Sexuální chování

je hormonálně regulované, vrozené sociální chování, které se vyskytuje u všech živočišných druhů. Sexuální chování se často dělí na dvě kategorie: apetitivní a konzumní. Apetitivní sexuální chování zahrnuje činnosti, které zvyšují pravděpodobnost páření, a předpokládá se, že odráží sexuální motivaci. Patří sem přiblížení se k potenciálnímu partnerovi, jeho oslovení nebo prozkoumání a projevení partnerské preference nebo upřednostnění intaktního (nepoškozeného) druhu opačného pohlaví před druhem stejného pohlaví nebo druhem s gonadektomií (odebrání varlat nebo vaječníků). Toto chování se může projevovat u obou pohlaví s určitými druhově specifickými rozdíly (tj. specifické chování při obtěžování se může u obou pohlaví lišit). Na druhé straně konzumní sexuální chování zahrnuje samotný akt páření a je vysoce pohlavně dimorfní (odlišné dle pohlaví).

Známá je např. souvislost INAH-3, jednoho z jader hypothalamu, a zároveň jediné části mozku, která je u savců opravdu výrazně odlišná u samiček a samců, s typickými prvky pro konzumní sexuální chování. Mužské krysy se ženským INAH-3 totiž nastavují ostatním samečkům svůj zadeček identickým způsobem jako to při páření dělají samičky. INAH-3 ale není zdaleka jedinou částí mozku s dopadem na naše sexuální chování. Významnou měrou do něj promlouvá i amygdala, která je zodpovědná za detekci ohrožení a která si prochází významným vývojem v závislosti na tom, v jakém prostředí žijeme. Jak zjistil již v druhé polovině minulého století významný americký psycholog a zoolog Gilbert Gotlieb, prostředí, ve kterém žijeme, mění nejen naše chování, ale i aktivitu našeho mozku a našich genů (viz 82. díl).

Každý z aspektů sexuálního chování je přitom zprostředkován odlišnými, ale často se překrývajícími nervovými substráty. Tím, které části mozku se na našem sexuálním chování podílejí a jak, se v současnosti zabývá například doktorka Kimberly J. Jennings z Department of Psychiatry and Behavioral Sciences ze Stanfordovy univerzity. Odkaz na její práci najdete níže v citovaných zdrojích.

Sexuální orientace

Rebeca Jordan-Young, Ph. D. z Columbia University ve své knize Brain Storm: The Flaws in the Science of Sex Differences konstatuje, že „heterosexuálové jednoho vědce jsou homosexuálové jiného vědce.“ Má tím na mysli jednu důležitou věc, a to, že neexistuje jednotná definice ani pojetí toho, co to vlastně je sexuální orientace a kdo je vlastně heterosexuál.

Průkopníkem v této oblasti se v poválečném období stal americký profesor entomologie Alfred Kinsey, který položil základy moderní sexuologie svými dvěma studiemi o sexuálním chování mužů a žen. V té první zjistil, že značná část mužů má alespoň nějakou homosexuální zkušenost. Kromě toho se asi 60 % chlapců v preadolescentním věku zapojuje do homosexuálních aktivit a existuje další skupina dospělých mužů, kteří se vyhýbají zjevným kontaktům, ale jsou si zcela vědomi svých možností reagovat na jiné muže. U mužů hodnotil sexuální orientaci na subjektivní škále (tj. dotazovaný hodnotil sám sebe) od 0 do 6. 0 až 1 byl heterosexuál, 2 až 4 bisexuál, a 5 až 6 homosexuál. U pozdější studie žen pak škálu pozměnil na 00 až 60 s kroky po 5 bodech. Ve studii publikované v roce 1953 pak zjistil, že 27,3 % žen bylo převážně heterosexuálních (00 až 15), 24,2 % bisexuálních a 48,5 % převážně homosexuálních (45 až 60). Výsledky jeho studií byly i s odstupem desítek let hodnoceny jako nadnesené.

Kromě subjektivní škály sexuální orientace však existují i pokusy o přesnou definici toho, co vlastně sexuální orientace je. John Michael Bailey, profesor psychologie a behaviorální genetiky na Northwestern University (2016), ji definuje jako „relativní sexuální přitažlivost k mužům, k ženám nebo k oběma pohlavím.“

Sari van Anders, profesorka neuroendokrinologie, sexuality a genderu na Queen’s University v Kanadě (2015) tuto definici rozšiřuje o „zájmy, přístupy, přitažlivost a fantazie“ V jejím pojetí však sexuální orientace není omezena jen na pohlaví partnera, ale může zahrnovat rovněž další charakteristiky jako je počet partnerů a pravděpodobně také věk a typ postavy.

Sexuální fantazie

„Sexuální fantazie jsou mentální představy sexuální aktivity s emocionální složkou, která fantazírujícího pohlcuje,“ praví definice z The Cambridge Handbook of Evolutionary Perspectives on Sexual Psychology. „Sexuální fantazie jsou obecně definovány jako jakékoliv mentální představy, které jsou pro jedince sexuálně vzrušující nebo erotické a jsou považovány za součást sexuální aktivizace a sexuální touhy a souvisejí se sexuálním a osobním uspokojením,“ říká profesor psychologie Glenn Daniel Wilson z Institute of Psychiatry v Londýně.

Ten je pak dělí celkem do 4 kategorií:

• Intimní sexuální fantazie (např. o pohlavním styku s milovaným partnerem, vášnivé líbání, orální sex, sex venku, masturbování partnera)
• Exploratorní sexuální fantazie (např. sex na orgiích, promiskuita, prohození partnerů)
• Neosobní sexuální fantazie (např. sledování ostatních při sexu, sex s cizím člověkem, fetišismus, sledování obscénních obrázků).
• BDSM sexuální fantazie (např. šlehání nebo plácání někoho, donucení k sexu)

Profesorka Cindy M. Meston z The Sexual Psychophysiology Laboratory na University of Texas at Austin používá kategorií šest a dělí sexuální fantazie na:

• Masochistické (např. fantazie, ve které jsem sexuálně degradován)
• Sadistické (např. bičování nebo bití sexuálního partnera)
• Promiskuitní (např. sex s více než jedním partnerem v jednu chvíli)
• Voyeuristické (např. tajné sledování ostatních při sexu)
• Exhibicionistické (např. zapojení se do sexu, když se jiný člověk nebo jiní lidé dívají)
• Romantické (např. pohlavní styk venku při západu slunce na pláži)

Joseph W. Critelli, profesor psychologie na University of North Texas, říká, že sexuální fantazie nebo sny mohou být různé, od krátkých myšlenek nebo představ až po příběhy s podrobnou zápletkou. Mohou se týkat skutečných zážitků z minulosti, mohou být čistě představami anebo mohou být směsicí obojího. A protože sexuální fantazie jsou relativně nezatížené sociálními důsledky, mohou podle něj odhalit základní psychologické procesy, motivy a predispozice zřetelněji než zjevné chování.

Stín v sexualitě

Stín, je termín z analytické psychologie, který popisuje souhrn všech věcí, za které se hluboce stydíte a ideálně by je o vás nikdo neměl vědět. Ty nejtemnější myšlenky a představy o sobě najdete právě tam. Paradoxní přitom je, že pro ostatní se může jednat o zcela běžné představy, fantazie, chování, myšlenky, za které by vás ani neodsoudili. Za svůj stín se totiž odsuzujeme sami. Čím více a intenzivněji to děláme, tím roste moc stínu nad námi. To se pak projevuje tím, že se to, jak strašní lidé pro sebe ve svých očích jsme, snažíme nějakým způsobem vykompenzovat – podle Carla Gustava Junga – často přesně opačným chováním.

Sexualita je přitom oblastí života, kde stín hraje často zásadní roli. Typické jsou případy vlastní homosexuality vytlačované do vlastního stínu kompenzované striktně homofobními a velmi nahlas deklarovanými postoji. Ostatně nedávný covidový příklad homosexuálních orgií v Bruselu během lockdownu, které rozehnala policie a kterých se účastnili někteří europoslanci vystupující striktně homofobně budiž jasným příkladem.

Sexualita, ve smyslu sexuálního chování, však někdy bývá i kompenzací stínu zasahujícího jiné aspekty bytí života. Notoricky známý je scénář extrémně direktivních vedoucích pracovníků, kteří ale pak chodí za dominami v roli „subíka“ (submisivního sexuálního partnera), a nechávají se dominou ponižovat a zejména jí nechávají rozhodovat o naprosto všem, co budou oni dělat. Mnohdy přitom nemusí jít ani tak o zálibu v BDSM jako takovém jako spíše o „svobodu chvíli nerozhodovat o ničem“ a také za nic nezodpovídat a moct být někým konečně také vedený.

Důležité každopádně je, že čím víc se snažíte vytlačovat jakoukoliv svoji sexuální fantazii do stínu jako nepřijatelnou, tím větší pozornosti se jí bude dostávat, a to třeba i při masturbaci, a tím víc může narušit váš vztah k sobě. V době v podstatě tematicky neomezené a neomezeně dostupné pornografie se lze přitom velmi snadno přistihnout při myšlence, že vás vzrušovalo, nebo jste dokonce masturbovali u něčeho „divného“.

Dopady sexuálního zneužívání

Sexuální zneužívání (16. díl) je definováno následovně: „Rodič, příbuzný, rodinný přítel, nebo cizí člověk, který byl nejméně o 5 let starší než vy se vás aspoň jednou dotýkal, hladil/mazlil vaše tělo sexuálním způsobem, přiměl vás dotýkat se jeho těla sexuálním způsobem, nebo se s vámi pokusil mít jakýkoliv typ pohlavního styku.“

Jako takové má zásadní dopady na sexualitu člověka. Sexuální zneužívání v raném věku koreluje s větší mírou sexualitou v dospělosti, a to díky větší rozmanitostí sexuálních aktivit a větším počtu sexuálních partnerů za celý život. Nezávisle na jiných formách zneužívání bylo sexuální zneužívání u žen významně pozitivně spojeno se sexuálním pudem a zkušenostmi, rozsahem sexuálních fantazií, liberálními sexuálními postoji, četností sexuálních aktivit a sexuálními zážitky a pravděpodobností zapojení se do neomezeného sexuálního chování a fantazií, a negativně souviselo se stavem panenství.

Sexuální zneužívání bylo u žen významně spojeno se všemi parametry inter- a intrapersonální sexuality. Frekvence sexuálního zneužívání negativně souvisela se sexuálním pudem a pozitivně souvisela se zkušenostmi se souloží, rozmanitostí sexuálních zkušeností, rozsahem sexuálních fantazií, liberálními sexuálními postoji, frekvencí souloží a masturbace a pravděpodobností neomezeného sexuálního chování a fantazií.

Nebyly zjištěny žádné významné korelace mezi sexuálním zneužíváním a měřítky sexuálního přizpůsobení nebo sexuální orientace mezi ženami, a žádná významná korelace mezi sexuálním zneužíváním a žádnou z proměnných týkajících se sexuality u mužů, uvádí profesorka Cindy M. Meston z University of Texas at Austin.

Specificky sexuálnímu zneužívání se věnovala rešerše docentky Ateret Gewirtz-Meydan ze School of Social Work na University of Haifa.

Ta zjistila, že celkově lze říci, že studie, které zjistily souvislost mezi sexuálním zneužíváním v dětství (CSA) a sexuálními fantaziemi dospělých naznačují, že osoby, které přežily CSA, častěji uváděly neomezené sexuální fantazie, častější výskyt explorativních fantazií, více atypických sexuálních fantazií, jako jsou například orgie, svazování, verbální zneužívání, swingers, cuckolding a sex s neznámým člověkem, více sexuálních fantazií, které se objevují v souvislosti se sexem s cizími lidmi (např. sexuálních fantazií, které zahrnovaly násilí, jako je například nucení někoho k pohlavnímu styku nebo být fyzicky donucen k pohlavnímu styku s někým dalším a více fantazií, které zahrnovaly prvky BDSM (Bondage and Discipline, Dominance and Submission, Sadism and Masochism).

Gold (1991) uvedl, že osoby, které přežily CSA, nejenže zažily více sexuálních fantazií, ale že začaly mít sexuální fantazie ve výrazně mladším věku a popisovaly, své sexuální fantazie jako podstatně vtíravější než nezneužívané osoby. Zjištění této studie korespondují s předchozí studií Miloseviche (1991). Kromě toho Renaud a Byers (2006) zjistili, že sexuální fantazie u osob, které přežily CSA, obsahující BDSM, byly často doprovázeny negativními pocity (jako je stud, pocit viny a rozpaky). A konečně, Westerlund (1992) zjistil, že více než polovina žen, které zažily incest, uvedla, že jejich sexuální fantazie, zahrnovaly ponižování, násilí nebo bolest, vyvolávaly velké pocity viny nebo studu.

Dopady fyzického zneužívání

Fyzické zneužívání (20. díl) je v medicíně definováno jako: „Rodič, nevlastní rodič, nebo dospělý žijící ve vaší domácnosti do vás strkal, táhnul vás, dal vám facku, hodil něco na vás, nebo vás uhodil tak silně, že to zanechalo známky na vašem těle, nebo že jste byli zraněni.“

Důsledky fyzického zneužívání v dětství pro dospělou sexualitu jsou podle zjištění profesorky Cindy M. Meston potenciálně důležité. Patří mezi ně nevybíravá sexualita, která může zahrnovat více partnerů, nebezpečný sex nebo sexuální chování spojené s drogami/alkoholem, které by mohly ohrožovat zdraví a bezpečí člověka. Přitom bylo prokázáno, že přesně takovéto chování může mít souvislost s kombinací fyzického a sexuálního zneužívání (viz výše) v dětství. Fyzické zneužívání v dětství může také ovlivňovat výběr partnerů, kapacitu budovat dlouhodobější partnerské vztahy a schopnost zapojovat se do smysluplných sexuálních vztahů.

Výsledky jejího vlastního výzkumu ukázaly, že u žen byla zjištěna významná pozitivní korelace mezi četností fyzického zneužívání v dětství a neomezeným sexuálním chováním a rozmanitostí sexuálních fantazií. Zatímco u mužů frekvence fyzického zneužívání v dětství významně pozitivně korelovala s rozsahem sexuálních fantazií a hlášením neomezených sexuálních postojů a fantazií.

To je patrně důsledkem toho, že fyzické zneužívání z definice likviduje u dítěte vnímání hranic jeho fyzického těla a činí z jeho těla něco, s čím si ostatní (v dětství rodiče) mohou de facto dělat cokoliv si zamanou, a to bez ohledu na to, zda a jak moc je to dítěti nepříjemné. Fyzické zneužívání je esencí naprostého ignorování svobody člověka a jeho fyzických pocitů, což se logicky, prokazatelně a prokázaně podepíše na jeho sexualitě v dospělosti.

Dopady emočního zneužívání

Emoční zneužívání (24. díl) je v medicíně definováno následovně: „Rodič, nevlastní rodič, nebo dospělý žijící ve vaší domácnosti vám nadával, urážel vás, shazoval vás, nebo jednal způsobem, který vedl k tomu, že jste se báli, že vám bude fyzicky ublíženo.“

Profesorky Cindy M. Meston konstatuje, že u mužů bylo emoční zneužívání významně spojeno se špatným pohledem na své tělo a sexuální nespokojeností, a to nezávisle na ostatních formách zneužívání. Mezi ženami byla frekvence emočního zneužívání významně pozitivně spojena s rozsahem sexuálních fantazií a významně negativně souvisela s pohledem na své tělo.

Mezi muži frekvence emočního zneužívání významně pozitivně souvisela s rozmanitostí sexuálních fantazií a neomezenou sexuální aktivitou a fantaziemi a významně negativně souvisela se spokojeností se sexuálním životem a pohledem na své tělo.

Pozoruhodný je vztah mezi fyzickým (viz výše) a emočním zneužíváním a rozmanitostí sexuálních fantazií, který byl u obou pohlaví podobný. Vzhledem k velkému počtu fantazijních položek zahrnutých do tohoto složeného měřítka byly provedeny následné analýzy s cílem zjistit, zda se konkrétní typy podporovaných fantazií mohou lišit mezi pohlavími. Bylo zkoumáno šest podskupin fantazií: exhibicionismus, voyeurství, promiskuita, romantika, sadismus a masochismus. Mezi muži bylo fyzické a emoční zneužívání významně pozitivně spojeno s promiskuitními, sadistickými a voyeurskými fantaziemi a emoční zneužívání bylo rovněž významně spojeno s romantickými a exhibicionistickými fantaziemi. Mezi ženami fyzické zneužívání v dětství významně pozitivně souviselo s promiskuitními sexuálními fantaziemi a emoční zneužívání jak s promiskuitními tak i masochistickými fantaziemi.

U mužů i žen souvisí emoční zneužívání s negativním pohledem na své tělo, a to díky jeho zásadním dopadům na sebevědomí člověka, což však negativně zasahuje sexualitu. Muži však nad to z emočního zneužívání v dětství odcházejí s nespokojeností se sexuálním životem v dospělosti.

Dopady zanedbávání

V medicíně se v rámci Neblahých zážitků z dětství (viz 14. díl) rozlišují dvě formy zanedbávání.

Emoční zanedbávání (26. díl) je definováno tak, že pokud pro vás neplatí, že: „Někdo ve vaší rodině vám pomáhal cítit se důležitý nebo výjimečný, cítil jste se milovaný, lidé ve vaší rodině se o sebe navzájem starali a cítili vůči sobě blízkost a vaše rodina byla zdrojem síly a podpory,“ pak jste byli obětí emočního zanedbávání.

Fyzické zanedbávání (32. díl) je definováno tak, že pokud pro vás neplatí, že: „Existoval někdo, kdo se o vás staral, chránil vás a bral vás k lékaři, pokud bylo potřeba,“ pak jste byli fyzicky zanedbáváni. Totéž platí, pokud jste: „Neměli jste dostatek jídla, vaši rodiče byli příliš opilí nebo příliš zfetování na to, aby se o vás starali, a museli jste nosit špinavé oblečení.“

A jaké dopady má zanedbávání v dětství na sexualitu? Výzkum profesorky Cindy M. Meston ukázal, že vlastně žádné. Frekvence zanedbávání byla významně negativně spojena se sexuální spokojeností u mužů i žen, a významně pozitivně souvisela s rozmanitostí sexuálních fantazií u mužů. Jenže, po kontrole vlivu fyzického, emocionálního a sexuální zneužívání, nezůstaly tyto vztahy významné.

Problém je totiž v tom, že zanedbávání se málokdy vyskytuje bez zneužívání a zneužívání, kdy jsou překračovány hranice a svoboda člověka, je natolik zásadní, že zanedbávání v tu chvíli už nehraje roli.

Stejně tak u žen výsledky následných testů ukázaly, že většina souvislostí mezi emocionálním zneužíváním a pohledem na své tělo a zanedbáváním a spokojeností s vlastním sexuálním životem u žen lze vysvětlit vztahem mezi těmito proměnnými a sebevědomím. Sebevědomí a vlastní hodnota je přitom zásadně poškozena jak emočním zneužíváním (24. díl), tak samotným zanedbáváním.

Více najdete také ve 30. dílu věnovaném tomu, jak se dostat z emočního zneužívání a zanedbávání.

Fantazie o znásilnění

Joseph W. Critelli, profesor psychologie na University of North Texas, se věnoval ve své práci fenoménu ženských sexuálních fantazií. Současné výzkumy ukazují, že 31 až 57 % žen má fantazie, v nichž jsou nuceny k sexu proti své vůli, a pro 9 až 17 % žen jsou časté nebo časté nejoblíbenější fantazie. Tyto fantazie byly popsány už v minulém století, kdy se také objevily první teorie na jejich vysvětlení. Sám Critelli zmiňuje osm různých teorií.

Na počátku (1944) byly tyto fantazie považované za skrytý projev masochismu. Nejčastěji uváděným vysvětlením, proč některé ženy mají fantazie o znásilnění bylo mezi lety 1944 až 1984 to, že jim to umožňuje vyhnout se vině nebo odpovědnosti za vyjádření své sexuality. Podle tohoto vysvětlení byly ženy sociálním tlakem donuceny přijmout, že je důležité, aby v sexuální oblasti nebyly vnímány jako promiskuitní, příliš sexuální nebo nedostatečně zdrženlivé. Silné nálepky, jako je „povolná“, „lehká“, „coura“ a „kurva“, pak byly používány ke kontrole a omezování sexuálního chování žen, a tím i jejich sexuálního cítění.

V přímém protikladu k teorii o vyhýbání se sexuálnímu obviňování je novější teorie otevřenosti vůči sexuálním zkušenostem. Místo toho, že fantazie o znásilnění je způsobena potlačovanou sexualitou, tato teorie říká, že fantazie o znásilnění mohou být jen součástí obecně otevřené ženské sexuality a přijímajícího postoje k sexu.

Další vysvětlení, proč ženy používají fantazie o znásilnění se dívá na důsledky pro ženské vnímání vlastní atraktivity a žádoucnosti. Základní myšlenkou je, že fantazie o znásilnění zobrazuje ženu jako natolik přitažlivou, svůdnou a žádoucí, že muž nad sebou ztrácí kontrolu, a porušuje základní očekávání občanské slušnosti, jen aby ji mohl mít. Tímto způsobem se znásilnění stává svědectvím o ženské sexuální síle.

Faktem je, že ne vysvětlení skrytého pozadí těchto fantazií se vědci neshodnou a dost možná ani žádné univerzální vysvětlení neexistuje.

Kde hledat pomoc

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

Deklarace sexuálních práv EN (český překlad zde)

Deklarace o sexuální rozkoši, WAS (EN)

Proč už sex nesmí být tabu, a proč to musíte změnit

Právo (n)a sex aneb nenechte se připravit o svá práva

Proč máme sex a proč bychom ho mít neměli

Co je a není v sexu normální

SHACKELFORD, Tood K. The Cambridge Handbook of Evolutionary Perspectives on Sexual Psychology. Volume 3: Female Sexual Adaptations. Cambridge University Press, June 2022. ISBN 9781108943567.

FAUSTO-STERLING, Anne. Gender/Sex, Sexual Orientation, and Identity Are in the Body: How Did They Get There? Online. The Journal of Sex Research. 2018, roč. 56, č. 4-5, s. 529-555. ISSN 0022-4499. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00224499.2019.1581883. [cit. 2024-01-19].

WYATT, Gail Elizabeth; PETERS, Stefanie Doyle a GUTHRIE, Donald. Kinsey revisited, part I: Comparisons of the sexual socialization and sexual behavior of white women over 33 years. Online. Archives of Sexual Behavior. 1988, roč. 17, č. 3, s. 201-239. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/BF01541741. [cit. 2024-01-19].

KINSEY, Alfred C.; POMEROY, Wardell R. a MARTIN, Clyde E. Sexual Behavior in the Human Male. Online. American Journal of Public Health. 2003, roč. 93, č. 6, s. 894-898. ISSN 0090-0036. Dostupné z: https://doi.org/10.2105/AJPH.93.6.894. [cit. 2024-01-19].

RIND, Bruce. Reactions to First Postpubertal Female Same-Sex Sexual Experience in the Kinsey Sample: A Comparison of Minors with Peers, Minors with Adults, and Adults with Adults. Online. Archives of Sexual Behavior. 2017, roč. 46, č. 5, s. 1517-1528. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10508-016-0876-2. [cit. 2024-01-19].

WILSON, Glenn D. Measurement of sex fantasy. Online. Sexual and Marital Therapy. 2007, roč. 3, č. 1, s. 45-55. ISSN 0267-4653. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/02674658808407692. [cit. 2024-01-19].

CRITELLI, Joseph W. a BIVONA, Jenny M. Women’s Erotic Rape Fantasies: An Evaluation of Theory and Research. Online. Journal of Sex Research. 2008, roč. 45, č. 1, s. 57-70. ISSN 0022-4499. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00224490701808191. [cit. 2024-01-19].

GEWIRTZ-MEYDAN, Ateret a OPUDA, Eugenia. The Sexual Fantasies of Childhood Sexual Abuse Survivors: A Rapid Review. Online. Trauma, Violence, & Abuse. 2023, roč. 24, č. 2, s. 441-453. ISSN 1524-8380. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/15248380211030487. [cit. 2024-01-19].

MESTON, Cindy M.; HEIMAN, Julia R. a TRAPNELL, Paul D. The relation between early abuse and adult sexuality. Online. The Journal of Sex Research. 1999, roč. 36, č. 4, s. 385-395. ISSN 0022-4499. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00224499909552011. [cit. 2024-01-19].

BONDÜ, Rebecca a BIRKE, Joseph B. Aggression-Related Sexual Fantasies: Prevalence Rates, Sex Differences, and Links with Personality, Attitudes, and Behavior. Online. The Journal of Sexual Medicine. 2021, roč. 18, č. 8, s. 1383-1397. ISSN 1743-6109. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jsxm.2021.06.006. [cit. 2024-01-19].

Fyzické zanedbávání a jeho podoby

Fyzické zanedbávání se může dětem dít z nejrůznějších důvodů. Nejčastěji k němu dochází proto, že rodiče jsou až příliš zaměstnaní jinými svými problémy. Málokdy se – např. na rozdíl od zneužívání – děje cíleně a s úmyslem.

Spolu s emočním zanedbáváním (26. díl) patří fyzické zanedbávání mezi vůbec nejčastější Neblahé zážitky z dětství (14. díl). V USA jím v roce 2015 trpělo 514 000 dětí. Část z nich v jeho důsledku zemřela.

Fyzické zanedbávání má různé podoby. Některé děti si bohužel zažijí všechny, jiné „jen“ jejich část. Pátá edice Child Abuse Sourcebook uvádí následující nejčastější typy fyzického zanedbávání:

Fyzické zanedbávání – opuštění dítěte nebo odmítnutí pokrytí jeho základních potřeb jako je zdravá výživa, spánek, hygiena nebo vhodné oblečení.

Lékařské zanedbávání – odpírání či oddalování doporučené nebo nezbytné lékařské péče (typicky pravidelné preventivní lékařské prohlídky, zubař, doporučená rehabilitační cvičení u ortopedických potíží, očkování apod.).

Nedostatečný dozor – ponechání dítěte bez dozoru (ve věku, kdy ho potřebuje), neochránění dítěte před bezpečnostními riziky, nezajištění pečující osoby pro dítě nebo zapojování dítěte do pro něj škodlivého chování (např. nabízení cigaret nebo alkoholu dítěti, neadekvátní zatěžování pohybového aparátu dítěte apod.).

Právě poslední ze jmenovaných je v USA nejčastější příčinou dětských úmrtí v důsledku fyzického zanedbávání, a zároveň víme, že vede k dřívější iniciaci do světa návykových látek (viz příští díl).

Dopady fyzického a lékařského zanedbávání sice nepřinášejí okamžitou smrt tak často, ale bohužel nezřídka vedou k závažnému narušení zdravého vývoje dítěte a negativním dopadům pro jeho další život. Nesprávná výživa, nedostatek spánku, absence některých očkování, neřešení ortopedických problémů (kyčle, ploché nohy, problémy s páteří), neřeší problémů se zuby apod. se totiž s časem výrazně zhoršují, a postupně mohou vést k ještě závažnějším zdravotním potížím, které už nemusí být snadné nebo dokonce možné později, natož v dospělosti, řešit.

Rizikové faktory

Rizikovými faktory pro vznik fyzického zanedbávání v rodině jsou:

• Chudoba – při nedostatku peněz si v řadě situací rodič prostě nemůže finančně dovolit potřebnou péči o dítě,
• Jediný rodič starající se o dítě (ovdovělý/s dítětem svěřeným do péče), což vede k nedostatku času a obvykle i finančních prostředků k fyzické péči o dítě,
• Dysfunkční rodinná struktura – kdy např. není zajištěna pro dítě stabilní pečující osoba, které se bude zajímat a pokrývat jeho potřeby (např. rodiče nemají čas chystat malým dětem jídlo nebo vzít je k lékaři),
• Obavy o duševní zdraví – ať už při psychické nemoci rodiče (typicky depresi), ale také třeba jiného dítěte, což pak někdy až příliš zabírá pozornost a kapacitu rodiče a vede k zanedbání ostatních dětí,
• Substanční závislost – v Československu typicky na alkoholu (tomu se budeme věnovat za dva týdny)
• Domácí násilí – to obvykle plně zaměstnává oba rodiče a dítě se raději snaží být stranou, včetně svých např. zdravotních problémů
• Zneužívání rodičů v dětství – sexuální (16. díl), fyzické (20. díl) a zejména emoční (24. díl) zneužívání mnohdy vede k tomu, že rodič v dospělosti kvůli vlastním problémům zanedbává své děti.
• Nedostatek adekvátních podpůrných systémů – kdy rodiče nemají reálně možnost sami finančně a časově dostatečně zabezpečit své děti,
• Nedostatek adekvátních rodinných zdrojů – kdy rodiče z nějakého důvodu (někdy se to stává např. po úmrtí jiného dítěte) nemají vůbec kapacitu pečovat o své dítě.

V tom, jak moc vážné budou dopady fyzického zanedbávání, hraje roli dítě samotné (a to, čím dalším si kromě toho prošlo/prochází), rodina dítěte a rodiče – jejich psychický a zdravotní stav, jejich ekonomická situace, jaké mají interakce s dětmi, možnost např. prarodičů a tet/strýců zasáhnout, komunita a lidé v sousedství – ti často rodičům nebo dětem dokáží také pomoci, a samozřejmě společnost, tedy stát – to, jaké má preventivní programy pro ochranu dětí, jak umí ekonomicky pomáhat rodinám a single rodičům, jaké má reálně fungující zákony na ochranu dětí.

Dopady fyzického zanedbávání

Dopady fyzického zanedbávání můžeme rozdělit v zásadě do čtyř kategorií:

Absence ochrany a péče – je absencí zcela základních potřeb nezbytných pro zdravý rozvoj každého člověka. U dětí tak může vést k narušení vztahové vazby (viz 12. díl), vzniku úzkosti (např. z neadekvátní výživy, nevhodného spánkového režimu a/nebo absence dozoru), a tudíž k problémům se sebevědomím. Fyzicky zanedbávané děti, zejména v raném dětství, si nemusí plně rozvinout tzv. základní důvěru, což je bude provázet v dospělosti pocitem, že „svět pro mě není bezpečné místo.“

Narušení fungování mezi vrstevníky – je typickým dopadem ještě v dětství. Stačí přijít ve špinavém oblečení, nebo vidět, že ostatní děti, když jsou nemocné, tak je rodiče vezmou k lékaři a jsou s nimi doma. To mívá zásadní dopady na sebevědomí dítěte a může vést k rozvoji úzkostných a depresivních poruch.

Absence zdravotní péče – mívá různé formy dopadů. Některé z nich jsme zmiňovali už v pondělním postu, a to konkrétně někdy až doživotní následky neřešených zdravotních potíží. Fyzicky zanedbávaným dětem však často v dospělosti chybí i základní návyky v péči o své zdraví. Nechodí na pravidelné preventivní lékařské prohlídky (praktický lékař, zubař, gynekolog apod.) a nejsou zvyklí věnovat svému fyzickému a duševnímu zdraví dostatečnou pozornost. Některé z nich pak nevěnují dostatečnou pozornost např. očkování nebo braní předepsaných léků.

Nedostatečná nebo nesprávná výživa – mívá mnohdy zcela fatální až devastující dopady na psychické i fyzické zdraví. To může vést k rozvoji neurologických, kardiovaskulárních, endokrinologických i mnohých dalších problémů. Lidé mohou trpět jak nedostatkem klíčových vitamínů a minerálů, což má zásadní dopady i na jejich psychické zdraví, tak třeba podváhou, nadváhou či dokonce obezitou, což může později vyústit v rozvoj dalších onemocnění jako diabetes 2. typu či některých poruch spánku.

Za zdravotní problémy způsobené neadekvátní výživou může nejčastěji nesprávné složení stravy, které pak může vést k obezitě (velmi závažné onemocnění snižující kvalitu života a zkracující život člověka) nebo naopak celkové nebo selektivní (tj. jen v určité složce stavy) podvýživě a nedostatek tzv. mikroživin.

„Mikroživiny jsou vitamíny a minerály, které tělo potřebuje ve velmi malém množství. Jejich vliv na zdraví organismu je však zásadní a nedostatek některého z nich může způsobit závažné a dokonce i život ohrožující stavy. Plní řadu funkcí, mimo jiné umožňují tělu produkovat enzymy, hormony a další látky potřebné pro normální růst a vývoj.

„Nedostatek mikroživin může způsobit viditelné a nebezpečné zdravotní potíže, ale může vést i k méně klinicky patrnému snížení hladiny energie, duševní bystrosti a celkové výkonnosti. To může vést ke zhoršeným výsledkům ve vzdělávání, snížené produktivitě práce a zvýšenému riziku dalších onemocnění a zdravotních potíží,“ říká Světová zdravotnická organizace. Více o mikroživinách se můžete dozvědět přímo na webu WHO.

Z pohledu dopadů na psychiku můžeme zmínit některé z nejčastěji nedostatkových mikroživin, které ve své studii citované na konci článku zkoumal prof. interní medicíny Maurizio Muscaritoli ze Sapienza Universita di Roma.

• Hořčík – nedostatek vede ke stresu, úzkostem a depresím
• Omega-3 (EPA, DHA) – nedostatek vede ke stresu, úzkostem a depresím
• Kyselina listová – nedostatek vede k poruchám nálad a zhoršenému fungování mozku
• Alfa-tokoferol (Vitamín E307) – nedostatek způsobuje úzkosti
• Vitamín D – nedostatek přispívá ke vzniku schizofrenie, způsobuje smutek, deprese, úzkosti, myšlenky na sebevraždu, únavu a zapomínání (viz zde)

Zdravému stravování a pohybu jsme se podrobně věnovali v 8. díle našeho podcastu.

Zhoubné poselství fyzického zanedbávání

Nikomu nevěř

Takové je velmi nepříjemné zhoubné poselství fyzického zanedbávání, které je někdy doprovázeno i vyhýbavou vztahovou vazbou (viz 12. díl), což se stává zejména tehdy, docházelo-li k němu už v prvních třech letech života.

Pozitivní stranou této mince je, že takovíto lidé jsou velice samostatní, což se projevuje i v pracovních vztazích, dokáží se o sebe většinou rámcově postarat (rámec byl ale často daný právě rodiči v dětství) a pokud mají dostatečně vybudovanou resilienci (viz 22. díl) a pečují o sebe (viz 6. a 8. díl), tak dokáží žít i docela naplněný a spokojený život. Lidé s nedostatečně rozvinutou resiliencí však často končí v depresích, zejména, pokud nemají adekvátní množství klíčových mikroživin a fyzického pohybu (viz 8. díl).

Negativní stranou této mince jsou vztahy, a to včetně těch pracovních. Lidem, kteří si prošli zejména dlouhodobějším a vážnějším fyzickým (a emočním – viz 26. díl) zanedbáváním, se hůře navazují blízké vztahy. Mají v nich totiž problémy s důvěrou, otevřením se a spolehnutím se na ostatní lidi. Ti lidé, na kterých byl doslova závislý jejich život, je totiž zradili v době, kdy je nejvíc potřebovali. Naučit se v dospělosti důvěřovat je přitom extrémně těžké. Vhodná je k tomu nejen individuální, ale zejména skupinová psychoterapie. Dobře řízená skupina totiž může být zdrojem masivního zájmu, péče i podpory, tedy věcí, které fyzicky zanedbávaným dětem v jejich dětství zoufale chyběly.

Lidé nesoucí si do života poselství „Nikomu nevěř“ mohou pro své nejbližší působit také často chladným a uzavřeným dojmem. To pak nevyhnutelně vede ke změně chování těchto nejbližších, a tím i ke spuštění komplexového scénáře, který jim má potvrdit, že jejich nejbližší se chovají přeci jen podezřele, a že tedy ani jim není možné věřit. Pokud jste byli fyzicky zanedbávaní a něco podobného se vám v životě opakovaně děje, můžete se obrátit na psychoterapeutickou pomoc. Tam si téma důvěry můžete zpracovat v bezpečném prostředí.

Kde hledat pomoc

Mapa odborné pomoci v ČR Ohrožené dítě

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Pomoc rodičům samoživitelům

Přehled pomoci rodinám

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

Jak poznat, že jste v začarovaném kruhu, a jak z něho ven (článek o komplexových reakcích)

Zákon akce a reakce aneb proč jsou na nás všichni takoví (článek o komplexových reakcích)

Neglect, Center on the Developing Child, Harvard University

Child Neglect, Prevent Child Abuse Illionis

Longtidual Studies of Child Abuse and Neglect, University of North Carolina at Chapel Hill

Acts of Omission: An Overview of Child Neglect, Children’s Bureau

DELONG-HAMILTON, Tobi A., Kathryn KRASE a Kimberly BUNDY-FAZIOLI. Exploring Child Welfare Workers’ Experiences with Neglect Cases: A Qualitative Study. Journal of Public Child Welfare [online]. 2015, 10(1), 21-38 [cit. 2022-09-26]. ISSN 1554-8732. Dostupné z: doi:10.1080/15548732.2015.1075454

MUSCARITOLI, Maurizio. The Impact of Nutrients on Mental Health and Well-Being: Insights From the Literature. Frontiers in Nutrition [online]. 2021, 8 [cit. 2022-09-26]. ISSN 2296-861X. Dostupné z: doi:10.3389/fnut.2021.656290

Delong-Hamilton, T., & Bundy-Fazioli, K. (2013). Exploring the complexities of child neglect: Ethical issues of child welfare practice. Journal of Social Work Values and Ethics, 10(2). Dostupné z: https://jswve.org/download/2013-2/articles/14-24-Complexities%20of%20Child%20Neglect-Fall-2013.pdf

Child Abuse Sourcebook. Fifth edition. Detroit: Omnigraphics, 2019. ISBN 978-0-7808-1699-2.