99: Nesubstanční závislosti nejen u dětí

Máte strach, že se vaše dítě stane závislé na mobilním telefonu? Že jeho život plně ovládnou sociální sítě? Že bude závislé na pornografii? Nebo si myslíte, že se to děje přímo vám nebo někomu ve vašem okolí? Jak je to vlastně s nesubstančními závislostmi? Co všechno mezi ně patří, jak je rozpoznat a co všechno se musí stát, aby náš život ovládlo něco zvenčí, aniž bychom si toho my sami na začátku všimnuli? O tom všem je další díl našeho podcastu.

Onemocnění mozku

Profesor neurofarmakologie Michael Kuhar z Emory University v Atlantě definuje závislost jako: „Hledání nebo zaujetí něčím, co vás nakonec trápí nebo ničí, a s čím nemůžete snadno přestat.“ Tato definice totiž popisuje neurologickou podstatou závislosti, a to, že něco zvenčí změní fungování vašeho mozku na základě toho, že „unese“ některé mozkové okruhy, které měly původně být pro člověka prospěšné a zajistit jeho přežití.

Mozek, jako orgán přežití, má za úkol včasně detekovat ohrožení a promptně na něj reagovat. Za odvrácení ohrožení pak přichází odměna v podobě dopaminu, což posiluje vazbu mezi daným konkrétním pocitem ohrožení a úspěšnou reakcí, která ho odvrátila. Počtem opakování se tato reakce posílí a automatizuje, takže příště bude zajištění přežití v dané situaci už hračkou. Reagujeme pak totiž automaticky, nemusíme nad tím už přemýšlet, a ještě jsme spokojení s tím, jak nám to „hezky“ jde. Zároveň je pak trochu obtížné se tohoto mechanismu vzdát, nebo se ho přeučit, o čemž vědí své sportovní trenéři dospívajících a dospělých stejně jako třeba fyzioterapeuté, kteří napravují nesprávné zažité pohybové vzorce.

Mechanismus, který nám pomáhá nepadat pořád dokola z jízdního kola, nebo automatizovaně zvládat smyk v autě, ale může být zneužit i proti nám. Může nás donutit konzumovat stále více dané substance, která nám simuluje odměnu za přežití, z čehož profitují výrobci cigaret, alkoholu i výrobci ostatních návykových látek, nebo i výrobci kávy, čajů a čokolády. Stejně tak nás ale může stále více ponoukat k určitému pro nás škodlivému chování, z čehož zase profitují výrobci herních automatů, majitelé kasin, ale také třeba výrobci online her a zdá se, že i mnozí další, včetně provozovatelů sociálních sítí.

Některé behaviorální závislosti – jak se říká závislostem, které nejsou a priori způsobeny dodáváním chemických substancí do těla – přitom vykazují identické dopady na strukturální změny v mozku jako třeba kokain nebo alkohol. Právě proto je závislost a priori neurologickým onemocněním.

Jak vzniká závislost

Nesubstanční závislosti málokdy vznikají okamžitě. Obvykle je potřeba většího počtu opakování vazby mezi pocitem a odměnou/úlevou od něj.

Řada lidí má závislost spojenou s dopaminem, o kterém se v poslední době hodně hovoří. Dopamin (3,4-dihydroxyphenethylamin) je neurotransmiter, který je zásadní pro správné fungování mozku a hraje také klíčovou roli v závislostech. Narušení jeho drah například vede k Parkinsonově chorobě.

Závislost je ale trochu složitější věc a nesouvisí jen s dopaminem, ale i s tím, jak se mění fungování některých částí mozku jako je třeba nucleus accumbens, kterému se někdy také říká centrum slasti, a spolu s ním také další části mozku zodpovědné za motivaci a odměnu. Zároveň elektrickou stimulací určitých částí mozku jde navodit závislostní chování, nebo ho taky potlačovat – u zvířat.

Velká část návykových látek je ve skutečnosti spojena a priori se změnami fungování jiných neurotransmiterů než je dopamin jako je třeba kyselina gama-aminomáselná (GABA) u alkoholu nebo benzodiazepinů nebo adenosinu u kofeinu. Pokud si drogu jednou vezmete, naruší způsob, jakým váš mozek funguje. To ale ještě není závislost. A stejné je to i s tím, když se podívá vaše dítě jednou na Instagram, zahraje si jednou nějakou hru, nebo když se teenager jednou mrkne na porno.

Opakováním expozice dané substanci nebo chování s potenciálem závislosti se zvyšuje pravděpodobnost, že dojde ke vzniku závislosti. Konkrétně alkohol podle údajů NIAAA způsobí závislost do 5 let od začátku užívání u 50 % lidí (do 2 let u 24 % a do 1 roku u 14 %). Podstatným faktorem ve vzniku závislosti je i (epi)genetika.

Závislostní chování pak člověku zabírá mnoho času a úsilí a postupně se vymyká kontrole, takže pokusy o jeho zastavení nebo kontrolu jsou neúspěšné. Může vést ke konfliktům s učiteli, přáteli a rodinnými příslušníky. Může mít vliv na náladu a zdraví osoby a ovlivnit její finance, vzdělání nebo práci. Ze všeho nejvíc ale dotyčného připraví o svobodu.

Nesubstanční závislosti

V klinickém slova smyslu existují substanční závislosti, kterým jsme věnovali hned tři díly podcastu – 34. díl o tom, proč se lidé uchylují k substančním závislostem. 36. díl o tom, jak a proč to poškodí děti žijící v domácnosti, kde je substanční závislost a pak 38. díl, jak se ze substanční závislosti dostat. ¨

Kromě nich už delší dobu existuje gambling a také závislost na online hrách. Pro tyto nesubstanční, či chcete-li behaviorální, závislosti existují jasná diagnostická kritéria a nástroje, standardizované léčebné postupy, a dokonce i léky s prokazatelným pozitivním dopadem na jejich léčbu. Je však potřeba si uvědomit, že právě k tomu, aby bylo možné zkoumat farmakologickou a nefarmakologickou léčbu a její účinnost, je potřeba mít jasná diagnostická kritéria, a právě onu existující diagnózu.

U behaviorálních závislostí se však dlouhodobě hovoří i o těch, které svou diagnózu nemají. Konkrétně se jedná o „závislosti“ na:

• Sexu a pornografii (též známou jako hypersexualita) – zde již fungují 12bodové programy po vzoru Anonymních alkoholiků
• Jídle
• Nakupování – zde již fungují 12bodové programy po vzoru Anonymních alkoholiků
• Sociálních sítí (zde existují i standardizované diagnostické nástroje, avšak neexistuje diagnóza)

„Závislost“ na sexu řada západních lékařských zařízení i regulérně léčí, a to včetně farmakologické léčby (viz třeba námi zmiňovaná Cleveland Clinic). U „závislosti“ na jídle, která je často doprovázena obezitou existuje seriózní vědecká diskuse o faktorech, proč by to diagnóza být měla, i proč by to být diagnóza neměla, a měla by se řešit jen porucha příjmu potravy a obezita.

U „závislosti“ na sociálních sítích se zase používají kritéria odvozená od závislosti na online hrách, přičemž všeobecný diskurz je, že je na místě už k této „závislosti“ přistupovat jako k regulérní závislosti, což je také důvod, proč existují standardizované diagnostické dotazníky, byť tato „závislost“ přímo nefiguruje ani v americké DSM-5 ani v ICD-11 od WHO.

Závislost jako nemoc

„Hledání nebo zaujetí něčím, co vás nakonec trápí nebo ničí, a s čím nemůžete snadno přestat,“ – taková je širší definice vážného neurologického onemocnění označovaného jako závislost. Byť pro většinu nesubstančních závislostí neexistuje oficiálně uznávaná diagnóza, přesně tahle definice je vystihuje.

Závislý člověk je velmi vážně nemocný. Podobně jako u řady jiných neurologických postižení si svou nemoc často neuvědomuje, což bohužel znamená, že s ní nemá jak bojovat. Neurologické onemocnění zvané závislost člověku postupně bere jeho svobodu a okupuje stále více jeho života. Závislost se snaží, aby se vše v životě člověka postupně začalo točit kvůli ní. Zneužívá k tomu mozkové okruhy (a související biochemické mechanismy) pro motivaci a odměnu, které původně měly sloužit k zajištění přežití člověka a k úspěšnému překonávání život ohrožujících situací bojem nebo útěkem.

Závislí lidé páchají mnoho škod na svých nejbližších. Podle toho, na čem jsou závislí, dochází k různým neurologickým změnám. Kupříkladu alkohol kromě mnoha dalších škod a standardního poškození okruhů pro motivaci a odměnu navíc paralyzuje fungování prefrontálního mozkového laloku, který je mimo jiné zodpovědný za sebekontrolu. Nejprve tak člověk ztrácí kontrolu nad svým chováním, pak nad svými svěrači a nakonec třeba i nad kompletní schopností vnímat realitu (viz alkoholová psychóza).

V Česku a na Slovensku bohužel existuje zajímavý paradox, kdy alkoholismus je brán téměř jako „národní sport“, který je velmi ze široka podporován, včetně reklam, a zároveň na lidi závislé na alkoholu je pohlíženo s despektem a bez smilování. 5 let od zahájení konzumace alkoholu se přitom podle dat amerického National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism každý druhý konzument stává na alkoholu závislým.

Substanční závislosti jako vzor

Když vznikala kritéria pro první nesubstanční závislost – gamblerství – vzorem pro ně byla americká kritéria pro substanční závislosti. Ta, na rozdíl těch od WHO, řeší mnohem podrobněji (je jich 11 namísto 6) otázky týkající se dopadů závislosti na každodenní život nemocného člověka.

V obou případech se řeší, zda v posledních 12 po sobě jdoucích měsících aspoň jednou došlo ke:

1. Konzumaci většího než zamýšleného množství substance po delší než zamýšlenou dobu (podobné u WHO)
2. Prodloužení času stráveného obstaráváním, užíváním a dostáváním se z dopadů užívané substance
3. Neúspěšnému pokusu přestat užívat, nebo snížit užívané množství substance
4. Vzdání se některých aktivit na úkor konzumace substance nebo dostávání se ze stavu po konzumaci (identické s WHO)
5. Selhání naplnění některé z povinností klíčových rolí, ať už sociálních, pracovních či rekreačních
6. Pokračování v užívání substance i přesto, že v důsledku toho se člověk dostal do sociálních/interpersonálních problémů
7. Negativních dopadům na fyzické zdraví nebo psychiku, které by mohly být způsobeny nebo zhoršeny užíváním substance (podobné u WHO)
8. Opakovanému užívání substance v rizikových situacích
9. Silné chuti (bažení) dát si danou substanci (identické s WHO)
10. Zvýšení tolerance na danou substanci, tj. pro dosažení stejného efektu se potřebná dávka substance zvýšila (identické s WHO)
11. Odvykacímu stavu, tedy stavu, kdy pro dosažení úlevy od nepříjemných fyzických či psychických projevů bylo potřeba požít danou návykovou látku (identické s WHO)

Základní časové hledisko 12 po sobě jdoucích měsíců je zde i proto, že mozek se díky své neuroplasticitě dokáže ze závislosti – tj. neurologického onemocnění, které mění funkce některých jeho center – částečně zotavit. Podle snímků na fMRI je rozdíl mezi mozkem člověka, který pravidelně užívá kokain a mozkem toho samého člověka, co už 100 dní v kuse abstinuje velice výrazný. Do fungování mozku člověka, který s kokainem nikdy nepřišel do styku má však stále ještě daleko.

Jak rozpoznat gamblerství

Chorobné hráčství se vyskytuje přibližně u 1,29 % populace a většinou se začíná rozvíjet kolem 20. roku života, dříve u mužů.

Aby byla splněna diagnóza gamblerství, je nutné vyloučit, že chování související s hazardním hraním není lépe vysvětlitelné manickou epizodou. Pokud se o manickou epizodu nejedná, pak pro samotnou diagnózu je nezbytné, aby šlo o trvalé a opakující se problémové hráčské chování, které vede ke klinicky významnému poškození nebo stresu. To je indikováno tím, že jedinec vykazuje čtyři (nebo více) z následujících příznaků v průběhu 12 měsíců:

1. Potřebuje hrát s rostoucími částkami peněz, aby dosáhl požadovaného vzrušení.
2. Je neklidný nebo podrážděný, když se pokouší omezit nebo ukončit hraní.
3. Opakovaně se neúspěšně snaží kontrolovat, omezit nebo přestat hrát hazardní hry.
4. Je často zaujat hraním hazardních her (např. má trvalé myšlenky na znovuprožívání minulých zážitků z hazardních her, snaží se vyhnout nebo plánuje další hru, přemýšlí o způsobech, jak získat peníze, za které by mohl hrát).
5. Často hraje, když se cítí v tísni (např. bezmocný, provinile, úzkostně, depresivně).
6. Po prohrané hře se často vrací další den, aby se vyrovnal („honí“ své prohry).
7. Lže, aby zatajil rozsah zapojení do hazardních her.
8. Kvůli hraní hazardních her ohrozil nebo ztratil významný vztah, zaměstnání nebo vzdělávací či kariérní příležitost.
9. Spoléhá se na to, že mu jiní poskytnou peníze, aby mu ulehčili zoufalou finanční situaci způsobenou hraním hazardních her.

Při splnění 4 až 5 kritérií se jedná o lehkou závislost, u 6 až 7 o střední a nad 8 kritérií je to už těžká závislost. Gambleři častěji užívají návykové látky. Patologické hráčství také vede k zapojení stejných oblastí mozku jako při substanční závislosti. Léčba je hlavně behaviorální, zahrnuje individuální a rodinnou psychoterapii a existují i Gamblers Anonymous po vzoru Anonymních alkoholiků.

Gambling má na děti často identické dopady jako substanční závislost, která je jedním z ACEs (viz 36. díl).

Online Gaming Disorder

Závislost na online hrách má přibližně každý 50. člověk. Aby se jednalo o opravdovou závislost, je potřeba v posledních 12 po sobě jdoucích měsících naplnit hned pět z celkem devíti kritérií. Těmi jsou:

1. Zaujetí či posedlost hraním her
2. Abstinenční příznaky, když je hraní odňato nebo není možné (smutek, úzkost, podrážděnost).
3. Tolerance, potřeba trávit hraním více času, aby se uspokojilo nutkání.
4. Neschopnost omezit hraní, neúspěšné pokusy s hraním přestat
5. Vzdání se jiných aktivit, ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti kvůli hraní her
6. Pokračování v hraní navzdory problémům
7. klamání členů rodiny nebo ostatních ohledně množství času stráveného hraním her
8. Používání her ke zmírnění negativních nálad, jako je pocit viny nebo beznaděje.
9. Riziko, ohrožení nebo ztráta zaměstnání nebo vztahu kvůli hraní her

Tato kritéria do značné míry kopírují kritéria pro gambling a americká kritéria pro substanční závislost. Důležité je, že i když člověk naplní třeba „jen“ čtyři kritéria, tak dopady na jeho každodenní život a jeho vlastní svobodu jsou evidentní. Závislost na počítačových hrách se léčí a priori psychoterapeutickými nástroji a režimovými změnami.

Stejně jako u substanční a jakékoliv jiné závislosti platí, že motivaci pro vymanění se ze závislosti musí mít hlavně člověk, který závislostí trpí, a nikoliv jen jeho rodina. Pokud tato závislost propukne u dětí, dochází k podstatnému narušení schopnosti plnit jejich vývojové úkoly. Hrozí nedostatek pohybu, nevhodné stravování i absence rozvoje sociálních vztahů a dovedností (byť řada online her obsahuje pro zvýšení návykovosti prvek sociální interakce). Více jsme se nežádoucím dopadům na děti věnovali v 97. díle podcastu.

Více jsme se této problematice věnovali také ve 27. díle podcastu o dětech a virtuálním prostředí.

Hry „zdarma“ a budování závislosti

Diagnóza závislosti na počítačových hrách se záměrně nejmenuje závislost na počítačových hrát, ale „internet gaming disorder“, tedy doslova porucha hraní na internetu. Moderní počítačové hry jsou, na rozdíl od těch z 90. let minulého století, dělány tak, aby vyvolávaly silnou závislost. Dosahuje se toho zejména tím, že existují různé průběžné pobídky (dopaminové odměny) třeba za zabití více nepřátel najednou, za mimořádný způsob zabití, za osobní rekord na trati apod. Ve sportovních hrách jsou zase automaticky generované záběry „výjimečných gólů“ apod.

V internetovém hraní navíc přibyl sociální prvek. Podle Self-determination Theory jsou totiž tři základní kritéria, která musí nějaká činnost splňovat, aby u ní člověk vydržel dlouhodobě:

• Autonomie (musí to chtít sám dělat), která u her byla splněna vždy už z definice
• Pocit, že jsem dobrý v tom, co dělám – ten je nyní záměrně cíleně a systematicky budován a posilován
• Vztahovost – ta dřív existovala při hraní na lokální síti, což ale byla příliš velká bariéra, protože se hráči museli fyzicky sejít. Nyní je tato bariéra překročena už rovnou, protože hry se hrají online s dalšími hráči a přibyli chaty, realtime videohovory apod.

Zároveň byla snížena na minimum bariéra, kterou musí hráč při hraní překonat. Pokud je zabit, vrací se do předchozí automaticky uložené situace, a nikoliv na začátek levelu a pokud narazí na neřešitelný problém, může se z něj „vykoupit“, a to doslova – koupí si lepší zbraň, lepší cokoliv, a to už obvykle přímo za peníze, kdy platbu provede online.

Na online platbách je přitom postaven byznys model velké části moderních her, zejména těch vysoce návykových. Bariéra vstupu je tam nulová, protože jsou tzv. „freemium“ – tj. můžete hrát zdarma, ALE pokud chcete být dobří, bude vás to stát peníze. Jen dopředu není zřejmé kolik. Účty za online hry přitom u závislých lidí běžně překračují desítky tisíc korun měsíčně, mnohdy tedy více než účty závislých na alkoholu za alkohol.

Sociální sítě a „závislost“

Byť závislost na sociální sítě neexistuje jako oficiální diagnóza, v novém systému diagnóz WHO ICD-11 je (i) pro ni vymezený prostor. K diagnostice závislosti na sociálních sítích se obvykle používají kritéria pro závislost na internetových hrách (viz včerejší post) a existují i samostatné mezinárodně uznávané diagnostické dotazníky jako např. SNA-6.

V červnu 2022 vyšel ve Scandiavian Journal of Child and Adolescent Psychiatry and Psychology článek od týmu z Katedry psychiatrie na School of Medical Sciences na National University of Asunción v Paraguayi. Vědci si pro výzkum vybrali 100 adolescentů ve věku 12 až 17 let. Kluci trávili na mobilu v průměru 8,06 hodiny s rozptylem 3,81 hodiny denně a dívky 9,46 hodiny denně s rozptylem 4,4 hodiny.

Bylo zjištěno, že zneužívání chytrých telefonů v paraguayské dětské populaci úzce souvisí s úzkostnými příznaky. 27 % účastníků mělo středně těžké úzkosti a 36 % vážné úzkosti a míra úzkostnosti nesouvisela s časem tráveným na mobilu, ale souvisela s projevy symptomů závislosti, využívání sociálních sítí a nomofobií – tj. silným strachem, že se ocitnou bez mobilního telefonu.

Podobně, jak naznačují výzkumy dopadů multimédií na dětský mozek a vývoj (viz 97. díl), tak i zde záleží na tom, co přesně dítě/člověk na sociálních sítích dělá.

V lednu 2022 vyšla ještě jedna studie z Mexika na 2 789 studentech ubytovaných v kampusech v Cuernavaca. Na konci jim vyšel výskyt závislosti 6,9 %, což je podobná hodnota jako vyšla předtím v Peru. V mexické studii se navíc ukázala velká korelace závislosti na sociálních sítích s depresí a hledáním vzrušení.

S ohledem na další studie, které se zabývají dopady sociálních sítí na uživatele (včetně dětí), není úplně zřejmé, zda depresivní a úzkostné stavy jsou důvodem, proč lidé tráví na sociálních sítích stále více času a jsou s nimi méně svobodní, nebo naopak příčinou.

Závislost na sexu

Přesto, že „závislost“ na sexu není psychiatrická diagnóza, už řadu let probíhá diskuse o jejím zařazení do oficiálních diagnostických manuálů, zejména pak toho amerického. Tento problém podle statistik totiž trápí 3 až 10 % americké populace, což je násobně více než gamblerství. Bohužel ale neexistuje shoda nakolik se jedná o patologii, tj. něco poškozující zdraví člověka. „Závislost“ na sexu je až 5 krát častější u mužů než u žen, a začíná v průměru v 18 letech věku. Odbornou pomoc kvůli tomuto problému lidi vyhledají nejčastěji nejdříve v 37 letech(!)

I když neexistují žádná definovaná kritéria, právě proto, že „závislost“ na sexu není diagnóza, např. renomovaná Cleveland Clinic uvádí následující příznaky:

• Jste posedlý sexem. Trávíte spoustu času fantazírováním o svých sexuálních touhách a sexuálním chování.
• Často masturbujete (jednou až několikrát denně).
• Často si prohlížíte pornografii. Zdrojem jsou videa, časopisy pro dospělé, internet (webové stránky, webové kamery). Často masturbujete při sledování pornografie.
• Trávíte nadměrné množství času plánováním sexuální aktivity. Trávíte spoustu času vymýšlením, kde a jak se příště sexuálně „vyřádíte“.
• Často využíváte sexuální služby. To je krok vpřed v tom smyslu, že vaše aktivity nyní zahrnují interakci s lidmi. Chování může zahrnovat sex po telefonu, spojení navázaná prostřednictvím internetových chatů, placení za sexuální schůzky, návštěvy striptýzových klubů, více partnerů nebo časté známosti na jednu noc.
• Vaše chování se stupňuje až k bezohledné sexuální aktivitě. K sexuálním aktivitám můžete přidat zneužívání návykových látek nebo ke svému chování přidat sexuální agresi či nebezpečné sexuální aktivity (např. autoerotické dušení).
• Dopouštíte se sexuálního chování, které je v rozporu s vašimi osobními hodnotami, náboženským přesvědčením nebo tím, co společnost považuje za vhodné.
• Často se dopouštíte parafilií. Jedná se o sexuální chování, které zahrnuje psychické utrpení, zranění nebo smrt jiné osoby. Příkladem může být exhibicionismus (obnažování genitálií před cizími lidmi), voyeurismus (sledování nebo účast na sexuálních aktivitách s jinými lidmi), sadomasochismus (sexuální potěšení ze způsobování bolesti nebo ponižování druhých lidí) a pedofilie (sexuální pocity vůči dětem).
• Nemůžete přestat se svým sexuálním chováním navzdory negativním důsledkům pro vaše finance, vztahy, zdraví nebo emoce.

Život se závislostí na sexu

Hypersexualita je častá u lidí s jiným psychickým onemocněním, respektive 88 % hypersexuálních lidí má ještě jiné psychické onemocnění, a to:

• Poruchy nálad, včetně bipolární poruchy
• Úzkostné poruchy
• Pokus o sebevraždu
• Poruchy osobnosti
• Poruchy kontroly impulzivního chování (kam patří i gambling)
• OCD
• ADHD

A lidé s hypersexualitou často pociťují:

• Vinu, stud nebo výčitky svědomí
• Beznaděj, bezmoc nad návykovým chováním
• Deprese, osamělost
• Strach, úzkost
• Sebevražedné sklony

Celkově tedy „závislost“ na sexu trápí lidi s psychickým onemocněním, a zároveň způsobuje psychické problémy. Těžko tedy říct, co je slepice a co vejce.

Za možné příčiny „závislosti“ na sexu se považuje:

• Nerovnováha chemických látek v mozku. Vysoká hladina nebo nadměrná aktivita určitých chemických neurotransmiterů (dopamin, noradrenalin a serotonin), která může mít za následek zvýšenou sexuální touhu a chování.
• Stavy, které ovlivňují nebo poškozují oblasti vašeho mozku, které řídí sexuální chování. K hypersexualitě mohou přispívat stavy, jako je demence, epilepsie, bipolární porucha a poškození čelního laloku, amygdaly nebo prefrontální kůry mozku.
• Změněná funkce mozku, která vytváří nové nervové dráhy návykového chování.
• Zneužívání návykových látek, zejména užívání kokainu a amfetaminu a alkoholu.
• Nežádoucí účinek léků. Příkladem je levodopa, běžný lék používaný při Parkinsonově chorobě.

Habituace u porna

Se závislostmi se pojí tzv. prvek habituace. To znamená, že pro dosažení stejného efektu (úlevy, uspokojení, euforického stavu), je potřeba stále větší stimulace (většího množství substance, vyhraných peněz, času tráveným danou činností apod.). Právě habituace může u substančních závislostí často za smrtelné dávky substancí, kdy tělo už nepřežije jejich další důsledky.

V případě „závislosti“ na sexu se habituace točí okolo stále intenzivnějších podnětů a sexuálních prožitků. U pornografie to znamená, že mozek potřebuje hledat stále nové, a tím pádem méně obvyklé podněty.

To postupně logicky vyústí ve sledování pornografie, která obsahuje parafilie (sexuální odchylky). Dříve však existoval jasný strop daný tím, že někdo zálibu v daném typu pornografie musel předvídat a musela být dostatečně častá na to, aby vznikl pornografický materiál daného typu. Od roku 2023 toto už ale neplatí. Umělá inteligence je schopná vygenerovat obrázek, a postupně už i video, s jakýmkoliv obsahem, který jsme schopni zadat do promptu (zadání). To bohužel není pro lidi „závislé“ na pornu vůbec dobrá zpráva, protože díky absenci limitu se budou schopni posunout do dosud nevídaných sfér, které se budou postupně stávat součástí jejich stínu.

Čím víc tento stín – záliba v pornografii, za kterou se stydí nebo spíše odsuzují a o které se rozhodně nikdo nesmí dozvědět – poroste, tím větší budou negativní dopady jejich „závislosti“ na jejich životy, včetně projevů souvisejících psychických obtíží.

Léčba závislosti na sexu

Byť „závislost“ na sexu není oficiálně žádná porucha ani nemoc, existují osvědčené nástroje pro její léčbu. Ta se dělí na farmakologickou (tj. využívající léky) a nefarmakologickou, která zahrnuje psychoterapeutické a další podpůrné nástroje.

Farmakologická léčba, kterou řídí psychiatr, obvykle zahrnuje:

• Antidepresiva. Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) jsou považovány za léky první volby při léčbě sexuální závislosti.
• Anti-androgeny. Tyto léky se zaměřují na mužské pohlavní hormony. Jsou užitečné při redukci obsedantních myšlenek. Mohou být vyzkoušeny v extrémních případech sexuálního jednání, kdy je chování nebezpečné pro ostatní.
• Naltrexone – tento lék, který se používá k léčbě závislosti na alkoholu a opioidech, se ukázal jako užitečný při léčbě závislosti na hazardních hrách a může být užitečný i při závislosti na sexu.
• Stabilizátory nálady. Tyto léky mohou být užitečné, pokud trpíte bipolární poruchou s manickými nebo impulzivními rysy a pokud je vaším rysem hypersexualita. Mezi příklady patří lithium, valproát a karbamazepin.
• Léky proti úzkosti. Tyto léky lze vyzkoušet, pokud je sexuální chování vyvoláno úzkostí. Buspiron je jedním z příkladů, které mohou být užitečné.
• Další léky. Antipsychotika lze zvážit, pokud jsou výraznými rysy poruchy myšlení nebo silná agitovanost. Tyto léky mohou snížit sexuální touhu, vzrušení a orgasmus. Pokud trpíte poruchou pozornosti s hyperaktivitou (která je spojena s rizikovým sexuálním chováním), mohou být užitečnou volbou methylfenidát a dextroamfetamin.

Nefarmakologická léčba, kterou vede psychoterapeut, nebo podpůrná skupina:

• KBT
• ACT
• Motivační rozhovory, tj. zkoumání vlastní sexuální závislosti v kontextu vlastních cílů a hodnot
• Self-help skupiny jako Sex Anonymous, Sexaholic Anonymous apod. (v ČR SAA Anonymní sexholici (www.saa-cesko.cz).

Prevence „závislosti“ na sexu

Podobně jako u jiných závislostí, i „závislosti“ na sexu lze efektivně předcházet. Prvním krokem je vědět o existenci sexuální „závislosti“ – že existuje, jaké má symptomy, co k ní vede, jak se při ní lidé cítí apod.

Dalším krokem je změnit spouštěče, o kterých víte, že vás lákají. Zablokovat si na svém počítači a mobilu webové stránky s pornografií a další sexuální stránky. Jezdit jinou trasou, abyste se vyhnuli striptýzovým klubům, nevěstincům a oblíbeným privátům a případně popřemýšlet o dalších změnách, které můžete provést – např. přestat navštěvovat místa, kde hledáte známosti na jednu noc.

V případě zneužívání návykových látek je důležité vyhledat odbornou pomoc, aby nedošlo k tomu, že kromě substanční závislosti vznikne navíc problém i s hypersexualitou. Pokud zneužíváte alkohol nebo rekreační drogy, snižujete tím totiž šanci odolat sexuálním nutkáním. Při problémech se substanční závislostí můžete v ČR navštívit adiktologa, psychiatra a/nebo psychoterapeuta.

Ujistěte se, že jsou dobře zvládnuty vaše další psychické potíže. Pokud trpíte jinými duševními poruchami, jako jsou deprese, úzkost nebo bipolární porucha. Včasným řešením psychických potíží s psychiatrem a psychoterapeutem lze předejít rozvoji sexuální „závislosti“, pokud už nějaké znaky u sebe pociťujete (viz výše).

Zaměřte svou energii na zdravá rozhodnutí. Věnujte se sportu, věnujte se nějakému koníčku, staňte se dobrovolníkem v organizacích, které pomáhají druhým, cvičte, vyzkoušejte meditaci nebo jógu či jiné metody snižování stresu jako např. MBSR.

Buďte trpěliví a soustřeďte se na svůj cíl. Zvládání sexuální „závislosti“ je podobně jako u ostatních závislostí celoživotní závazek. Důležité je soustředit se na to, co je pro vás v životě důležité a na udržování nových zdravých nebo event. nápravu poškozených vztahů.

Kde hledat pomoc

Klinika adiktologie VFN v Praze (též jako dobrý zdroj informací v češtině)

Anonymní sexholici

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

VFN v Praze („závislost“ na sexu)

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

Substance Abuse and Mental Health Services Administration (SAMHSA)

National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism

KUHAR, Michael. Addicted Brain, The: Why We Abuse Drugs, Alcohol, and Nicotine. FT Press, 2015. ISBN 978-0134288581.

FLETCHER, Paul C. a KENNY, Paul J. Food addiction: a valid concept? Online. Neuropsychopharmacology. 2018, roč. 43, č. 13, s. 2506-2513. ISSN 0893-133X. Dostupné z: https://doi.org/10.1038/s41386-018-0203-9. [cit. 2024-08-06].

GABELLINI, Eliana; LUCCHINI, Fabio a GATTONI, Maria Elena. Prevalence of Problem Gambling: A Meta-analysis of Recent Empirical Research (2016–2022). Online. Journal of Gambling Studies. 2023, roč. 39, č. 3, s. 1027-1057. ISSN 1573-3602. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10899-022-10180-0. [cit. 2024-08-06].

BLACK, Donald W.; SHAW, Martha; CORYELL, William; CROWE, Raymond; MCCORMICK, Brett et al. Age at onset of DSM-IV pathological gambling in a non-treatment sample: Early- versus later-onset. Online. Comprehensive Psychiatry. 2015, roč. 60, s. 40-46. ISSN 0010440X. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.comppsych.2015.04.007. [cit. 2024-08-06].

COLON-RIVERA, Hector a FISCHER, Kavita. What is Gambling Disorder? Online. American Psychiatric Association. May 2024. Dostupné z: https://www.psychiatry.org/patients-families/gambling-disorder/what-is-gambling-disorder. [cit. 2024-08-06].

STEVENS, Matthew WR; DORSTYN, Diana; DELFABBRO, Paul H a KING, Daniel L. Global prevalence of gaming disorder: A systematic review and meta-analysis. Online. Australian & New Zealand Journal of Psychiatry. 2021, roč. 55, č. 6, s. 553-568. ISSN 0004-8674. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/0004867420962851. [cit. 2024-08-06].

FIGUEREDO, Pamela; BARRIOS, Iván; O’HIGGINS, Marcelo; AMARILLA, Diego; ALMIRÓN-SANTACRUZ, José et al. Anxiety, Addiction to Social Networks, Internet and Smartphones in Paraguayan Adolescents: A Brief Report. Online. Scandinavian Journal of Child and Adolescent Psychiatry and Psychology. 2022, roč. 10, č. 1, s. 58-63. ISSN 2245-8875. Dostupné z: https://doi.org/10.2478/sjcapp-2022-0006. [cit. 2024-08-06].

SALAS-BLAS, Edwin; MERINO-SOTO, César; PÉREZ-AMEZCUA, Berenice a TOLEDANO-TOLEDANO, Filiberto. Social Networks Addiction (SNA-6) – Short: Validity of Measurement in Mexican Youths. Online. Frontiers in Psychology. 2022, roč. 12. ISSN 1664-1078. Dostupné z: https://doi.org/10.3389/fpsyg.2021.774847. [cit. 2024-08-06].

CLEVELAND CLINIC. Sex Addiction, Hypersexuality and Compulsive Sexual Behavior. Online. 5.4.2022. Dostupné z: https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/22690-sex-addiction-hypersexuality-and-compulsive-sexual-behavior. [cit. 2024-08-06].