„Vaši rodiče byli, byť na nějakou dobu, odloučení či rozvedení,“ tak zní definice CDC pro další neblahý zážitek z dětství, který poznamená nejen život, ale i psychické a fyzické zdraví každého dítěte. Rozvodovost je v Česku na hranici 47 %, sousední Slovensko je už pod hranicí 30 %. Jen v roce 2019 se podle údajů ČSÚ rozvedlo 14 236 manželství, kde žilo celkem 22 644 dětí. Dalších 9 905 rozvedených manželství bylo bezdětných. Na Slovensku se v roce 2021 rozvedlo 8 131 manželství. Ve 4 896 z nich byly děti. Jaké konkrétní dopady má rozvod na dítě? A jaké dopady má to, když se rodiče v dysfunkčním svazku nerozvedou? O tom všem je další díl našeho podcastu.
Odloučení nebo rozvod rodičů
Rozvod vede ke zvýšenému riziku propuknutí psychických onemocnění, a to jak u rozvádějících se rodičů, tak u dětí. Takový je závěr metaanalýzy dlouhodobých dopadů rozvodů na duševní zdraví týmu univerzity Sigmunda Freuda ve Vídni a v Linci vydané v Journal of Psychiatric Research v září 2019. Navíc, jak si řekneme za dva týdny, rozvod klade na oba rodiče zvýšené nároky v péči o děti a v komunikaci s nimi o rozvodu.
Dopady rozvodu na rodiče často zůstávají bez povšimnutí, přitom z mnoha studií je zjevné, že právě to, jak se s rozvodem rodič vyrovná, má zásadní vliv na dopady na děti. Ve studiích, jejíž kvalitu lze považovat za dobrou se u dopadů na rozvádějící se rodičů opakovaně objevují:
- deprese,
- úzkosti,
- zvýšený stres (a s tím související dopady na tělesné zdraví jako poruchy spánku, snížená funkce imunitního systému apod.)
- substanční závislosti, zejména na alkoholu (viz 34. díl), přičemž při rozvodech v nižším věku jsou častější také drogy.
Dopad, který se uvádí v několika studiích spíše průměrné kvality, je uvažování rozvedeného rodiče o sebevraždě. O dopadech takovéhoto činu na děti jsme pak blíže pojednali ve 42. dílu podcastu.
Rozvádějící se rodič by proto měl vyhledat odbornou pomoc, a to nejen psychoterapeuta, ale také psychiatra, protože velkou část běžných dopadů rozvodů na rodiče je možné zásadním způsobem zmírnit nasazením vhodných antidepresiv. Zároveň platí, že i u nesporného rozvodu (tj. rozvodu, kdy oba rodiče mají tendenci se dohodnout) je rozvod proces minimálně na rok. Dopady na rodiče i děti totiž nemá až samotné započetí rozvodového řízení, ale i situace před rozvodem, čemuž se detailně věnuje známý chilský psychiatr a psychoterapeut z Universidad de Chile Arturo Roizblatt, který je mimo jiné autorem španělsky psané knihy Rozvod a rodina: před rozvodem, během něj a po něm.
Dopady rozvodu na děti
Roizblatt se ve svých odborných článcích věnuje primárně dopadům rozvodů a odluky rodičů na děti. Ty mají větší pravděpodobnost psychických problémů, pokud mezi rodiči existuje konfliktní vztah před, během nebo po rozvodu. Dítě má obvykle oba rodiče stejně rádo a oba stejně potřebuje. Tím, že se ale rodiče začnou mezi sebou hádat, a hrozí, že jeden z nich odejde, stává se tato situace pro dítě značně stresující, a to dlouho před jejich rozvodem. Narušení rodičovských vztahů při sporných rozvodech pak může vyvolat maladaptaci neuropsychobiologických reakcí, což vede ke zhoršení fyzického a duševního zdraví dětí.
Typické dopady rozvodu na děti jsou následující:
- Úzkostné poruchy
- Horší výsledky ve škole
- Příznaky separační úzkosti (více u dívek)
- Úzkosti ve škole (více u dívek)
- Problémů s chováním (více u dívek)
- Rané a promiskuitní sexuální chování – dívky
- Méně stabilní vztahy – dívky
- Častější konzumace alkoholu v dospívání (viz 33. díl)
Děti rodičů, kteří zvládnou rozvod nebo odluku bez těchto negativních projevů, by měly být závažnějších dopadů na psychické zdraví do značné míry ušetřeny.
Proto je nanejvýš vhodné, když rodiče při přípravách na rozvod vyhledají párového terapeuta. Párová terapie je totiž terapií vztahu, takže může počet, a hlavně průběh konfliktů i v rozpadajícím se vztahu značně zmírnit, a tím zmírnit i dopady na děti. Negativní dopady přitom nemá samotný rozvod nebo odloučení rodičů, ale i situace, která v něj může vyústit a skončí nakonec tím, že rodiče zůstanou spolu.
Podstatná část negativních dopadů na děti jde také za psychickým stavem rodiče, který má dítě v péči. Proto je naprosto zásadní, aby se rodič o sebe dokázal postarat a ideálně včas vyhledal odbornou pomoc (viz výše).
Důležité je, že většina problémů se obvykle vyřeší do 2 až 3 let po rozvodu a celkový traumatický dopad rozvodu se časem zmenšuje. Řadou těchto dopadů však trpí i děti rodičů, kteří se nakonec nerozvedou, respektive jsou dlouhodobě ve stádiu před rozvodem.
Když se rozvod zvrtne
Ne vždy bohužel rozvod probíhá „ideálně“. Větší pravděpodobnost silně konfliktních rozvodů mají páry, kde nejméně jeden z rodičů trpí poruchou osobnosti (viz 44. díl). Vztah rodičů, nebo přesněji primární pečující osoby s jejím partnerem (což ale někdy může být také babička apod.), zásadním způsobem ovlivňuje vztahové chování dětí. Vliv je dokonce natolik zásadní, že děti z rozvedených rodin se častěji v dospělosti sami rozvádějí. Roizblatt upozorňuje, že pokud je rozvod rodičů konfliktní, může:
- změnit pohled dětí na lásku a vztahy. Děti obojí budou vnímat jako nestabilní a budou náchylní k mylným představám o tom, jak vztahy vypadají. Samy pak budou vyhledávat partnery, se kterými bude nižší pravděpodobnost vybudování zdravého a láskyplného vztahu.
- Vysoká míra rodičovských konfliktů se navíc může přenášet jako negativní vzor pro zvládání vztahů, což vede k horším dovednostem při pozdějším zvládání partnerských a rodičovských konfliktů. Toxickým vzorcům zacházení s partnerem ale i s dětmi se budeme v našem podcastu ještě letos podrobně věnovat.
Některé studie také ukazují, že konfliktní rozvody dopadají hůř na chlapce. Důvodem může být to, že stále ještě platí, že dítě častěji po rozvodu zůstává s matkou. Zároveň víme, že rodič, který po konfliktním rozvodu včas nevyhledá psychoterapeutickou a psychiatrickou péči, může skončit s úzkostmi, depresemi či dokonce problémy s alkoholem (viz 36. a 42. díl). Díky tomu se dítě, začne obávat, že po otci ztratí i matku. To obvykle vytvoří prostor pro to, aby se dítě dostalo do role nového „partnera“ a v případě chlapců také „nové hlavy rodiny“. Z naprosto stejného důvodu – nezvládnutí rodičovské role rodičem zmítajícím se psychickými problémy – však jiné studie ukazují negativnější dopady na dívky, protože pro ně je zase díky výchově přirozenější poskytovat emocionální podporu, a to i vlastnímu rozvedenému rodiči. Dívky však podle statistik častěji navštíví psychiatra, díky čemuž se jim dostává větší odborné pomoci než chlapcům.
Čekání „kvůli“ dětem
„Zůstali spolu i přesto, že měli děti,“ takové časté postesknutí psychoterapeutů, kteří dostanou do péče děti, které žily příliš dlouho v dysfunkčním partnerském svazku jejich rodičů, nebo jejich rodiče a nevlastního rodiče.
Jedním z důvodů, proč rodiče setrvávají v dysfunkčním vztahu „kvůli dětem“ bývá paradoxně obava o to, aby rozvod dítě nepoškodil. Jak poznamenává chilský psychiatr a psychoterapeut Arturo Roizblatt, tak z psychoterapeutické praxe i mnohých psychologických studií víme, že zásadní dopad na dítě mají konflikty mezi rodiči – jejich četnost, počet i razance. Tyto konflikty někdy mohou rozvodem naopak ustat, nebo se aspoň zmírnit. Některé studie však ukazují, že v případě výskytu domácího násilí, a to ve smyslu definice WHO, takže nikoliv jen fyzického násilí, se však konflikty mohou po rozvodu ještě zintenzivnit (viz 52. díl).
Z mnohých studií však víme, že dva až tři roky po rozvodu se vztah rodičů obvykle stabilizuje, a tím se stabilizují i dopady na děti, pakliže rodič, do jehož péče jsou svěřeny, netrpí psychickými problémy. Ve 48. díle také navážeme postupy, jak při rozvodu dítě před negativními dopady rozpadu partnerského vztahu rodičů ochránit.
Každý rodič, ať už se chce rozvést, či nikoliv, by si však měl uvědomit, že z pohledu dítěte je jeho vztah na úrovni matka – otec vztahem doživotním, tj. v mnoha případech daleko delším, než je jeho vztah partner – partner(ka). Zároveň je nezbytné si připomenout jeden z nejúčinnějších výchovných nástrojů – modelling (viz 9. díl) – neboť oba rodiče své děti svým chováním učí, jaké je „normální“ chování nejen na úrovni partner – partner(ka), ale také na úrovni otec – matka. Děti tak budou mít v dospělosti tendenci přesně tohle chování (nebo naopak jemu přesně opačné) opakovat ve svých vztazích s rodiči svých dětí, tj. vašich vnoučat.
Kde hledat pomoc
Asociace manželských a rodinných poradců ČR
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
AUERSPERG, Felicitas, Thomas VLASAK, Ivo PONOCNY a Alfred BARTH. Long-term effects of parental divorce on mental health – A meta-analysis. Journal of Psychiatric Research [online]. 2019, 119, 107-115 [cit. 2022-12-31]. ISSN 00223956. Dostupné z: doi:10.1016/j.jpsychires.2019.09.011
ROIZBLATT S., Arturo, Valentina M. LEIVA F. a Ana Margarita MAIDA S. Separación o divorcio de los padres. Consecuencias en los hijos y recomendaciones a los padres y pediatras. Revista chilena de pediatría [online]. 2018, 89(2), 166-172 [cit. 2022-12-31]. ISSN 0370-4106. Dostupné z: doi:10.4067/S0370-41062018000200166
Arturo Roizblatt, Divorcio y familia: antes, durante y después