit. 2022-10-18]. ISSN 1549-1676. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pmed.1000240