Kouká vaše dítě na televizi nebo používá tablet? A je to pro něj dobře, nebo špatně? Jak to ovlivní vývoj dítěte? To jsou časté otázky, na které se rodiče snaží najít odpovědi. Obecně převažuje názor, že obrazovky jsou pro děti špatně. Je to ale tak jednoznačné? A proč vlastně? V dalším díle našeho podcastu vám nabídneme odpověď nejen od Americké akademie pro pediatrii. Podíváme se společně na všechna podstatná rizika a benefity spojená s konzumováním multimédií dětmi, a to už od útlého věku a řekneme si, na co byste si měli nejen u obrazovek dávat pozor i vy.
Multimédia a rizika
Co jsou největší rizika multimédií při jejich užívání? Odpověď na tuto otázku se ani zdaleka netýká jen dětí. Rozdíl oproti dospělým je v tom, že dětské tělo, mozek i psychika je ještě ve fázi, kdy se poměrně rychle vyvíjí, takže je podstatně zranitelnější než u dospělých. Proto (nejen) Americká akademie pro pediatrii vydala souhrnné stanovisko o dopadu (multi)médií na „mladé mysli“. Ve skutečnosti se ale všechny zmiňované dopady týkají i nás dospělých.
Hlavním rizikem médií je to, na úkor čeho je lidé používají. U dětí je to obvykle na úkor pohybu, který je zásadní pro rozvoj jejich pohybového aparátu, udržení zdravé hmotnosti i budování si pohybových návyků, a na úkor hry, která je zcela zásadní pro jejich psychický, motorický, sociální i kognitivní rozvoj (viz 39. díl). U starších dětí (a lidí) navíc používání multimédií může být na úkor sociálních kontaktů, které jsou pro člověka naprosto zásadní, jak pro jeho psychické zdraví a schopnost se učit (díky produkci BDNF, viz 8. díl), tak i pro jeho pocity štěstí a naplnění.
U dětí je podstatným rizikem také to, zda rodiče multimédia „nezneužívají“ k tomu, aby se dětem méně věnovali. Řada výzkumů totiž spojuje čas dětí strávený na obrazovce s dysfunkční domácností.
Podstatným rizikovým faktorem je také obrazovka coby jeden z mnoha zdrojů modrého světla (týká se víc klasických LCD s LED podsvícením a o něco méně OLED obrazovek). Modré světlo, ať už je z jakéhokoliv světelného zdroje (žárovka, pouliční lampa, pracovní lampa – zejména v medicíně, kde mají vysoký světelný tok, obrazovka) negativně zasahuje některé procesy v našem mozku, a může poškozovat i důležité receptory v oku (viz níže). Pro velmi malé děti je tento dopad přitom zásadnější, protože některé mozkové struktury řídící spánek, se teprve vytvářejí.
Bez rizika, však není ani obsah, který děti/lidé konzumují. Zejména sociální sítě, moderní počítačové či mobilní hry, videoobsah na sociálních sítích i YouTube, ale i moderní televizní pořady jsou koncipovány tak, aby udržely co nejdéle pozornost jejich konzumenta. O tom ale podrobněji až v 99. díle.
Jak používat multimédia (s) dětmi (doporučení AAP)
Americká akademie pro pediatrii vydala ohledně multimédií následující doporučení:
Vyhněte se používání digitálních médií (kromě videochatu) u dětí mladších 18 až 24 měsíců.
U dětí ve věku 18 až 24 měsíců, pokud chcete digitální média zavést, vybírejte kvalitní programy a používejte média společně s dítětem. V této věkové skupině se vyhněte samostatnému používání médií.
Nebuďte pod tlakem, že musíte technologie zavádět brzy; rozhraní jsou natolik intuitivní, že se v nich děti rychle zorientují, jakmile je začnou používat doma nebo ve škole.
U dětí ve věku od 2 do 5 let omezte používání obrazovky na 1 hodinu denně, kdy se věnujete kvalitním programům, sledujte s dětmi televizi, pomáhejte dětem porozumět tomu, co vidí, a pomáhejte jim aplikovat to, co se naučí na svět kolem sebe.
Vyhněte se rychlým programům (malé děti jim tak dobře nerozumí), aplikacím s velkým množstvím rozptylujícího obsahu a jakémukoli násilnému obsahu.
Vypínejte televizory a další zařízení, pokud je nepoužíváte.
Vyvarujte se používání médií jako jediného způsobu uklidnění dítěte. Ačkoli existují občasné situace (např. lékařské zákroky, lety letadlem), kdy jsou média užitečná jako uklidňující strategie, existují obavy, že používání médií jako strategie uklidnění by mohlo vést k problémům s nastavením hranic nebo k neschopnosti dětí rozvíjet vlastní regulaci emocí. V případě potřeby požádejte o pomoc svého pediatra.
Sledujte mediální obsah a to, jaké aplikace děti používají nebo stahují. Aplikace předtím, než je dítě začne používat, vyzkoušejte, zahrajte si společně a zeptejte se dítěte, co si o aplikaci myslí.
Udržujte ložnice, časy jídla a časy pro hraní rodičů s dětmi bez obrazovek pro děti i rodiče. Rodiče mohou na svých telefonech v těchto chvílích nastavit režim „nerušit“.
Jednu hodinu před spaním nepoužívejte žádné obrazovky a před spaním odstraňte zařízení z ložnic.
Video deficit
V souvislosti se sledováním televize v nízkém věku je spojena otázka tzv. video deficitu. V sérii studií některé dvouleté děti sledovaly oknem, jak živý dospělý schovává předmět ve vedlejší místnosti, zatímco jiné sledovaly stejnou událost na videoobrazovce. Děti, které se dívaly přímo, získaly hračku snadno, děti, které se dívaly na video, měly potíže. Jedná se o deficit, kdy děti v nízkém věku vykazují horší výkon po zhlédnutí videa na rozdíl od živé ukázky.
Jedním z vysvětlení je, že dvouleté děti obvykle nevnímají postavu z videa jako osobu, která nabízí sociálně relevantní informace. Poté, co dospělá osoba na videu oznámila, kam ukryla hračku, jen málo dvouletých dětí ji hledalo. Naproti tomu, když dospělý řekl stejná slova, zatímco stál před dítětem, dvouleté děti předmět rychle našly. Zároveň ale ze 7. dílu víme, že to, jak proběhne vznesení požadavku, a zda jsou přítomné positive setting events, má výrazné dopady na to, zda dítě požadavek vykoná.
Další drobný problém do toho zanáší výzkum profesorky řeči a sluchu z Institute for Learning & Brain Sciences na University of Washington Patricie Kuhl, která při výzkumu toho, jak se malé děti učí fonémy, zjistila, že pokud jim čte rodilý mluvčí cizího jazyka pohádky naživo, tak se tyto nové fonémy naučí, zatímco pokud ho sledují na nahrávce, tak nikoliv. Bohužel není zřejmé proč, ale patrně v tom bude hrát roli vztahovost, která s obrazovkou není možná, zatímco s živým člověkem ano. Tudíž je trochu diskutabilní, zda všechny děti člověku na obrazovce rozuměly a/nebo je pro ně v tomto věku podstatný, když s ním není možné mít vztah.
Kolem věku dvou a půl let se efekt video deficitu snižuje. Zdá se, že před tímto věkem batolata informace na videu vyřazují jako irelevantní pro jejich každodenní zkušenosti, protože se na ně lidé na obrazovce nedívají a nebaví se s nimi přímo jako jejich pečovatelé.
Média a narušení vývoje dítěte?
Populační studie ukazují souvislosti mezi nadměrným sledováním televize v raném dětství a kognitivními, jazykovými, a sociálními/emocionálními opožděními, pravděpodobně sekundárně v důsledku snížení interakce mezi rodiči a dětmi, když je televize zapnutá, a horšího fungování rodiny v domácnostech s vysokou mírou využívání médií.
Dřívější věk začátku využívání médií, větší počet kumulativních hodin využívání médií a obsah, který není součástí televizního vysílání, jsou významnými nezávislými prediktory špatného výkonného fungování u předškolních dětí. Obsah je klíčový: experimentální důkazy ukazují, že přechod od násilného obsahu k obsahu vzdělávacímu/prosociálnímu vede k významnému zlepšení symptomů chování, zejména u chlapců z rodin s nízkými příjmy.
Kvalita rodičovství může modifikovat souvislosti mezi používáním médií a vývojem dítěte: jedna studie zjistila, že nevhodný obsah a nedůsledné rodičovství měly kumulativní negativní účinky na výkonné funkce předškolních dětí s nízkými příjmy, zatímco vřelé rodičovství a vzdělávací obsah působily vzájemně a přinesly aditivní výhody.
Charakteristiky dítěte mohou také ovlivnit, kolik médií děti konzumují: nadměrné sledování televize je pravděpodobnější u kojenců a batolat s obtížným temperamentem nebo problémy se seberegulací a u batolat se sociálně-emocionálním opožděním je pravděpodobnější, že dostanou mobilní zařízení na uklidnění.
V úvodu studie z ledna 2023 v časopise JAMA Pediatrics uvádí docentka Evelyn Chung Ning Law z University of Singapur, že největší dopady mají média u dětí ve věku 6 až 18 měsíců na vývoj exekutivních funkcí, tedy souboru kognitivních dovedností vyššího řádu, které jsou nezbytné pro seberegulaci, učení a studijní výsledky, jakož i pro duševní zdraví. Tyto funkce se v prvních letech života rychle vyvíjejí společně s prefrontální kůrou a jsou velmi citlivé na vlivy prostředí. Kojenci vystavení obrazovkám jsou obzvláště náchylní k deficitům exekutivních funkcí kvůli obtížím při zpracování informací na dvourozměrných obrazovkách, tzv. video deficitu.
Multimédia a podpora učení
Podporují aplikace a vzdělávací pořady učení? Interaktivita dotykových obrazovek umožňuje aplikacím rozpoznat, kdy dítě reaguje přesně, a následně přizpůsobit své reakce, čímž podporuje děti na jejich úrovni schopností. Nové poznatky ukazují, že ve věku 24 měsíců se děti mohou učit slova z živého videochatu s reagujícím dospělým nebo z interaktivního rozhraní dotykové obrazovky, které dítěti pomáhá vybírat relevantní odpovědi.
Od 15 měsíců se batolata v laboratorních studiích mohou učit nová slova z dotykových obrazovek, ale mají problémy s přenosem těchto znalostí do trojrozměrného světa. Je však třeba poznamenat, že tyto experimenty používaly speciálně navržené aplikace, které nejsou komerčně dostupné.
Souhrnně lze říci, že u dětí mladších dvou let jsou důkazy o prospěšnosti médií stále omezené, interakce dospělého s dítětem během používání médií je zásadní a nadále existují důkazy o škodlivosti nadměrného používání digitálních médií. Od 3 let věku dítěte se ale situace radikálně mění. Dobře navržené televizní programy, jako je např. Sesame Street, mohou zlepšit kognitivní, gramotnostní a sociální výsledky dětí ve věku 3 až 5 let a pokračovat ve vytváření programů v mozcích dětí, které se zaměřují na měnící se potřeby v oblasti zdraví a vývoje dětí (např. prevence obezity, odolnost). Hodnocení aplikací z dílny Sesame Workshop a Public Broadcasting Service rovněž prokázala účinnost při výuce gramotnosti u předškolních dětí.
Bohužel většina veřejně dostupných aplikací nemá žádné důkazy o účinnosti, zaměřuje se pouze na zapamatování akademických dovedností, není založena na zavedených učebních plánech a využívá jen málo nebo vůbec žádné podněty od vývojových odborníků nebo pedagogů. Většina aplikací také obecně není určena pro dvojí publikum (tj. pro rodiče i dítě).
Zároveň, malé děti se exekutivní a myšlenkové dovednosti vyššího řádu jako je vytrvalost při plnění úkolů, kontrola impulzů, regulace emocí a kreativní, či flexibilní myšlení nejlépe učí prostřednictvím nestrukturované a sociální (nikoli digitální) hry (viz 39. díl) a také citlivou interakcí mezi rodičem a dítětem.
Sesame Street
Jeden z mála televizních pořadů, za kterým stojí dlouhodobé výzkumy potvrzující jeho pozitivní dopady na malé diváky, je americký vzdělávací seriál společnosti PBS Sesame Street. Jeho duchovními rodiči je americká televizní producentka Joan Ganz Cooney a americký experimentální psycholog Lloyd Newton Morrisett junior, který vystudoval psychologii na UCLA a později získal doktorát na Yale za práci Role implicitní praxe v učení, která se mimo jiné stala základem dnešní sportovní psychologie.
K tvorbě Sesame Street se dostal skrze vlastní dceru Sáru, když si všiml, že v roce 1965, kdy jí byly tři roky, byla fascinovaná televizí natolik, že se naučila zpaměti všechny reklamní znělky. Následovala vcelku jednoduchá myšlenka – pokud televize může děti úspěšně naučit slova a melodii reklam, nemohla by děti naučit i něco, co je pro ně užitečné? V únoru 1966 se na jedné party potkal s Joan Cooney a při neformálním rozhovoru se jí zeptal, co si myslí o tom, že by televize mohla děti učit něco praktického. Joan Cooney pak strávila tři měsíce přípravou zprávy s názvem „Potenciální použití televize v předškolním vzdělávání,“ která navrhovala využití technik známých z televizní reklamy pro učení dětí.
Morrisett a Cooney pak spolu s touto zprávou navštívili amerického komisaře pro vzdělávání Harolda Howa, který vložil do jejich projektu 4 miliony dolarů. Další 3 miliony vložila Ford Foundation a 1 milion dolarů sehnal Morrissett z neziskové organizace Carnegie, pro kterou v té době pracoval. Tím vznikl Children’s Television Workshop (od roku 2000 Sesame Workshop) – společnost, která od roku 1969 bez přerušení vysílá Sesame Street. Na jeho tvorbě se od jeho vzniku začaly podílet desítky psychologů, pedagogů a dalších odborníků.
PBS kromě Sesame Street od roku 2007 vysílá také neméně ceněný a doporučovaný vzdělávací seriál pro předškoláky Super Why!
Ukázka kompilace několika dílů seriálu Sesame Street
Obrazovky a modré světlo
V souvislosti s obrazovkami se hodně hovoří o modrém světle. To je podstatně zastoupené ve vyzářeném spektru LED, které se vedle žárovek, osvětlovací techniky a veřejného osvětlení využívají i k podsvícení displejů. V případě polymerových LED (OLED) je zastoupení této části spektra obvykle menší.
Na modré světlo s vlnovou délkou 400 až 440 nm jsou obzvláště citlivé retinální gangliové buňky nacházející se na sítnici. Ty řídí reakci panenky, regulují cirkadiánní rytmus klíčový pro správné fungování spánku, ale i některé další biologické funkce. Tento typ buněk je možné fotochemicky poškodit dlouhodobou expozicí příliš jakémukoliv intenzivnímu světlu, přičemž modrá složka světla (400 až 440 nm) je nebezpečnější než jiné vlnové délky. K poškození může dojít už při expozici v délce 12 až 48 hodin. Riziko poškození roste s věkem.
Profesor biomedicíny na Katedře zubních klinických věd School of Biomedical Engineering na Dalhouse University v Kanadě, Richard Price, publikoval v říjnu 2022 článek v Journal of Dentistry, ze kterého vyplývá, že používat zubařskou lampu je během 8 hodinové směny bezpečné jen 810 sekund, pokud je halogenová a 53 až 220 sekund, pokud je zdrojem světla LED. To zároveň dává lepší představu, oč nebezpečnější jsou LED žárovky než halogenové zářivky, nebo jak nebezpečné mohou být pro lidské oko LED obrazovky s příliš intenzivním podsvícením (oproti dřívějším obrazovkám s CCFL podsvícením).
S modrým světlem to ale není až tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Ve světě se používá u lidí po lehkém mozkovém poranění ranní terapie modrým světlem se špičkou vyzářeného spektra na 469 nm. Tato terapie vede ke snížení denní ospalosti, zlepšení jazykových a exekutivních funkcí člověka. Dokonce je to až tak, že autoři článku z února 2020 v časopisy Neurobiology of Disease z lékařské fakulty University of Arizona v závěru konstatují, že: „Naše zjištění naznačují, že každodenní ranní expozice světlu o modré vlnové délce může pomoci usnadnit dynamický vztah mezi obnovením konektivity a zotavením kognitivních funkcí a symptomů.“
Dokument Deutsche Welle o dopadech modrého světla na zvířata
Multimédia a jazyk
V březnu 2020 vyšla v časopisu JAMA Pediatrics meta-analýza výzkumů spojitostí mezi používání obrazovek a vývojem jazykových dovedností u dětí.
Větší míra používání obrazovky (počet hodin na jedno použití) bylo spojeno s horšími jazykovými dovednostmi, a to včetně situace, kdy televize „jen“ běží v pozadí. Kvalitnější používání obrazovky jako je sledování vzdělávacích programů a společné sledování s rodiči však bylo spojeno s lepšími jazykovými dovednostmi dětí. Pozdější věk při zahájení používání obrazovky byl rovněž spojen s lepšími jazykovými dovednostmi dítěte.
Autoři studie zároveň říkají, že: „V budoucím výzkumu bude důležité zjistit, které složky sledování obrazovky jsou pro dětský jazyk nejpřínosnější a které škodlivé (např. interaktivní aplikace, používání počítače nebo streamování videa) a prozkoumat potenciální roli společného sledování, multitaskingu médií a mediálních pravidel v domácnosti na výsledky dětí.“
Jízda autem a multimédia
Jízda autem s malými dětmi nebývá někdy jednoduchá, zejména pak, když potřebujete přejet na delší vzdálenost a/nebo v čase, který zasahuje do zaběhnutých rituálů dítěte. Mnoho rodičů si pro zabavení dětí v sedačce zvyklo využívat telefony nebo tablety, ať už pro sledování pohádek u těch nejmenších, nebo pro hraní her, sociální sítě a YouTube u těch starších. Nejvíce obav mívají rodiče ale právě u nejmenších dětí do dvou let.
Nedávný výzkum docentky Evelyn Chung Ning Law z National University of Singapur publikovaný v lednu 2023 provedený na 437 dětech a trvající 9 let zjistil, že používání obrazovky v kojeneckém věku bylo spojeno se změněnou kortikální EEG aktivitou před dosažením věku 2 let, tedy v době, kdy nebylo možné spolehlivě potvrdit problémy v reálném životě související s pozorností. Identifikované EEG markery navíc ukázaly na souvislost mezi časem stráveným u obrazovky v kojeneckém věku a exekutivními funkcemi. Do této studie vstupovaly děti už ve věku 6 až 18 měsíců.
Znamená to, že pustit malému dítěti v autě pohádky na hodinu výměnou za to, že přestane třeba plakat a vztekat se, že musí být v sedačce, trvale poškodí jeho mozek? Pravděpodobně ne. Docentka Law totiž zahrnula do studie děti, které v průměru trávily v kojeneckém věku na obrazovkách 2,01 hodiny denně, tj. přes 14 hodin na obrazovkách týdně. Sama navíc ve svém studii důrazně upozorňuje, že: „. Je naléhavě nutné vyvinout další úsilí k rozlišení přímé souvislosti mezi používáním obrazovky u kojenců a rodinnými faktory, které predisponují časné používání obrazovky na poruchy výkonných funkcí.“
Zároveň ze souhrnného stanoviska Americké akademie pediatrie k dopadu multimédií na děti víme, že nejzásadnější negativní dopady médií na děti se týkají situací, kdy je děti sledují na úkor pohybu a dětské hry. Pohyb v dětské sedačce nepřipadá v úvahu a pokud se dětská hra, která je jízdou autem vyrušovaná vyčerpá, může být vhodně zvolený pořad cestou, jak dojet bezpečněji do cíle. Problém by samozřejmě ale mohl nastat při každodenním dlouhodobém dojíždění.
Užívání médií rodiči
V řadě domácností je běžná situace, že v jednom pokoji rodiče sledují televizi, zatímco děti daný pořád nezajímá, a tak si samy hrají. Bohužel pro děti tato situace není vůbec ideální. Výzkumy ukazují, že používání televize rodiči v pozadí odvádí pozornost od interakcí mezi rodiči a dětmi i od dětských her. Televize v pozadí totiž poutá dětskou pozornost a bere z dětské hry část autonomie, čímž ji deformuje (viz 39. díl).
A jak je to s mobily a tablety? Intenzivní používání mobilních zařízení rodiči je spojeno s menším počtem verbálních a neverbálních interakcí mezi rodiči a dětmi, a dokonce může být spojeno s větším počtem konfliktů mezi rodiči a dětmi. Podstatnější negativní dopady však v tomto ohledu může mít modelling používání mobilních zařízení (viz 9. díl). A to proto, že používání médií rodiči se ukázalo být silným prediktorem mediálních návyků dětí.
Snížení používání médií rodiči a posílení interakcí mezi rodiči a dětmi je proto klíčové pro snížení používání multimédií dětmi. Naopak, častější používání multimédií rodiči děti naučí trávit více času u obrazovek.
Zdravé návyky při užívání multimédií
Kanadská pediatrická společnost vydala stručné doporučení pro rodiče, jak postupovat v případě kontaktu dětí s multimédii, aby si děti v této oblasti dokázaly vytvořit zdravé návyky. Ve svém stanovisku zdůrazňuje, že děti mladší pěti let potřebují aktivní hru a kvalitní rodinný čas, aby si mohly osvojit základní životní dovednosti, jako je řeč, seberegulace a kreativní myšlení. Zároveň dodává, že bez ohledu na věk by děti neměly soupeřit s obrazovkami o pozornost rodičů.
A co mohou rodiče pro své děti v této oblasti udělat?
Minimalizujte své vlastní používání obrazovky, když jsou přítomny malé děti, zejména v době jídla, hry a dalších hlavních příležitostí k sociálnímu učení.
Upřednostňujte interakci s dětmi prostřednictvím konverzace, hry a zdravého, aktivního chování.
Vybírejte si, kdy budete média používat společně, a vypínejte obrazovky, když se nepoužívají.
Pomozte dětem rozpoznat a zpochybnit reklamní sdělení, stereotypy a další problematický obsah a zajistěte, aby média používaná v přítomnosti dětí takový obsah neobsahovala.
Strategie u multimédií
Americká akademie pediatrie (AAP) na svých stránkách nabízí rodičům velmi užitečný nástroj nazvaný Family Media Plan. Ten umožňuje rodičům si společně vytvořit přesný plán, jak přistupovat v domácnosti k multimédiím tak, aby to bylo adekvátní věku jednotlivých dětí.
Webová aplikace Family Media Plan (odkaz najdete v článku na 13hrichurodicovstvi.cz) vás provede nastavením vlastních priorit, vybalancováním času u obrazovky, tím, jak budete komunikovat o obsahu médií. Pomůže vám si definovat, jak budete při používání médií podporovat laskavost a empatii svých dětí i jak pokryjete bezpečné používání technologií. Zároveň vám pomůže s tvorbou rodinných pravidel v oblasti „screen free zones“ (tj. částí domácnosti, kde budou zakázané všechny obrazovky, ať už jde o telefon, tablet, počítač či televizi) a tím, v které hodiny a dny budou „screen free times“. A navíc vám pomůže si definovat, jak budete vybírat digitální obsah, který budete s dětmi konzumovat a jak konkrétně bude vypadat společné sledování digitálního obsah.
Když rodinný plán připravíte, můžete si ho jednoduše vytisknout ve formě, ve které si ho můžete přilepit třeba na ledničku, nebo rodinnou nástěnku, aby k němu měli přístup všichni členové rodiny (včetně např. prarodičů na návštěvě).
PONTI, Michelle; BÉLANGER, Stacey; GRIMES, Ruth; HEARD, Janice; JOHNSON, Matthew et al. Screen time and young children: Promoting health and development in a digital world. Online. Paediatrics & Child Health. 2017, roč. 22, č. 8, s. 461-468. ISSN 1205-7088. Dostupné z: https://academic.oup.com/pch/article/22/8/461/4392451?login=false. [cit. 2024-06-18].
Tosini G, Ferguson I, Tsubota K. Effects of blue light on the circadian system and eye physiology. Mol Vis. 2016 Jan 24;22:61-72. PMID: 26900325; PMCID: PMC4734149. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4734149/
PRICE, Richard B.; LABRIE, Daniel; SULLIVAN, Braden a SLINEY, David H. The potential ‘blue light hazard’ from LED headlamps. Online. Journal of Dentistry. 2022, roč. 125. ISSN 03005712. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jdent.2022.104226. [cit. 2024-06-18].
KILLGORE, William D.S.; VANUK, John R.; SHANE, Bradley R.; WEBER, Mareen a BAJAJ, Sahil. A randomized, double-blind, placebo-controlled trial of blue wavelength light exposure on sleep and recovery of brain structure, function, and cognition following mild traumatic brain injury. Online. Neurobiology of Disease. 2020, roč. 134. ISSN 09699961. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.nbd.2019.104679. [cit. 2024-06-18].
LAW, Evelyn C.; HAN, Meredith X.; LAI, Zhuoyuan; LIM, Shuping; ONG, Zi Yan et al. Associations Between Infant Screen Use, Electroencephalography Markers, and Cognitive Outcomes. Online. JAMA Pediatrics. 2023, roč. 177, č. 3. ISSN 2168-6203. Dostupné z: https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2022.5674. [cit. 2024-06-18].
MADIGAN, Sheri; MCARTHUR, Brae Anne; ANHORN, Ciana; EIRICH, Rachel a CHRISTAKIS, Dimitri A. Associations Between Screen Use and Child Language Skills. Online. JAMA Pediatrics. 2020, roč. 174, č. 7. ISSN 2168-6203. Dostupné z: https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2020.0327. [cit. 2024-06-18].
MADIGAN, Sheri; MCARTHUR, Brae Anne; ANHORN, Ciana; EIRICH, Rachel a CHRISTAKIS, Dimitri A. Associations Between Screen Use and Child Language Skills. Online. JAMA Pediatrics. 2020, roč. 174, č. 7. ISSN 2168-6203. Dostupné z: https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2020.0327. [cit. 2024-06-18].
Na webu používáme cookies. Pokud si myslíte, že je to v pořádku, klikněte na „Přijmout všechny“. Kliknutím na „Nastavení“ si také můžete vybrat, jaké soubory cookie chcete.
