Rodiče dětí se prvních šest let po narození dítěte zrovna moc dobře nevyspí. Zdrojem jejich nevyspání je a priori právě spánek dětí. Jak vlastně spí děti a kolik hodin by měly spát? A jak se jejich spánek v průběhu věku až do dospělosti mění? Co jim se spánkem pomáhá a co ho naopak narušuje? A co když přijdou noční můry a noční děsy? O tom všem je další díl našeho podcastu!
Jak mají děti spát
Potřeba spánku je do značné míry u každého člověka individuální a s věkem se zejména během dětství a dospívání podstatným způsobem mění. Ona „značnost míry“ je ale omezená, protože příliš málo a příliš mnoho spánku se řadí mezi poruchy spánku. Existuje doporučení od American Academy of Sleep Medicine, které shrnuje rozptyly optimální doby spánku z pohledu vědeckých důkazů o dopadech délky spánku na psychické a somatické zdraví v termínu narozených dětí. Doporučení vždy počítá celkovou délku spánku během 24 hodin, nejde tedy o délku spánku v kuse.
Pro děti ve věku 0 až 3 měsíce oficiální doporučení chybí, a to proto, že je zde extrémně velký rozptyl v trvání i vzorcích spánku a nedostatečné důkazy pro dopady délky spánku na zdraví. Některé zdroje sice uvádí 14 až 17 hodin spánku denně, ale tato čísla nemají úplně opodstatnění ve vědeckých studiích. Oficiální doporučení proto začínají až pro děti ve věku od 4 měsíců.
Děti ve věku 4 až 12 měsíců mají spát 12 až 16 hodin denně.
Děti ve věku 1 až 2 roky mají spát 11 až 14 hodin denně, přičemž na začátku tohoto období je ještě běžné, že dítě si zdřímne dvakrát během dne. Zároveň rozptyl délek trvání spánku, který je ještě považovaný za zdravý, je menší než v předchozím období.
Děti ve věku 3 až 5 let mají spát 10 až 13 hodin denně. Touhle dobou už zůstává jen jeden odpolední spánek, obvykle někdy kolem 14. hodiny, což je období, kdy se ještě v dospělosti cítíme unavenější a zralí na šlofíka (pozor, odpolední šlofík patří k faktorům udržujícím insomnii!). Do školního věku ale odpolední spánek úplně vymizí, takže dítě potřebuje mnohdy prodloužit noční spaní.
Děti ve věku 6 až 13 let mají spát 9 až 12 hodin denně.
Děti ve věku 14 až 17 let mají spát 8 až 10 hodin denně, bohužel však ve zhruba dvouhodinovém posunu směrem k pozdějšímu ulehnutí do postele/vstávání než všechny ostatní věkové skupiny.
Pro dospělé, tedy lidi ve věku 18+ let se obvykle doporučuje spát 7 až 9 hodin denně, přičemž lidé ve věku 65+ často takto dlouhého spánku už nemusí být ze zdravotních důvodů schopni, což pak přispívá k větší nemocnosti a rychlejšímu stárnutí.
Nedostatek/nadbytek spánku u dětí
Dostat děti do postele někdy není úplně jednoduchým úkolem, zejména když jsou rodiče sami nevyspalí. Nicméně, existují nástroje – a bude o nich ještě řeč – jak dětem se spánkem pomoci. Existuje k tomu poměrně dost důvodů.
V kurzu jak si dát do pořádku spánek na Rodičovské akademii řešíme, jaké všechny podstatné funkce spánek má, a jaké dopady na kvalitu života – nikoliv nepodobné farmakorezistivní depresi – má dlouhodobé nevyspání na život člověka.
Nedostatek spánku u dítěte můžeme poznat podle toho, že může:
- usínat během dne
- být hyperaktivní (zejména mladší děti)
- mít potíže s koncentrací
- mít potíže se školními povinnostmi
- být rozmrzelé, ufňukané, podrážděné nebo náladové
- mít problémy s chováním
Nedostatek spánku však nemusí znamenat, že dítě spí méně než doporučenou dobu od American Academy of Sleep Medicine (AASM). Může znamenat, že třeba vaše dvouleté dítě potřebuje spát 13 hodin denně, ale poslední týdny spí z nějakého důvodu jen 11 hodin.
Každopádně, pravidelné spánkové návyky v doporučené délce od AASM jsou spojeny s lepšími zdravotními výsledky, včetně: zlepšení pozornosti, chování, učení, paměti, emoční regulace, kvality života a duševního a fyzického zdraví.
Pravidelné spánkové návyky v délce kratší než je doporučená délka jsou spojeny s problémy s pozorností, chováním a učením. Nedostatečný spánek též zvyšuje riziko nehod, úrazů, hypertenze, obezity, cukrovky a deprese. Nedostatečný spánek u teenagerů je spojen se zvýšeným rizikem sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu.
Je nutné si však dát pozor i na to, že pravidelné spánkové návyky nad doporučenou délkou mohou AASM být spojeny s nepříznivými zdravotními důsledky, jako je hypertenze, cukrovka, obezita a problémy s duševním zdravím.
U předčasně narozených dětí (viz 93. díl) se doba spánku může lišit, mnoho studií uvádí až o hodinu kratší spánek, jiné však uvádějí dokonce i delší.
Rodiče, kteří mají obavy, že jejich dítě spí příliš málo nebo příliš mnoho, by se měli poradit se svým lékařem ohledně možných poruch spánku.
Vývoj spánku od narození do 3 let
Spánek dospělých se řídí dvěma na sobě relativně nezávislými cykly – adenosinovým cyklem, který se řídí únavou, a vnitřními hodinami, které se řídí tím, kdy je světlo a kdy tma. Druhý mechanismus řídí suprachiasmatická jádra, která nejsou po narození ještě rozvinutá.
Spánkové vzorce se liší i v závislosti na potřebách a osobnosti každého člověka. Lze pozorovat specifické spánkové cykly, které se skládají z několika fází.
Během úplně prvních týdnů života dítě spí v intervalech 3 – 4 hodin, mezi kterými se spontánně probouzí kvůli krmení. V noci bývají intervaly o něco delší než ve dne, nicméně probouzení řídí pocit hladu, nikoliv rytmus den/noc. Dítě prožívá také velmi krátké probuzení při každé změně spánkového cyklu, přibližně po hodině spánku. Pokud se budete snažit ho nezvedat příliš rychle, pokud nepotřebuje krmení a pokud nepláče, bude později lépe schopno samo znovu usnout (tj. bez systematického krmení nebo houpání) a poté projde dalším spánkovým cyklem. Tato velmi krátká probuzení jsou normální. Cykly se budou s růstem vašeho dítěte prodlužovat.
Od narození do 2 měsíců jsou spánkové cykly krátké, přibližně 50 minut, a skládají se ze dvou fází: aktivního spánku (REM) a klidného spánku (NREM).
Od 2 do 6 měsíců jsou periody spánku o něco delší, cyklus zůstává krátký, kolem 60 minut, a má tři fáze, stejně jako u starších dětí a dospělých, a to: fázi lehkého pomalovlnného spánku (NREM SWS 1/2), fázi hlubokého pomalovlnného spánku (NREM SWS 3/4) a fázi neklidného neboli REM spánku. Mezi cykly bude mít vaše dítě krátké období bdění. Postupně se také objevuje schopnost rozlišovat den a noc a délka spánku v noci se postupně prodlužuje.
Po 6 měsících se spánkové intervaly dítěte prodlužují, bude moci jíst méně často a postupně se naučí spát celou noc. Kolem 4 měsíců se velmi postupně začínají formovat plné noci. Spánek se však u jednotlivých dětí velmi liší a mnoho faktorů může vašemu dítěti bránit ve spánku: typ povahy, reakce na zvuky atd.
Mezi 6 měsíci a 1 rokem je obdobím objevování a kolísání spánku. Od 6 měsíců si vaše dítě velmi postupně osvojí lepší spánkový rytmus. Dítě však zároveň prochází bouřlivým vývojem – zkoumá své okolí, leze, sedí a někdy i začíná chodit, což mu přes den přináší velké množství vjemů, což může dočasně narušit jeho spánek. V této fázi také začíná pociťovat separační úzkost.
Mezi 1 až 3 roky se spánkový cyklus dítěte se stále více podobá spánkovému cyklu dospělých. Ve věku 1 až 2 let mnoho dětí pláče před spaním. Prožívají období separační úzkosti, která se stupňuje a může trvat až do 2 let a i déle. Tato úzkost může separaci před spaním ztížit. Někdy až tak, že dítě musí usínat spolu s rodiči.
Kolem 2 až 3 let se děti začínají prosazovat. V tomto věku se spánek může pro některé rodiče stát skutečnou výzvou. Dítě začíná tvořit svá první slova, vstupuje do fáze asertivity a poprvé se staví proti rodičům. Konfrontuje se s okolím, snaží se prosadit a získává autonomii, a to i pokud jde o ukládání do postele, ze které už v tomto věku zvládne i odejít.
Vyplakávání dětí
O praktice, která podle nacistické v Česku narozené lékařky a pedagožky Johanny Haarer měla utužovat charakter a odolnost, a jejích dopadech jsme hovořili podrobně ve 12. dílu podcastu. NSDAP, a později KSČ, která tyto knihy o výchově převzala, slovy Johanny Haarer razila to, že dítě se má co nejdříve separovat od matky a zvykat si na to, že je na světě samo. To, jak víme z výzkumů Johna Bowlbyho vede k tomu, že se u něj vyvine nejistá vztahová vazba. Ve vztazích bude nedůvěřivé, vyhýbavé, v životě pak nejisté, protože mu zmizí pocit bezpečí. Když mu pak někdo nabídne jistotu, správné vidění světa a směr, bude ho poslouchat. To se NSDAP i KSČ hodilo, neb obě diktatury byly postaveny na nenávisti a zotročování vlastního obyvatelstva (viz 82. díl).
Podle psychoanalytické teorie miminka nemají ještě rozvinutou objektní stálost, to znamená, že to, co zrovna nevidí, pro ně již neexistuje. Vaše dítě tedy nechápe, že existujete i tehdy, když vás nevidí a potřebuje vás vidět, aby se uklidnilo. Když miminko pláče, je to vždy signál pro pečující osobu, že něco potřebuje – uklidnit, přebalit, nakrmit, zařídit tepelnou pohodu atd. Tato emoce je vzhledem k nevyzrálosti jeho mozku extrémně intenzivní. Proto potřebuje dospělého člověka, aby mu jí pomohl zregulovat (viz 117. díl). Dospělý člověk v roli pečující osoby má přitom za úkol dostatečně rychle a dostatečně správně (tj. není nutné ve 100 % případů) reagovat na potřebu dítěte. Když se mu to první až 3 roky života dítěte bude dařit, rozvine se v něm jistá vztahová vazba, a bude umět do vztahů vstupovat i ze vztahů odcházet bez úzkostí. Ve vztazích s blízkými lidmi bude uvolněné a rozvine se v něm tzv. základní důvěra, tj. víra v to, že svět je bezpečné místo, ve kterém může být. Pokud ho ale necháme „vyplakat“, skončí v životě stejně špatně jako Johanna Haarer, ale bude snadno manipulovatelné diktátorskými režimy.
Budování spánkového rytmu dítěte
Rodiče mohou dítěti pomoci s vybudováním rytmu spánku a bdění. Abyste tak mohli učinit, bude potřeba ho začít už v útlém věku vést k tomu, kdy a kde má jít spát. Od okamžiku, kdy přestane systematicky usínat po krmení, jak to dělalo při narození a často během prvních 3–4 měsíců, si zvykněte dávat ho do jeho postýlky (ať už u vás v ložnici, nebo jeho pokoji) a nenechávejte ho spát dlouho v náručí. Pak pochopí, že jeho postýlka je prostředím pro spaní, ať už během zdřímnutí přes den nebo v noci. Postýlka a event. i dětský pokoje se pro dítě postupně stane jeho známým světem a pokud rodič pokaždé přijde, když ho dítě bude potřebovat, bude se v ní cítit i bezpečně.
Důležité jsou také návyky a později (kolem 6–8 měsíců) i spánkové rituály (viz níže), které doprovázejí spánek vašeho dítěte. Přikrýt (až v pozdějším věku), malá ukolébavka, která mu pomůže usnout, a ukládání do postele v pevně stanovených časech umožňují dítěti strukturovat si spánek a zvyknout si na pevný spánkový rytmus.
Klíčové je také naučit se včas identifikovat, že je dítě potřeba uložit k spánku. Ne všechny známky únavy jsou vždy zřejmé. Typicky sem patří: zívání nebo tření očí, ale také dotýkání se ucha, tichý pláč, hyperaktivita, nebo mírné pohyby rukou nebo nohou. Když si těchto příznaků všimnete, je vhodné dítě rychle uložit do postele. To mu pomůže snáze a rychleji usnout. Pokud dítě po objevení se příznaků půjde spát příliš pozdě, může být unavenější, což ztíží usínání. Proto je důležité respektovat vedle času, ve který jste stanovili, že budete dítě dávat do postýlky, také respektovat jeho známky únavy.
Jak pomoci dítěti se spánkem
V rámci francouzského Le Program Malin pomáhajícího rodičům s prevencí obezity, vyšel soupis doporučení, jak rodiče mohou dětem pomoci se spánkem. Spánek je totiž efektivním nástrojem prevence obezity (viz 119. díl).
Děti ve věku 1 až 3 roky často odmítají jít spát. Je pro ně těžké zakončit den plný nových věcí a objevů, přestat si hrát a odloučit se od rodičů, což děti nechtějí. Je proto na rodičích, aby se děti pokusili přimět, aby raději spaly. Výhodou je, že v tomto věku už je možné začít používat vysvětlování důležitosti spánku pro zdraví člověka. I tak se ale dítě může snažit odkládat spánek co nejdéle. Zde je proto několik tipů, jak mu se spánkem pomoci:
- Naplánujte si před spaním „dekompresní komoru“ – klidnější chvilku, měkčí světlo, méně hluku a vyhněte se v době před spaním vzrušujícím hrám.
- Dodržujte režim spánku. Aniž byste byli příliš striktní, stanovte si čas ukládání do postele a držte se ho.
- Dodržujte spánkový rituál, který si sami s dítětem nastavíte: pohádku, písničku, sdílený okamžik, velký polibek, ale opusťte pokoj dříve, než dítě usne, aby se naučilo usínat samo. Je důležité mít slovní stálý obrat jako „dobrou noc“, „krásné sny“ apod., který bude signálem pro začátek noci. Musí po něm následovat „uvidíme se zítra ráno“, aby dítě věděli, že se po noci znovu setkáte. Do místnosti, kde dítě spí, můžete umístit i 2 malá světýlka různých barev na 2 různá místa v pokoji, ale vždy na stejné místo: uklidní vaše dítě, které se pak bude moci při náhlém probuzení snadno zorientovat.
- Pokud spí ve svém pokoji, je často účinnější rozsvícené světlo v sousední místnosti a mírně pootevřené dveře do ložnice než noční lampička a zavřené dveře (dítě potřebuje cítit, že nejste daleko a že není samo)
- Nedávejte dítěti před spaním příliš mnoho vody, mohlo by pak několikrát vstát, kvůli čůrání.
- Buďte před spaním rozhodní, zároveň klidní a sebejistí a ukažte, že spánek je prospěšný odpočinek. Vaše dítě rychle pochopí, že neexistuje jiná možnost než jít spát.
- Udělejte z doby před spaním a z postele vašeho dítěte příjemný čas a místo, kam se bude rádo vracet
Proč se děti v noci budí
Existuje několik typických důvodů, proč se děti starší 6 měsíců v noci budí.
Nejčastějším důvodem je tzv. mikroprobuzení. I my dospělí se každou noc několikrát probouzíme, aniž bychom si toho všimli, a přecházíme z jednoho spánkového cyklu do druhého. Pak rychle znovu usneme a toto pravidelné probouzení pokračuje celou noc. U dospělých jsou tato probuzení méně častá, protože naše spánkové cykly jsou delší, ale u kojenců jsou častější, protože jejich cykly jsou kratší a noci delší. Tato mikroprobuzení jsou normální a nevědomá. Miminka se probouzejí mezi dvěma cykly, mohou se pohybovat, vydávat tiché zvuky nebo plakat a pak sama znovu usnou. Mohou však také nadále plakat a žádat o vaši přítomnost, abyste je utěšili nebo nakrmili.
Kvůli tomu, že šly spát unavené, protože čím je dítě unavenější, tím hůře spí. Ať už je to kvůli poruše spánku nebo něčemu jinému, když má dítě potíže s nalezením spánkového rytmu, chodí pozdě spát, má potíže s usínáním v noci, několikrát se v noci budí, hned neusne, vstává brzy ráno, během dne si krátce zdřímne, tak je možné, že si nakonec vytvoří „spánkový dluh“. To znamená, že si hromadí únavu. Bohužel (nejen) u dětí platí, že čím unavenější jsou, tím hůře pak spí.
Kvůli tzv. spánkový regresi. Existují 3 typy spánkových regresí v závislosti na vývoji dítěte:
– Regrese způsobená vývojem. Existují různé změny, které negativně ovlivňují spánek v závislosti na vývoji dítěte: začátek plazení, chůze atd.
– Regrese způsobená bolestí nebo nepohodlím. Typicky při nemoci, prořezávání zoubků, gastroezofageální (silné vodnaté rýmě způsobené refluxem) rýma, refluxu, reakci na očkování.
– Regrese způsobená emočními změnami, např. v důsledku stěhování, nástupu do denní péče, dovolené, cestování, změně chůvy, odloučení od rodičů, emocím rodičů (hádka, stres, úzkost, smutek atd.), silným emocím (šoky, smrt, trauma) nebo v pozdějším věku závislostí na návykových látkách (viz 33. díl).
Teenageři a spánek
Dospívající mají posunutý spánkový režim o 2 hodiny směrem k pozdějším hodinám. Zatímco většina dospělých by měla chodit spát mezi 22. a 23. hodinou, u teenagerů je to půlnoc až 1 hodina v noci. Adekvátně tomu má být posunuté jejich vstávání. Pravidelný spánek v délce kratší než doporučená, je spojen s problémy s pozorností, chováním a učením. Nedostatečný spánek také zvyšuje riziko nehod, úrazů, hypertenze, obezity, cukrovky a deprese. Nedostatečný spánek u teenagerů je spojen se zvýšeným rizikem sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu.
V roce 2017 publikoval tým amerických a britských vědců v časopise Frontiers in Human Neuroscience výsledky dvouletého experimentu na jedné střední škole v Anglii pro děti ve věku 13 až 18 let. Celý experiment zastřešovala i NHS. Cílem bylo posunout začátek školy z 8:50 tak, aby respektoval cirkadiální rytmy studentů. Začátek vyšel v průměru na 10:00 až 10:30, nakonec byl zvolen posun na 10:00. Po schválení došlo v roce 2010 k posunu začátku výuky na 6 týdnů. Po vyhodnocení testovacího období se objevila řada nečekaných benefitů, jako třeba volnější doprava do a ze školy. Po dvou letech, se škola z rozhodnutí místní vlády musela vrátit zpět na 8:50. Vznikl tak zajímavý experiment.
V prvním roce začátku školy v 10 hodin poklesl počet absencí kvůli nemoci o 31 %, ve druhém to bylo o 55 % méně než u škol, kde se začínalo v 8:50. V 1. roce návratu k začátku v 8:50 stoupl počet absencí kvůli nemoci o 30 %. Celkovým výsledkem pak je, že začátek školy od 10:00 snížil nemocnost teenagerů na polovinu. Podobně jako v jiných studiích provedených v USA se také zlepšily studijní výsledky studentů.
Nejen na základě výsledků této studie došlo k posunu začátku školy pro teenagery v mnoha oblastech Finska.
Spánkové rituály dle Le Programme Malin
Pro dítě představuje čas usínání odloučení od rodičů, což může způsobovat úzkost. Zavedení konzistentního a uklidňujícího režimu usínání pomáhá dítěti připravit se na spánek. Spánkový rituál se má skládat z několika kroků opakujících se každý den ve stejném pořadí, což usnadní přechod mezi aktivními částmi dne a časem spánku. Konzistence poskytuje stabilní a uklidňující signál, který dítěti říká, že se blíží čas spánku. Totéž pomáhá s usínáním i dospělým.
Spánkový rituál vytváří i zvláštní okamžik intimity mezi rodiči a dítětem, kdy mají děti vaši plnou pozornost. To posiluje emocionální bezpečí, pomáhá odloučit se od rodičů a podporuje klidný spánek.
- Je možné s nimi začít už od narození.
- Pokud má dítě už vlastní pokoj, je nejlepší provádět spánkový rituál v jeho pokoji, a to i během dne. To vašemu dítěti umožní se s prostorem seznámit, spojovat ho s příjemnými chvílemi a cítit se v něm bezpečně.
- Ujistěte se, že trvání tohoto rituálu omezíte na max. 15 minut, aby sloužil pouze jako přechod a nestal se samostatnou aktivitou. Čím delší je rituál, tím obtížnější může být odloučení. Rituál zakončete uklidňující frází, ve které dítěti popřejete dobrou noc, a připomeňte mu, že může bezpečně usnout, že na něj před pokojem dohlížíte, že vás druhý den znovu uvidí, než odejdete z pokoje. Opusťte pokoj dříve, než usne, aby se naučilo usínat samo.
- Příklad rutiny přípravy na spánek (musí fungovat pro vás i pro dítě):
- Vykoupejte dítě a vyměňte mu plenku,
- Proveďte jemnou masáž a poté ho oblečte do pyžama,
- Ztlumte světlo,
- Vezměte své dítě do náruče, pohlaďte ho a dejte mu pusu na dobrou noc a pak mu dejte jeho oblíbenou přikrývku, plyšáka apod.
- Pusťte mu jemnou hudbu nebo mu zazpívejte ukolébavku (ideálně každou noc stejnou), nebo mu vyprávějte příběh (váš hlas je důležitý!)
- Jak vaše dítě roste, upravujte jeho režim: uklízejte hračky, čtěte si nebo si společně vymýšlejte příběh, prohlížejte si fotky, čistěte si zuby a probírejte svůj den. Dbejte na to, abyste se vyhnuli nadměrné stimulaci hrou a zároveň zařaďte chvíle zábavy, radosti a smíchu.
Důležitá upozornění:
Doporučuje se mít oddělený režim pro zdřímnutí a dobu před spaním, aby vaše dítě dokázalo tyto dva časy rozlišovat. Tento režim může být kratší, stačí jen pár minut.
Během rituálu je nezbytné vyhýbat se obrazovkám, protože jejich používání může být kontraproduktivní a způsobovat stimulaci, která dítěti ztěžuje usínání. Dokonce se doporučuje nevystavovat dítě obrazovkám 1 hodinu před spaním, aby se podpořila produkce melatoninu a zajistil klidný spánek (viz 97. díl). Čtení nebo audioknihy jsou perfektní alternativou!
Večerní rituály se vyvíjejí s věkem dítěte. Jak dítě roste, potřebuje méně rodičovské podpory. Může si například užívat čtení vlastních příběhů o samotě v posteli. Je však důležité zůstat ostražití ohledně obrazovek (chytrých telefonů, tabletů, počítačů, televizí atd.), které mohou být velmi stimulující a oddálit nástup spánku.
Nenechávejte dítě v posteli s lahvičkou, může si tak zvyknout na to, že k usínání potřebuje jídlo, a zvyšuje se riziko vzniku zubního kazu.
Nenechávejte v pokoji, kde vaše dítě spí, zapnutou obrazovku.
Noční můry
Sen je královská cesta do nevědomí, říkával už Sigmund Freud. Sny pravděpodobně slouží k integraci prožitků z daného dne a jejich uložení do dlouhodobé paměti. Čím více prožitků za den zvládneme, tím intenzivnější pak můžeme mít sny.
Freud věřil, že ve snech je prostor pro to, aby neuspokojené pudové potřeby z bdělého života našly náhradní uspokojení, tedy aby to, co si v bdělém životě zakazujeme, aby se mohlo stát. Tuto funkci snů viděl jako podstatnou, protože zabraňuje neuróze a naznačuje, co máme v bdělém životě udělat, abychom uspokojili svůj pud.
Moderní způsoby práce se sny jsou o něco sofistikovanější, nicméně i ty hovoří o tom, že ve snech se potlačované emoce a myšlenky dostávají ven v necenzurované, avšak šifrované formě, která věrně odráží naši skutečnou realitu, tedy i to, co se snažíme s využitím egoobranných mechanismů nevidět (viz 96. díl). Lze také předpokládat, že děti žijící v rodině s toxickým rodinným vzorcem zakázaných emocí, budou mít intenzivnější sny, protože je rodiče naučili část emocí v bdělém životě potlačit (viz 96. díl).
Sny také svou šifrovanou formou ukazují na něco, co je podstatného, a to ne nutně jen pro nás. Pokud se tedy například v rodině nebo jinde kolem nás – v práci, sousedství, nebo třeba škole/školce děje něco špatného a toxického, ukáže se nám (nebo dítěti) to třeba ve formě nočních můr. Pokud se něčeho bojíme a snažíme se v bdělém životě strach potlačit, vytěsnit nebo prostě jen nevnímat, ukáže se to opět ve snech.
Noční můry ale mohou být i dopadem traumatu (viz v příštím díle podcastu). Mohou se tak objevit po nehodě na kole, nebo třeba dopravní nehodě v autě nebo po nějakém jiném traumatizujícím zážitku, kterým může pro dítě být třeba i to, že se ztratilo v obchodě, nebo že maminka nebo tatínek museli odjet na služební cestu, a nebyli doma, když je dítě potřebovalo.
Co jsou to noční děsy
Noční děsy (angl. Sleep terrors nebo Night terrors) se liší od nočních můr. Noční můra je zlý sen. Člověk, který má noční můru, se z ní probudí a může si pamatovat podrobnosti. Člověk, který má noční děs, zůstává spát. Děti si ráno obvykle na své noční děsy vůbec nevzpomínají. Dospělí si mohou vybavit část snu, který měli během nočního děsu.
Lidé, kteří trpí nočními můrami, se během těchto epizod úplně neprobudí. Jejich vzhled může naznačovat, že jsou vzhůru, ale ve skutečnosti zůstávají částečně ve spánku.
Noční děsy se obvykle vyskytují v první části spánku a zřídka během zdřímnutí odpoledne. Noční děsy mohou vést k náměsíčnosti.
Noční děsy jsou častou poruchou spánku u dětí předškolního věku, při které se dítě rychle probudí ze spánku v děsivém stavu. Ve většině případů si dítě na tuto událost vůbec nevzpomíná. Prevalence u dětí ve věku 1 až 12 let se pohybuje od 1 do 6,5 % populace. Úplně nejvyšší výskyt je ve věku 5 až 7 let. Přesná příčina je neznámá. Jako potenciální příčiny nočních děsů byly identifikovány vývojové, environmentální, organické, psychologické a genetické faktory. Většina dětí z této poruchy vyroste v pozdním dospívání. Ve většině případů neexistuje žádná specifická léčba kromě uklidnění a vzdělávání rodičů. Pokud je to možné, měly by se však léčit základní onemocnění a měly by se vyvarovat spouštěcích faktorů.
Noční děsy mohou způsobit silné úzkosti, následované stavem paniky a pocitem bezmocnosti. Většina epizod trvá 45–90 minut a nejčastěji se vyskytují v NREM fázích spánku. Noční děsy se nejčastěji vyskytují ve věku od 4 let do puberty.
Člověk během nočního děsu může:
- Začít křičet, řvát nebo plakat.
- Sedět v posteli a vypadat vyděšeně.
- Zírat s otevřenýma očima.
- Potit se, těžce dýchat, mít zrychlený puls, zarudlou tvář a rozšířené zorničky.
- Kopat a mlátit kolem sebe.
- Být těžko probuditelný a po probuzení být zmatený.
- Není možné jej uklidnit ani utěšit.
- Ráno si na událost vůbec nevzpomínat nebo si ji pamatovat jen velmi málo.
- Případně vstát z postele a běhat po domě nebo se chovat agresivně, pokud je držen nebo je mu bráněno v pohybu.
Co může přispívat k nočním děsům
Noční děsy jsou neustále předmětem výzkumu. Není doposud zcela jasné, co a jakým mechanismem je způsobuje. Nicméně, víme, že noční děsy se vyskytují častěji, pokud mají členové rodiny v anamnéze noční děsy nebo náměsíčnost, takže roli hraje určitě i genetika. Zároveň jsou vypozorovány faktory, které mohou k výskytu nočních děsů přispívat.
Je to například:
- Vážný nedostatek spánku a extrémní únava
- Stres
- Změny spánkového režimu, cestování nebo přerušení spánku
- Horečka
Noční děsy však mohou být vyvolány i některými stavy, které narušují spánek, jako například:
- Poruchy dýchání během spánku — skupina poruch, které zahrnují dýchací vzorce, které nejsou během spánku typické. Nejběžnějším typem poruchy dýchání během spánku je obstrukční spánková apnoe
- Syndrom neklidných nohou (další porucha spánku)
- Mohou je způsobovat některé léky
- Jsou častější u lidí, kteří trpí poruchami nálad jako je deprese a úzkost
- Jsou častější po konzumaci alkoholu
Kdy řešit noční děsy
S nočními děsy se mohou pojit některé komplikace, ať už pro celkové zdraví, nebo pro sociální život člověka, který jimi trpí. Patří sem:
- Přílišná ospalost během dne, která může vést k problémům ve škole, v práci nebo při každodenních činnostech a zcela jistě zhoršuje i somatické zdraví.
- Celkově narušený spánek
- Ztrapnění kvůli spánkovým děsům nebo problémy ve vztazích
- Zranění osoby trpící spánkovými děsy nebo, v ojedinělých případech, osoby v její blízkosti (třeba při sleepoverech)
A kdy má smysl řešit noční děsy s lékařem?
- Pokud se vyskytují častěji
- Pokud pravidelně narušují spánek osoby trpící nočními můrami nebo jiných členů rodiny (ať už sourozenců, nebo rodičů).
- Pokud vedou k obavám o bezpečnost nebo ke zranění
- Pokud vedou k denním příznakům extrémní ospalosti nebo problémům s každodenními činnostmi
- Pokud pokračují i po dospívání nebo se objevují až v dospělosti
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Seznam akreditovaných center spánkové medicíny v ČR
Poslechněte si náš podcast
Již brzy na našem YouTube kanálu.
Pro další informace
PARUTHI, Shalini; BROOKS, Lee J.; D’AMBROSIO, Carolyn; HALL, Wendy A.; KOTAGAL, Suresh et al. Recommended Amount of Sleep for Pediatric Populations: A Consensus Statement of the American Academy of Sleep Medicine. Online. Journal of Clinical Sleep Medicine. 2016, vol. 12, no. 06, s. 785-786. ISSN 1550-9389. Dostupné z: https://doi.org/10.5664/jcsm.5866. [cit. 2025-09-14].
VISSER, Simone S.M.; VAN DIEMEN, Willemijn J.M.; KERVEZEE, Laura; VAN DEN HOOGEN, Agnes; VERSCHUREN, Olaf et al. The relationship between preterm birth and sleep in children at school age: A systematic review. Online. Sleep Medicine Reviews. 2021, vol. 57, s. 101447. ISSN 1087-0792. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.smrv.2021.101447. [cit. 2025-09-14].
KELLEY, Paul; LOCKLEY, Steven W.; KELLEY, Jonathan a EVANS, Mariah D. R. Is 8:30 a.m. Still Too Early to Start School? A 10:00 a.m. School Start Time Improves Health and Performance of Students Aged 13–16. Online. Frontiers in Human Neuroscience. 2017, roč. 11. ISSN 1662-5161. Dostupné z: https://doi.org/10.3389/fnhum.2017.00588. [cit. 2025-09-14].
LEUNG, Alexander K.C.; LEUNG, Amy A.M.; WONG, Alex H.C. a HON, Kam Lun. Sleep Terrors: An Updated Review. Online. Current Pediatric Reviews. 2020, vol. 16, no. 3, s. 176-182. ISSN 1573-3963. Dostupné z: https://doi.org/10.2174/1573396315666191014152136. [cit. 2025-09-14].