Rozvod je pro každé dítě zatěžujícím prožitkem. Ne vždy však pro něj musí skončit katastrofou. Co můžeme jako rodiče udělat pro to, aby krach našeho partnerského vztahu nezpůsobil dítěti zbytečnou újmu? Jak vlastně říct dítěti, že se rozvádíme, a jak opečovat jeho pocity, které u něj rozvod vyvolává? A co udělat pro to, abychom i po rozvodu mohli oba zůstat rodiči, které dítě potřebuje? O tom je další díl našeho podcastu.
Prevence dopadů na dítě
V některých státech světa jsou sezdané páry, které se chtějí rozvést, v případě, že mají děti, státem povinně zařazeny do podpůrného a edukativního systému, který je má připravit na to, aby během rozvodu zvládli co nejvíce zmírnit jeho dopady na jejich děti. V Kanadě k tomu slouží soudní rodinné kliniky, v jihoamerickém Chile zase bývají rozvádějící se rodiče zařazeni do speciálních preventivních programů.
Obecně platí, že konflikty mezi rodiči jsou nejvyšší v období bezprostředně po rozvodu a postupem času by se měly snižovat, ale až 44 % rozvedených rodin zůstává v konfliktech delší dobu než 3 roky a tyto konflikty mohou být i celoživotní. Jak uvádí chilský psychiatr a psychoterapeut Arturo Roizblatt, je to právě konflikt rodičů, který ovlivňuje kvalitu života dětí, vyvolává úzkostné poruchy a zhoršuje studijní výsledky (viz 46. díl). Větší vystavení rodičovským konfliktům v dětství, dospívání i dospělosti je spojeno s rychlejším ukončováním partnerského vztahu, neuspokojivými vztahy a větším výskytem násilím mezi partnery.
Nejzásadnější negativní dopady na vaše děti má tedy to, jak vypadá váš partnerský vztah, a to před rozvodem i během rozvodu. Zásadní negativní dopady však mohou přetrvávat i po rozvodu nebo odluce, kdy spolu zůstanete v kontaktu jako matka a otec. Právě tento vztah vzniká narozením dítěte a pro rodiče je ideálně doživotní. Pokud chcete zmírnit dopady krachu vašeho partnerského vztahu na vaše děti, musíte se naučit spolu komunikovat s minimem konfliktů.
K tomuto účelu velmi efektivně slouží párová terapie, která je terapií vztahu. Párový terapeut v ní funguje nejen jako mediátor a „překladatel“, ale pomáhá vám identifikovat a odstraňovat chování, která jsou pro váš vztah toxická, a která mají právě největší negativní dopady i na vaše děti. Během rozvodu je také velmi vhodné kombinovat párovou terapii a individuální terapii, protože pro každého z partnerů je rozpad vztahu a manželství ztrátou, se kterou se potřebuje vyrovnat.
Co dělat jako rodiče
Po rozvodu je vhodné pokračovat v individuální psychoterapii, a to zejména proto, aby se rodič dokázal co nejsnáze a nejrychleji vyrovnat s osobní ztrátou i novou situací a byl opět schopen naplno plnit své rodičovské povinnosti. Agenda ohledně rozvodu, zhoršení ekonomické situace a větší nejistota totiž často končí nedostatečným pokrytím vlastních základních potřeb (viz 6. a 8. díl), a tím i zmenšení kapacity, kterou rodič může věnovat svým dětem.
Individuální psychoterapie je služba plně hrazená ze zdravotního pojištění. Kapacita psychoterapeutů pracujících ve zdravotnictví je však omezená, takže je potřeba počítat s delšími objednacími lhůtami a/nebo využít služeb mimo zdravotnictví. Je také důležité rozlišovat mezi tzv. krizovou intervencí, kterou řada lidí vyhledá v prvotním šoku, kdy zjistí, že se s nimi chce partner rozejít, a dlouhodobou psychoterapií, kterou obvykle nabízejí jiní odborníci s příslušným výcvikem.
Medvědí službu rozvádějícím se rodičům někdy dělají kamarádi, kteří v dobré víře rozdmýchávají spor mezi rozvádějícími se partnery a mnohdy tam přihazují i vlastní naštvání na své stávající a minulé partnery. Podpora přátel může přijít naopak vhod v ekonomické a „logistické“ oblasti, stejně jako při hledání bydlení, stěhování, zařizování nového obydlí apod.
Důvodem, proč je klíčové, aby se oba rodiče po rozvodu co nejrychleji stabilizovali, je to, že společné rodičovství je podle Roizblatta ale i dalších vůbec nejefektivnějším protektivním faktorem pro dítě. Při svěření dítěte primárně do péče jednoho rodiče má totiž vyšší míra podpory a ale i kontroly ze strany toho druhého, který s dítětem nebydlí, pozitivní důsledky na blaho dítěte a pozitivně ovlivňuje i jeho sebevědomí.
Co největší angažovanost obou rodičů je pak zásadní zejména u adolescentů. Ti, kteří mají po rozvodu společnou péči, jsou výrazně méně ohroženi zneužíváním alkoholu (viz 33. díl) než ti, kteří ji nemají. A adolescenti, kteří mají přímo společnou (v Česku tzv. „střídavou“) péči (viz 49. díl), mají také méně psychických problémů než ti, kteří žijí s jedním rodičem.
Kontakt s dítětem po rozvodu
V situaci, kdy se dohodnete, že dítě bude primárně v péči jednoho z vás, je vhodné držet se některých doporučení ohledně toho, jak budou probíhat setkání s dětmi v případě rodiče, který děti v péči nemá.
Doporučuje se, aby se setkání rodičů s dětmi, s nimiž nežijí, neodehrávala v umělých prostředích určených pouze k zábavě. Aktivity během těchto setkání by měly být spojeny s každodenním životem jako je odvoz do školy nebo ze školy, společné psaní domácích úkolů apod. Nemělo by se jednat o to, že rodič, který je s dětmi třeba jen jednou za 14 dní, si s nimi bude jen „užívat“, všechno jim dovolí apod.
V závislosti na tom, jak vypadá vztah s daným dítětem, je vhodné zamyslet se nad tím, zda by děti mladší tří let měly spát mimo domov. Některé děti s tím nemají problém, jiné ano. Pokud takto malé dítě bude spát u druhého rodiče mimo svůj běžný domov, měl by být rodič žijící s dítětem snadno kontaktovatelný, pokud by se dítě chtělo k němu během noci vrátit.
U starších dětí by mělo platit, že všechny kontakty s rodičem, který nemá dítě v péči, by měly být předem domluvené, měly by mít stabilní četnost, přesný čas vyzvednutí a předání a rodiče by je měli důsledně dodržovat, aby u dítěte vybudovali důvěru v tom, že skutečně bude mít i nadále oba rodiče.
V období mezi desátým a čtrnáctým rokem a v období dospívání lze někdy očekávat, že dítě bude chtít kontakt s rodičem, kterému není svěřeno do péče, oddálit anebo bude mít např. domluvené přespání u kamarádů. V takových případech by se pobyty mimo domov měly konat na žádost dítěte, protože právě vztah s kamarády je pro něj v tomto věku nejzásadnější.
V případě více dětí je – ať už z důvodu odlišnosti pohlaví, věku nebo zájmů – vhodné umožnit některá setkání jen s některými syny či dcerami (např. „klučičí výlet; výlet předškolních dětí do zábavního parku apod.), a ne se všemi najednou. Nemělo by to ale vést k nerovnováze, která by svědčila o určitém zvýhodňování některých dětí.
Jak dítěti říct, že se rozvádíme
Rozvod je situace, kdy jsou obvykle oba rodiči značně zaplaveni a zaměstnáni vlastními problémy. Právě to je i jeden z podstatných faktorů, který přispívá k tomu, že CDC zařadilo rozvod mezi Neblahé zážitky z dětství (viz 46. díl). Existuje ale pár jednoduchých tipů, jak je možné některým negativním dopadům na dítě předejít. Stačí přitom relativně málo.
Jak uvádí Arturo Roizblatt ve své knize Rozvod a rodina: před rozvodem, během něj a po něm – ve všech třech fázích rozvodu – před, během a po – je nutné poskytnout dětem adekvátní informace. V tomto ohledu lze učinit následující obecné úvahy:
1. Dětem je třeba jasně říci, že se manželství rozvede, a to z důvodů, které jsou pro jejich věk nejsrozumitelnější. S teenagery jde, dle stupně jejich vyzrálosti, mluvit relativně jako s dospělými, mladším dětem je potřeba sdělení přiblížit třeba nějakou metaforou s nějakou pohádkou, kterou znají. Důležité je dětem vysvětlit, že rozchod nezpůsobili ani nemotivovali. Řekněte jim, že rozchod nemohli ovlivnit ani mu zabránit, vysvětlete jim, že jde o manželskou situaci a že to s nimi nemá nic společného a že pro případné usmíření nebudou moci nic udělat.
2. Dětem zdůrazněte, že oba i přes konec manželství stále zůstanete jejich rodiči. Řekněte jim, že si nemusí vybrat mezi jedním z obou rodičů (což v ČR platí do té míry, do které budete schopni se dohodnout na uspořádání péče o děti). Dejte dětem také najevo, že chápete, že mají pochybnosti, že jste kdykoliv připraveni a ochotni jim naslouchat a odpovídat jim.
3. Dejte dětem vědět, že je normální, že cítí vztek, smutek nebo zmatek a že o tom mohou mluvit nejen v rámci rodiny, ale i mimo ni a dejte jim najevo, že jste se milovali, když jste je čekali a že jsou tedy produktem tohoto milujícího aktu.
Připravte se také na to, že takovýchto rozhovorů bude potřeba možná víc, třeba i desítky. A že s každým dítětem je potřeba to probírat jiným způsobem.
Kde hledat pomoc
Asociace manželských a rodinných poradců ČR
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
AUERSPERG, Felicitas, Thomas VLASAK, Ivo PONOCNY a Alfred BARTH. Long-term effects of parental divorce on mental health – A meta-analysis. Journal of Psychiatric Research [online]. 2019, 119, 107-115 [cit. 2022-12-31]. ISSN 00223956. Dostupné z: doi:10.1016/j.jpsychires.2019.09.011
ROIZBLATT S., Arturo, Valentina M. LEIVA F. a Ana Margarita MAIDA S. Separación o divorcio de los padres. Consecuencias en los hijos y recomendaciones a los padres y pediatras. Revista chilena de pediatría [online]. 2018, 89(2), 166-172 [cit. 2022-12-31]. ISSN 0370-4106. Dostupné z: doi:10.4067/S0370-41062018000200166
Arturo Roizblatt, Divorcio y familia: antes, durante y después