131: Příprava dítěte na návštěvu lékaře

Už v prvním roce života zcela zdravé v termínu narozené dítě absolvuje v Česku celkem devět lékařských prohlídek. Prevence je lepší než léčba a pro sledování zdraví vašeho dítěte není nic lepšího než pravidelné lékařské preventivní prohlídky. Problém je v tom, že jak dodává Spolková společnost lékařů pro děti a dorost, tak základy doktorské fobie jsou položeny brzy. Dokonce i kojenci přesně cítí, zda jsou rodiče přesvědčeni o nutnosti jednat ze strany lékaře, či nikoliv. Pokud rodiče lékaři důvěřují snáz utěší své dítě, třeba i po očkování. Jak ale vybrat pediatra malému dítěti? A co teenagerovi? Na co a jak přesně dítě připravovat? Co dítěti v kontextu návštěv u lékaře nedělat? Jaké výchovné úkoly musí plnit rodič při výchově dítěte pro kontakt se zdravotnictvím? A jak by měl postupovat naopak lékař? O tom všem je další díl našeho podcastu.

Úloha pediatrie v životě dítěte

Někteří rodiče berou lékaře, spíše jako nepřátele. Často mají sami negativní zkušenosti se zdravotnictvím, ať už z vlastního dětství a např. nucených hospitalizací bez rodičů (ČR v tomto porušovala Listinu základních práv a svobod z roku 1991 ještě nedávno), z porodu dítěte (viz 75. díl o psychologickém porodním traumatu), nebo vlastní zkušenost s nějakým lékařem, jehož výkon nebyl odborně a/nebo lidsky v pořádku.

Úlohou pediatrie, na které se shodují odborné společnosti v celé řadě civilizovaných zemí, je:

Pomoc a podpora pro rodiče
Pomoc dítěti se zdravě vyvíjet
Imunizace dítěte a ochrana před vážnými onemocněními
Ochrana dítěte před ACEs (viz 14. díl) respektive před rodiči, aby nebylo dítě sexuálně, fyzicky nebo emočně zneužívané a fyzicky a emočně zanedbávané
Edukace dítěte v oblastech týkajících se péče o zdraví, včetně sexuálního zdraví a výživy – sem spadají třeba i otázky sexuální orientace a identity, které může dítě s pediatrem probrat (viz 132. díl a 133. díl).
Včasné záchyty onemocnění ale i neurodivergencí, kterých si rodiče nemusí všimnout. Sem patří primárně PAS (viz 134. díl) a/nebo ADHD (viz 136. díl), ale s rostoucím věkem i některé další, ale také třeba poruchy příjmu potravy (viz 37. díl) nebo zneužívání návykových látek (viz 33. díl)
Včasné záchyty psychických onemocnění
Včasné záchyty a léčba somatických onemocnění
Podpora rodičů a dítěte během onemocnění dítěte, kde je možná pouze symptomatická léčba. Jak totiž vědí třeba absolventi našeho kurzu o tom, jak si dát do pořádku spánek, tak pokud je rodič nevyspalý, protože nemocné dítě špatně spí, zhorší se jeho psychika, pozornost i schopnost racionálně přemýšlet, takže „přítel“ na telefonu, který ho dokáže uklidnit i pomoci zhodnotit zdravotní stav dítěte, se určitě hodí. Zejména u dětí, které ještě nemluví, nebo se kterými např. kvůli PAS (viz 134. díl) není komunikace o jejich zdravotním stavu snadná či možná.

Je na každém rodiči, aby jeho dítě mohlo těchto výhod „bezplatné“ zdravotní péče co nejlépe využít. Pediatr v tom bez aktivní účasti rodičů moc nezmůže, a naopak.

Jak vybrat malému dítěti pediatra

Chcete, aby vaše dítě mohlo profitovat ze špičkové lékařské péče? Spolkový institut pro veřejné zdraví, který v Německu nabízí například bezplatné brožury a nejrůznější podpůrné materiály a články pro rodiče, dal dohromady následující doporučení pro výběr pediatra pro menší děti. Doporučení pro výběr pediatra pro teenagery bude následovat v samostatném postu.

Cítím se brán vážně? Budou mé otázky a obavy řešeny, i když se mohou ukázat jako nepodložené?
Budu dostatečně informován o všech nezbytných léčbách a lécích, například o možných vedlejších účincích? Řeší lékař mé obavy a v případě potřeby se mnou mluví o možných alternativách?
Jak je lékař citlivý a vstřícný je k malým dětem, které léčí? Mluví lékař s dítětem a vysvětluje mu například, co právě dělá?
Je praxe, zejména čekárna, zařízena přátelsky a vhodně pro děti? Má například herní koutek?
Nabízí praxe řešení pro zdravé děti, aby se nedostaly do kontaktu s nemocnými?
Jsou schůzky dobře organizované, nebo musím i přes schůzku akceptovat dlouhé čekací doby?
Je lékař snadno a rychle k dosažení?
Je přístup do ordinace bezproblémový i s kočárkem nebo invalidním vozíkem?
Jaká je ordinační doba?
Probíhají v případě potřeby i domácí návštěvy?
Zná lékař místní poradenské a podpůrné služby pro rodiče a v případě potřeby mě o nich informuje?
Já bych dodal ještě – komunikuje váš pediatr stejně s matkou i otcem dítěte?

Pokud současný pediatr vašeho dítěte projde ve většině odpovědí, máte všechny předpoklady pro to, abyste mu mohli důvěřovat a on vám i vašemu dítěti mohl opravdu pomoci. Pokud jich většinu nesplňuje, možná bude lepší pokusit se najít jiného pediatra pro vaše dítě/děti.

Úloha pediatra je zcela klíčová pro zdraví vašeho dítěte. Není vhodné dítě vodit k pediatrovi (či jinému lékaři), ke kterému pociťujete, či dokonce otevřeně dáváte najevo nedůvěru, protože by to mohlo narušit pocit bezpečí dítěte i vůči vám. Věnujte proto výběru pediatra dostatečnou pozornost.

Nejčastější obavy dětí u lékařů

Obavám dětí z lékařů, či dokonce až iatrofobii (fobii z lékařů) se detailně věnuje Španělská pediatrická společnost.

Když děti vědí, že půjdou k lékaři nebo pediatrovi, mnozí se návštěvy obávají a mají z ní obavy, a to v libovolném věku. Ať už navštěvují svého pediatra primární péče nebo specialistu a ať už se jedná o rutinní návštěvu nebo návštěvu kvůli nemoci nebo zdravotnímu problému, děti mají tendenci se bát a některé se mohou dokonce cítit provinile. Některé obavy a pocity viny se snadno projeví a děti o nich otevřeně mluví, ne ale o všech. Můžete svému dítěti pomoci tyto obavy vyjádřit a překonat je.

Strach i pocity viny může radikálně zhoršit byť jen jediná zkušenost s lékařem. Pediatr tak může doplácet třeba na špatnou zkušenost dítěte s jiným lékařem.

Mezi prvky, které obvykle zaujímají nejvyšší pozice na seznamech strachů a starostí, které doprovázejí návštěvu pediatra, patří:

Separace od rodičů. Děti se často obávají, že je rodiče nechají samotné v revizní místnosti a počkají na ně v jiné místnosti. Strach z odloučení od rodičů při lékařské prohlídce je velmi častý u dětí do sedmi let, ale může být přítomen i u starších dětí do 12 nebo 13 let.
Bolest. Dítě může být znepokojeno bolestí spojenou s určitými částmi lékařské prohlídky nebo nějakým lékařským zákrokem. Děti se obzvláště obávají, že mohou potřebovat injekci, zvláště když je jim mezi šesti a 12 lety.
Pediatr. Některé obavy dítěte mohou souviset s postojem a způsobem postupu pediatra. Dítě si může nesprávně vykládat vlastnosti, jako je rychlost, efektivita a vzdálený přístup od lékaře, jako nepřátelství, chlad nebo odmítnutí.
Neznámé prostředí. Strach z neznámého vyvolává v dětech také obavy, že jejich zdravotní problémy mohou být mnohem horší, než jim rodiče vysvětlují. Některé děti, které trpí menšími problémy, se mohou obávat, že budou muset být operovány nebo hospitalizovány, a jiné se obávají, že by mohly zemřít jednoduše proto, že jsou nemocné.

Děti navíc často pociťují pocit viny: např. věří, že nemoc nebo stav, kterým trpí, je trestem za něco, co udělaly špatně nebo přestaly dělat.

Co neříkat dítěti v kontextu zdravotní péče

Vztah k lékařům často negativně nastavují sami rodiče, mnohdy i nechtěně. Čemu se tedy vyhnout?

Vyhrožování lékařem

Když si nebudeš čistit zoubky, budeš muset k zubaři a ten ti je vyvrtá!
Když si nebudeš mýt ruce, budeš nemocný/á a budeš muset do nemocnice!

Učit děti zatajovat věci před lékařem

Raději panu doktorovi neříkej, že…

Učení dítěte animozitě vůči lékařům

Jestli ti ta kráva bude chtít dát očkování, tak uvidí!

Zpochybňovat důvěryhodnost lékaře před dítětem

Podřezáváte si větev sami před sebou – když je paní doktorka neschopná kráva, proč tam teda s tím dítětem jezdíte?! Co to mám asi za rodiče, když mě vozí k neschopným lékařům, co ničemu nerozumí?

Jak odpovídat na otázku „Bude to bolet?“

U Vyšetření bez bolesti – „Většinou to nebolí. Doktor se jen podívá a poslechne. Může to být trochu nepříjemné, ale bude to krátké.“
U očkování/odběrů krve – „Může to štípnout nebo pálit, někdy to chvilku bolí. Poteče ti trochu krev (u dětí, co už to mohou pochopit). Trvá to ale jen pár sekund. Já budu u tebe a řeknu ti, co přesně se děje. Můžeš mě u toho držet za ruku“
Když nevíte, co bude vyšetření obsahovat – „Nevím přesně, co všechno bude potřeba. Doktor nám to nejdřív vysvětlí. Nic se nebude dít bez toho, abychom tomu rozuměli. Budu neustále s tebou.“

Jak předejít negativní zkušenosti dítěte s lékařem

U plánovaných prohlídek a lékařských zákroků mohou rodiče udělat mnoho opatření, aby vše dopadlo pro dítě co možná nejlépe.

Naplánujte návštěvu na dobu, kdy vaše dítě obvykle nespí.
Pomocí dětské lékařské soupravy naučte své malé dítě, co všechno bude lékař při návštěvě dělat. Nebo s sebou vezměte oblíbeného „kamaráda“, plyšové zvířátko nebo panenku, které budou vyšetřeny společně s vaším dítětem. To jim může pomoci cítit se pohodlněji, až přijde čas na skutečné vyšetření.
Řekněte svému dítěti, kam jdete, s kým se setká a jak mu pomůže.
Snažte se zůstat klidní. Buďte pozitivní a mluvte normálním hlasem.
Vezměte s sebou nějaké hračky a knížky. Pokud je to možné, nechte své dítě, aby si během zákroku drželo svou oblíbenou hračku. Pokud jste žádné hračky nebo knížky nepřinesli, zeptejte se, zda jsou k dispozici.
Během čekání odveďte pozornost svého dítěte tím, že mu pustíte jeho oblíbenou hudbu, nebo si s ním povídejte o jeho oblíbených činnostech nebo nedávné zábavné události.
Malé děti mohou mít potíže sedět v čekárně u lékaře v klidu. Vezměte s sebou pár knížek, oblíbenou hračku a svačinu, aby se vaše dítě během čekání zabavilo a bylo spokojené.
Pokud je vaše dítě starší, vysvětlete mu, proč jdete k lékaři. Používejte jednoduchý, srozumitelný jazyk. Pokud jde o pravidelnou prohlídku, vysvětlete mu, že všechny děti chodí k lékaři a že lékař kontroluje, jak rostou a vyvíjejí se. Buďte upřímní ohledně toho, co vaše dítě může od prohlídky očekávat.
Řekněte staršímu dítěti nebo teenagerovi, že může jít k lékaři bez vás. To mu může pomoci cítit se pohodlněji při rozhovoru s lékařem.

Co říct dítěti před návštěvou lékaře?

U dětí do 4 let jde hlavně o zajištění klidu a pocitu bezpečí. Je potřeba dítěti vše vysvětlovat v jednoduchých větách.

„Půjdeme za paní/pánem doktorem, aby se podíval(a), jak se má tvoje tělo.“
„Nejdřív chvilku počkáme, pak se doktor podívá do ouška a pusy a poslechne srdíčko.“
„Ty budeš sedět u mě. Vezmeme si plyšáka.“
„Když budeš chtít pauzu, řekneš stop a já ti pomůžu.“

Děti ve věku 5 až 7 let můžete “zaměstnat” rolí pomocníka

„Doktor je tu od toho, aby zjistil, co se děje, a pomohl ti cítit se líp.“
„Panu doktorovi pomůžeš, když mu odpovíš na všechno, co se bude ptát.
„Když nebudeš vědět, řekni ‘nevím’ nebo se podívej na mě.“
„Když bude něco nepříjemné, zkusíme: nádech nosem, výdech pusou, a já ti budu držet ruku.“

Děti ve věku 8 až 12 let už jsou schopny větší míry spolupráce s lékařem a zároveň je cílem je naučit s lékařem komunikovat.

„Chci, abys doktorovi řekl/a přesně: kde to bolí, kdy to začalo, co pomáhá.“
„Můžeš se ptát: ‘Co to může být? Co mám dělat doma? Kdy mám přijít znovu?’“
„Když budeš chtít, můžeš část návštěvy mluvit s doktorem sám/sama, já budu vedle.“

Teenageři (13+) se mají postupně naučit zcela převzít zodpovědnost za své zdraví i komunikaci s lékařem. S ohledem na témata, která řeší, je pro ně důležité soukromí, a to i před rodiči. Klíčová je domluva předem.

„Jakou roli chceš, abych měl/a? Mám mluvit já, nebo ty?“
„Je v pohodě říct doktorovi i citlivé věci. Když chceš, můžu na chvíli odejít.“
„Předem si napiš otázky, na které se budeš chtít zeptat.“

Příprava dítěte na vyšetření u lékaře

Je úkolem rodičů dítě na libovolné vyšetření u lékaře dostatečně dobře připravit (tam, kde je to možné). Spolkový institut pro veřejné zdraví rodičům radí následující:

Řekněte svému dítěti, jaká vyšetření budou pravděpodobně provedena – v zahraničí u preventivních prohlídek máte k dispozici předem – v Německu třeba od porodnice – detailní popis jednotlivých vyšetření a úkonů, které budou prováděny, abyste na ně dítě mohli připravit. V Česku popisy nabízí některé zdravotní pojišťovny a vyhláška MZČR o preventivních prohlídkách č. 70/2012 Sb.
Vysvětlete mu, proč někdy dochází k bolestivým zákrokům.
Nedělejte svému dítěti falešné sliby, například, že by injekci vůbec necítilo. Za určitých okolností byste v důsledku toho pouze ztratili důvěru (viz 92. díl o lhaní rodičů).
My dodáváme nepopírejte to, že to bolí a nezakazujte mu plakat – viz toxický rodinný vzorec Zakázané emoce (viz 96. díl)
Ujistěte své dítě, že s ním zůstanete a nenecháte je o samotě. NIKDO v ČR, vyjma soudu, nemá právo vás od dítěte odloučit (viz čl. 32, odst. 4, Listiny základních práv a svobod)
Prostřednictvím vhodných obrázkových knih Čtení příběhů nebo plyšových hraček, můžete také hravě připravit své dítě na návštěvu ordinace. Kupříkladu americká anestezioložka z John Hopkins Hospital Fei Zheng-Ward je autorkou mnoha knih, které děti připravují na první návštěvu lékaře, na ortopedické zákroky, chirurgické operace, operace mandlí, operaci ucha, MRI, zubní operace, katetrizaci srdce, operace očí nebo operace srdce. Méně konkrétní knížky připravující na návštěvu praktického lékaře, zubaře a hospitalizaci jsou k dostání od desítek autorů a už i pro kojence.
My ještě dodáváme proveďte simulaci vyšetření (viz 9. díl) i s dítětem, kdy vy si budete hrát na doktora. U miminek jde o to seznámit miminko třeba s fonendoskopem, močovým katetrem, tím, že lékař může mít chirurgické rukavice a roušku apod.

Jak využít návštěvu u pediatra co nejefektivněji

Lékaři mají na prohlídku dítěte obvykle velmi omezený čas. Mnohdy mohou být i pod časovým tlakem z toho, že přišel před vámi nějaký neobjednaný akutní pacient, nebo že nějaká prohlídka trvala déle, než čekali. Když se sami na prohlídku dobře připravíte, zvyšujete tím pravděpodobnost, že vy i dítě z ní získat co nejvíc.

Jak přesně se na prohlídku připravit radí Kanadská pediatrické společnost:

Připravte dítě na prohlídku co nejlépe umíte (viz výše)
Udělejte si seznam všech svých obav. Vezměte si ho s sebou, abyste na ně při návštěvě nezapomněli.
Zaznamenejte všechny příznaky, které vaše dítě má. Při rozhovoru o zdravotních problémech jsou důležité všechny příznaky.
Vezměte si s sebou seznam léků, které vaše dítě užívá.
Vezměte si s sebou očkovací průkaz vašeho dítěte.
Zapojte své dítě do návštěvy, a to jak před ní, tak během ní. Promluvte si s ním o tom předem, aby vědělo, co může očekávat. Pokud je dostatečně staré, požádejte ho, aby vám a lékaři řeklo, jak se cítí.

Francouzské ministerstvo zdravotnictví ještě dodává:

Zapisujte si své otázky za pochodu, abyste je mohly konsolidovaně přednést lékaři (málokterý rodič má totiž čas si v klidu na půl hodiny sednout a vše vymyslet najednou)
Zvažte zaznamenání jakýchkoli významných změn v životě vašeho dítěte, které by mohly ovlivnit jeho chování a/nebo zdraví (přítomnost domácích mazlíčků, rozvod, úmrtí, stěhování…), protože mohou mít dopady na psychický i somatický stav vašeho dítěte.

Teenageři u lékaře

Australský projekt Raising Children.net.au podporovaný Ministerstvem sociálních služeb australské vlády či Královskou dětskou nemocnicí v Melbourne doporučuje, abyste včas své dítě učili komunikovat s lékaři a převzít za veškerou agendu ohledně zdravotnictví zodpovědnost.

Vy a vaše dítě se můžete společně rozhodnout, kdy by mohlo začít chodit k praktickému lékaři a dalším zdravotnickým odborníkům samo. Často je však vhodné vyzkoušet to alespoň v části konzultace v raném dospívání. Praktičtí lékaři, kteří ošetřují teenagery, se o to obvykle snaží.

Na začátku je nejlepší si s dítětem promluvit a zjistit, co mu vyhovuje. Před schůzkou se můžete znovu zeptat, jak se vaše dítě cítí ohledně samostatné návštěvy praktického lékaře.

Čas, který vaše dítě stráví samostatně s praktickým lékařem, se může postupně prodlužovat. V pozdním dospívání bude vaše dítě pravděpodobně v pohodě absolvovat celou konzultaci samostatně. Možná bude také preferovat domlouvání vlastních schůzek.

Samostatná návštěva praktického lékaře pomáhá vašemu dítěti vybudovat osobní, důvěrný a důvěryhodný vztah s praktickým lékařem. V takovém vztahu je pravděpodobnější, že bude upřímné ohledně svého zdraví a dalších věcí, jako je šikana ve škole, vztahy nebo užívání návykových látek. Vaše dítě také bude s větší pravděpodobností klást otázky týkající se citlivých témat.

To umožňuje praktickému lékaři poznat vaše dítě a lépe ho pochopit jako jednotlivce. A když praktický lékař zná a rozumí vašemu dítěti, je schopen lépe stanovit diagnózu a navrhnout možnosti léčby. Může také poradit vašemu dítěti v otázkách sexuálního zdraví, kondice, zdravého stravování, stresu a dalších.

Navíc návštěva praktického lékaře sama o sobě dává vašemu dítěti příležitost procvičit si komunikaci s lékařem, což je dovednost, kterou bude potřebovat po celý život. Pomáhá to vašemu dítěti převzít větší odpovědnost za své zdraví.

A pokud své dítě povzbuzujete, aby navštěvovalo praktického lékaře samo, dáváte tím najevo, že mu důvěřujete, podporujete ho a respektujete jeho rostoucí nezávislost.

Jak vybrat s teenagerem jeho pediatra

Mám svému dítěti měnit pediatra, když se dostane do puberty? Jednoduchá odpověď zní ne. Pediatra totiž musí (ne)chtít a priori změnit váš teenager. Vaším úkolem – stejně jako v jiných oblastech – je být facilitátorem tohoto rozhodovacího procesu a případně i změny. Součástí výchovy dětí k přístupu ke zdravotnictví je totiž i převzetí zodpovědnosti za vztahy s lékaři.

V rámci vaší role facilitátora je určitě dobré si s dítětem promluvit, a zjistit, jak se cítí ohledně návštěvy svého pediatra v různých situacích, nejen při kašli a nachlazení. Pro mnoho mladých lidí je v pořádku pokračovat v návštěvách stejného lékaře, pro některé ne.

Vaše dítě možná bude chtít navštěvovat jiného praktického (nebo i odborného) lékaře, protože:

se u stávajícího lékaře již necítí dobře
chce navštěvovat lékaře, který nezná jeho rodiče
chce otevřeněji hovořit o tématech, jako jsou vztahy (včetně sexuálních záležitostí), pohlaví, duševní zdraví, kouření elektronických cigaret nebo užívání jiných návykových látek
chce spravovat své vlastní zdraví tím, že naváže nový vztah s lékařem
nedůvěřuje stávajícímu lékaři ohledně důvěrnosti informací
chce lékaře, který rozumí jeho zdravotnímu stavu
potřebuje lékaře, který je k dispozici v určitých časech nebo na určitém místě.

Pokud se vaše dítě rozhodne změnit praktického lékaře, je užitečné mu připomenout důležité aspekty jeho osobní nebo rodinné anamnézy – například alergie, astma nebo cukrovka – pro jeho novou kartu. Můžete společně sestavit seznam věcí, které by mohlo být třeba sdělit novému praktickému lékaři.

Pokud má vaše dítě komplexnější zdravotní potíže nebo vývojové postižení a chce změnit praktického lékaře, je důležité, aby nový praktický lékař rozuměl potřebám vašeho dítěte. Vaší úlohou je třeba pomoci mu připravit seznam takových lékařů na výběr, nebo jít s ním na první návštěvu k novému lékaři a pomoci mu se ujistit, že si s jeho stavem bude lékař vědět rady – pokud vaše dítě bude chtít.

Nad čím se zamyslet jako rodič

Chcete pár podnětů k tomu, jak konkrétně zlepšit zkušenosti vašich dětí s lékaři? Máme pro vás pár otázek, které vám pomohou k tomu, abyste to (spolu s druhým rodičem) vymysleli:

Jak chystáte své děti na vyšetření k lékaři a co můžete udělat jinak?

Vzpomeňte si na poslední 3 návštěvy s dítětem (s každým zvlášť) u lékaře – proč proběhly tak, jak proběhly? Co se vám při přípravě na ně a během nich povedlo? Co naopak nepovažujete za šťastné?

Jakých lékařů nebo výkonů se vaše dítě bojí a proč?

Jak mu s tím můžete pomoci?

Věříte, že vaše dítě považuje lékaře za někoho, kdo mu pomáhá k většímu zdraví? Pokud ne, co můžete udělat pro to, aby se to změnilo?

Vyšetření u lékaře a hranice

Práce pediatra je do podstatné míry o práci s hranicemi. Pediatr se dostává tělesně vůbec nejblíže dítěti, hned po rodičích, a často je nucen v zájmu dítěte narušit hranici jeho tělesné integrity (očkování/odběry) a/nebo provádět pro dítě velmi bolestivé a nepříjemné kroky (cévkování, vyšetření pohmatem, stěry atd.).

K těmto úkonům by měl lékař ideálně přistupovat (na pohotovosti to samozřejmě není vždy možné) až tehdy, kdy zajistí, že dítě se s ním cítí v bezpečí.

Jak už asi víte ze 115. dílu o dětech a hranicích, tak dítě a priori očekává, že dodržování hranic zajistí rodič, a to i ve zdravotnických zařízeních. Zároveň a priori očekává, že hranice bude dodržovat i lékařský personál. Aby dítě svolilo k narušení hranice, která slouží k zajištění jeho bezpečí – např. nikdo nedělá s mým tělem nic bez mého souhlasu a nic, co mi není příjemné, musí být zajištěno jeho bezpečí. Rodič k tomu přispívá přípravou dítěte na vyšetření (viz výše) a lékař vhodnou a respektující komunikací s dítětem (viz níže).

Pokud jsou hranice porušeny bez patřičného ošetření, vzniká podklad pro strach z lékařů – všech.

Hranice dítěti dávají zejména. Proto při překračování tělesné hranice je nezbytné zajistit bezpečí, kdy:

Dítě ví, co může dělat a kdy mu nic nehrozí.
Dítě ví, že rodič dává pozor na to, co se s ním děje, a to i u lékaře.
Dítě ví, co od rodiče čekat a mělo by vědět i to, co čekat od lékaře.
Dítě ví, že se o něj a jeho dobro rodič stará a mělo by to vědět i o svém lékaři.

Důležité je si též uvědomit, že to, jak nakládají rodiče a lékař s hranicemi dítěte funguje jako modelling (viz 9. díl), tedy výuka toho, jak pracovat s hranicemi. Dávání a držení hranic rodičem učí dítě budovat si, dávat a držet si hranice vůči ostatním. Dávání a držení hranic lékařem učí dítě budovat si, dávat a držet si hranice vůči ostatním, zejména pak lékařům ale i jiným autoritám – učitelům, sbormistrům atd.

Děti z rodin s toxickým rodinným vzorcem porušování hranic (viz 118. díl) si mohou s lékaři pro sebe vybudovat podobně toxické vztahy, zejména v dospívání. Pravidelně se objevují případy, kdy lékaři překračují tělesné hranice a své pacienty sexuálně zneužívají – v Česku nejčastěji v psychiatrii a gynekologii, a to bohužel už i v dětské gynekologii, viz případ z Liberce z loňského roku.

Jak může lékař ošetřit hranice

Lékaři v ordinaci bojují s časem. To, o čem budeme teď mluvit, jim bude čas šetřit, jakkoliv se to nemusí na první pohled zdát. V mnoha zemích je to zcela běžná praxe – namátkou Německo, Španělsko, Francie, USA.

V medicíně se dotýkáme:

Tělesných hranic
Hranic v oblasti pocitů
Hranic v oblasti myšlenek
Při hospitalizaci hranic v oblasti věcí

Je zodpovědností lékaře nastavit, deklarovat a dodržovat hranice v těchto oblastech, v případě hranic u věcí je to zodpovědností veškerého personálu nemocnice.

Tělesné hranice

Vysvětlím pacientovi dopředu, kde se budu dotýkat nebo dívat
Co tam budu dělat
Proč to potřebuju udělat
Co to pacientovi přinese
U dětí je vhodné ukázat nejprve na hračce

Hranice v oblasti pocitů

Vysvětlím pacientovi, jaké pocity jsou v pořádku (viz ta část o pocitech dětí v ordinaci)
Nechávám pacienta domluvit, když mluví o tom, jak se cítí
Nehodnotím pacientovi pocity
Podrobněji 25. díl a část o otevřené komunikaci a flexibilitě
U malých dětí vysvětlit na plyšákovi
Pojmenování pocitů pomáhá – vidím, že máš strach. Můžu něco udělat pro to, aby ses méně bál(a)? vs Neboj!

Hranice v oblasti myšlenek

Podporuji pacienta, aby se ptal
Dotazy nehodnotím, odpovídám věcně ve formě, kterou ve svém věku a mentálnímu stavu
Pokud s pacientem (nebo jeho rodiči) v něčem nesouhlasím a vím, že v té věci mám pravdu, zkouším podpořit odkazy na literaturu – chceme pacienty podpořit, aby se o své zdraví zajímali a studovali si to z důvěryhodných zdrojů. Mohu také pacientům rovnou doporučovat stránky, kde se vše dozví – v zahraničí běžně všechno tohle zajišťuje stát nebo odborná pediatrická společnost
Cílem je spolupráce na tom, aby pacient byl zdravý, ne mít pravdu

Hranice v oblasti věcí (např. při hospitalizaci, ale i některých vyšetřeních a léčebných modalitách)

Pokud pacientovi odebírám jeho osobní věci, musím říct:

Proč
Kde budou po odebrání a jak je zajištěna jejich bezpečnost
Jak se k nim dostane, pokud bude potřebovat
Kdy mu budou navráceny

Zásady komunikace s dětským pacientem

Existuje několik jednoduchých zásad, které vám pomohou s dětským pacientem nastavit bezpečný vztah respektující hranice.

Jsem tu pro dítě – pozdravit se nejprve s dítětem, představit se dítěti, mluvit s dítětem – i roční děti tohle vnímají (Wernickeho centrum pro porozumění řeči se rozvíjí už od 9. měsíce)
Klid – včetně dalšího personálu – úzkostná sestra, co dítě nečekaně zalehne jen proto, že mu jde brát krev, nepomůže tomu, že dítě se odběru nebude bát, natož tomu, aby dítě drželo v klidu.
Pravda + jednoduchost: ne „nic to nebude“, ale „může to štípnout, bude to rychlé.“
Jeden krok dopředu: vysvětlit jen to, co dítě potřebuje teď.
Dítě má kontrolu nad maličkostmi: vybrat si náplast, sedět mámě na klíně, držet plyšáka, počítat do 10.
Respekt – žádné, co to brečíš; vždyť to nebolelo; prosím tě, takovej velkej kluk a brečí apod.
Empatie – vidím, že se bojíš. Vidím, že ses nad něčím zamyslel(a), vidím, že si teď ucukl(a), co se stalo – zejména u starších dětí a sexuálního a fyzického zneužívání! Když je potřeba, udělat pauzu.
Žádné lhaní – to nic nebude, to ani neucítíš.
Když provádíte fixaci, musíte vysvětlit předem a musí to být pro ochranu dítěte – sestřička ti podrží ruku, abych tě tou injekcí náhodou neškrábla
Pomáhají odměny – obrázky, malé hračky jako hopík nebo figurka. Nedávat jídlo jako odměnu! (platí i pro rodiče, deformuje to vztah k jídlu)

Nad čím se zamyslet jako lékař

Pokud jste pediatr a/nebo lékař pracující s dětmi, máme pro vás několik podnětů k zamyšlení, které by vám mohly pomoci zlepšit a zároveň zpříjemnit si vaši práci. I když je zjevné, že v celkovém výsledku hraje roli dítě i rodič, důležité je soustředit se na to, co můžete ovlivnit vy sami. Někdy i relativně malá změna v chování lékaře a jeho personálu může změnit chování dětského pacienta a/nebo jeho rodičů.

Jaký je váš vlastní cíl při práci s pacienty?

Jakou zkušenost chcete, aby si dětský pacient z kontaktu s vámi odnesl?

Jakou zkušenost chcete, aby si rodič z kontaktu s vámi odnesl?

Zamyslete se nad posledními 3 nejhoršími zážitky s pacienty – co bylo pravděpodobně jejich příčinou a co jste mohli udělat jinak?

Zamyslete se nad posledními 3 nejhoršími zážitky s rodiči pacientů – co bylo pravděpodobně jejich příčinou a co jste mohli udělat jinak?

Zamyslete se nad posledními 3 nejlepšími zážitky s pacienty – proč to proběhlo tak, jak to proběhlo? Čím jste k tomu přispěli?

Zamyslete se nad posledními 3 nejlepšími zážitky s rodiči pacientů – proč to proběhlo tak, jak to proběhlo? Čím jste k tomu přispěli?