Nepatři! Nebuď blízký! Nemiluj! Nevěř! to jsou vše zhoubné životní scénáře převzaté v dětství, které člověka uvrhnou do prokletí osamění. Lidskou přirozeností je přitom život nejen mezi lidmi, ale také s lidmi. Německý filozof Edmund Husserl říkával, že člověk je rozhovorem. U lidí trpícím tímto životním scénářem však k rozhovorům s lidmi mimo rodinu příliš nedochází, což narušuje i jejich vlastní sebepojetí. Jak se ale v dítěti zrodí strach z lidí, který si pak nese celý život? Jaká rozhodnutí stojí za tímto utrpení a jaká nová rozhodnutí je potřeba udělat na cestě z toho ven? O tom je další díl našeho podcastu.
Nepatři!
Zhoubné životní poselství, které jde proti základní deficitní potřebě člověka patřit k nějaké sociální skupině. Ta je daná naším evolučním přizpůsobením mozku. V Československu je to poměrně častý vzorec.
Bývá to často rodinné rozhodnutí. Rodina, která se izoluje od okolního světa – např. protože se bojí estébáků a nechce mít problémy s komunisty – se před okolím uzavírá a tráví čas hlavně spolu. Druhou cestou k tomuto poselství je, když si dítě připadá, že do rodiny nepatří. Často se to děje v rodinách s více dětmi. Děti, které si k tomuto rozhodnutí dojdou, se často uchylují ke knížkách, filmům nebo seriálům a počítačovým hrám s osamělým hrdinou. Romány Jacka Londona, Knight Rider, MacGyver, Odpadlík.
Zoufalé dítě nemůže projevit, jak moc mu na někom záleží. Vzpurné dítě dochází naopak k rozhodnutí, že mu na nikom nezáleží. Výsledkem je vzorec izolace od ostatních, který je navenek často interpretován tak, že se člověk prostě stydí, nebo je tzv. introvert. Sebedestruktivní vzorec, který se zde projevuje, je „Cítím, že mě nikdo nemá rád.“ To narušuje pocit vlastní hodnoty a stejně jako Nebuď (64. díl), to může člověka stahovat k narcistnímu ladění (viz 44. díl).
Cesta ven vede skrze nové rozhodnutí vzdát se používání hněvu k vytvoření odstupu ve svých vztazích a vytvářet prostor pro ostatní i sebe ke sblížení. Nápomocná v tom může být i loving-kindness meditation (viz https://jecasnazmenu.wordpress.com/meditace/), nebo zapojování se do rozhovorů s neznámými lidmi, kde není blízkost tak ohrožující. Rodič člověka musí přijmout, že náklonnost je silnější než nepřátelství. Tady může pomoct najít si nějaký fajn pracovní kolektiv, kolektivní sporty, kolektivní koníčky, nebo třeba skupinová terapie.
Nebuď blízký!/Nemiluj!
Jedná se o zhoubnéživotní poselství obvykle předávané rodiči, kteří nedávají svým dětem fyzickou blízkost, nebo odmítají své dítě, když něco potřebuje. Často je tam přítomno emoční (viz 26. díl) nebo fyzické zanedbávání (viz 32. díl). Jedná se i o častý důsledek alkoholismu v rodině (viz 36. díl).
Někdy je toto poselství však předáno nechtěně – třeba vážnou nehodou nebo smrtí, která vede k odtržení dítěte od rodiče nebo jiné důležité pečující osoby, třeba dědečka nebo babičky. Dítě se pak může samo rozhodnout, že: „Už nikdy nebudu mít rád žádnou ženu/muže, protože mi pak umřou,“ nebo „Už nikdy nebudu věřit žádnému muži/ženě,“ nebo „Až vyrostu, tak se nikdy nebudu ženit/vdávat,“ nebo „V životě se budu starat už jen o sebe.“
Zoufalé dítě se cítí opuštěné a pořád doufá v návrat ztracené vztahové osoby. Vzpurné dítě došlo k rozhodnutí, že dokonalou lásku najde někde tam venku. Výsledkem bohužel bývá chování, kdy dotyčný člověk stále hledá lásku, avšak na špatných místech. Vybírá si zkrátka partnery, kteří mu potvrdí zhoubné životní poselství, že blízké vztahy jsou vždy zraňující. Kvůli strachu z bolesti z opuštění nebo zranění ve vztahu je totiž průvodním jevem vzorec ostražitosti až podezřívavost ve vztazích a snaha vztahy opouštět, ať už fyzicky a/nebo emocionálně, ještě dřív, než ten druhý opustí mě. To samozřejmě málokdy končí dlouhodobým partnerským svazkem. Většinou to spíše vede k single životu s mnoha krátkými vztahovými epizodami, event. pro daného člověka „bezpečnějšími vztahy“ typu kamarádství s výhodami.
Nové rozhodnutí musí být, že dokážu přežít život s otevřeným srdcem. Důležité je projevovat lásku a naučit se být verbálně ale i fyzicky láskyplný. V tom opět pomůže loving-kindness meditation. To, co je uzdravující, je namísto toho snažit se být nezranitelný, tak dovolit lidem, aby mě milovali. Proto v tomto případě může být velmi uzdravující individuální, ale hlavně také skupinová terapie.
Nevěř!
Jedná se vlastně o obdobou Nebuď blízký! Gouldingovi tato dvě poselství spojovali dohromady, McNeel je ale odlišuje. U Nevěř! (viz úterní post) je totiž skryto odlišné podkladové rozhodnutí. Zoufalé dítě se cítí vyděšené a bezbranné, zatímco vzpurné dítě se rozhodne věřit jen samo sobě. Člověk s tímto poselstvím proto volí jako mechanismus přežití kontrolu okolního prostředí, ideálně všeho. Samozřejmě, včetně partnera, což nás opět dovádí k narcismu (viz 44. díl). Nikomu totiž nevěří, protože „lidem se věřit nedá“ a „spolehnout se člověk může jen sám na sebe“, zároveň ale často překračuje – nevědomky – hranice ostatních, tím, že je příliš kontroluje, říká jim, co a jak mají, nebo nemají dělat apod. To přirozeně ostatní odrazuje od vztahové blízkosti s daným člověkem, což opět končí osamělostí.
Cesta ven vede skrze nové rozhodnutí, že si můžu zvolit, že danému člověku budu věřit. Je potřeba začít vnímat ostatní lidi komplexně, s jejich silnými i slabými stránkami a přesvědčit svůj rodičovský egostav, že existují lidé a sliby, kterým je možné věřit. Důležité je tedy narušit onen obecný kvantifikátor, že nikomu a ničemu nejde věřit.
Odvaha ke vztahům
Hledání chybějícího pocitu bezpečí ve vztazích, to je spojujícím prvkem cesty, která veden ven z utrpení zhoubných životních scénářů Nepatři! Nebuď blízký!/Nemiluj! a Nevěř! Přirozeností člověka je budovat vztahy a fungovat ve vztazích. Tato zhoubná poselství předána rodiči (ať už cíleně a explicitně, nebo nevědomě a nechtěně – viz 62. díl) zabraňují plnému rozvoji původní přirozenosti dítěte, respektive člověka, a to rozvojem všudypřítomného strachu.
Mnoho lidí s tímto zhoubným životním poselstvím navíc projde řadou vztahů, ať už přátelských, pracovních nebo partnerských, ve kterých si toto přesvědčení potvrdí. Nevěry, zrady, domácí násilí (viz 52. díl), emoční zneužívání (viz 24. díl), emoční zanedbávání (viz 26. díl), ale také třeba sexuální zneužívání (viz 16. díl) – to vše bývají prožitky, se kterými se tito lidé mnohdy ve vztazích setkají, což jim ještě více potvrdí původní přesvědčení.
Aby se mohl daný člověk navrátit ke své přirozenosti a být i ve vztazích sám sebou, potřebuje k tomu podmínky, které mu napomohou zahojit rány minulosti i najít odvahu naplnit si deficitní potřebu bezpečí, sounáležitosti a lásky. Velmi efektivní cestou bývá v tomto terapeutický vztah, který ze své definice právě poskytuje ono bezpečí. Doporučeníhodná je zejména Rogersovská psychoterapie, která staví primárně na terapeutickém vztahu, který je bezpodmínečně pozitivně přijímající, a plný empatie ale také kongruence (autenticity) ze strany terapeuta.
Vhodným nástrojem, který pomáhá při nápravě tohoto zhoubného poselství je také sebesoucit, se kterým přišla americká psycholožka Kristin Neff (její stejnojmenná kniha Sebesoucit vyšla nyní i v češtině). Efektivní jsou také meditační techniky založené na soucitu jako loving-kindness meditation. Někdy bývá jednodušší začít „skupinovými vztahy“ – např. partou kolegů z práce, partou z nějakého sportu anebo partou sousedů, rodičů dětí z jedné školky apod. Velmi hojivá může být ale i skupinová psychoterapie.
Kde hledat pomoc
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
GOULDING, Robert a Mary GOULDING. Injunctions, Decisions, and Redecisions. Transactional Analysis Bulletin [online]. 1976, 6(1), 41-48 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0041-1051. Dostupné z: doi:10.1177/036215377600600110
McNeel, JR. (2010) Understanding the Power of Injunctive Messages and How They Are Resolved in Redecision Therapy Transactional Analysis Journal 40:2 April 159-169
GLADFELTER, John. Redecision Therapy. International Journal of Group Psychotherapy [online]. 2015, 42(3), 319-334 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0020-7284. Dostupné z: doi:10.1080/00207284.1992.11490701
GOULDING, Mary McClure a Robert L. GOULDING. Changing lives through redecision therapy. Rev. and updated ed. [Emeryville, CA]: Distributed by Publishers Group West, 1997. ISBN 0802135110.