13 hříchů rodičovství

13: Jak si poradit se „zlobivými“ dětmi

13: Jak si poradit se „zlobivými“ dětmi

Máte doma zlobivé dítě do osmi let věku? Jste z toho zlobení nešťastní a vyčerpává vás to? Anebo jen chcete upevnit nějaké požadované chování, které se vaše dítě ne a ne naučit? Tak právě pro vás bude dnešní díl našeho podcastu. Řekneme si, jak odnaučit děti „zlobení“, jak využívat naši pozornost jako mocný výchovný nástroj, i něco o tom, jak děti motivovat k požadovanému chování pomocí bodového systému.

Když děti „zlobí“

Co dělat, když děti zlobí? Z pohledu vědy patří „zlobení“ do kategorie tzv. nežádoucího chování. Když profesor Alan Kazdin založil na Univerzitě Yale Yale Parenting Center and Child Conduct Clinic, rozhodl se „napravovat zlobivé děti“ pomocí vědecky ověřených nástrojů, a to tak, že naučil jejich rodiče, co mají dělat jinak.

První věcí bylo, že pro chování, které rodiče považovali za nežádoucí (aka zlobení) museli najít tzv. positive opposite, tedy v překladu něco jako pozitivní opak. Ve skutečnosti však nebylo ani tak cílem najít přesně opačné chování (tj. např. místo mlácení mladšího sourozence do hlavy za to, že mi bere hračku, ho naopak pohladit), ale cílem bylo najít chování, kterým se má ono nežádoucí chování nahradit.

Když se zamyslíte nad tím, co u svého dítěte považujete za „zlobení“, určitě vás něco napadne. Někomu vadí, že dítě neposlechne, když ho pošlete vyčistit si zuby, jinému zase vadí skákání dítěte do řeči, když se baví dospělí, někomu jinému zase bude vadit ono mlácení mladšího sourozence. Každý za zlobení považuje trochu něco jiného, a to je v pořádku. Každý ostatně máme jinou rodičovskou strategii (viz díl 5). Důležité je umět si definovat co přesně to pro nás nežádoucí chování je, a vědět, kdy k němu dochází. Pak už stačí jen postupovat podle následujících kroků:

  • Zvolte nežádoucí chování, které chcete u dítěte změnit
  • Identifikujte nahrazující chování, tj. co dítě má v dané situaci naopak dělat
  • Chvalte dítě (viz díl 11 o chválení) pokaždé, když u něj zaznamenáte nahrazující chování. To je extrémně těžké, protože automaticky sklouzáváme k všímání si onoho nežádoucího chování. Proto se musíme stát „lovci“ toho, kdy se naše dítě chová hezky.

No a poslední věc – chvalte i chování, které se začíná blížit požadovanému nahrazujícímu chování, protože shaping (tvarování) je důležitým krokem k naučení se novému chování (viz díl 9).

Attending and Planned Ignoring

…jak se kombinace těchto dvou výchovných nástrojů v angličtině nazývá, je výchovný nástroj, u kterého je extrémně důležité, aby člověk, který ho používá (typicky rodič) trávil s dítětem co nejvíce času. Jedině tak totiž dokáže ocenit pozorností žádoucí chování, případně „potrestat“ ignorováním nežádoucí chování.

Poskytování pozornosti (Attending) je postavené na tom, že dáváme dítěti pozitivní pozornost za výskyt chování, které u něj chceme posílit. Pozornost pečující osoby je totiž pro dítě, zejména předškolní a/nebo se sourozenci, velká odměna, i když nám to třeba nepřijde. Dávání pozornosti požadovanému chování však musí být důsledné. A jak na to?

  • Definujte si chování, které chcete posílit
  • Vyberte si typ pozornosti, který budete používat (pochvala, „Všiml jsem si, že…“)
  • Ujistěte se, že dáte pozornost ihned po výskytu daného chování
  • Dávejte pozornost často
  • Nedávejte pozornost nežádoucímu chování, jinak ho posilujete

Obdobný nástroj lze, pokud to dokážete být v tom opravdu důslední, použít i tak trochu naopak, tedy pro odnaučování nežádoucího chování. Pak se to jmenuje plánované ignorování (Planned Ignoring). Jedná se o úmyslné ignorování nežádoucího chování, jehož výskyt chceme snížit. Pro rodiče je užití tohoto nástroje velmi těžké, na Kazdinově klinice na Yale ho proto trénují v simulaci. A jak jeho použití vypadá?

  • Definujte si chování, jehož výskyt chcete snížit
  • Zvolte si typ ignorování – odklonění zraku, nemluvení s dítětem během chování, ignorování jeho požadavků, opuštění místnosti
  • Buďte konzistentní
  • Dávejte pozornost pozitivnímu a/nebo nahrazujícímu chování v dané situaci

Pokud nedokážete být absolutně konzistentní, je lepší tento nástroj nevyužívat. Kamenem úrazu je také to, že jeho nasazení vede v prvních pár dnech k vyhrocení reakcí dítěte. Ono vy byste taky byli dost vzteklí, kdyby vás někdo najednou začal ignorovat. Je také důležité říci, že plánované ignorování samo o sobě funguje jen málokdy, je třeba ho kombinovat s dalšími výchovnými nástroji.

Bodový program

Anglicky též Point Program či Token Economy je systém správy odměn pro rozvoj pozitivního chování. Body se v něm vydělávají podobně jako peníze za požadované chování a utrácejí se rovněž jako peníze, a to za dítětem zvolené odměny. Jeho cílem však není ani tak naučit dítě ekonomické gramotnosti, což může být příjemným vedlejším efektem, ale primárně se jedná o učení dítěte požadovanému chování. Bodový program je ideální zejména pro komplexnější chování vyžadující více kroků (např. příprava do školy – aktovka, úkoly, svačina atd.), protože můžeme postupně oceňovat to, když se dítě učí jednotlivé kroky pomocí dalšího výchovného nástroje – tvarování (viz 9. díl).

A jak na to?

Prvním krokem je nastavení odměn:

  • Definujte chování, za která dítě může dostat body (začněte s jedním, maximálně dvěma chováními)
  • Vyberte formu bodů (hvězdičky, berušky, srdíčka…). Pokud máte víc dětí, pro které chcete bodový program použít, každému dejte jinou formu bodů, protože je bude získávat pravděpodobně za jiné chování.
  • Definujte, kolik bodů lze za co získat
  • Sledujte zisky na viditelném místě (lednička, nástěnka), hodí se k tomu třeba magnety.
  • Připravte si „menu“ odměn (výsady, hra s rodičem apod.) – nechte dítě, ať vám s výběrem odměn pomůže, zcela se vyhněte jídlu a sladkostem
  • Systém nastavte tak, aby si dítě každý den mohlo vydělat na nějakou odměnu; zároveň mějte dražší odměny, na které si musí spořit; Nejdražší odměny by měly obsahovat čas a pozornost jednoho či obou rodičů.
  • Zvolte čas každý den, kdy je možné provést „nákup“ odměn. Ideálně tak, aby si dítě mohlo odměnu ještě ten den užít (pokud to jen trochu jde).

Druhým krokem je pak implementace samotného bodového programu. Na začátku od toho ale moc nečekejte. Dítěti potrvá, než si na bodový program zvykne.

S bodovým programem (angl. point program nebo též token economy) jste se možná stihli setkat už jako děti, třeba ve škole. Jak ale na to, aby fungoval optimálně pro naučení dítěte novému chování? Poté, co si nastavíte odměny je potřeba postupovat následovně:

  • Při výskytu požadovaného chování řekněte, za co přesně (jaké chování) dítě dostává token
  • Když vidíte, že dítě požadované chování nezvládlo, řekněte „Dnes to za např. hvězdičku nebude, ale možná jednu dostaneš zítra.“
  • Jde nám o vytvoření návyku, ne o „uplácení“ za dělání požadovaného chování
  • Jakmile se dítě dané chování naučí, vyměňte ho za jiné z vaší rodičovské strategie (viz 5. díl)
  • Od bodového programu jde pak postupně upustit – jen v některé dny, tenhle týden ne, atd.

Hodně štěstí!

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

Alan Kazdin, The Everyday Parenting Toolkit: The Kazdin Method for Easy, Step-by-Step, Lasting Change for You and Your Child

Alan Kazdin, The Kazdin Method for Parenting the Defiant Child


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.