107: Masturbace

V nedávném norském výzkumu na vzorku 4160 dospělých Norů většina žen (66 %) a mužů (84 %) uvedla, že v posledním měsíci masturbovala. Masturbovat přitom začínají už miminka v děloze u matky a první vrchol zažívá masturbace ve 4 letech věku (druhý pak v pubertě). Co přesně ale je masturbace, jaké se s ní pojí výhody, ale i nevýhody? S jakými mýty a tlakem vrstevníků se musí potýkat děti, které se o masturbaci včas nedozví vše potřebné? Proč je tabuizace masturbace doslova zdraví nebezpečná a jak nerozpoznaná masturbace u miminek může být problém, který končí i zbytečnými vyšetřeními a léčebnými opatřeními? O tom všem si řekneme v zatím nejrozsáhlejším díle našeho podcastu.

Co je to masturbace

Masturbace je dle definice Cleveland Clinic autostimulace pohlavních orgánů nebo jiných citlivých částí těla za účelem sexuálního vzrušení nebo potěšení. Je to běžné chování lidí všech pohlaví, genderů a věkových kategorií. Masturbace hraje důležitou roli ve zdravém sexuálním vývoji. Je to normální, přirozený způsob, jak prozkoumat své tělo, pocítit rozkoš a dosáhnout bodu sexuálního uvolnění (orgasmu).

Masturbace se začíná objevovat kolem 2 měsíců věku, ale existují i záznamy masturbace plodů ještě v děloze. V dětském věku masturbace zažívá svůj vrchol ve 4 letech, a potom až během dospívání. Dětská masturbace stále není dostatečně dobře popsaná, víc kazuistik se ale zaměřuje na dívky.

Různí lidé masturbují různými způsoby. Při masturbaci můžete používat ruce, prsty, sexuální hračky nebo jiné předměty. Můžete se dotýkat, tlačit, třít nebo masírovat své genitálie. Do pochvy nebo konečníku si můžete zasunout prsty nebo sexuální hračku, například vibrátor. Můžete také použít sexuální hračku nebo jiný předmět, například polštář, ke stimulaci penisu, vulvy nebo klitorisu.

Někdo se během masturbace dotýká, štípe se nebo si tře i jiné erotogenní zóny jako jsou bradavky nebo varlata. Při masturbaci je možné používat lubrikant nebo masážní olejíčky pro snížení tření či zvýšení citlivosti. Běžně u toho lidé čtou erotické povídky nebo sledují porno nebo si během masturbace přehrávají sexuální fantazie (viz 86. díl), což jim pomáhá snáze dosáhnout orgasmu.

Masturbace může být sólo aktem nebo se jí může účastnit partner. Kromě toho je normální masturbovat bez ohledu na to, zda jste sexuálně aktivní s jinými lidmi, nebo ne. Masturbují jak singles, tak lidé v sexuálních vztazích. Novější výzkumy ukazují, že individuální masturbace doplňuje nebo posiluje párovou sexuální aktivitu.

Výhody masturbace

Při masturbaci, zejména pokud vede k orgasmu, se stejně jako při párovém sexu uvolňuje oxytocin, dopamin a taky antidiuretický hormon (vazopresin). Specifický koktejl látek a neurální aktivita, která doprovází masturbaci (ale i další sexuální chování) přináší celou řadu benefitů. Konkrétně:

Snížení míry stresu (běžný dopad působení oxytocinu), který je dosažitelný třeba i objetím od jiného člověka).
Uvolňuje vnitřní tenzi (opět běžný dopad oxytocinu, ale i dopaminu)
Zlepšuje spánek, zejména pokud probíhá před usnutím, a to proto, že snižuje stres a uvolňuje napětí, ale i díky tomu, že po orgasmu dochází k masivní aktivaci parasympatické nervové soustavy a u žen tělo i po odeznění orgasmu dál uvolňuje oxytocin, který pomáhá udržet aktivní parasympatickou nervovou soustavu potřebnou pro trávení a odpočinek (tj. klidný spánek).
Zlepšuje soustředění, respektive schopnost nerušené koncentrace, protože snižuje míru stresu a uvolňuje vnitřní tenzi.
Zlepšuje náladu – za což může kombinace oxytocinu, který zmírní, respektive po nějakou dobu znemožní stresovou reakci těla, a dopaminu, což je hormon, který slouží k navození pozitivních pocitů a pocitů úlevy.
Zmírňuje bolesti – protože se spouští produkce vazopresinu. Tento analgetický efekt se však podle novějších výzkumů vazopresinu dostavuje jen u lidí, kteří před masturbací nebyli ve stresu.
Zlepšuje sexuální život – masturbace se používá v sexuologii jako léčebná metoda a řada studií ukazuje, že zejména u žen zvyšuje pravidelná masturbace chuť i spokojenost s párovým sexem.
Slouží jako prevence úzkostem a depresím – protože se snižuje přívod krve do orbitofrontálního kortexu, který slouží k racionálnímu přemýšlení, rozhodování a hodnocení, přičemž snížená aktivita této části mozku se pojí s ústupem úzkostí a depresí. Tahle část mozku se vypíná proto, že by rušila při sexuálním chování.

O mužské ejakulaci ještě panuje přesvědčení, že předcházet karcinomu prostaty. V současné době však víc studií naznačuje, že pravidelná ejakulace na vznik karcinomu prostaty nemá žádný vliv.

Nevýhody masturbace

I přes řadu zdravotních benefitů, které má masturbace na zdraví člověka (viz výše), existuje bohužel mnoho jejích negativních dopadů. Ty však zásadním způsobem souvisejí s vlastním vnímáním masturbace.

První, plošně rozšířenou nevýhodu, přináší zjistila jedna čínsko-finská studie z roku 2023 a týká se i těch, pro které není masturbace spojena s žádnými negativními konotacemi – když se liší požadovaná frekvence masturbace od té reálné (oběma směry), přináší to stres. Takováto masturbace je pak vnímaná daným jedincem jako problematická.

Problematická masturbace je častější u lidí, kteří byli sexuálně zneužiti v dětství (viz 16. díl), a pojí se s výskytem depresí a úzkostí. Méně se vyskytuje u lidí, kteří vyrůstali v sexuálně pozitivním rodinném zázemí, kde sex ani masturbace nebyly tabuizovány, a kde existovala sexuální výchova.

Připomeňme také 86. díl o sexuálních fantaziích, a to, že pokud dítě bylo sexuálně zneužito, jsou jeho sexuální fantazie výrazně vtíravější a často je provázejí stud, pocity viny a rozpaky. Obsah fantazií výrazně mění i fyzické a emoční zneužívání, a to směrem k sadistickým, masochistickým, promiskuitním, voyeuristickým a exhibicionistickým fantaziím, což jsou další příklady toho, kdy může vést masturbace u takových fantazií ke studu, pocitům viny a rozpakům.

Velké množství negativních dopadů masturbace jde pak za pocity studu spojené s masturbací v důsledku nedostatečné sexuální výchovy, které masturbujícím způsobují negativní sebepojetí a následné úzkosti a deprese. Navíc, tabuizace genitálií a jejich dotýkání se může vést k vyhýbání se lékařským vyšetřením zahrnujícím genitálie nebo u žen vyhýbání se formám antikoncepce (viz 98. díl), které vyžadují kontakt s vlastními genitáliemi (jedna ze studií to konkrétně zjistila u používání pesaru).

Rozdíly v masturbaci mezi pohlavími

Výskyt a pocity spojené s masturbací se výrazně odlišují podle pohlaví. Ve značné výhodě jsou zde muži. Čerstvá čísla o masturbaci přináší Dr. Nantje Fischer z University of Oslo, která předloni v časopise Archives of Sexual Behavior publikovala statistku ze vzorku 4 160 Norů ve věku 18 až 89 let.

Většina žen (66 %) a mužů (84 %) uvedla, že v posledním měsíci masturbovala. Většina žen uvedla, že masturbovala 2 až 3krát za měsíc, zatímco u mužů byla nejčastější masturbace 2 až 3krát týdně.

Mezi ženami i muži byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve frekvenci masturbace napříč věkovými skupinami. Ženy ve věku 18 až 49 let vykazovaly podobný vzorec, přibližně 26 % z nich masturbovalo 2 nebo 3krát měsíčně. Napříč věkovými skupinami však došlo k celkovému nárůstu žen, které uvedly, že nemasturbují vůbec.

Ve věku 70 let a více uvedla více než polovina (59 %) žen, že během předchozího měsíce nemasturbovaly. Podíl mužů uvádějících masturbaci 2-3krát týdně se s rostoucím věkem snižoval ze 40 % v nejmladších věkových skupinách (18-30 let) na 7 % mezi muži ve věku 70+ let.

Další studie, tentokrát mezi malým vzorkem amerických univerzitních studentů, zkoumala jejich vnímání masturbace. Pro 62,5 % mužů a 16,1 % žen byla masturbace kriticky důležitá pro sexuální zdraví. 25 % mužů a 46,4 % ji považovalo za normální. A pro 12,5 % mužů a 37,5 % byla masturbace neakceptovatelná nebo stále rozporuplná.

Historie stigmatizace masturbace

Na masturbaci se ještě do 90. let minulého století pohlíželo jako na špatnou, protože neplní žádnou reprodukční funkci.

Do 20. století se masturbace brala jako sekundární neuropsychiatrické onemocnění, které může dovést člověka až k šílenství a dalším vážným zdravotním potížím. Ještě počátkem 20. století se razil v medicíně názor, že masturbace je destruktivní pro psychické i somatické zdraví. Masturbaci přísně zakazovala zejména katolická církev známá svými četnými sexuálními skandály a masivním sexuálním zneužíváním dětí všude po světě. Ještě v poválečném období se v USA pouštěly na univerzitách instruktážní filmy varující před masturbací, stejně jako se u nás pouštěli v devadesátkách filmy varující před drogami.

Pomalý průlom ve vnímání začal až počátkem 90. let. V roce 1993 klinický profesor pediatrie na University of Calgary Alexander Leung v Sage Journals Clinical Pediatrics vydal článek o dětské masturbaci, kde musel doslova napsat, že:

„Mýty o tom, že masturbace může vést k akné, bradavicím, ochlupení na dlaních, špatnému tělesnému zdraví, tělesným deformacím, hluchotě, slepotě, šílenství, mentální retardaci, epilepsii, impotenci, sterilitě, sexuálním úchylkám nebo homosexualitě, nejsou vědecky podložené.“

Ve svém článku byl ale ještě radikální, a doslova napsal, že: „Někteří rodiče mohou mít náboženské nebo morální přesvědčení, které masturbaci netoleruje. Těmto rodičům je třeba doporučit, aby své děti za masturbaci nestyděli, nestrašili je ani jim nevyhrožovali. Tyto přístupy mohou vést k trvalým psychickým a sexuálním potížím. Bez ohledu na náboženské nebo morální přesvědčení rodičů je důležité, aby rodiče se svými dětmi otevřeně hovořili o masturbaci a dalších aspektech sexuality. Tento přístup podpoří zdravější postoj k sexualitě a otevře dveře k diskusím o dalších důležitých tématech, jako je antikoncepce a pohlavně přenosné choroby.“

A svůj článek zakončil slovy, že: „Masturbace u dětí je téměř univerzální jev. Masturbace, která není nadměrná a je prováděna v soukromí, je normální a zdravá činnost.“

O rok později americká pediatrička Joycelyn Elders, která zastávala důležitou funkci šéfky amerického veřejného zdravotnictví ve svém projevu naznačila, že masturbace by mohla být něčím, co bychom měli vyučovat v rámci sexuální výchovy, tak byla donucena rezignovat a byla tím ukončena její dlouholetá kariéra v oblasti veřejného zdraví. Stala se ale emeritní profesorkou pediatrie na University of Arkansas for Medical Sciences.

Ve stejném roce americká vědkyně a feministika Naomi McCormick ze State University of New York publikovala na svou dobu skandální knihu Sexual salvation, affirming womens sexual rights and pleasures (Sexuální spása, potvrzení sexuálních práv a potěšení žen), která se snažila oddémonizovat sexualitu žen, včetně těch, které nejsou bílé nebo vyhraněně heterosexuální. V tomto roce započaly také první výzkumy pozitivních dopadů masturbace.

1996 se tak objevil výzkum zmiňující výhody vzájemné masturbace pro páry, které nemohou z náboženských důvodů porušit panenství před nebezpečnějším análním či orálním sexem. 2003 jiný výzkum přinesl zjištění, že masturbace u žen může posilovat pozitivní vnímání svého těla. Jen dodáme, že pouze tehdy, pokud není spojena s pocity viny. Pak je masturbace spojena se snahou nepoužívat pesar (viz 98. díl), a to kvůli nechuti dotýkat se vlastních genitálií.

V roce 2002 americký profesor sexuologie z University of Minnesota Medical School Eli Coleman publikoval v časopise Journal of Psychology & Human Sexuality článek nazvaný Masturbace jako prostředek k dosažení sexuálního zdraví.

Stigmatizace masturbace mezi dětmi

Mnohem větší dopady na děti, které neprošly doma sexuální výchovou, má však stigmatizace mezi vrstevníky. Na tu poukazuje článek od profesorky lidského vývoje a rodinných věd Christine Kaestle a její kolegyně emeritní profesorky Katherin Allen, obě z College of Liberal Arts and Human Sciences na Virgina Tech, z Archives of Sexual Behavior, který vyšel v únoru 2011 které se ptaly 56 studentek a 16 studentů na masturbaci.

V něm konstatují, že: „Ve stejné době, kdy mnozí účastníci objevovali fyzický požitek z masturbace, vstřebávali také stud spojený s masturbací z kulturního hlediska. Byli jsme svědky strategií, jako je zesměšňující humor, stereotypy a ponižování, které účastníky učily, že masturbace je tabu. Některým účastníkům byly vyprávěny extrémní příběhy o hrozivých následcích masturbace: Jared řekl: „Kamarád mi o masturbaci řekl, že když to budeš dělat, budou ti chlupaté dlaně.“ Bev se na střední škole dozvěděla, že „když masturbuji, musí to znamenat, že jsem lesba“.“

Mnoho účastníků studie uznalo, že zlehčující humor je úspěšným způsobem, jak odradit od masturbace hrozbou hanby. Curtis uvedl, že: „Kamarádi ve škole neustále vyprávěli vtipy o masturbaci“. Anna prohlásila: „Masturbaci jsem považovala za totéž, co šťourání se v nose, je to něco, za co si z nás někdo dělá legraci,“ a dále uvedla příklad: „Když jsem byla ve čtvrté třídě, slyšela jsem příběhy… o dívce ze střední školy, kterou přistihli, jak masturbuje na záchodě – rozhodně si z ní dělali legraci ve stylu „poslouchejte, co ta holka udělala“. Proto jsem si masturbaci spojovala s tím, že jsem skandální a celkově „zlobivá holka“.“

Studie také zjistila, že přijetí negativních stereotypů o masturbátorech bylo mnohem častější než zažité mýty o chlupatých dlaních. Masturbace byla často vnímána jako méněcenná náhražka sexu, kterou používají lidé bez partnera. Jared řekl: „Měl jsem pocit, že když člověk masturbuje sám, je to trochu ubohé, protože vlastně nemá sex.“

Velma zase napsala, že: „Slyšela jsem spoustu lidí říkat, že jedinci masturbují jen tehdy, když nemohou mít skutečného přítele nebo přítelkyni, a protože jsem ještě žádného přítele neměla, měla jsem pocit, že se to vztahuje přímo na mě.“

Autorky studie také zjistily, že stud vedl mnohé účastníky k tomu, aby se snažili ovládnout své nutkání masturbovat, neboli k problematické masturbaci (viz výše). Frank vzpomínal: „Uzavíral jsem sám se sebou dohody, že nebudu masturbovat po určitou dobu. Procházel jsem duševními konflikty sám se sebou a vždycky zvítězilo morální rozhodnutí.“ Curtis se také snažil zakázat si masturbaci, ale nakonec s ní opět začal: “Vymyslel jsem si, že už to nebudu dělat. Nějakou dobu moje představa fungovala.“

Jiní účastníci se snažili svou masturbaci skrývat, aby to vypadalo, že ji nedělají. Tajnůstkářství a lhaní byly časté strategie, které účastníci používali k utajení masturbace: „Pokud jsem se bavil s přáteli a přišla řeč na masturbaci, popíral jsem ji a vyjadřoval se, jak špatný tento akt považuji, přestože jsem se ho pravidelně účastnil. Když jsem masturboval, musel jsem se plížit nebo jsem to dělal pozdě v noci,“ uvedl Ken. Těmito způsoby účastníci vynakládali značné úsilí, aby vyvážili konflikt, že masturbace je zároveň ostudná i příjemná.

Masturbace u předškoláků

90 až 94 % mužů a 50 až 60 % žen během svého dětství aspoň v nějakém období masturbovalo. Mezi běžné projevy sexuálního chování v raném věku patří dotýkání se genitálií v soukromí nebo na veřejnosti, pokusy o dotýkání se genitálií jiných osob, ukazování genitálií jiným osobám nebo pokusy o prohlížení jiných osob, když jsou nahé. Tyto činnosti představují kromě objevování příjemných pocitů také rozšíření zvědavého chování a ještě nevyzrálého chápání mezilidských hranic. Obvykle se toto rané sexuální chování zmírní do 5 let věku, jakmile dítě lépe pochopí kulturní normy a dostane od rodičů vysvětlení ohledně společenských norem a projevování tohoto chování v soukromí (viz také 101. díl o dětech a nahotě).

Když dítě dosáhne puberty, sexuální chování se stává více záměrným s cílem vyvolat sexuální vzrušení nebo orgasmus. K tomuto chování obvykle dochází v soukromí, protože v tomto věku si děti uvědomují kulturní normy a mezilidské hranice. Pokud se masturbace nebo jiné sexualizované chování na veřejnosti objevuje po skončení raného dětství, může toto chování naznačovat špatné uvědomování si sociální reality a je důvodem k dalšímu vyšetření vývojového opoždění nebo poruchy autistického spektra.

Docentka pediatrie Elizabeth Strachan Erickson a profesorka pediatrie Betty Boyd Staples z Duke University School of Medicine ve svém článku o masturbaci dětí, který vyšel v roce 2012 v časopise Pediatrics in Review říkají, že je dobře zdokumentováno, že sexuální chování může také souviset s různými faktory prostředí, včetně fyzického zneužívání, sexuálního zneužívání a zanedbávání. Žádné sexuální chování však není typické pro zneužívání nebo problémy s chováním.

Pouze upozorňují na to, že jednání, které je vtíravé, způsobuje zranění, zahrnuje vkládání cizích předmětů, napodobuje sexuální akty dospělých nebo je nátlakové vůči ostatním dětem, vyvolává obavy a zasluhuje rozsáhlejší posouzení pediatrem. Zároveň varují, že nadměrná masturbace, kterou nelze snadno odklonit, může souviset s rodinnou dysfunkcí nebo stresem, vývojovou poruchou, problémy s duševním zdravím, nedostatečnou stimulací v domácnosti nebo možným zanedbáváním či fyzickým nebo sexuálním zneužíváním.

Řada problémů u dětí je způsobena tím, že rodiče, ale někdy také lékaři, si neuvědomují, že malé děti běžně masturbují. Výskyt sexuálního chování v raném dětství, může být masturbace u mladších dětí nesprávně interpretován jako záchvatovitá nebo pohybová porucha. Naopak zdravotní stavy, které mají za následek svědění genitálií, jako je vaginitida, vaginální výtok, lichen sclerosus (chronické kožní onemocnění vyskytující se na zevním genitálu), plenková vyrážka, roupy nebo ekzém, mohou být interpretovány jako sexuální chování. Pokud si u svého miminka nevíte rady, co se s ním děje, pořizujte proto vždy videozáznam chování, které vám dělá starosti, který ukažte svému pediatrovi.

Docentka pediatrie Michele Yang na University of Colorado se svými kolegy publikovali v roce 2005 článek v časopise Pediatrics, kde rozebíraly kazuistiky 12 dětských pacientek ve věku 3 měsíce až 3 roky. V tomto článku upozorňuje, že u malých dětí se mohou při masturbaci objevit neobvyklé polohy a pohyby, které mohou vést rodiče k závěru, že se jedná o záchvaty, bolesti břicha, koliky nebo jiné neurologické či zdravotní problémy, takže kvůli masturbaci dítěte vyhledají lékařskou pomoc. V literatuře se přitom vyskytuje jen málo údajů o společných charakteristikách masturbačního chování malých dětí.

V případě sledovaných 12 holčiček téměř ve všech případech byla provedena rozsáhlá vyšetření, včetně magnetické rezonance (MRI), elektroencefalografie (EEG), intravenózní pyelografie, biopsie tenkého střeva a gastrointestinálního baryového polykání. V některých případech byla léčba antiepileptiky zahájena ještě před stanovením diagnózy masturbačního chování. Vědeckých publikací s podobnými kazuistikami dětských pacientů a se stejným výsledkem je přitom bohužel z různých koutů světa mnohem více.

Autorky na závěr uvádějí společné charakteristiky masturbujících miminek a batolat ženského pohlaví:

začátek po 3. měsíci věku a před 3. rokem věku (dáno ale vzorkem ve studii)
stereotypní epizody různého trvání
vokalizace s tichým chrčením
zarudnutí obličeje s diaforézou (nadměrným pocením)
tlak na perineum (tj. hráz mezi poševním vchodem a řitním otvorem) s charakteristickým držením dolních končetin
žádné změny vědomí
ustání při odvedení pozornosti
normální vyšetření
normální laboratorní výsledky

Každý dětský lékař, bez ohledu na specializaci, by proto měl zbystřit, pokud vyšetřuje podobně podezřelé chování malého dítěte, které však naplňuje tato kritéria. Jak konstatoval profesor Alexander Leung z University of Calgary ve svém souhrnném článku o masturbaci v Sage Journals Clinical Pediatrics: „Masturbace u dětí je téměř univerzální jev. Masturbace, která není nadměrná a je prováděna v soukromí, je normální a zdravá činnost.“

Zdroje informací o masturbaci

Sexuální výchova dětí v oblasti masturbace je bohužel katastrofální. Zdroje informací, které děti mají o tomto tématu k dispozici, se snažila zmapovat profesorka lidského vývoje a rodinných věd Christine Kaestle a její kolegyně emeritní profesorka Katherin Allen v článku v časopise Archives of Sexual Behavior v malé studii dělané na studentech třech ročníků Virginia Tech. V přístupu k informacím o masturbaci byly zjevně znevýhodněny dívky.

Zejména účastnice hovořily o hluboké neznalosti masturbace v mládí. Oma řekla: „Neměla jsem tušení, že ‚tam dole‘ se používá k něčemu jinému než k čůrání.“ Mnoho účastnic popsalo proces, kdy na masturbaci přišly samy prostřednictvím vlastního experimentování. Někdy tyto epizody u nich vyvolávaly pocity studu a trapnosti. Heather vzpomínala: “Myslím, že jsem to v pubertě zkusila dvakrát. Ale během té zkušenosti jsem se cítila trapně, takže jsem přestala a přestala jsem skoro na 4 roky.“ Dokonce i nyní vzpomínka na tyto rané experimenty některé studenty uvádělo do rozpaků: „Už jen to, že jsem se na sebe tiskla mimo spodní prádlo, utišilo nutkání dotýkat se sama sebe. Je mi velmi trapné přiznat, že se mi někdy na spodním prádle dělaly díry od tření o sebe,“ řekla Dara.

„S masturbací jsem začal až v 18 letech, a to náhodou. Prostě se to stalo, až do té chvíle jsem nikdy neudělal tento trhavý pohyb, který by vyvolal orgasmus. Ale dělalo se mi to tak dobře a bylo to tak uvolňující. Jediným problémem byl nepořádek, který po něm zůstal. A protože jsem to udělal omylem, zkusil jsem to znovu se stejným výsledkem. Ale tentokrát jsem se po tom cítil opravdu hrozně. Styděl jsem se za sebe a cítil jsem se znechucený,“ sdílel Curtis.

„Vzpomínám si, jak jsem v páté třídě ležela na zádech, zvedla nohy a vystrčila je do vzduchu. To mi napínalo oblast genitálií a bylo to příjemné. Nebylo to nic podobného orgasmu, ale vzpomínám si, jak jsem se snažila pohyby reprodukovat, abych dosáhla té nečekané rozkoše,“ uvedla Art.

Rodina

Žádnému z celkem 72 dětí zahrnutých ve studii se nedostalo informací o masturbaci od rodičů, a to dokonce ani dětem, s nimiž rodiče jinak o sexu otevřeně mluvili. Doma se většinou o masturbaci nemluvilo, a byla považována za stigma. Bylo to tak i v rodinách, kde měli děti jinak velmi otevřený vztah s rodiči a mohli se s nimi bavit o čemkoliv, včetně čehokoliv o sexu. Jeden ze studentů se zmínil, že jádro rodičovské sexuální výchovy spočívalo v tom, aby neměl sex.

Čtvrtina studentů a více než třetina studentek zmínila negativní dopad křesťanství. „Vyrůstala jsem ve velmi křesťanské rodině a myslela jsem si, že sex a sexuální hrátky jsou před manželstvím hanebné. Myslela jsem si, že všechny formy sexuálních zkušeností jsou špinavé a zavrženíhodné,“ uvedla studentka Lara.

Barbara zase řekla: „Sexualita v jakémkoli smyslu byla v mormonském náboženství považována za velmi nevhodné téma, takže o ní nikdo nikdy nechtěl mluvit….Masturbace ve mně mnohokrát vyvolávala pocit viny, protože mě učili spojovat sex s hříchem, dokud nejste manželé.“

„Rodiče mě neučili nic o masturbaci, protože jsme nikdy nemluvili o ničem, co by se týkalo sexu, což je pro asijské rodiny typické,“ řekl Jared

Vrstevníci

Navzdory relativně hojným rozhovorům o masturbaci mezi vrstevníky byly pocity dětí ohledně probírání masturbace s vrstevníky smíšené. Marco prohlásil: „I když jsme se s mými dospívajícími kamarády začali na toto téma vyjadřovat otevřeněji, stále s ním bylo spojeno negativní stigma.“ Naproti tomu některé ženy popisovaly pohodlné a upřímné kontakty s ostatními ženami, a dokonce se ujaly role učitelek u svých vrstevnic: „V posledním ročníku střední školy se mě jedna kamarádka zeptala, jak se masturbuje. Nikdy nic takového nezkusila a velmi se nad celou věcí pozastavovala. Řekla jsem jí, co dělám, a povzbudila ji, aby si prostě něco vyzkoušela.“

Škola

Jediná studentka z celkem 72 dětí se učila o masturbaci v 7. třídě z videa, kde to bylo vysvětlené. Lara vysvětlila: „O masturbaci jsem se dozvěděla v sedmé třídě z videa v rámci výchovy ke zdraví. Video stručně vysvětlovalo, co je masturbace, ale nezacházelo do podrobností.“ Většina účastníků však k výuce masturbace ve třídě nikdy nedošla, i když někteří si to přáli.

Partneři

Jeden ze způsobů, jak se o masturbaci dozvědět, byl jedinečný pouze pro dívky. Žádný mužský účastník totiž neuvedl sexuální partnerku jako primární zdroj informací o masturbaci. Naopak dívky často hovořily o tom, jak je s masturbací poprvé seznámil jejich romantický partner: „Chlapec, se kterým jsem byla, mi vyprávěl o klitorisu a o tom, že je to prý nejcitlivější část dívky. Fascinovalo mě to a chtěla jsem se o tom dozvědět víc,“ uvedla Anna, která navíc zdůraznila význam svého prvního partnera, který ji naučil nejen masturbovat, ale i cítit se při tom pohodlně: „Kdyby mi neukázal, že dotýkat se sama sebe může být příjemné, a kdyby to tak nepřijímal, myslím, že bych nikdy nezačala masturbovat.“

Mnoho žen zjevně oceňovalo nejen konkrétní pokyny, které jim přítel poskytoval, ale také jeho výslovný souhlas a povzbuzení. „Když jsem se svého přítele zeptala na ženskou masturbaci, řekl: „Dělají to všechny holky, myslím, že je to sexy.“ Dokonce mi nabídl, že mi koupí vibrátor!“.

Účastnice studie se však při výuce masturbace nespoléhaly pouze na mužské partnery. Barb napsala o výhodách, které jí přináší partnerka stejného pohlaví: „Být s jinou ženou mi opravdu otevřelo oči, pokud jde o určité techniky a místa na genitáliích, která jsou pro masturbaci skvělá.“

Média

Účastníci studie často popisovali média jako náhradní zdroj informací o sexualitě. Média tak nahrazovala nedostatky rodičů a škol v oblasti sexuální výchovy. Bohužel informace z médií byly často neúplné a mladí lidé z nich byli zmatení. Například Jae vyprávěla: „Poprvé jsem slyšela slovo ‚masturbace‘ v televizním pořadu….“. Byla jsem z toho tak zmatená, že jsem si to vyhledala ve slovníku. Tato definice mě však zmátla ještě víc.“ Kromě toho, že mladí lidé nebyli spokojeni se znalostmi zprostředkovanými médii, měli často rozpačité zkušenosti s médii a rodiči.

Evan vzpomínal: „Jednou na střední škole mě táta přistihl, jak se doma dívám na porno, ale nemasturboval jsem, a řekl, že nechce, abych ho měl doma, tak jsem ho schoval.“ Účastníci naznačili, že explicitní média se naučili skrývat a že kdyby byla odhalena, bylo by to velmi trapné. Ve skutečnosti únik před rodičovským dohledem změnil interakci mladých lidí s médii, jak ukázal Nevid, který uvedl: „‚Hodně jsem se toho naučil… z internetových stránek poté, co jsem se dostal na vysokou školu, kde můj počítač nebyl monitorován matkou kvůli ‘obscénnostem‘.“‘

Erotické pomůcky

Několik žen mělo příležitost dozvědět se o masturbaci na večírcích s erotickými hračkami na vysoké škole. Whitney uvedla, že: „50 dolarů, které jsem utratila za vibrátor, stimulační krém a další zábavné sexy věci, byl pravděpodobně nejlepší nákup, jaký jsem kdy udělala“. Vysokoškolské koleje bez rodičovského dohledu poskytly nové příležitosti pro zkoumání sexuálních hraček a večírky pro více účastnic. „V loňském roce jsem byla poradkyní na kolejích a skutečně jsem měla program celý věnovaný masturbaci. Přišla k nám paní z organizace Tasteful Treasurers a všem dívkám (všem bylo více než 18 let) ukázala různé pomůcky, krémy, hračky, spreje a zábavné hry, které si mohly zahrát samy se sebou nebo s partnerem. Tento program měl největší účast a bylo zajímavé sledovat, jak se takové skryté téma může obrátit a stát se tématem radosti,“ doplnila jedna z nich.

Rodiče s dětmi o masturbaci nemluví a diskriminují holčičky

Když se v roce 1985 ptal ve své studii americký profesor sociologie na State University of New York John Gagnon 1482 rodičů, jestli by si přáli, aby jejich děti měly pozitivní vztah k masturbaci, tak matky synů (440) odpověděly v 46,2 % případů ano, zatímco matky dcer (412) řekly ano jen ve 34,5 % případů. Otcové synů (318) odpověděli ve 42,5 % případů ano, zatímco otcové dcer (271) řekli ano jen ve 36,0 % případů.

Se syny přitom probraly matky masturbaci v 19,6 % případů, zatímco u dcer ve 14,0 %. A otcové probrali masturbaci se 13,5 % synů ale jen s 6,6 % dcer. A to přesto, že pro 67,1 % matek synů ve věku do 13 let byla jejich masturbace OK, u dcer to bylo 57,4 %, a pro otce byla masturbace jejich synů v 61,9 % OK, a u dcer dokonce ve 63,0 %.

Matky synů masturbovaly jako preteenageři v 25,7 % případů a matky dcer ve 23,9 % případů, zatímco otcové synů masturbovali ve 46,7 % případů a otcové synů ve 49,8 % případů.

Rozsáhlý článek o masturbaci od docentky pediatrie Elizabeth Strachan Erickson a profesorky pediatrie Betty Boyd Staples z Duke University School of Medicine publikovaný v časopise Pediatrics in Review v roce 2012 přitom ukázal, že 90 až 94 % mužů a 50 až 60 % žen během svého dětství aspoň v nějakém období masturbovalo.

Podle dat z jiné studie z roku 2011 přitom dotazovaní univerzitní studenti uvedli, že doma se o masturbaci nemluvilo, a byla obvykle považována za stigma. Bylo to tak dokonce i v rodinách, kde měly děti jinak velmi otevřený vztah s rodiči a mohly se s nimi bavit o čemkoliv, včetně čehokoliv ohledně sexu. Jeden ze studentů se zmínil, že jádro rodičovské sexuální výchovy spočívalo v tom, aby neměl sex.

Čtvrtina studentů a více než třetina studentek také zmínila negativní dopad křesťanství. „Vyrůstala jsem ve velmi křesťanské rodině a myslela jsem si, že sex a sexuální hrátky jsou před manželstvím hanebné. Myslela jsem si, že všechny formy sexuálních zkušeností jsou špinavé a zavrženíhodné,“ uvedla studentka Lara.

Kde hledat pomoc

Rodičovská linka

Adresář České asociace pro psychoterapii

Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)

Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR

Poslechněte si náš podcast

Pro další informace

Cleveland Clinic Masturbation

GAGNON, John H. Attitudes and responses of parents to pre-adolescent masturbation. Online. Archives of Sexual Behavior. 1985, roč. 14, č. 5, s. 451-466. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/BF01542005. [cit. 2024-12-08].

KAESTLE, Christine E. a ALLEN, Katherine R. The Role of Masturbation in Healthy Sexual Development: Perceptions of Young Adults. Online. Archives of Sexual Behavior. 2011, roč. 40, č. 5, s. 983-994. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10508-010-9722-0. [cit. 2024-12-08].

STRACHAN, E. a STAPLES, B. Masturbation. Online. Pediatrics in Review. 2012, roč. 33, č. 4, s. 190-191. ISSN 0191-9601. Dostupné z: https://doi.org/10.1542/pir.33-4-190. [cit. 2024-12-08].

FISCHER, Nantje a TRÆEN, Bente. A Seemingly Paradoxical Relationship Between Masturbation Frequency and Sexual Satisfaction. Online. Archives of Sexual Behavior. 2022, roč. 51, č. 6, s. 3151-3167. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10508-022-02305-8. [cit. 2024-12-08].

HUANG, Sijia; NYMAN, Thomas J.; JERN, Patrick a SANTTILA, Pekka. Actual and Desired Masturbation Frequency, Sexual Distress, and Their Correlates. Online. Archives of Sexual Behavior. 2023, roč. 52, č. 7, s. 3155-3170. ISSN 0004-0002. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10508-023-02641-3. [cit. 2024-12-08].

ABOUL-ENEIN, Basil H.; BERNSTEIN, Joshua a ROSS, Michael W. Evidence for Masturbation and Prostate Cancer Risk: Do We Have a Verdict? Online. Sexual Medicine Reviews. 2016, roč. 4, č. 3, s. 229-234. ISSN 20500521. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.sxmr.2016.02.006. [cit. 2024-12-08].

LEUNG, Alexander K.C. a ROBSON, Lane M. Childhood Masturbation. Online. Clinical Pediatrics. 1993, roč. 32, č. 4, s. 238-241. ISSN 0009-9228. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/000992289303200410. [cit. 2024-12-08].

SIERRA, Juan Carlos; SANTAMARÍA, Jéssica; CERVILLA, Oscar a ÁLVAREZ-MUELAS, Ana. Masturbation in middle and late adulthood: its relationship to orgasm. Online. International Journal of Impotence Research. 2023, roč. 35, č. 2, s. 114-120. ISSN 0955-9930. Dostupné z: https://doi.org/10.1038/s41443-021-00520-w. [cit. 2024-12-08].

SHAH, Syed Sajid; AALIA, Bibi a NAJEEB, Shehzad. PRESENTATION OF CHILDREN WITH MASTURBATION. Online. Journal of Ayub Medical College Abbottabad. 2022, roč. 34, č. 4, s. 862-863. ISSN 1819-2718. Dostupné z: https://doi.org/10.55519/JAMC-04-9186. [cit. 2024-12-08].

WILTSHIRE, Tim; MAIXNER, William a DIATCHENKO, Luda. Relax, you won’t feel the pain. Online. Nature Neuroscience. 2011, roč. 14, č. 12, s. 1496-1497. ISSN 1097-6256. Dostupné z: https://doi.org/10.1038/nn.2987. [cit. 2024-12-08].