120: 50 odstínů BDSM

BDSM – B/D (Bondage and Discipline), D/s (Dominance and submission) a S/M (Sadism and Masochism) je s námi už od roku 1991, ale masivní slávu mu přinesla až kniha 50 odstínů šedi o 20 let později. 12,5 % Belgičanů se mu pravidelně oddává, 46,8 % zkusilo aspoň jednu praktiku. Docentka Ateret Gewitz-Meydan z univerzity v Haifě o něm říká, že pokud je BDSM praktikováno konsensuálně, eticky a v bezpečném a podpůrném kontextu, může obětem sexuálního zneužívání v dětství pomoci překonat trauma, které si s sebou nesou. Kromě obětí sexuálního zneužívání k BDSM ale nevědomě tíhnou i oběti emočního zneužívání (tj. shazování od rodičů) a fyzického zneužívání (tj. „výchovných facek“). Některé z obětí si to však vyčítají a vyvolává to v nich stud. Co to je vlastně BDSM a proč má potenciál „léčit“ poškozené hranice z dětství?

Co to je BDSM

Iniciála BDSM je poprvé zaznamenána v příspěvku na Usenetu z roku 1991 a vykládá se jako kombinace zkratek B/D (Bondage and Discipline), D/s (Dominance and submission) a S/M (Sadism and Masochism).

BDSM je řada často erotických praktik nebo her formou rolí zahrnujících svazování, disciplínu, dominanci a podřízení, sadomasochismus a další související mezilidskou dynamiku. BDSM se používá jako souhrnné označení zahrnující širokou škálu aktivit, forem mezilidských vztahů a odlišných subkultur. BDSM komunity obecně vítají každého, kdo se identifikuje s nenormativním smýšlením; může jít o crossdressery, nadšence do modifikace těla (tetování, piercingy apod.), lidi, co při sexu rádi ztvárňují zvířecí role, fetišisty se zaměřením na latex, gumu apod. a další.

BDSM má pevná a jasná pravidla. Existují čtyři různé systémy přístupu k pravidlům a hranicím, přičemž nejstaršímu už bude 50 let.

Velké popularizace se BDSM dočkalo v roce 2011 díky knize 50 Shades of Grey, která ukázala, jak moc zájemců o BDSM ve skutečnosti existuje mezi běžnou populací. Filmy však zachycují BDSM bez pravidel, jak by se dělat rozhodně nemělo.

Nemáme jednoznačná data o tom, kolik lidí BDSM praktikuje. Údaje se pohybují od jednotek do desítek procent. Rozdíl je daný stářím studií a taky populací, kde byla studie prováděna. Pro řadu lidí je zároveň BDSM i dnes stále zasaženo stigmatem. Právě stigmatizace ho pak minimálně v DSM-5 posouvá směrem k psychiatrické diagnóze sexuální poruchy. Například studie publikovaná v září 2017 v časopise Journal of Sexual Medicine nazvaná 50 odstínů belgické šedi ukázala, že ze vzorku 1027 lidí z 54 monitorovaných BDSM aktivit 46,8 % účastníků v životě zkusilo aspoň jednu, 22 % o tom snilo a 12,5 % praktikovalo aspoň jednu BDSM praktiku pravidelně. 26 % respondentů se hodnotilo jako zájemci o BDSM a 7,6 % se identifikovalo jako praktikující BDSM. Častěji to byli muži než ženy, a ve věkové skupině 48 až 65 let byl zájem o BDSM výrazně nižší než u mladších věkových skupin. 61,4 % se dozvědělo o BDSM před 25 lety věku.

Stigmatizace BDSM

BDSM trpí silnou stigmatizací, a to často i mezi sexuology, psychology a psychiatry. Vše v podobné míře jako kdysi masturbace (viz 107. díl). Tato stigmatizace mnoha lidem brání zjišťovat si o BDSM další informace, za což podle mnoha autorů vědeckých publikací v posledních deseti letech primárně vděčíme forenzní psychologii.

„Vnímání BDSM jako patologického jevu ovlivnilo vědecké články ze 70. a 80. let 20. století, které se zaměřovaly na (nekonsensuální) sexuální sadismus z forenzního hlediska a na náhodná úmrtí související se SM. Tyto historické názory stále ovlivňují nejvýznamnější současné psychiatrické klasifikační systémy, Mezinárodní klasifikaci nemocí ICD na jedné straně a DSM-5 na straně druhé. Od té doby je komunita BDSM vystavena mylným představám a stigmatizaci,“ říká ve svém článku z června 2019 tým vědců z Collaborative Antwerp Psychiatric Research Institute.

Věda v posledních 10 letech BDSM intenzivně zkoumá, protože se zdá, že BDSM má pro jeho aktéry celou řadu benefitů, zejména pokud utrpěli sexuální trauma či jiné trauma spojené s tělem, například v důsledku fyzického zneužívání (viz 20. díl). Navíc, k BDSM silně a nevědomě tíhnou oběti fyzického, emočního (viz 24. díl) a sexuálního zneužívání (viz 16. díl) v dětství.

Samotná sexuologie BDSM nestigmatizuje vůbec, a to nejméně od roku 2019, kdy byla schválena Deklarace o sexuální rozkoši, která říká, že:

„Klíčovými faktory, které přispívají k sexuálnímu zdraví a pohodě, jsou sebeurčení (svobodné rozhodování o svých činech), souhlas, bezpečí, soukromí, důvěra a schopnost komunikovat a vyjednávat o sexuálních vztazích. Sexuální potěšení by mělo být vykonáváno v kontextu sexuálních práv, zejména práv na rovnost a zákaz diskriminace, autonomii a tělesnou integritu, a práva na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví a svobody projevu,“ praví Deklarace o sexuální rozkoši WAS z roku 2019.

WHO destigmatizovala BDSM až v roce 2022, kdy vstoupil v účinnost nový systém diagnóz ICD-11, který už praktikování konsenzuálního BDSM nepovažuje za patologii. ICD-10 ale patologizovalo jakýkoliv sadismus a masochismus.

Co patří do BDSM

BDSM zahrnuje desítky nejrůznějších praktik. Jen detailní belgický výzkum se ptal respondentů na 54 nejčastějších z nich. Do BDSM patří jak bezpečné praktiky, nezanechávající jakékoliv stopy na těle, tak ty nebezpečné, kde hrozí riziko úrazu, zranění či rozvoje infekce.

Mezi bezpečné praktiky patří například:

Zavazování očí
Lechtání pírkem
Hra s ledem
Cupping – 3000 let stará praktika – nahřejí se kalíšky, přiloží se na nějakou erotogenní zónu, kde vyvolají stydnutím podtlak, a dané místo se výrazně víc prokrví.
Bondage (svazování)
Oddalování orgasmu
Role play – včetně hry na sestřičku a pacienta, školačku a učitele nebo třeba matku/otce a dítě, či dokonce na miminko v plenkách apod.
Dominance a submisivita – někdy zahrnuje i cílené ponižování
Jemné kousání
Jemné hlazení bičem
Pissing (močení na sebe/před sebou)
Spanking (plácání po zadku apod.)
Hra s voskem
Cuckolding – sledování partnera nebo partnerky, jak má před tebou sex s někým jiným. Někdy i za použití svazování, které danému člověku jakoby znemožňuje této nevěře zabránit.

Mezi rizikové praktiky v BDSM patří například:

Fisting (vkládání celé pěsti do vagíny)
Řezání
Jehly (např. propichování penisu)
Bič použitý silou
Kousání zanechávající stopy
Dušení
Mučení genitálií
Elektrosex (stimulace různých částí těla elektrickými výboji)

Existují i BDSM techniky praktikované na dálku jako například:

24/7 – dominant napíše subovi, co si má nebo nemá vzít na sebe, co má udělat apod.
Vydírání (Blackmail) – Běžně se označuje jako vydírání se souhlasem. Submisivní osoba poskytuje materiály, které by pro ni byly nežádoucí nebo by měly osobní či kariérní důsledky, kdyby byly zveřejněny, aby ji donutily setrvat ve vztahu. Materiál může mít také podobu jejich nahých fotografií nebo videí nebo takového materiálu pořízeného v rámci sezení BDSM. Běžně se používá jako součást consensual non-consent, kdy mohou odmítnout vykonávat činnost nebo si nechat provést úkon pouze v případě, že se takový materiál dostane na veřejnost nebo k některým osobám.

Kdo praktikuje BDSM

V roce 2013 publikoval docent psychologie na Tilburg School of Social and Behavioral Sciences Andreas Anne Johannes Wismeijer se svojí kolegyní profesorkou sociologie na Univerzitě v Utrechtu Marcel van Assen výzkum na téma psychologických charakteristikách lidí praktikujících BDSM, který tehdy otřásl obecným vnímáním lidí praktikujících BDSM.

Jejich studie začíná slovy: „Obecně se má za to, že praktiky typu BDSM jsou v určité formě spojeny s psychopatologií. Několik novějších studií však naznačuje u lidí praktikujících BDSM relativně dobré psychické zdraví.“ A končí slovy: „Došli jsme k závěru, že BDSM lze považovat spíše za rekreační způsob trávení volného času než za projev psychopatologických procesů.“

Výzkum udělali na 902 lidech praktikujících BDSM a 434 lidech z kontrolní skupiny. Vše probíhalo formou online dotazníků. Zkoumali osobnost pomocí standardního Big Five dotazníku, vztahovou vazbu, citlivost na odmítnutí a subjektivně vnímaný well-being prostřednictvím standardizovaného dotazníku WHO.

Výsledky výzkumu většinou naznačují příznivé psychologické charakteristiky praktikujících BDSM ve srovnání s kontrolní skupinou; Praktikující BDSM byli méně neurotičtí, extravertnější, otevřenější novým zkušenostem, svědomitější, méně citliví na odmítnutí, měli vyšší subjektivní pohodu, ale byli méně sympatičtí. Při porovnání čtyř skupin, pokud byly pozorovány rozdíly, bylo skóre BDSM obecně příznivější pro osoby s dominantní než submisivní rolí, nejméně příznivé bylo skóre u kontrolní skupiny.

Některé lidi přitahuje pouze omezený okruh BDSM aktivit (např. bondage), zatímco jiní mohou mít široké a flexibilnější BDSM preference. Během sezení BDSM lze rozlišovat různé role, například dominantní roli (neboli „dom“; osoba, která vykonává kontrolu), submisivní roli (‚sub‘; osoba, která se kontroly vzdává) nebo přepínání mezi oběma rolemi v závislosti na příležitosti („switches“). Ačkoli většina laiků považuje BDSM za formu erotického chování, většina praktikujících BDSM se účastní BDSM aktivit pro smyslové potěšení, a ne tolik pro potěšení erotické.

Pravidla v BDSM

V BDSM existují jasná a pevně dodržovaná pravidla. Existují čtyři různé modely (viz další posty) pevného nastavení hranic zodpovědnosti za to, co se v rámci BDSM hry bude dít.

Zcela základním pevným pravidlem je, že se vše děje vzájemným souhlasem. Nikdo netlačí nikoho do žádné role nebo aktivity. Zejména nebezpečnějším aktivitám předchází – ne nutně ihned předtím – otevřený dialog s partnerem o tom, co si kdo chce vyzkoušet. Souhlas musí být vnitřní (viz 28. díl) a existují jasně nastavené procesy, jak lze souhlas kdykoliv během BDSM aktivit odvolat. Za dání a odvolání souhlasu si zodpovídá každý jeden aktér BDSM hry sám. Zároveň některé BDSM přístupy (zejména CCCC) zavádějí další kontrolní procesy pro případ, že přestane být jasné, že jiný člověk v rámci BDSM hry je schopný v danou chvíli svůj souhlas odvolat.

Pro odvolání souhlasu slouží v BDSM tzv. bezpečné slovíčko. Existují dvě kategorie bezpečných slov:

Tzv. žlutá, tj. slovíčko, které informuje ostatní, že je třeba zvolnit,
a pak tzv. červená – stop slovíčko, které se použije v případě, že s danou aktivitou v danou chvíli daný partner nesouhlasí a nechce ji už dál zažívat, přičemž je zcela nepodstatné, že k ní předem dal souhlas.

Po použití bezpečného slovíčka (nebo signálu, je-li použit roubík nebo dochází např. k dušení) pro červenou, všichni s aktivitou okamžitě přestávají, bez jakýchkoliv dotazů, výčitek, čehokoliv. Pokud ten, kdo slůvko použil, o to stojí, je mu poskytnuta tradiční péče po konci BDSM aktivity.

Člověk, který slůvko použil, může, a nemusí říct, co se stalo a proč ho použil, nebo dokonce po čase může sám chtít v aktivitě pokračovat. Nesmí na něj být ale vyvíjen naprosto žádný nátlak, zejména ne formou výčitek a manipulací. Použití bezpečného slovíčka dává zodpovědnost za prožitek každému jednomu účastníkovi BDSM hry. Každý je tím zodpovědný sám za sebe a pak už jen za dodržení dohodnutého modelu hranic.

Je určitě lepší, když je jeden z partnerů zkušenější, a druhého vede. Někdy si nezkušené páry berou zejména na dominanci a submisivitu někoho zkušenějšího zvenčí, nebo se jdou podívat společně na BDSM porno, či rovnou do BDSM klubu.

BDSM je a priori komplexní hra, pro kterou je k dispozici široké spektrum rekvizit a která vyžaduje určité dovednosti, zejména třeba u bondage. Existuje například Kinbaku – japonské umění vázání do různých pozic, které vyžaduje jak bezpečné a silné provazy, tak extrémní míru dovednosti, aby to bylo zároveň bezpečné a zároveň to splňovalo míru uspokojení z omezení pohybu/omezování pohybu na obou stranách. V některých BDSM aktivitách se tak dá zlepšovat celé roky.

BDSM vyžaduje následnou vzájemnou péči po skončení hry, jak o tělo – pokud došlo k S/M praktikám, tak o duši – zejména u D/S praktik, k čemuž se ještě dostaneme. Součástí péče je tulení, péče o rány, diskuse a společný úklid pomůcek.

BDSM modely práce s hranicemi

Původní, nejstarší a nejčastěji používané modely práce s hranicemi v BDSM se nazývají SSC a RACK.

Safe, Sane, Consensual (SSC) je model známý, na rozdíl od pojmu BDSM, už z 80. let minulého století. Je postaven na jednoduchém principu, že se všichni aktéři dopředu shodnou na tom, které aktivity budou vykonávat a považují je za bezpečné, přičemž žádné jiné aktivity nebudou v rámci domluvené BDSM hry povoleny. Tento model také a priori vylučuje jakékoliv aktivity narušující integritu těla.

Novější Risk-aware consensual kink (RACK) pocházíz roku 1999 od Garyho Switche, který jej použil ve skupině na Usenetu. V rámci něj všichni partneři dopředu souhlasí s riziky, která při plánovaných BDSM aktivitách mohou nastat. Stále je nutný vzájemný souhlas partnerů po celou dobu aktivity a slovíčko kink v názvu pouze značí, že se často používají aktivity, které nespadají do masové roviny. RACK pracuje s tím, že část aktivit může být nebezpečná a může dojít ke zranění. RACK už dělí aktivity jen na bezpečnější (např. použití plácačky, pout apod.) a méně bezpečné (např. použití jehel a cévek).

Personal Responsibility, Informed, Consensual Kink (PRICK) je de facto vylepšený RACK model, kterýbere v úvahu, že praktikující BDSM by měli využít dostupné zdroje, aby před udělením souhlasu pochopili veškerá související rizika. Pokud se zapojíte do kinky chování, měli byste převzít osobní zodpovědnost za to, co se stane, a to zahrnuje i rizika. To je důležité, pokud jste dominantní a budete udávat tón celé scény. Jako submisivní osoba však nejste imunní vůči převzetí odpovědnosti, když se účastníte BDSM. Všichni účastníci BDSM hry mají povinnost si do detailu nastudovat všechny aspekty dané BDSM aktivity, včetně toho, jaké pocity může v dané hře prožívat dominantní i submisivní osoba a jakou péči bude potřeba jednotlivým aktérům věnovat po dokončení hry.

Americká sexuoložka Heather Shannon, která se BDSM hodně věnuje to říká, že „Podstatou PRICKu je, že lidé by měli vědět, do čeho jdou, a vzít to plně na sebe. Skutečné uplatňování PRICK v praxi může vypadat tak, že si uděláte internetový průzkum o kink chování, zeptáte se ve skupinách na FetLife na osvědčené postupy pro vaši perverzitu, shlédnete videa, abyste se dozvěděli více o bezpečnostních postupech, zúčastníte se vzdělávacích seminářů o konkrétních perverzích a budete se ptát svých partnerů. Mělo by to také zahrnovat vnitřní reflexi, abyste si všimli, jaké emoce se ve vašem těle objevují v souvislosti s určitou scénou nebo úchylkou a jaké fyzické pocity se ve vás objevují, když si scénu přehráváte ve své mysli. Všímejte si také, jaké myšlenky nebo přesvědčení se vám vynořují v mysli.

Cítí se váš nervový systém regulovaný? Předpokládáte, že budete potřebovat následnou péči? Jak poznáte, kdy říci žlutou nebo červenou (pokud používáte oblíbenou metodu stopek bezpečných slov)? Pokud jste věnovali čas svému vzdělávání a informovanosti, je šance na příjemný zážitek vyšší.“

Caring Communication Consent Caution (CCCC) je BDSM model definovaný týmem vědců z Center for Positive Sexuality v Los Angeles, Idaho State University a University of Texas at San Antonio, přičemž hlavním autorem je profesor forenzních behaviorálních věd DJ Williams z Idaho State University. Tým autorů v roce 2014 publikoval svůj model 4Cs v dnes již neexistujícím časopise Electronic Journal of Human Sexuality.

CCCC se odchyluje od stavebních kamenů SSC, RACK a PRICK a k BDSM přistupuje zcela odlišně a komplexně. Péče, komunikace, souhlas a opatrnost se zaměřuje na potřebu laskavosti a pozornosti při vytváření zdravého, na důvěru zaměřeného prostředí pro „perverzní“ projevy. Jeho cílem je odstranit některé nedostatky RACK a SSC a vytvořit model, který klade větší důraz na péči a komunikaci ve snaze pomoci vyvrátit mylné představy o komunitě perverzních osob. Někdy se tam zdůrazňuje i páté C jako Compassion (soucit, tedy empatie doplněná o potřebu pomoci).

Řeč je i o něčem jiném než jen o základní schopnosti člověka v submisivní roli použít bezpečné slovo nebo gesto. Když člověk v submisivní roli pláče a vzlyká a je ve zjevném stresu a možná se naplno ponořil do nějakého podprostoru – ale ještě nezavolal ‚červená‘ – mohli bychom se ptát, do jaké míry tato scéna ovlivňuje jeho myšlení a jeho mentální schopnost vykřiknout ‚červená‘ nebo se vůbec zapojit do kognitivního souhlasu. CCCC se často doporučuje zejména začátečníkům. Vřele doporučujeme si přečíst celý původní článek v Electronic Journal of Human Sexuality.

Faktory předurčující k zálibě v BDSM

V lednu 2025 vyšel v časopise Quality in Sport článek od týmu 8 polských vědců z Univerzity v Lublinu a ve Wroclawi na téma BDSM shrnující potenciální predisponující faktory k zájmu o BDSM:

Osobní charakteristiky a poruchy osobnosti – Jedinci praktikující BDSM byli méně neurotičtí, extrovertnější, otevřenější novým zkušenostem, svědomitější, méně příjemní, méně citliví na odmítnutí a sebevědomější ve svých vztazích. Dvě další studie s menší velikostí vzorku naznačily souvislost mezi zájmem o BDSM a hraničními (viz 56. díl) a narcistickými poruchami (viz 44. díl) osobnosti, což naznačuje potenciální souvislost s poruchami osobnosti ve skupině B, což jsou poruchy osobnosti s velmi emotivním, dramatickým a náladovým chováním.
Oběti sexuálního zneužívání v dětství – Zatímco souvislost mezi sexuálním zneužíváním v dětství a nutkavým sexuálním chováním v dospělosti byla prokázána, jasná a definitivní souvislost mezi tímto faktorem a zájmem o BDSM nebyla dosud formulována, protože existující údaje jsou omezené a dostupné studie mají značná metodologická omezení. Potenciální souvislost mezi sexuálním zneužíváním v dětství a zájmem o BDSM lze vysvětlit z psychologického hlediska. Dospělý člověk může v rámci BDSM kontrolovaně přehrávat své trauma z dětství, což mu umožňuje zpracovat trauma prostřednictvím tohoto kontrolovaného zážitku.
Pohlaví a věk – muži mají tendenci se o BDSM zajímat asi o pět let dříve než ženy a převážně zastávají dominantní role, zatímco ženy převážně submisivní. Tento vzorec se často vysvětluje evolučními faktory, kdy jsou „dominantní“ rysy u mužů spojovány s reprodukčním úspěchem, čímž se tyto rysy stávají pro ženy žádanějšími. Genderová nerovnováha může také pramenit z převládajících kulturních genderových stereotypů, kdy se od žen očekává, že budou vůči mužům submisivní. Studie Lien Holvoet a jejích kolegů zjistily, že starší jedinci mají tendenci preferovat dominantní role, zatímco mladší jedinci spíše přijímají role submisivní. Důvody tohoto rozdílu zůstávají nejasné, i když se předpokládá, že určitou roli hrají kulturní faktory.
Vzdělání – Většina studií se shoduje na tom, že BDSM praktikují lidé s vyšším vzděláním. Výzkum Violette Coppens a jejích kolegů naznačuje, že jedinci s vyšším vzděláním nejen častěji praktikují BDSM, ale také tak činí otevřeněji (např. účastní se veřejných BDSM akcí) ve srovnání s jedinci s nižším vzděláním. Tento vztah však vyžaduje další zkoumání.
Sexuální orientace – BDSM praktiky se zdají být zvláště zajímavé pro neheterosexuální jedince, přičemž mnohé studie naznačují, že nejméně třetina této skupiny je zapojena do BDSM. Studie Julie Tomassilli a jejích kolegů zjistila, že bisexuální jedinci se BDSM věnují výrazně častěji než homosexuální jedinci.
Infekční faktory – Jaroslav Flégr pozoroval, že jedinci s latentní infekcí Toxoplasma gondii vykazují větší zájem o sexuální chování spojené s BDSM, ačkoli se to nutně nepromítlo do skutečného zapojení do BDSM praktik.

BDSM a terapie traumatu

Jak jsme řešili už v 86. díle o sexuálních fantaziích, tak k BDSM fantaziím mají sklony v dětství sexuálně zneužité ženy. Rešerše docentky Ateret Gewirtz-Meydan ze School of Social Work na University of Haifa. Ta zjistila, že celkově lze říci, že studie, které zjistily souvislost mezi sexuálním zneužíváním v dětství (CSA) a sexuálními fantaziemi dospělých naznačují, že osoby, které přežily CSA, častěji uváděly neomezené sexuální fantazie, častější výskyt explorativních fantazií, více atypických sexuálních fantazií, jako jsou například orgie, svazování, verbální zneužívání, swingers, cuckolding a sex s neznámým člověkem, více sexuálních fantazií, které se objevují v souvislosti se sexem s cizími lidmi (např. sexuálních fantazií, které zahrnovaly násilí, jako je například nucení někoho k pohlavnímu styku nebo být fyzicky donucen k pohlavnímu styku s někým dalším a více fantazií, které zahrnovaly prvky BDSM.

Ve svém článku z březnu 2024 v Journal of Sex & Marital Therapy na téma spojení BDSM a sexuálního zneužití v dětství dále popisuje z psychoanalytického pohledu jednotlivé procesy, které se v BDSM ve skutečnosti přehrávají a konstatuje, že pokud je BDSM praktikováno konsensuálně, eticky a v bezpečném a podpůrném kontextu, může obětem sexuálního zneužívání v dětství pomoci překonat trauma, které si s sebou nesou. Je ale nezbytné přistupovat k tomuto tématu s respektem ke zkušenostem přeživších a zdůraznit význam informovaného souhlasu, komunikace a terapeutického vedení při využívání BDSM jako prostředku zkoumání CSA a reprocesingu. Ačkoli BDSM nenahrazuje léčbu traumatu, může některým osobám, které trauma přežily, sloužit jako komplexní a mnohostranný způsob, jak se snažit o přepracování a uzdravení.

Kde hledat pomoc

Rodičovská linka

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Poslechněte si náš podcast

Již brzy na našem YouTube kanálu!

Pro další informace

Deklarace o sexuální rozkoši WAS

Deklarace sexuálních práv WAS

HOLVOET, Lien; HUYS, Wim; COPPENS, Violette; SEEUWS, Jantien; GOETHALS, Kris et al. Fifty Shades of Belgian Gray: The Prevalence of BDSM-Related Fantasies and Activities in the General Population. Online. The Journal of Sexual Medicine. 2017, roč. 14, č. 9, s. 1152-1159. ISSN 1743-6109. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jsxm.2017.07.003. [cit. 2025-06-06].

Williams, D & Thomas, Jeremy & Prior, Emily & Christensen, M. Candace. (2014). From „SSC“ and „RACK“ to the „4Cs“ : Introducing a New Framework for Negotiating BDSM Participation. Electronic Journal of Human Sexuality. 17. Dostupné z: http://www.ejhs.org/volume17/BDSM.html

WISMEIJER, Andreas A.J. a VAN ASSEN, Marcel A.L.M. Psychological Characteristics of BDSM Practitioners. Online. The Journal of Sexual Medicine. 2013, roč. 10, č. 8, s. 1943-1952. ISSN 1743-6109. Dostupné z: https://doi.org/10.1111/jsm.12192. [cit. 2025-06-06].

WDOWIAK, Krystian; MACIOCHA, Agnieszka; WĄŻ, Julia; WITAS, Aleksandra; CHACHAJ, Weronika et al. Exploring Bondage-Discipline, Dominance-Submission and Sadomasochism (BDSM). Online. Quality in Sport. 2025, roč. 37. ISSN 2450-3118. Dostupné z: https://doi.org/10.12775/QS.2025.37.57298. [cit. 2025-06-06].

GEWIRTZ-MEYDAN, Ateret; GODBOUT, Natacha; CANIVET, Cloé; PELEG-SAGY, Tal a LAFORTUNE, David. The Complex Interplay between BDSM and Childhood Sexual Abuse: A Form of Repetition and Dissociation or a Path Toward Processing and Healing? Online. Journal of Sex & Marital Therapy. 2024, roč. 50, č. 5, s. 583-594. ISSN 0092-623X. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/0092623X.2024.2332775. [cit. 2025-06-06].