Každý z nás zná někoho z komunity LGBTQ+. Ne vždy o tom ale ví. Proces vnitřního i vnějšího coming-outu je velmi náročný a ovlivňuje ho řada faktorů. LGBTQ+ lidé se obvykle obávají negativních dopadů na svůj život, pokud otevřeně sdělí, kým doopravdy jsou. Právě komunikace je klíčovým důvodem, proč LGBTQ+ lidé, zejména děti, mají výrazně vyšší míru psychických potíží a četnost pokusů o sebevraždu. Jak komunikovat s LGBTQ+ lidmi doma, ve škole a v ordinaci? Jak reagovat na to, když vaše dítě přijde s tím, že je LGBTQ+? A jak říct svému dítěti, že LGBTQ+ se týká vás jako rodiče? O tom všem je nový díl našeho podcastu.

Všechny podstatné informace o problematice LGBTQ+ jsme pokryli ve 132. díle. Tento díl se věnuje výlučně problematice komunikace, včetně komunikace v ordinaci.

Zjištění příslušnosti k LGBTQ+

To, kdy a jak dítě zjistí, že patří k LGBTQ+ značně závisí na tom, jakou mělo sexuální výchovu (viz 18. díl). Dřív děti netušili, že je možné, aby se chlapci líbili jiní chlapci, nebo, že to, že mám ženské tělo nemusí nutně znamenat, že se musím cítím být ženou a že obojí je v pořádku. Dnes je situace radikálně odlišná.

Lidé s LGBTQ+ neurodivergencí (viz 132. díl) tak velmi brzy zjišťují, že jsou odlišní, a přitom mají při nejhorším prostřednictvím internetu přístup k informacím o tom, že je to běžné, že to tak má podstatná část populace a že je to v pořádku.

Některé děti si k příslušnosti k LGBTQ+, zejména k transgenderu mohou dojít ještě před nástupem puberty. U sexuální orientace to často přichází až spolu se sexuálním experimentováním a sexuálními fantaziemi (viz 86. díl), tedy v pubertě. Na sexuální fantazie má zásadní dopady to, zda dítě bylo fyzicky, sexuálně nebo emočně zneužívané, či nikoliv. Pokud se dítě za své fantazie z jakéhokoliv důvodu stydí, je to v pubertě zásadní problém, který zvyšuje jeho zranitelnost.

Každopádně, díky diskriminaci LGBTQ+ a šíření nenávisti vůči nim, zejména některými státy a náboženskými skupinami, si dítě musí nejprve projít tzv. vnitřním coming outem, kde buď zjistí, že je hrozně špatné, půjde do pekla, nebo ho rovnou můžou zavřít do vězení nebo psychiatrické léčebny – což pravděpodobněji povede k psychickým problémům, zdravotním problémům a vyhýbání se sociálním kontaktům, nebo „jen“ zjistí, že patří k sexuální minoritě, což mu statisticky vzato zkomplikuje hledání partnera nebo partnerky a v mnoha zemích třetího světa, jako je Česká republika, i přístup k právu na manželství nebo děti, ale dokáže se s tím sžít.

Jakmile dítě dospěje ke svému minoritnímu genderu a orientaci nastává problém. S postupující informovaností ví, že řada lidí, co to má stejně jako ono, je perzekuováno – doma, ve škole, práci, u lékaře a někde dokonce i systémově státem a/nebo církví. U věřících LGBTQ+ nastává dvojnásobný problém, protože mohou přijít o všechny psychologické a zdravotní benefity své víry (viz 109. díl).

Problémy LGBTQ+ lidí na veřejnosti

LGBTQ+ lidé, kteří se „přiznají“ ke své sexuální orientaci, jsou oběťmi trestných činů z nenávisti, slovního obtěžování a diskriminace v zaměstnání nebo bydlení. Problém ale je, že mnohem častěji čelí stigmatizaci a útokům pod hranicí trestného činu nebo přestupku a takřka všude, a to v situacích, ve kterých to cisgender a heterosexuální většinu ani nenapadne. Za co sklízejí LGBTQ+ lidé běžně odsouzení, pohrdavé pohledy a poznámky, či rovnou slovní útoky?

Lesby/gayové/bisexuálové při kontaktu s osobu stejného pohlaví:

• Procházka s partnerem/partnerkou za ruce
• Polibek partnera/partnerky na veřejnosti
• Ubytování se v hotelovém pokoji se svým partnerem/partnerkou
• Doprovod svého partnera/partnerky na lékařskou prohlídku
• Různé společné aktivity s partnerem/partnerkou – sport, zapůjčení lodiček/šlapadel, návštěva kina, pouti atd.
• Společné nakupování oblečení, bot, prádla, potravin apod.

Transgender osoby (zejména trans ženy) navíc také:

• Nákup oblečení
• Nákup dekorativní kosmetiky
• Cesta po ulici, v MHD apod.
• Návštěva veřejných toalet
• Návštěva úřadů, lékaře apod.
• Volby

Plošná diskriminace a persekuce LGBTQ+ má samozřejmě negativní dopady na jejich psychické a somatické zdraví, ale také mění jejich vzorce chování. Právě proto LGBTQ+ osobám pomáhají seznamy LGBTQ+ friendly podniků, lékařů, profesionálů apod., protože vědí, že je to bezpečné prostředí, ve kterém se mohou chovat stejně jako cisgender heterosexuální většina a za své běžné chování se dočkají běžných – tj. nijak neodsuzujících – reakcí.

Když přijde číšník ke stolu, kde sedí dva zamilovaní lidé odlišného pohlaví, kteří si svou lásku projevují třeba jen zamilovaným pohledem, dá jim menu a zeptá se, co může přinést k pití. Když ale tito dva zamilovaní lidé mají stejné pohlaví, nemohou si být nikdy jistí, že se této standardní reakce od číšníka dočkají.

Jak probíhá coming out

Procesu coming outu se věnuje profesorka psychologie, genderu, sexuality a ženských studií na College of Holy Cross ve Worcesteru v USA Stephanie Chaudoir. Ta je spoluautorkou, tzv. Disclosure Processes Model (DPM), který celý proces systematicky popisuje.

DPM se týká libovolné stigmatizované identity – tj. osobní informace, která je společensky odsuzovaná, ale pro ostatní není na první pohled zřejmá – minoritní gender nebo sexuální orientace, duševní onemocnění, zkušenosti s týráním nebo napadením, diagnóza HIV pozitivní apod. Člověk, pokud tyto informace sdělí ostatním, riskuje negativní důsledky nebo dokonce to, že se stanou terčem předsudků. V takových případech je rozhodnutí o sdělení skrývaných stigmatizovaných identit mnohem složitější, protože mohou mít pro člověka nepříznivé důsledky, jako je sociální odmítnutí a diskriminace. Lidé, kteří se „přiznají“ ke své sexuální orientaci, jsou i nadále oběťmi trestných činů z nenávisti, slovního obtěžování a diskriminace v zaměstnání nebo bydlení. Zveřejnění skryté stigmatizované identity může být tedy velmi složitý proces, protože může přinést jak potenciální výhody, tak škody.

DPM říká, že coming out ovlivňují celkem tři faktory:

• Zmírnění zábran k odhalení skryté stigmatizované identity
• Sociální podpora
• Změny v sociálních informacích

Všechny tři tyto faktory zásadním způsobem ovlivňuje rodina, škola a pediatr, případně další lékaři, kteří jsou s dítětem pravidelně v kontaktu, ale také stát a případně náboženská skupina, ve které se dítě pohybuje – viz 82. díl, kde vysvětlujeme Bronfenbrennerův model teorie ekologických systémů.

K samotnému odhalení, v případě LGBTQ+ se tomu říká coming out, dojde tehdy, když dotyčný člověk při vytyčování si cílů coming outu získá přesvědčení, že přínosy tohoto kroku převáží jeho negativní stránky.

Výsledky tohoto rozhodovacího procesu přitom v různý čas a s různými lidmi budou samozřejmě odlišné. Čím více úspěšných odhalení blízkým lidem bude mít člověk za sebou, tím snáz provede coming out i s dalšími lidmi a v nových prostředích, ale i naopak.

Příprava na coming out

Vnější coming out, jak již bylo řečeno, se řídí poměrně přesně daným procesem DPM (Disclosure Processes Model). Ten popisuje u coming outu celkem pět komponent:

• Cíle předcházející coming outu,
• samotný coming out,
• zprostředkující procesy,
• výsledky coming outu
• zpětná vazba.

Samotné cíle se dělí na ty, které podporují coming out jako jsou:

• pozitivní dopady (lepší porozumění od ostatních, silnější a upřímnější vztahy, edukace ostatních)
• pozornost věnovaná pozitivním podnětům (větší intimita a pocit přijetí)
• Pozitivní emoce (naděje)
• Mechanismy pro řešení problémů

A které naopak vedou k vyhnutí se coming outu

• Předcházení negativním dopadům (sociální vyloučení, konflikt)
• Pozornost věnovaná negativním podnětům (např. distancování se od ostatních)
• Negativní emoce (úzkost)
• Mechanismy pro vyhýbání se

Samotný coming out se skládá ze dvou prvků:

• Obsah – hloubka, šířka, trvání coming outu
• Reakce člověka, kterému se svěřím – podporující vs nepodporující

Výstupem coming outu je pak zprostředkující proces, který buď vede k dalšímu coming outu, nebo k pozastavení dalšího odhalování svého tajemství novým lidem. V důsledku toho také člověk získá buď sociální podporu, a může naplno začít užívat všech benefitů, které coming out pro jeho psychické i somatické zdraví má, nebo naopak sociální odmítnutí, které může jeho psychické i somatické zdraví zhoršit. To, koho si pro coming out vyberete, a jaký obsah a formu coming outu zvolíte, je proto velmi podstatné.

Jedná se tedy de facto o projekt s vysokou mírou rizika, který vyžaduje poměrně hodně příprav, analytické vstupy a rozhodování. Právě proto u něj dospělým lidem může pomoci také koučink. Samotná příprava toho komu, co a do jaké míry detailu sdělit zabere některým lidem klidně i dlouhé měsíce. Pomáhá si studovat různá fóra se zkušenostmi lidí, kteří si coming outem prošli i sociální podpora od ostatních členů LGBTQ+ komunity. Důležité ale je nenechat se ovládnout svým strachem, který může celý proces zbrzdit až natolik, že se mohou změnit i misky vah při rozhodování, zda do coming outu vůbec jít či nikoliv

Co můžou rodiče udělat pro svoje LGBTQ+ děti

• Bezpodmínečná láska a přijetí jako základ (viz 19. díl)
• Eliminace neblahých zážitků z dětství a soustředit se na Pozitivní zážitky z dětství (viz 14. díl)
• Aktivní podpora resilience (viz 22. díl)
• Vybudovat přijímající rodinné prostředí (viz 25. díl), abyste se mohli dozvědět o případné šikaně, sexuálním zneužívání někým mimo rodinu, o tom, co dítě zrovna prožívá v kontextu své minoritní orientace nebo genderu atd.
• Ideálně od útlého věku nezanedbat sexuální výchovu, zejména pak edukaci o sexuálních právech (i svojí) – viz 18. díl a navazující díly o sexuální výchově.

Podtrženo a sečteno – dělat vše, co by měl ideálně každý rodič vůči každému dítěti

Dopady coming outu na LGBTQ+

Každý coming out má na člověka dlouhodobé dopady, a to:

• Individuální – na psychiku, zdraví a chování
• Dyadické – na procit propojení, intimitu a důvěru
• Sociálně kontextuální – kulturní stigma, možnost začlenit se, nebo naopak být vyloučen z různých sociálních skupin apod.

Po coming outu člověk nastupuje na dvě zcela odlišné cesty – buď dojde k podpoře procesu coming outu i před dalšími lidmi a v dalších sociálních prostředích (rodina, práce, škola, kroužky apod.), nebo k zastavení celého procesu, a to klidně i na dlouhé roky. Vše závisí na tom, jaké pocity si člověk ze svého coming outu odnese.

Coming out umožňuje lidem vyjádřit osobně relevantní, dříve potlačované informace. Obecně je proto přijímaná teze, že coming out je pro psychiku prospěšný, přináší úlevu a přináší jak psychickou pohodu (např. méně úzkostí a rušivých myšlenek) tak i tu zdravotní (např. celkové fungování i lepší průběh nemocí), a to zejména s ohledem na zklidnění sympatické reakce i změnu signalizace imunitního systému.

Coming outem lze získat sociální podporu, a to nejen od člověka, který už zná vaše tajemství, ale i tu obecnou, kterou pak cítíte doma, ve škole, u lékařů atd. Tím také dojde ke snížení permanentního stresu a zvýšení spokojenosti ve škole, v práci apod., ale i ke změnám v chování (např. efektivnější plnění úkolů), zdravotní pohody (např. lepší průběh nemocí) i změnám v jednotlivých dyadických vztazích v oblasti sympatií, intimity a důvěry. Při sociálním odmítnutí ale může následovat i přesný opak.

 Za zmínku stojí přitom fakt, že lidé s většími očekáváním pozitivních dopadů mohou být schopni získat více pozitivních reakcí důvěrníků, budou pravděpodobněji věnovat pozornost pozitivním signálům v dané situaci a budou schopni najít výhody zveřejnění i tváří v tvář negativním reakcím důvěrníků. Na druhou stranu, lidé s většími očekáváními negativních dopadů mohou být méně zdatní v získávání pozitivních důvěrných odpovědí, mohou být náchylnější k tomu, aby se soustředili na negativní signály během události, a mohou se soustředit na možnost, že budou po události odmítnuti.      

Tlak na coming out od rodičů

Část rodičů tuší, že jejich dítě je LGBTQ+ a může mít tendence, právě pro prokazatelné benefity coming outu, to dítěti „ulehčit“. Zásadní problém je ale v tom, že vlastníkem celého procesu coming outu má být ten, koho se to týká – tedy v tomto případě dítě. Jak už jsme zmiňovali při popisu celého Disclosure Processes Modelu (DPM), tak coming out je velmi složitým procesem vyžadujícím obvykle měsíce a někdy až roky přemýšlení, zvažování a rozhodování.

To, zda ke coming outu před rodiči (vůbec) dojde, záleží na tom, v jakém stavu je vztah dítěte k jednotlivým rodičům i vztah rodičů mezi sebou. Rodiče mnohdy zároveň nebývají ti první, před kterými dítě coming out provádí. To, dle DPM, ovšem znamená, že celý proces coming outu před rodiči je pro dítě ovlivněný tím, jak dopadly předchozí coming outy.

Rodiče, kteří dítě do coming outu tlačí, nejen, že naruší celý proces, čímž nevyhnutelně ovlivní i další coming outy, ale překračují individuální hranici dítěte. Sexualita člověka je velmi intimní záležitostí a je na každém jednom člověku, aby rozhodoval, s kým a jak moc o své sexualitě chce sdílet. Překračování této hranice se přitom řadí mezi toxické rodinné vzorce (viz 118. díl) a pojí se s ním následky do budoucna, a to i mimo sexualitu.

Zároveň někteří rodiče mívají tendenci tlačit do coming outu i cisgender heterosexuální děti, čímž zásadním způsobem narušují bezpečí ve vztahu a mohou výrazně zhoršit psychický stav dítěte.

O porušování hranic (viz 118. díl) lze hovořit i tehdy, když rodiče ze své iniciativy začnou dítěti „dohazovat“ partnery. Zejména v případě, kdy navíc nejsou tito partneři toho vhodného pohlaví, to může zároveň zdevastovat jakoukoliv intimitu ve vztahu dítěte s rodičem, a to obvykle v období, kdy je dítě velmi zranitelné a potřebuje zdravý vztah s rodičem pro zajištění své bezpečnosti (viz 25. díl).

Jak mohou rodiče ošetřit coming out dítěte

Co potřebuje dítě slyšet po coming outu

• Máme tě moc rádi
• Vážím si toho, že si mi to řekl(a)
• Kdykoliv s námi o čemkoliv, samozřejmě nejen v souvislosti s tímhle, budeš chtít mluvit, tak jsme tu pro tebe
• Chceme, abys věděl(a), že až budeš mít partnera/ku, určitě je u nás vítaný/á
• Pro mě je nejdůležitější, abys byl(a) v životě šťastný/á a spokojený/á
• Zajistit porozumění situaci u sourozenců (viz 57. díl)
• Je něco, s čím ti můžeme pomoct/v čem tě můžeme podpořit?
• Máš nějaké zdroje informací, o kterých chceš, abychom si je nastudovali a přečetli?

Takže v zásadě i tady pořád to, co ostatní děti, které řeší nějaký problém

• Specificky u transgender
  • jak si přeješ, abychom ti říkali? Máš už vybrané nové jméno, kterým chceš, abychom tě oslovali?
  • Okamžitě dodržovat genderovou identitu dítěte a za případné přeřeky, které se logicky budou ještě nějakou dobu dít, se omlouvat s tím, že jen potřebujete chvilku, než si na nové oslovení a genderovou identitu zvyknete, protože máte za ty roky zautomatizovanou tu předchozí
  • Budeš chtít pomoc s úředními a lékařskými úkony, které vedou ke změně pohlaví?
  • Chceš pomoct při komunikaci téhle věci se školou?

A samozřejmě – jak se teď cítíš, potom, co si to nám/mi řekl?

Co nechtějí slyšet

• Kritiku – To si se snad posral(a)! No jo, ty si pokaždý musíš vymyslet něco extra.
• Výčitky – To mě jako chceš nasrat? Za co mě jako trestáš? To jsem byl tak špatný otec/špatná matka, že mi musíš tohle udělat?
• Odmítnutí – Tak na to zapomeň, koukej se dát dohromady a buď zase normální, jinak půjdeš z domu/nebude kapesný/seberu ti mobil atd.
• Vztek – i kdyby nebyl mířený přímo na něj; vzájemné obviňování se rodičů, kdo za to může
• Zoufalství – co jsem komu udělal(a), co si teď jen počneme, co na to řeknou ostatní
• Výslech jak z filmu každý druhý den na téma jeho sexuální orientace, nebo identity. Kdyby vám přišel syn říct, že je heterosexuální kluk, taky se ho nebudete furt ptát na to, jaké to je…

Jak ošetřit coming out ve škole

Ideální škola pro LGBTQ+, stejně jako pro jakékoliv jiné, lidi neexistuje (viz 121. díl). Existují horší a lepší učitelé, bohužel často v jedné škole. Dítě ve škole nejpravděpodobněji provede coming out před učitelem, o kterém ví, že je také LGBTQ+, nebo před třídním učitelem.

Co můžou učitelé udělat pro svoje LGBTQ+ žáky

• Ocenit dítě za to, že s vámi sdílí takto intimní věc
• Ujistit dítě, že to nikomu neřeknete, pokud samo nebude chtít a dodržet to
• Zeptat se dítěte, jestli chce, abyste to sdělili i ostatním pedagogům ve škole
• Zeptat se dítěte, jestli to ví už rodiče – pokud ne, jestli chce nějak pomoci v komunikaci této věci s nimi – pokud chcete
• U transgender – Okamžitě dodržovat genderovou identitu dítěte a za případné přeřeky, které se logicky budou ještě nějakou dobu dít, se omlouvat s tím, že jen potřebujete chvilku, než si na nové oslovení a genderovou identitu zvyknete, protože máte za ty roky zautomatizovanou tu předchozí. Pokud dítě nechce provést coming out ve třídě, genderovou identitu a jméno dodržujte jen mezi 4 očima
• Dál přistupovat k dítěti jako dřív – dítě je pořád stejné, jen vy o něm víte něco nového/případně ho teď nazýváte jiným genderem/jménem
• Zeptat se ho, jestli mu můžete nějak pomoct, kdyby to chtěl sdílet ve třídě

A samozřejmě – jak se teď cítíš, potom, co si mi to řekl?/nám to řekl (při coming outu přímo před třídou)

Co nechtějí slyšet – platí vše, co u rodičů +

• Prosim tě, co si to tu zase vymýšlíš za blbosti! Kdyby ses radši učil(a) matematiku!
• Šikanu typu dvojsmyslné poznámky apod. respektive jakékoliv zmínky o jeho sexualitě při výuce. Ostatním studentům taky neříkáte, tak pojď k tabuli, ty náš heteráčku, nebo pojď k tabuli, když jsi ta žena.

Coming out rodiče po narození dítěte

Není výjimkou, že LGBTQ+ člověk svůj vnitřní coming out provede až poté, co si pořídí dítě nebo dokonce i děti. To samozřejmě výrazně zkomplikuje situaci. Zlatým pravidlem je vždy provést coming out nejprve před partnerem/druhým rodičem, a teprve potom, co to oba spolu vyřeší (může pomoci i párová terapie), začít řešit coming out před dítětem/dětmi.

Tak jako u jiných forem coming outu, i zde lze v LGBTQ+ fórech a zdrojích obvykle najít dostatek podpory i zkušeností s tím, co komu fungovalo a co ne. Naštěstí existují knížky o tom, že člověk může objevit, kým je, teprve s časem – Maiden & Princess pro věk 4 až 8 let; Nen and the lonely fisherman pro věk 5 až 9 let;

U LGB

Co potřebuje dítě slyšet po coming outu

• Mám tě pořád stejně moc rád(a) jako dřív
• Co to přesně obnáší
• Jak to máte s maminkou/tatínkem
• Budete žít dál spolu, nebo se rozvádíte
• V případě rozvodu, což je jedno z ACEs, 48. díl podcastu a pro španělsky mluvící vřele doporučujeme Roizblattovu knihu, kterou v podcastu zmiňujeme

Co nechtějí děti slyšet

• Nevztahujte diskusi moc na sebe – oversharing není cíl. Dítě se ptá, rodič odpovídá. Dítě se bude ptát ještě mnohokrát
• Že to máte těžké – viz toxický rodinný vzorec prohození rolí (122. díl)
• Výčitky a nadávky od druhého rodiče

U T – existuje také knížka, pro děti od 3 do 7 let She’s my Dad; 

Co potřebuje dítě slyšet po coming outu

• Mám tě pořád stejně moc rád(a) jako dřív
• Nic se pro tebe nemění!
• Jak to máte s maminkou/tatínkem
• Vysvětlení toho, co to znamená – u menších dětí s využitím knížky
• Jak vám má tedy říkat?
• Budete tatínek/maminka i po změně tranzici?
• Velký prostor pro dotazy

Coming out rodiče před narozením

Co dělat, když jste si jako LGBTQ+ pořídil se svým partnerem dítě a nadejde čas zjevit mu, že jste LGBTQ+.

U LG dítě má obvykle dva tatínky nebo dvě maminky, vše se děje průběžně. Dítě velmi brzy ví, že to má doma jinak. Reagujte proto průběžně na dotazy dítěte – dítě si pravděpodobně jako první všimne, že chybí tatínek nebo maminka, jde mu to tedy vysvětlovat průběžně. Jsou na to knížky, které vám s tím mohou pomoci jako například:

• My Daddies
• The Pirate Mums

U B záleží na tom, jak vypadá rodinné uspořádání. Pokud maminka/tatínek nežijí s rodinným přítelem/přítelkyní a/nebo pokud nehrozí, že to dítěti řekne někdo jiný, volí někteří lidé režim utajení této informace. Pokud ale bydlíte doma ve více dospělých, přijdou logicky dříve či později od dítěte otázky jako v případě LG.

U T je to velmi citlivé téma, které u dítěte to může způsobit zmatek. Už jen proto, že je s tím obvykle spojeno i to, že dítě obvykle není biologickým dítětem lidí, které zná jako maminku a tatínka. První, co je třeba si říct je, zda a proč je pro vás podstatné, aby dítě znalo vaši minulost. Mnoho transgender lidí se k těm temným letům, kdy měli jiné jméno a tělo, nechce vracet. Někdo se ale bojí, že se to dítě dozví od někoho jiného než od něj. Dítě se to zpravidla dozví vždy, nejpozději při „ukaž mi fotky, když jsi byl malý/malá“. Na druhou stranu, už předškolní děti znají pohádky o zakletých princích v žábě, koncept někoho zakletého v nesprávném těle jim není cizí. Menším dětem to tak může být mnohem snazší vysvětlit, než teenagerům, před kterými budete dlouhé roky držet takto zásadní tajemství.

Na co dát velký pozor

• Změnila se po coming outu nějak frekvence návštěv kamarádů a sleep overů?
• Zhoršil se dítěti prospěch ve škole?
• Změnila se intimita ve vztahu dítěte s jedním nebo oba rodiči?
• Změnily se nějak vztahy mezi sourozenci? Pokud ano, jak a co za tím je?
• Když se dítě neptá, nemusí to vždy znamenat, že nemá otázky

Co děti často trápí

• Jak to přede mnou mohli tajit (oba rodiče, druhý je přeci „spolupachatel“, protože už to v ideálním světě ví dřív než dítě)?
• Co to udělá s mými vztahy ve škole a s přáteli?
• Tohle nikomu nemůžu říct! Je na rodiči s tímhle naložit. Je to vaše tajemství, musíte říct dítěti, že o tom může mluvit s kým, bude chtít a potřebovat. Možná ale bude pomoct potřebovat s tím, jak to říct
• U dětí, co chtěli ještě sourozence, je to mnohdy konec naděje na ně. Potřeba to pokrýt
• Proč je táta s mámou/máma s tátou, když je LGBTQ+? To jako jen kvůli mně?!? Pokud to nevyvrátíte, hrozí prohození rolí – viz 122. díl – já můžu za to, že rodiče jsou spolu

Otázky pro děti LGBTQ+ rodičů

Pokud je vám 10 a více let a váš rodič je LGBTQ+, zkuste si sami odpovědět na následující otázky. Pomohou vám se v celé situaci lépe zorientovat. Své případné obavy a závěry, které z tohoto zamyšlení vyplynou, můžete sdílet s rodičem, nebo jinou dospělou blízkou osobou.

• Co pro vás znamená, že váš rodič je LGBTQ+?
• Jaké emoce to ve vás vyvolává?
• Chcete si o tom promluvit s terapeutem? Pokud ano, musíte to začít řešit s rodiči, nebo třeba Linkou bezpečí
• Bojíte se, že to ovlivní vaši vlastní sexualitu? Z minulého dílu víme, že s největší pravděpodobností nikoliv
• Bojíte se, že se vám budou kamarádi smát?
• Bojíte se, že se vám ve škole budou spolužáci smát?

Coming out mezi přáteli

Máte kamaráda, o kterém si myslíte, nebo jste se dozvěděli, že je LGBTQ+ a čekáte na jeho coming out? Tady je pár tipů, jak celý proces oběma usnadnit, až ke coming outu dojde.

Co potřebují LGBTQ+ přátelé slyšet po coming outu

• Autentickou reakci – jakékoliv přehrávání toho, jak by asi bylo dobré reagovat nebo nereagovat bude zvenčí vypadat jako nepřijetí. Váš kamarád pozná, když se najednou začnete chovat jinak, stejně jako ví, když něco skrýváte
• Potvrzení trvání kamarádství – často spočívá i v tom, že poděkujete, že vám to řekl(a)
• Autentické dotazy na to, co vás zajímá – dotyčný počítá pravděpodobně s tím, že se na něco budete ptát

Co nechtějí slyšet po coming outu

• Rádoby vtipné dvojsmysly – jsem si říkal, že je dnes nějak teplo

Co se děje s přáteli po coming outu

• U LGB
  • Mohou se dostavit pochybnosti o tom, jestli do mě můj kamarád není náhodou zamilovaný. LGB osoby obvykle poznají, že jste hetero. Navíc, nemusíte být vůbec jejich typ.
  • Nepříjemné pocity z toho, že jste před sebou byli v minulosti nazí. Je to pochopitelné, na druhou stranu možná jste zažili, že jste byli nazí v minulosti před mužem či ženou (např. lékařem) a také si na vás asi nedělal choutky.
  • Problém s nahotou po coming outu. To je do nějaké míry přirozené. Stejně jako má někdo problém svléct se před kamarádem opačného pohlaví. Je dobré o tom mluvit.
• U T (před tranzicí)
  • Většinou přijde zvědavost. Ptejte se, ale citlivě. Zatímco homosexualitu si spousta lidí dokáže představit, to, že jste muž v ženském těle a naopak je pro mnoho lidí nepředstavitelné. Existují o tom i knihy – třeba Klec pro majáky od Mike Perryho
• U T (po tranzici)
  • Pocit zrady – u LGB nebývá tak častý, ale u T můžete mít pocit, že vám ten člověk celou dobu lhal. V dospělém přátelství je rovněž dobré o tom mluvit. Jak jsme říkali v úvodu a minulém dílu, s coming outem se u transgender lidí pojí obrovské množství rizik. Není snadné proto říct pravdu.

Problémy LGBTQ+ se zdravotní péčí

Výzkumy se shodují, že stávající zdravotní péče pro LGBTQ+, ačkoliv to už dávno není cílem, je stále stigmatizující a diskriminující. Aby tomu tak nebylo, je potřeba upravit celou řadu v procesů, často včetně běžných dotazníků.

Jak shrnuje docentka Ruth McNair se svojí kolegyní profesorkou Kelsey Hegarty z University of Melbourne ve své rešerši o primární péči o LGB osoby, tak: „Primární péče o lesby, gaye a bisexuály (LGB) je ohrožena mezerami v klinické péči a systémech praxe. Mezi tyto mezery patří zdokumentované nedostatky ve znalostech a dovednostech specifických pro LGB osoby u zdravotnických pracovníků, které jsou částečně vysvětleny nedostatkem školení v oblasti zdraví LGB osob na všech úrovních jejich vzdělávání. Klinické znalosti jsou také omezeny nedostatkem dostupných populačních dat, ačkoli se takové studie provádějí stále častěji. Prostředí praxe je dále ovlivněno kontroverzní a stigmatizovanou povahou homosexuality, přičemž zdravotničtí pracovníci zastávají řadu přesvědčení o sexuální orientaci menšin, která jsou občas patologizující a běžně obsahují despekt.

Přesvědčení klinických pracovníků, že sexuální orientace je irelevantní, tvoří hlavní překážku pro sdělení informací pacientům v rámci konzultací a jen málo služeb primární péče vytváří prostředí praxe, které prokazuje povědomí a respekt k LGB pacientům jako skupině.“

Obdobným, avšak ještě závažnějším problémů, pak čelí i transgender osoby.

Nevhodně nastavená zdravotní péče je pro LGBTQ+ lidi zraňující často už při vstupu do ordinace. Většina zranění se přitom děje zcela nevědomky a pramení z neinformovanosti lékařů a dalšího zdravotnického personálu o respektujícím přístupu k LGBTQ+ pacientům.

V případě dětských lékařů však tato zranění mají dvojnásobně negativní efekt, protože zkušenost s pediatrickými lékaři u dítěte formuje celoživotní vztah ke zdravotnictví a zásadním způsobem ovlivňuje jeho budoucí zdraví, skrze například ochotu využívat preventivních lékařských prohlídek (viz 131. díl) i skrze ochotu jít k lékaři v případě zdravotních obtíží.

Doporučení pro dětské lékaře ohledně LGBTQ+

Doporučení pro dětské lékaře

Svá doporučení pro dětské lékaře, jak přistupovat k LGBTQ+, publikovala klinická profesorka pediatrie na University of California, Irvine Lynn Hunt v květnu 2018 v časopisu Advances in Pediatrics.

Poskytujte kompetentní péči bez osobních předsudků nebo domněnek.

• Buďte otevření vůči rozdílům
• Nesnažte se předpokládat, že všichni jsou heterosexuální, cisgenderoví nebo anatomicky „typičtí“.
• Při prvním zjišťování sociálních nebo sexuálních anamnéz používejte genderově neutrální jazyk.
• Informujte rodiny, že existuje normální a zdravé spektrum genderového projevu, sexuální orientace a genderové identity.

Pomozte vytvořit prostředí vaší praxe přívětivé pro lesbické, gay, bisexuální, transgender a queer pacienty a rodiny.

Zveřejněte zásady nediskriminace – kupříkladu American Medical Association (AMA) schválila tuto verzi prohlášení: „Tato ordinace si váží rozmanitosti lidských bytostí a nediskriminuje na základě rasy, věku, náboženského vyznání, schopností, rodinného stavu, sexuální orientace, pohlaví nebo genderové identity.“

• Zveřejněte symboly vítání, jako jsou duhové znaky, transgender vlajky, značky „bezpečného prostoru“ atd.
• Prozkoumejte formuláře pro pacienty nebo elektronické zdravotní záznamy používané ve vašem zařízení z hlediska inkluzivity (viz dokument Americké lékařské asociace „Vytváření praxe přátelské k LGBTQ“).
•  Využijte inkluzivní literaturu v čekárnách nebo vyšetřovnách. AMA specificky doporučuje mít v ordinaci letáky od LGBTQ+ organizací a informace o prevenci HIV/AIDS.
•  Podporujte základní školení o LGBTQ pro všechny zaměstnance.

Buďte opatrní při přiřazování štítků

• Sexuální orientace a genderová identita se v průběhu času vyvíjejí.
• Identita a chování nemusí odpovídat očekáváním poskytovatele.
• Někteří mladí lidé hlásí změny ve své sexualitě nebo genderové identitě v průběhu dětství a dospívání, což může ovlivnit úroveň podpory, kterou dostávají od rodiny, a péči, kterou jim poskytujete.

Další materiály pro zdravotníky

Creating an LGBTQ-friendly practice, American Medical Association

Materiály GLMA Health Professionals Advancing LGBTQ+ Equality pro lékaře a zdravotnické pracovníky

Best practice guidance on health care for lesbian, gay and bisexual service users and their families, Royal College of Nursing & UNISON

Guidelines pro přístup k autistickým transgender osobám

Guidelines for Good Practice with Lesbian, Gay and Bisexual Clients, The Psychological Society of Ireland – pro psychology, psychiatry a psychoterapeuty

Jak jako LGBTQ+ člověk nalézt psychoterapeuta

Americká National Alliance on Mental Illness dala dohromady seznam kritérií, podle kterých by LGBTQ+ děti (i dospělí) měli postupovat při výběru psychoterapeuta.

Zamyslete se nad tím, co hledáte

Při výběru psychoterapeuta je důležité zvážit následující:

• Pokud chcete někoho, kdo s vámi sdílí určité části své identity, můžete zjistit, zda je váš poskytovatel LGBTQ+, přečtením jeho profilů nebo webových stránek.
• Může být snazší najít terapeuta, který má základní kompetence v problematice LGBTQ+, než poskytovatele, který se specializuje na péči o LGBTQ+. Pokud vaše psychické potíže nejsou zakořeněny v sexuální orientaci a/nebo genderové identitě, nemusí být nutné, aby se terapeut specializoval na LGBTQ+.
• Pokud jste transgender a hledáte psychoterapeuta, který vám napíše dopis podpory pro lékařskou péči potvrzující pohlaví nebo pro změnu právní dokumentace, měli byste hledat poskytovatele, který s tím má zkušenosti (v Česku mnohdy ve zdravotnictví).

Shromážděte doporučení

V Česku existují adresáře poskytovatelů péče pro LGBTQ+ osoby (např. https://lgbt-zdravi.cz/pece/), případně Queer psychologie https://www.queerpsychologie.cz . Další kontakty však můžete najít i přes LGBTQ+ komunitu nebo přes projekt S barvou ven (https://www.sbarvouven.cz/zeptej-se-online/).

Kontaktujte psychoterapeuta

Někteří lidé mají potíže s prvním telefonátem psychoterapeutovi. Zejména transgenderové osoby se mohou cítit nepříjemně při telefonování kvůli obavám z nesprávné genderové interpretace kvůli jejich přirozenému hlasovému rozsahu. Využijte proto e-mail či SMS. Při prvním kontaktu se můžete zeptat na zkušenosti psychoterapeuta s LGBTQ+ lidmi. S touto otázkou můžete počkat i během první schůzky.

Ptejte se

Psychoterapeuti očekávají a vítají otázky od svých klientů, protože jim to pomáhá je lépe pochopit. Při první návštěvě psychoterapeuta buďte otevření ohledně toho, že hledáte poskytovatele kompetentního pro LGBTQ+ komunitu. Neměli byste mít pocit, že musíte poskytovatele vzdělávat o základních konceptech LGBTQ+ identit.

Budování vztahu

Nalezení toho správného psychoterapeuta pro vás může vyžadovat čas (to je obecně platná teze). Pokud terapeut nemá znalosti nebo zkušenosti, které hledáte, můžete přejít k jinému a pokračovat v hledání. Nezapomeňte, že hledáte terapeuta, který vám pomůže zlepšit vaše duševní zdraví.

České weby a projekty o LGBTQ+

1. Queers Česká republika — o LGBTQ+ tématech

➡️ Web s přehledem informací o LGBT komunitě v Česku — včetně historie, legislativy, novinek a vysvětlení základních pojmů.
🔗 https://www.gl.cz/

2. Queer Geography

➡️ Vzdělávací platforma zaměřená na LGBTQ+ psychologii, gender, sexualitu a společenské souvislosti. Najdeš tu přístupné články i příručky.
🔗 https://queergeography.cz/

3. LGBT-zdravi.cz

➡️ Projekt, který se věnuje duševnímu a fyzickému zdraví LGBTQ+ lidí v Česku a poskytuje výzkumy, statistiky a ověřené informace o životě queer osob.
🔗 https://lgbt-zdravi.cz/

4. Queer & Trans Youth CZ – Odkazy

➡️ Seznam organizací a projektů v ČR zaměřených na podporu LGBTQ+ osob, včetně poradny, komunitních akcí a podpůrných skupin (komunitní přehled).
🔗 https://qty.cz/odkazy/

Anglicky psané projekty o LGBTQ+

5. The Trevor Project – Resources

➡️ Velmi přehledné a laicky srozumitelné zdroje o LGBTQ+ identitách, coming outu, zdraví a podpoře, s důrazem na mladé lidi.
🔗 https://www.thetrevorproject.org/resources/

6. Human Rights Campaign (HRC)

➡️ Největší LGBTQ+ občanská organizace v USA, která poskytuje přehledné informace o právech, rovnosti a kampaních.
🔗 https://www.hrc.org/

7. GLAAD

➡️ Organizace zaměřená na zlepšení zobrazování LGBTQ+ lidí v médiích a veřejném prostoru, obsahuje také vzdělávací materiály.
🔗 https://glaad.org/

8. It Gets Better Project

➡️ Média a příběhy zaměřené na podporu LGBTQ+ mládeže s cílem ukázat, že život po coming outu může být pozitivní.
🔗 https://itgetsbetter.org/

9. Stonewall (UK) – Resources

➡️ Velká britská organizace s rozsáhlou sekcí publikací, vysvětlení pojmů, statistik a informačních materiálů o LGBTQ+ inkluzi.
🔗 https://www.stonewall.org.uk/resources

10. ILGA – International Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Intersex Association

➡️ Globální asociace s informacemi o právech LGBTQ+ po celém světě a přehledy zákonů a politik v jednotlivých zemích.
🔗 https://ilga.org/

---

LGBTQIA+ weby pro ochranu jejich práv a výzkum, Tacoma Community College

APA LGBTQ zdroje a publikace, American Psychological Association

---

Kde hledat pomoc

Zuzana Zikmundová (Chica Coaching)

Rodičovská linka

Úsměv mámy

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Poslechněte si náš podcast

Již brzy na našem YouTube kanálu.

Pro další informace

CHAUDOIR, Stephenie R. a FISHER, Jeffrey D. The disclosure processes model: Understanding disclosure decision making and postdisclosure outcomes among people living with a concealable stigmatized identity. Online. Psychological Bulletin. 2010, vol. 136, no. 2, s. 236-256. ISSN 1939-1455. Dostupné z: https://doi.org/10.1037/a0018193. [cit. 2026-02-17].

HUNT, Lynn; VENNAT, Maryjane a WATERS, Joseph H. Health and Wellness for LGBTQ. Online. Advances in Pediatrics. 2018, vol. 65, no. 1, s. 41-54. ISSN 0065-3101. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.yapd.2018.04.002. [cit. 2026-02-07].

SAHOO, Swapnajeet; VENKATESAN, Velprashanth a CHAKRAVARTY, Rahul. ‘Coming out’/self-disclosure in LGBTQ+ adolescents and youth: International and Indian scenario – A narrative review of published studies in the last decade (2012-2022). Online. Indian Journal of Psychiatry. 2023, vol. 65, no. 10, s. 1012-1024. ISSN 0019-5545. Dostupné z: https://doi.org/10.4103/indianjpsychiatry.indianjpsychiatry_486_23. [cit. 2026-02-17].

McNair RP, Hegarty K. Guidelines for the primary care of lesbian, gay, and bisexual people: a systematic review. Ann Fam Med. 2010 Nov-Dec;8(6):533-41. doi: 10.1370/afm.1173. PMID: 21060124; PMCID: PMC2975689. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2975689/

RABINS, Maya; BRENNAN-COOK, Jill; JACKSON, Gillian a KOCH, Amie. LGBTQ+ disclosure: challenges and possibilities. Online. Culture, Health & Sexuality. 2024, vol. 27, no. 2, s. 143-157. ISSN 1369-1058. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/13691058.2024.2360989. [cit. 2026-02-17].

STRANG, John F.; MEAGHER, Haley; KENWORTHY, Lauren; DE VRIES, Annelou L. C.; MENVIELLE, Edgardo et al. Initial Clinical Guidelines for Co-Occurring Autism Spectrum Disorder and Gender Dysphoria or Incongruence in Adolescents. Online. Journal of Clinical Child & Adolescent Psychology. 2016, vol. 47, no. 1, s. 105-115. ISSN 1537-4416. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/15374416.2016.1228462. [cit. 2026-02-17].