77: Psychika žen po porodu

Když si domů přinesete z porodnice své mnohdy vytoužené miminko „má to být“ ta vůbec nejkrásnější část vašeho života. Realita je však taková, že v období po porodu je vůbec nejvyšší pravděpodobnost vzniku psychických onemocnění, a to u žen i u mužů. Nikdy jindy v životě není vaše psychika tak v ohrožení jako právě po porodu. Až 80 % žen v prvních týdnech po porodu čeká tzv. poporodní blues, období úzkostí a depresivních nálad, které do dvou týdnů samo přejde. Nejméně 20 procent žen se však utká s PPD – poporodním psychiatrickým onemocněním. O jaká onemocnění se jedná? Které ženy mají větší pravděpodobnost vzniku PPD? Co můžeme dělat, abychom PPD předešli, a co s tím, když PPD přijde? O tom všem je další díl našeho podcastu.

Období extrémního stresu

V 60. letech minulého století, na vrcholu Studené války, se rozhodlo Americké námořnictvo, že potřebuje zjistit, jak ovlivňuje stres budoucí zdraví vojáků. Grantu se poctivě zhostili dva psychiatři z University of Washington School of Medicine – Richard Rahe a Thomas Holmes. Během několika let výzkumu, a to i např. pacientů s tuberkulózou, nakonec přišli se slavnou stresovou škálou výlučně civilních událostí. Ta obsahuje výčet celkem 43 různých typů bodově ohodnocených životních událostí které, když zažijete během 12 po sobě jdoucích měsíců, tak s 50 % (u 150+ bodů), respektive 80 % (u 300+ bodů) pravděpodobností povedou k tomu, že v následujících dvou letech budete somaticky či psychicky nemocní. V období těhotenství a po porodu přitom oba partneři spolehlivě nasbírají přes 300 bodů. I proto je období po porodu obdobím, kdy u obou pohlaví vůbec nejčastěji v životě propuká psychické onemocnění.

Samotný fakt, že do rodiny přibyde další člen, označili Holmes a Rahe na své stresové škále jako stresor za 39 bodů. Co po porodu obvykle následuje, jsou potíže v sexu (39 bodů), zásadnější změny v zaměstnání (39 bodů), zásadnější změny ve finanční situaci (38 bodů), o něco méně než těhotenství (40 bodů) a o něco méně než zásadnější změny ve zdravotním stavu anebo chování člena rodiny (44 bodů), což už máme dohromady 195 bodů pro ženu a 199 bodů pro muže (156 bodů, pokud narození dítěte nijak zásadně neovlivnilo jeho práci).

Počítejme ale dál. Za poslední rok byly aspoň jedny svátky za 12 bodů, proběhla zcela jistě zásadnější změna v trávení rodinných setkání za 15 bodů, zásadnější změna ve spánkových zvyklostech za 16 bodů, zásadnější změna sociálních aktivit za 18 bodů, zásadnější změna v obvyklém způsobu a době rekreace za 19 bodů, obvykle i přehodnocení osobních zvyklostí za 24 bodů, zásadnější změna životních podmínek (stěhování, rekonstrukce apod.) za 25 bodů a konec partnera v zaměstnání za 26 bodů. To máme +129 bodů pro ženu a +155 bodů pro muže. U obou jsme tedy přes 300 bodů.

Přitom u obou často můžeme přičíst i další prožité stresující události jako je dovolená (13 bodů), zásadní změna stravování (15 bodů) nebo změna počtu rodinných setkání (15 bodů). Do toho jsou i páry, kde došlo na změnu bydliště za dalších 20 bodů a kde se zásadně změnil počet hádek za 35 bodů. A pokud si do období kolem těhotenství nebo porodu přidáte i svatbu, je to pro každého z partnerů za dalších 50 bodů.

Kompletní výčet všech životních událostí, včetně jejich bodového ohodnocení najdete zde (EN) nebo na konci našeho článku o resilienci (22. díl), případně naši patroni si mohou na Patreonu zdarma stáhnout Excelovskou tabulku v češtině, kde si mohou snadno vyhodnotit, jak na tom jsou.

Nejméně šťastné období v životě

Stres a nevyspání jsou patrně dva hlavní faktory, které stojí za tím, že po narození dítěte klesá oběma rodičům subjektivní hladina prožívaného štěstí. K tomuto závěru dospělo množství vědeckých studií prováděných na různých vzorcích obyvatel. Většina z nich ukazuje na dočasný pokles prožívaného štěstí na první dva roky, což obvykle koresponduje s dobou, kdy se podaří vrátit se k možnosti spát 8 hodin v kuse a kdy se ve světě ženy už dávno vrátily zpět ke svému každodennímu zaměstnání. Rozdílu v prožívaném štěstí mezi bezdětnými a rodiči se ve výzkumech štěstí obvykle říká „parenthood gap“, tedy rodičovská mezera.

Naposledy něco podobného zjistil tým vědců z Chile a publikoval to v červenci 2021 v časopise International Journal of Environmental Research and Public Health. Vědci zkoumali celkem 2532 lidí.Propad v kvalitě života (well-being) byl větší u rodičů, kteří měli děti brzo a měli nižší socioekonomický status. Celkově byly zaznamenány horší dopady na štěstí u matek než u otců.

Jedním z nejdlouhodobějších projektů v oblasti výzkumu štěstí rodičů byla longtiduální studie v rámci Německé Socio-Economic Panel Study, která probíhala v letech 1984 až 2010 v Západním respektive letech 1991 až 2010 i Východním Německu, a to celkem na 11 000 domácnostech. Profesorka demografie a sociologie na University of Pennsylvania Rachel Margolis a profesor Mikko Myrskylä z Max Planck Institut für demografische Forschung v datech z ní zjistili, že pokles životní spokojenosti po narození prvního dítěte je tak zásadní, že některé páry odradí od pořízení si dalšího dítěte. To se týkalo zejména starších a vzdělanějších párů. Studie také ukázala, že životní spokojenost partnerů je 3 až 5 let před narozením prvního dítěte vysoká (v průměru 7,4/10) a rok před narozením prvního dítěte a v roce, kdy se první dítě narodí ještě stoupá. Pak ale poklesne zpět. U někoho více u někoho méně. Právě pokles životní spokojenosti po narození prvního dítěte se ukazuje být prediktorem toho, zda pár bude mít ještě další dítě.

Zajímavá zjištění přinesla také práce týmu profesorky liberálních věd z University of Texas, Austin, Jennifer Glass. Ta zkoumala dopady legislativních úprav ve 22 zemích OECD, které měly za úkol zlepšit štěstí rodičů. Pro srovnání jednotlivých zemí zavedla ukazatel CPI (Comprehensive Policy Index), který zohledňuje kolik týdnů je v dané zemi placené dovolené, jak funguje placená nemocenská, placená mateřská dovolená a jaká existuje flexibilita v pracovních úvazcích. V zemích, kde je nízké CPI jako je třeba USA (0,15) či Austrálie (0,67) jsou rodiče celkově v životě o něco méně šťastní než bezdětní. V zemích, kde je CPI vysoké jako třeba Švédsko (2,67), Finsko (2,05), Dánsko (2,02), ale i ČR (1,92), jsou rodiče dětí celkově v životě o něco málo šťastnější než bezdětní. Výzkum však také ukázal, že o dva řády větší roli v celkovém štěstí lidí hraje právě ono CPI, a ne to, zda mají, nebo nemají děti.

Jak vznikají PPD

V dubnu 2018 publikoval rozsáhlý tým vědců pod vedením prof. psychiatrie Samanthy Meltzer-Brody z University of North Carolina at Chapel Hill souhrnný článek o poporodních psychiatrických onemocněních v časopise Nature Reviews Disease Primers. V něm vědci z 8 předních světových univerzit konstatují, že původ všech psychiatrických poruch, včetně PPD, je komplexní interakcí psychologických, sociálních a biologických faktorů, včetně vlivu genetických faktorů a vlivu prostředí. Například u poporodní deprese se má za to, že hrají větší roli psychosociální faktory. U poporodní psychózy zase ty biologické.

„Těhotenství a první rok po porodu (které lze souhrnně označit jako perinatální období), je pravděpodobně jedním z nejtransformativnějších období v životě ženy. Jedná se o komplexní a zranitelné období, které přináší pro ženu řadu výzev. Zejména se jedná o zvýšené riziko vzniku nebo zhoršení psychiatrického onemocnění, včetně poruch nálady, úzkostných poruch a psychóz. Toto období trvá první tři měsíce po porodu,“ píší autoři článku v úvodu.

Na vzniku poporodních psychických onemocnění se podílí celkem pět zásadních faktorů:

Změny spánku, konkrétně spánková deprivace, ale také narušení cirkadiánního rytmu, které je do značné míry způsobené tím, že novorozenec sám žádný cirkadiánní rytmus nemá a jeho spánek je v prvních měsících života a priori řízen hladem/sytostí (viz též náš webinář o spánku).

Psychosociální faktory, kde hraje roli velké množství faktorů, včetně:

Historie traumatu (viz 14. díl)
Historie psychiatrických onemocnění
Historie domácího násilí a zneužívání (viz 50. a 52. díl)
Narušené vazba mezi matkou a dítětem (viz 12. díl)
Současné stresory v životě (viz výše)
Nedostatek sociální podpory
Nedostatek mechanismů zvládání, tj. resilience (viz 22. díl)

Neuroimunologické faktory

Konkrétně zvýšená úroveň IL-6 – signální molekuly imunitního systému regulující imunitní reakce, krvetvorbu, diferenciaci B-lymfocytů a aktivaci T-lymfocytů v akutních fázích imunitní reakce. Zvýšenou hladinou i mimo poporodní období typicky tím trpí lidé s tzv. naučenou bezmocí (viz 42. díl)
Snížená hladina Omega-3 mastných kyselin, což má vážné dopady na imunitu, tvorbu a obnovu neuronů i na psychiku (viz 8. díl). Vysoké množství DHA je nezbytné pro syntézu strukturálních lipidů centrální nervové soustavy, svalů a dalších orgánů během postnatálního vývoje plodu. Dítě je dostává v mateřském mléce, nebo v UM. Obsah Omega-3 v mateřském mléce odpovídá obsahu Omega-3 ve stravě matky. Omega-3 patrně mají také pozitivní efekty na vizuální, kognitivní a emocionální vývoj dítěte. Proto by kojící ženy měly suplementovat aspoň 200 mg DHA denně. Kojenec potřebuje přijmout 100 mg DHA denně
Autoimunitní reakce
Zvýšená hladina ACTH a kortizolu

Hormonální změny

Po porodu se sníží hladina progesteronu, estrogenu a allopregnanolonu, což je derivát progesteronu, který se váže na GABA receptory a patrně může za premenstruační dysforickou poruchu nebo afektivní labilitu v pubertě (viz 68. díl)
Hormony štítné žlázy
Snížená hladina leptinu, který je mimo jiné za pocity hladu, protože signalizuje sytost. Jeho hladina klesá s nevyspáním, což je jeden z důvodů, proč lidi, kteří spí kratší dobu mají vyšší BMI – viz náš webinář o spánku.
Zvýšená hladina oxytocinu

Genetické a epigenetické faktory

Vliv na vznik poporodních psychiatrických onemocnění mají i obezita nebo věk rodičky. Obézní těhotné ženy mají o 43 % vyšší pravděpodobnosti vzniku těhotenské deprese a o 30 % vyšší pravděpodobnost vzniku poporodní deprese než ženy s normálním BMI. U porodu v dospívání (ve věku 15 až 19 let), což se v rozvinutých zemích týká se 2,1 až 3,4 % porodů, se zase ukazují dlouhodobé negativní dopady na psychické zdraví. Negativní dopady na psychiku má i výskyt preeklampsie, a to patrně proto, že hormonální změny vyvolané nesprávnou funkcí placenty vedou k autoimunitní reakci poškozující tzv. blood-brain barrier matky, která chrání centrální nervovou soustavu před poškozením toxiny ale i imunitními buňkami v krvi, což vyústí v dlouhodobé negativní dopady na kognitivní funkce a psychické zdraví matky. Dopady nízkého věku rodičky a preeklampsie na psychiku žen po porodu jsou však stále předmětem výzkumu.

Které faktory hrají často roli v ČR:

Důsledky poporodního traumatu, které je tu velmi časté – viz 75. díl, kvůli nedostatkům ve zdravotnictví
Důsledky problémů s kojením, za které jsou tu ženy na sociálních sítích i mimo ně často odsuzovány jinými ženami (viz např. profil materstvibezpretvarky)
Důsledky císařského řezu, za který jsou tu ženy často odsuzovány. Kompletním dopadům císařského řezu na matku a dítě se budeme věnovat v příštím díle.
Nemocné nebo postižené miminko – epilepsie, viditelné postižení atd. Tady je nezbytně nutné vyhledat odbornou podporu, kterou nabízejí neziskové organizace – např. u Rané péče Diakonie, Společnosti pro ranou péči, EDA cz a dalších – viz Asociace rané péče České republiky

Poporodní deprese

Každá pátá matka po porodu trpí v prvních třech měsících po porodu poporodní depresí, to se týká středně bohatých a chudých zemí. V bohatých zemích, mezi které se ČR neřadí, je prevalence „jen“ 13 %.

Poporodní deprese je velmi vážné psychické onemocnění, které zásadním způsobem negativně zasáhne vztah matky a dítěte i schopnost matky starat se o dítě. Stává se, že se matka v důsledku poporodní deprese k dítěti nehlásí, chce ho vrátit, protože už ho nechce, tvrdí, že není její apod. Fatální chybou partnera by bylo brát tato slova jako vážně míněná, a ne jako projev psychického onemocnění.

Žena trpící poporodní depresí může mít problémy s příjmem potravy, hygienou i s dalšími formami péče o sebe, což zvyšuje riziko propuknutí dalších onemocnění. Vzniká i nevelké riziko toho, že zabije miminko. Delší či vážnější psychické onemocnění matky také naruší vztahovou vazbu miminka (viz 12. díl). Sebevražda matky kvůli poporodním poruchám nálady je hlavní příčinou mortality matek. Jedna studie říká, že její výskyt je nejčastější 9 až 12 měsíců od porodu.

Mezi dva největší rizikové faktory pro vznik poporodních psychických onemocnění patří výskyt deprese (cca. 11 % žen) a/nebo úzkostí (cca. 15 % žen) už v těhotenství (viz 73. díl). Riziko dále zvyšuje neadekvátní sociální podpora a historie ACEs (viz 14. díl). Riziko je vyšší v populaci s nižším socioekonomickým statusem a v chudších zemích, a to kvůli chudobě a zhoršenému přístupu ke zdravotní péči. Podle WHO patří mezi rizikové faktory chudoba, migrace, extrémní stres, expozice násilí (domácí – viz 50. a 52. díl, sexuální a genderové), krizové a konfliktní situace, přírodní katastrofy a nízká sociální podpora. U žen s historií libovolné poruchy příjmu potravy je výskyt poporodní deprese 35 % (viz 37. díl).

Primární léčbou je psychoterapie v kombinaci s psychiatrickou péčí a event. farmakoterapií.

Poporodní úzkosti

Dalším častým novodobým fenoménem, který doposud není standardizovanou psychiatrickou diagnózou, jsou poporodní úzkosti. Podle prvních výzkumů jimi trpí 11 až 21 % všech žen.

Projevují se extrémními obavami, které nelze kontrolovat (při spojení s generalizovanou úzkostnou poruchou) – typicky o miminko, o to, zda žena nepřijde o mateřské mléko, zda žena dítě neupustí při přenášení, zda není miminko náhodou nemocné apod., nutkavými myšlenkami (typicky právě na témata vlastních schopností péče o miminko, vlastního zdraví a zdraví miminka), které se objevují i v situacích, kdy je vše v pořádku, impulsy nebo opakujícím se chováním, které má přinášet úlevu od nutkavých myšlenek – při spojení s OCD – např. když má dítě tohle červené body, nic se mu nestane.

Poporodní úzkosti se bohužel často vykytují spolu s poporodní depresí (viz výše), poporodním PTSD (viz 75. díl), poruchou příjmu potravy (viz 37. díl) a zhoršením projevů poruchy osobnosti (viz 44. díl).

Je pravděpodobné, že část útočného chování některých maminek na sociálních sítích vůči ostatním maminkám, se právě motivována jejich vlastní poporodní úzkostí a zhoršením projevů poruchy osobnosti. Jakýkoliv náznak ze sociálních sítí, že to, jak já to dělám, není správně, totiž může dané ženě působit velmi silné nepříjemné a úzkostné pocity.

Při projevech poporodních úzkostí je velmi žádoucí vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta, případně i podpůrnou skupinu pro matky s psychickými potížemi (u nás organizuje tyto skupiny Úsměv mámy) a omezit využívání sociálních sítí, které v takovém případě budou ženě na základě svých algoritmů s mnohem vyšší pravděpodobností nabízet informace, které budou její úzkosti zhoršovat.

Dysforický reflex vypuzování mléka (D-MER)

Dysforický reflex vypuzování mléka je běžný, ale ne příliš prozkoumaný stav kojících matek, který je často zaměňován s jinými poporodními stavy. Existuje pouze jedna studie z roku 2019, která řeší výskyt D-MER, a ta říká, že jím trpí 9,1 % kojících žen(!) Ty pak kojí méně a dítě dříve odstaví od prsu.

D-MER se projevuje tak, že při kojení žena pociťuje intenzivní pocity dysforie – úzkostné a depresivní pocity. Příčina těchto pocitů není zatím úplně jasná. Článek egyptských vědců z Americké univerzity v Káhiře, který vyšel v říjnu 2021 v časopise Frontiers of Global Womens Health říká, že za ním stojí narušená aktivita neurotransmiterů (konkrétně dopaminu) a hormonů, konkrétně oxytocinu, který je právě potřeba pro uvolnění mléka do mlékovodů, a prolaktinu, který je nezbytný pro tvorbu mléka. Zatím ale chybí hlubší výzkum. Jediný možný léčebný postup je v současné době (v budoucnu se to třeba změní) ukončení kojení a přechod na umělé mléko. Některé ženy nechtějí přestat kojit kvůli miminku. Zatím však chybí výzkum, který by se zabýval dopady D-MER na složení mateřského mléka (zejména obsah stresových hormonů a event. změny ve stravování ženy trpící D-MER), a tím i potenciálních dopadů na kojence.

Díky tomu, že D-MER zatím zejména v Česku není příliš známý, tak se ale stává, že žena trpí týdny a mnohdy i dlouhé měsíce, než dítě odstaví od prsu, díky čemuž okamžitě přestanou její psychické problémy. Problém je, že D-MER se překrývá s poporodní depresí, byť biochemie za ním je zcela odlišná, takže ne vždy se ho podaří dostatečně rychle odhalit.

Bohužel, zejména v Česku (a bude o tom řeč i v 84. díle) jsou problémy s kojením používány jako zdroj psychického teroru žen, a to jak někdy už v porodnicích ze strany zdravotnického personálu (viz 75. díl), tak zejména na sociálních sítích. Kromě D-MER se tak novopečené maminky musí poprat ještě s odsuzováním od ostatních lidí, včetně mnohdy vlastních rodinných příslušníků. To vše v situaci, kdy víme, že když žena kvůli D-MER přestane kojit, má zvýšené riziko vzniku poporodní deprese…

„Poporodní psychóza“

„Poporodní psychóza“ je souhrnné označení za poruchy psychotického spektra, které propukají u žen po porodu. Není to tedy žádná diagnóza, nýbrž zastřešující termín pro vážné psychiatrické obtíže jako jsou mánie, smíšené epizody, psychotická deprese (deprese doprovázená halucinacemi nebo bludy) nebo jinak nespecifikovaná psychóza.

Psychotická onemocnění propuknou v prvních měsících po porodu u 0,1 % žen. U některých žen je však riziko propuknutí o několik řádů vyšší než u jiných. Klíčovou roli zde hrají genetické a epigenetické faktory (viz post z minulého čtvrtka) a existence psychotického onemocnění nebo predispozic k němu.

Porod dítěte je totiž silný rizikový faktor pro propuknutí bipolární poruchy (trpí jí 2,8 % populace v USA). Pokud se první deprese (dle klinických kritérií) vyskytne až po porodu, je vyšší riziko, že se za ní skrývá bipolární porucha, než když se vyskytne v libovolném jiném období života. Ženy s bipolární poruchou mají vyšší riziko poporodních epizod, včetně depresí, úzkostí, mánií a psychóz, zároveň mají nejvyšší riziko propuknutí poporodní psychózy, a to konkrétně 37 %. U jednotlivých typů BPD jsou však velké rozdíly v rizikovosti. Riziko také roste, pokud žena nebere během těhotenství léky na BPD.

Zvýšené riziko je výskytu psychotické epizody je i u žen s dalšími psychotickými poruchami, např. u schizofrenie to je 16 % v prvním roce od porodu.

Psychotické obtíže u žen jsou v období po porodu vůbec nejčastější, častější než v kterémkoliv jiném období jejich života. I když u žen s „poporodní psychózou“ existuje velká obava ze sebevražedného chování, počet dokončených sebevražd je u nich nižší než u stejně starých bezdětných žen.

V případně propuknutí psychotické poruchy je obvykle nezbytná hospitalizace v psychiatrické nemocnici a vedle farmakoterapie je vysoce doporučeníhodná dlouhodobá psychoterapie.

Jak předcházet PPD

Psychiatrická poporodní onemocnění se týkají desítek procent rodiček. Je proto na místě otázka, jestli neexistuje nějaký způsob, jak se pokusit předejít jejich propuknutí. Odpověď zní ano. Můžeme ji najít vlastně už ve faktorech, které propuknutí tato onemocnění způsobují (viz post z minulého čtvrtku). Většině psychosociálních faktorů lze totiž předejít. Jak?

Vyřešit si svá předchozí traumata na psychoterapii ještě před otěhotněním
Léčit se se svým psychiatrickým onemocněním a případně brát – ve spolupráci s psychiatrem – léky na své onemocnění, které jsou co nejvíce šetrné k plodu (pokud takové léky jsou)
Připravit se na těhotenství po stránce výživy i dostatku pohybu (viz 60. díl)
Budovat si vztah s dítětem ještě během těhotenství (viz 60. díl)
Eliminovat veškeré stresory, které eliminovat jde. Neplánovat si do roku před těhotenstvím např. svatbu nebo stěhování
Zajistit si dostatek sociální podpory po porodu
Posilovat svoji resilienci ještě před těhotenstvím (viz 22. díl)

To ale není vše. Dr. Cindy-Lee Dennis (teď už Bloomberg) z Women’s College Research Institute na University of Toronto a Therese Dowswell z University of Manchester zkoumaly efektivitu jednotlivých intervencí pro prevenci poporodní deprese po porodu. Prošly 28 studií zahrnujících 17 000 žen a zjistily, že existují následující efektivní preventivní nástroje:

Individuální návštěvy zdravotních sester či porodních asistentek u rodičky po porodu. V zahraničí běžně hradí zdravotní pojišťovna, u nás např. v porodnici ve Frýdku-Místku, nebo placená služba.
Telefonická podpora od jiných žen, které si prošly poporodním obdobím (v ČR Úsměv mámy).
Psychoterapie – zde bylo nejvíce studií potvrzujících její efektivitu.

Klíčové je identifikovat matky v ohrožení. O to se snaží teď NÚDZ ve 20 nemocnicích po ČR v rámci projektu Perinatal.cz. Bohužel, v kontextu 75. dílu, je potřeba podotknout, že dotazníkové šetření na tabletech je časově pro rodičku poměrně náročné a probíhá příliš brzy po porodu, přičemž velkou část poporodních traumat způsobí zdravotníci na šestinedělí.

Co dělat při PPD

Jak zmiňuje článek z Nature Reviews Disease Primers, tak ve světě existují v mnoha zemích vědecky ověřené programy pro pomoc ženám s poporodním psychiatrickým onemocněním (primárně poruchami nálad).

V Pákistánu funguje program Thinking Healthy, kdy ženy trpící PPD navštěvují přímo doma ženské KBT terapeutky. V Chile trénují porodní asistentky a zdravotní sestry, které nabízí osmitýdenní psychoedukační skupinové programy, kde se řeší symptomy PPD, strategie řešení problémů, základní behaviorální intervence jako např. dělat si čas na sebe apod. V Zimbabwe nedávno proti poporodní depresi testovali 6ti týdenní peer skupinovou terapii zaměřenou na řešení, kdy jeden z členů rodiny byl pověřen pomáháním matce při řešení problémů. V sousedním Německu také můžeme pozorovat běžnou praxi, kdy porodní asistentky, které ženy připravovaly na porod a vedly jejich porod chodí ještě první rok po porodu za ženami přímo domů na pravidelné návštěvy pomáhat jim s péčí o dítě a řešit jejich dotazy apod.

Všechny tyto intervence staví na přímé podpoře v oblasti praktických mechanismů zvládání doplněných o dovednosti v oblasti sebepéče a zajištění sociální podpory pro novopečené maminky.

V Česku, na rozdíl od Pakistánu, Chile nebo Zimbabwe, zatím systematická péče o psychiku rodiček bohužel chybí. Nicméně, k dispozici máme aspoň projekt NÚDZ Perinatal.cz s instruktážními články a tipy na sebepéči a velice důležitou neziskovou organizaci Úsměv mámy, která nabízí cílenou pomoc, včetně peer podpory známé ze Zimbabwe.

Kromě toho existují určité náznaky ověřených nástrojů z Německa nebo Chile. Porodnice Frýdek-Místek má k dispozici porodní asistentky, co chodí i po porodu na několik málo návštěv k ženám přímo domů. Zároveň, některé porodní asistentky a zdravotní sestry tyto služby praktické pomoci s kojením a péčí o miminko přímo u matky doma nabízejí soukromě (tj. nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění).

Kde hledat pomoc

Populárně naučný článek o D-MER (CZ)

Perinatal.cz (projekt NÚDZ)

Úsměv mámy (nezisková organizace pomáhající ženám po porodu)

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Pomoc rodičům miminek s postižením

Asociace rané péče České republiky

Raná péče Diakonie

Společnost pro ranou péči

EDA cz

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

WHO, Maternal Mental Health

Cleveland Clinic, Pospartum Anxiety

HOLMES, Thomas H. a Richard H. RAHE. The social readjustment rating scale. Journal of Psychosomatic Research [online]. 1967, 11(2), 213-218 [cit. 2023-09-15]. ISSN 00223999. Dostupné z: doi:10.1016/0022-3999(67)90010-4

NOVOA, Consuelo, Claudio BUSTOS, Vasily BÜHRING, Karen OLIVA, Darío PÁEZ, Pablo VERGARA-BARRA a Félix COVA. Subjective Well-Being and Parenthood in Chile. International Journal of Environmental Research and Public Health [online]. 2021, 18(14) [cit. 2023-09-15]. ISSN 1660-4601. Dostupné z: doi:10.3390/ijerph18147408

MARGOLIS, Rachel a Mikko MYRSKYLÄ. Parental Well-being Surrounding First Birth as a Determinant of Further Parity Progression. Demography [online]. 2015, 2015-08-04, 52(4), 1147-1166 [cit. 2023-09-15]. ISSN 0070-3370. Dostupné z: doi:10.1007/s13524-015-0413-2

GLASS, Jennifer, Robin W. SIMON a Matthew A. ANDERSSON. Parenthood and Happiness: Effects of Work-Family Reconciliation Policies in 22 OECD Countries. American Journal of Sociology [online]. 2016, 122(3), 886-929 [cit. 2023-09-15]. ISSN 0002-9602. Dostupné z: doi:10.1086/688892

MELTZER-BRODY, Samantha, Louise M. HOWARD, Veerle BERGINK, Simone VIGOD, Ian JONES, Trine MUNK-OLSEN, Simone HONIKMAN a Jeannette MILGROM. Postpartum psychiatric disorders. Nature Reviews Disease Primers [online]. 2018, 2018-06-07, 4(1) [cit. 2023-09-15]. ISSN 2056-676X. Dostupné z: doi:10.1038/nrdp.2018.22

SMIT, E.N., M. KOOPMANN, E.R. BOERSMA a F.A.J. MUSKIET. Effect of supplementation of arachidonic acid (AA) or a combination of AA plus docosahexaenoic acid on breastmilk fatty acid composition. Prostaglandins, Leukotrienes and Essential Fatty Acids (PLEFA) [online]. 2000, 62(6), 335-340 [cit. 2023-09-15]. ISSN 09523278. Dostupné z: doi:10.1054/plef.2000.0163

KOLETZKO, Berthold, Christopher C.M. BOEY, Cristina CAMPOY, et al. Current Information and Asian Perspectives on Long-Chain Polyunsaturated Fatty Acids in Pregnancy, Lactation, and Infancy: Systematic Review and Practice Recommendations from an Early Nutrition Academy Workshop. Annals of Nutrition and Metabolism [online]. 2014, 2014-10-21, 65(1), 49-80 [cit. 2023-09-15]. ISSN 0250-6807. Dostupné z: doi:10.1159/000365767

MOLYNEAUX, Emma, Lucilla POSTON, Sarah ASHURST-WILLIAMS a Louise M. HOWARD. Obesity and Mental Disorders During Pregnancy and Postpartum. Obstetrics & Gynecology [online]. 2014, 123(4), 857-867 [cit. 2023-09-15]. ISSN 0029-7844. Dostupné z: doi:10.1097/AOG.0000000000000170

SRAJER, Amelia, Jo-Ann JOHNSON a Kamran YUSUF. Preeclampsia and postpartum mental health: mechanisms and clinical implications. The Journal of Maternal-Fetal & Neonatal Medicine [online]. 2022, 2022-12-12, 35(25), 8443-8449 [cit. 2023-09-15]. ISSN 1476-7058. Dostupné z: doi:10.1080/14767058.2021.1978067

XAVIER, Chloé, Anita BENOIT a Hilary K BROWN. Teenage pregnancy and mental health beyond the postpartum period: a systematic review. Journal of Epidemiology and Community Health [online]. 2018, 2018-05-10, 72(6), 451-457 [cit. 2023-09-15]. ISSN 0143-005X. Dostupné z: doi:10.1136/jech-2017-209923

DENNIS, Cindy-Lee a Therese DOWSWELL. Psychosocial and psychological interventions for preventing postpartum depression. Cochrane Database of Systematic Reviews [online]. [cit. 2023-09-15]. ISSN 14651858. Dostupné z: doi:10.1002/14651858.CD001134.pub3

PAWLUSKI, Jodi L., Joseph S. LONSTEIN a Alison S. FLEMING. The Neurobiology of Postpartum Anxiety and Depression. Trends in Neurosciences [online]. 2017, 40(2), 106-120 [cit. 2023-09-15]. ISSN 01662236. Dostupné z: doi:10.1016/j.tins.2016.11.009

DEIF, Reem, Emily Michelle BURCH, Jihan AZAR, Nouran YONIS, Macy ABOU GABAL, Nabila EL KRAMANI a Duaa DAKHLALLAH. Dysphoric Milk Ejection Reflex: The Psychoneurobiology of the Breastfeeding Experience. Frontiers in Global Women’s Health [online]. 2021, 2021-10-29, 2 [cit. 2023-09-15]. ISSN 2673-5059. Dostupné z: doi:10.3389/fgwh.2021.669826