Podle údajů UNESCO z roku 2019 bylo 32 % dětí ve světě v uplynulém měsíci nejméně jeden den terčem šikany. Šikana v dětství má zcela zásadní dopady na fyzické i psychické zdraví šikanovaných lidí v dospělosti, a zásadním způsobem je poškozuje i ekonomicky a sociálně. Šikanované děti mají méně přátel, horší vztahy, jsou chudší a méně vzdělaní, a hlavně – jsou často vážně psychicky i fyzicky nemocní a méně šťastní. Jak je to vlastně se šikanou, jaké formy šikany existují, kvůli čemu bývají děti nejčastěji šikanováni a na co by se měli zaměřit v péči o své zdraví ti, co byli v dětství šikanovaní? O tom je další díl našeho podcastu.
Šikana, šrám na celý život
Člověk je sociální zvíře. Naše přežití bylo a je dlouhodobě závislé na spolupráci v rámci sociálního společenství. Tomu se evolučně přizpůsobil náš mozek a jeho funkce. Šikana je způsob chování, který zasahuje to, jakým způsobem se cítíme s ostatními lidmi, jak se s nimi a k nim chováme a jak jsme schopni s nimi spolupracovat.
Lidé, kteří se v dětství stanou oběťmi šikany, mají dle Dietera Wolkeho, prof. vývojové psychologie na University of Warwick, poškozené nejen psychické a fyzické zdraví, ale šikana je dovede k horším výsledkům ve škole, častějším absencím a dřívějšímu ukončení školní docházky, což následně vyústí v horší a hůře placenou práci. Narušené sociální fungování šikanovaného člověka pak vede ke špatným vztahům s kolegy, přáteli, ale i vlastními rodiči, nedostatku přátel a nízkému sebevědomí. Šikana nás tedy poškodí zdravotně, sociálně a ekonomicky.
Z pohledu psychoterapie je šikana chování, které zasahuje všechny členy společenství, kde se vyskytuje – šikanovaného, šikanujícího, účastníky šikany, kteří se přidají na stranu šikanujícího, ale i ty, kteří šikanu jen pasivně sledují. Z pohledu psychologie se však výzkumy zaměřují pouze na šikanujícího, šikanovaného a šikanovaného, který poté, co byl šikanován, začne sám šikanovat.
UNESCO ve své zprávě z roku 2019 shrnuje výsledky globálního šetření Světové zdravotnické organizace ze studií Global School-based Student Health Survey (2017) a Health Behaviour in School Aged Children (2013/2014) a ze studie OECD Programme for International Students Assessment (2015). Z nich vyplývá, že:
- 32 % dětí bylo v uplynulém měsíci cílem šikany aspoň jeden den
- 7,3 % dětí bylo terčem šikany během 6 a více dnů v uplynulém měsíci.
- Nejnižší míra šikany – 22,8 % byla ve Střední Americe, nejvyšší 48,2 %v Subsaharské Africe. Evropa jako celek má 25,0 %.
- V rozvinutých částech světa převládá nepřímá forma šikany (viz níže)
- Od roku 2002 došlo k poklesu výskytu šikany v polovině zemí. V 18,6 % se výskyt šikany zvýšil.
Šikana v ČR a SR
| Celkový výskyt | Muži | Ženy | 11ti letí | 13ti letí | 15ti letí WHO | 15ti letí OECD | |
| ČR | 17,8 % | 18,7 % | 17,0 % | 18,6 % | 19,4 % | 15,5 % | 25,4 % |
| SR | 26,7 % | 28,5 % | 24,8 % | 29,2 % | 27,3 % | 23,4 % | 22,5 % |
Druhy šikany
Dle docenta Richarda Armitage z University of Nottingham můžeme šikanu rozdělit celkem na tři podskupiny.
Tradiční šikana zahrnuje:
- Přímý fyzický útok (strkání, praštění, kopání)
- Přímý verbální útok (popichování, posmívání se, vyhrožování zaměřené na vzhled, schopnosti, rodiny, kulturu, rasu nebo náboženství oběti)
- Nepřímý a emoční útok spočívající ve skrytém chování, které poškozuje sociální vztahy, sebevědomí a sociální status oběti (někdy se též vyčleňuje samostatně jako tzv. vztahová šikana) – posílání sprostých poznámek, urážlivé grafity, počmárávání či poškozování osobního majetku, vyloučení ze skupiny nebo nějaké činnosti, cílené vyvolávání viny
Stále diskutovanější kyberšikana pak obsahuje agresivní chování či emocionální manipulace konané s využitím digitálních technologií, zejména mobilních telefonů, internetu a sociálních sítí. Spadá sem rozšiřování falešných příběhů o oběti, postování obrázků a videí s daným člověkem bez jeho souhlasu, vylučování oběti z účasti v různých online skupinách (diskusní fóra, FB skupiny apod.); Často anonymita a naprostá nemožnost se bránit. Důležité je, že kyberšikana bývá až sekundárním druhem šikany. 90 % teenagerů, kteří jsou obětí kyberšikany, je totiž také obětí tradiční šikany.
Do třetí skupiny pak spadá tzv. Sexuální šikana – tedy sexuální obtěžování člověka, a to nevhodnými či nežádoucími doteky, používáním sexualizovaných výrazů v kontaktu s člověkem, nebo též vyvoláváním tlaku na jiného člověka, aby jednal promiskuitně (tj. sexuálně nevázaně).
Zajímavé je, jak se mění druh šikany dle pohlaví dítěte
- Chlapečci jsou častěji oběťmi i pachateli přímé fyzické šikany
- Holčičky jsou častěji oběťmi i pachateli přímé i nepřímé verbální šikany
- Holčičky bývají častěji šikanovány kvůli svému vzhledu
- Ve výskytu sexuální šikany nejsou globálně mezi pohlavími rozdíly, regionálně ale ano
- Holčičky bývají častěji terčem kyberšikany ve formě zpráv
Z pohledu věku je pak kyberšikana častější u starších dětí, zatímco pravděpodobnost páchání jakékoliv šikany se s věkem nemění.
Důvody k šikaně
Obětem šikany se často zdá, že děti jsou zlé, a nějaký důvod k šikaně si vždycky najdou. Výzkumy však ukazují, že některé důvody se velmi často opakují. Odpovědi na otázku, jaké dítě má větší šanci být šikanované, shrnuje doc. Richard Armitage ve své rešerši pro BMJ Paediatrics Open z roku 2021.
- Fyzický vzhled je nejčastější důvod pro šikanou. Tento druh šikany je častější u dětí s nadváhou a/nebo nespokojeností s vlastním tělem.
- Rasová, národnostní nebo „barevná“ odlišnost patří nejčastější důvody šikany.
- Nejednání v souladu s genderem zvyšuje pravděpodobnost, že se dítě stane terčem šikany.
- Fyzický handicap a handicap v učení zvyšuje pravděpodobnost, že se dítě stane terčem šikany.
- Socioekonomický status, respektivenevýhodné socioekonomické postavení, vede k častější šikaně. Zajímavé je, že vnímání vlastního statutu jako méně výhodného, vede k častější kyberšikaně.
- Migrační status – děti imigrantů mají větší šanci být šikanovány než „domácí“.
- Školní prostředí ovlivňuje míru výskytu šikany. Konkrétně pozitivní školní prostředí snižuje pravděpodobnost jejího výskytu.
- Školní výsledky – dobré výsledky ve škole vedou k nižšímu výskytu šikany.
- Podpora vrstevníků a rodiny může být důležitým protektivním faktorem (viz 25. díl)
- Náboženství je celosvětově jeden z nejméně častých důvodů šikany.
U šikany je důležité si připomenout to, co jsme říkali už výše – a to, že mění způsob, jakým se chováme s dalšími lidmi. Velmi častý je proto fenomén opakované šikany, nebo toho, že oběť šikany se – obvykle v novém kolektivu – sama stává jejím pachatelem. Za opakovanou šikanu stojí tzv. komplexové jednání (viz 10. díl), kdy se oběť šikany z předchozího společenství, chová tím způsobem, který zvyšuje pravděpodobnost toho, že se znovu stane jejím terčem. Ostatně vliv vnímání sebe sama na šikanu je popsaný i výše, a to v případě vnímání vlastního fyzického vzhledu a socioekonomického statusu.
Dopady šikany u dítěte
Šikana negativně ovlivňuje psychické i fyzické zdraví všech zúčastněných – obětí i šikanujících, případně i šikanujících obětí. Nejvážnějšími dopady trpí oběti šikany, které zároveň šikanovaly, pak oběti šikany a nejméně se šikana dotýká těch, co šikanovali. Obecně platí, že čím vyšší frekvence, závažnost a délka trvání šikany, tím závažnější dopady šikana má na zdraví, sociální život a později též ekonomickou situaci člověka.
U dětí, které jsou oběťmi šikany, lze často velmi brzy pozorovat dopady na fyzické zdraví. Mezi ně patří:
- Nespecifikované psychosomatické symptomy
- Pocity únavy
- Snížená chuť k jídlu
- Bolesti břicha
- Problémy se spánkem (noční děsy, noční můry)
- Bolesti hlavy
- Bolesti zad
- Závratě
U psychického zdraví šikanovaných se následně objevují tyto problémy:
- Deprese
- Úzkosti – při předškolní viktimizaci; hlavně pak v dospívání a později sociální úzkosti.
- Psychotické projevy (halucinace, bludy)
- Sebepoškozování (viz
- Myšlenky na sebevraždu
- Sebevražedné chování
- Zneužívání drog
- Zneužívání alkoholu
- Kouření cigaret
- Panická porucha
- Osamělost
- Nízké sebevědomí
- Hraniční porucha osobnosti
Děti, které jsou oběťmi šikany však čelí i některým sociálním problémům, zejména během dospívání. Nejrizikovějším z nich je odpojení se od rodičů, čímž de facto rodič ztratí možnost dítěti se šikanou pomoci. Šikanované děti navíc u sebe častěji nosí zbraně a častěji vykazují rizikové sexuální chování.
Dětem lze proti šikaně pomoci nejlépe ještě předtím, než jakákoliv šikana začne. Důležitým protektivním faktorem je přijímající rodinné prostředí (viz 25. díl) a vybavení dítěte schopnostmi vyjednávání, kompromisu a řešení problémů (viz 23. díl a náš webinář o výchově dětí ve věku 8+).
Dopady šikany v dětství
| Oběť | Útočník | Oběť-útočník | |
| Dopady na fyzické zdraví | |||
| Nespecifikované psychosomatické symptomy | Ano | ||
| Pocity únavy | Ano | ||
| Snížená chuť k jídlu | Ano | ||
| Bolesti břicha | Ano | ||
| Problémy se spánkem (noční děsy, noční můry) | Ano | ||
| Bolesti hlavy | Ano | ||
| Bolesti zad | Ano | ||
| Závratě | Ano | ||
| Dopady na psychické zdraví | |||
| Deprese | Ano | Ano | |
| Úzkosti – při předškolní viktimizaci; hlavně pak v dospívání a později sociální úzkosti. | Ano | Ano | |
| Psychotické projevy (halucinace, bludy) | Ano | ||
| Sebepoškozování | Ano | ||
| Myšlenky na sebevraždu | Ano | Ano | Ano |
| Sebevražedné chování | Ano | Ano | Ano |
| Zneužívání drog | Ano | ||
| Zneužívání alkoholu | Ano | Ano | |
| Kouření cigaret | Ano | Ano | Ano |
| Panická porucha | Ano | Ano | |
| Osamělost | Ano | Ano | |
| Nízké sebevědomí | Ano | ||
| Hyperaktivita | Ano | ||
| Porucha osobnosti | Ano | Ano | |
| Hraniční porucha osobnosti | Ano | ||
| Dopady na sociální zdraví | |||
| Izolace | Ano | ||
| Problémy s přizpůsobením se škole | Ano | ||
| Problémy s přizpůsobením se v kolektivu | Ano | ||
| Externalizace problémů | Ano | ||
| Rizikové sexuální chování | Ano | ||
| Nošení zbraní | Ano | Ano | |
| Odpojení se od rodičů | Ano |
Za zmínku stojí rovněž dopady šikany na vzdělání dítěte. Zde platí, že se dopady mnohdy až zásadně liší dle frekvence výskytu šikany:
- Vynechání školy aspoň na 3 až 4 dny v posledních dvou týdnech – 4,1 %/9,2 % (ne často/často)
- Úzkosti před písemkou i v případě, že jsem se na ni připravil – 54,6 %/63,9 %
- Počítám s tím, že skončím se školou hned po střední – 34,8 %/44,5 %
- Pocit outsidera – 14,9 %/42,4 %
Důležitým fenoménem je rovněž šikana od sourozence, která dítěti způsobí nízké sebevědomí, deprese, může vést až k sebepoškozování, a hlavně zvyšuje riziko následné šikany od vrstevníků.
Dopady šikany v dospělosti
Šikana je bohužel šrámem na celý život. Prof. Dieter Wolke z University of Warwick a jeho kolegyně Dr. Tanya Lereya z UCL proto ve svém článku shrnují i to, jak se vyvíjí život obětí šikany, šikanujících a obětí šikany, které později šikanovaly v dospělém věku. I zde se dopady týkají psychického, fyzického i sociálního zdraví.
| Oběť | Útočník | Oběť-útočník | |
| Psychické problémy | |||
| Deprese | Ano | Ano | Ano |
| Úzkosti | Ano | Ano | Ano |
| Panická porucha | Ano | Ano | Ano |
| Porucha osobnosti | Ano | ||
| Suicidalita | Ano | Ano | Ano |
| Násilná trestná činnost | Ano | Ano | |
| Zneužívání drog | Ano | Ano | |
| Psychotické poruchy | Ano | Ano | |
| Příliš brzké rodičovství | Ano | ||
| Somatické zdraví | |||
| Bolesti těla | Ano | ||
| Bolesti hlavy | Ano | ||
| Pomalejší uzdravování z nemocí | Ano | ||
| Sociální zdraví | |||
| Problém vytvářet přátelské vztahy | Ano | ||
| Problém udržovat přátelské vztahy | Ano | ||
| Antisociální chování | Ano | Ano |
Šikana také mění fyziologické reakce na stres, zrychluje stárnutí (zkrácením telomerů) a mění expresi genů, včetně dopadů na 5-HTT (transportery serotoninu). Tím dochází ke zvýšené hladině kortizolu a ke změnám v imunitním systému, a to včetně dopadů na chronické záněty a chronicky zvýšené CRP. Proto v dospělosti vede ke zvýšenému riziku výskytu kardiovaskulárních onemocnění, onemocnění metabolismu a psychických onemocnění.
Hladina CRP se mění s počtem výskytů šikany. Ti, kdo šikanovali mají nižší hladiny CRP než ti, kdo nikdy nebyli šikanovaní ani nešikanovali. Stejné výsledky mají i primáti – kdo je výš v hierarchii, má nižší CRP.
Kde hledat pomoc
Portál pro podporu obětí šikany (EN)
Anti-Bullying Alliance – trénink pro učitele (EN)
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
ARMITAGE, Richard. Bullying in children: impact on child health. BMJ Paediatrics Open [online]. 2021, 5(1) [cit. 2022-12-10]. ISSN 2399-9772. Dostupné z: doi:10.1136/bmjpo-2020-000939
WOLKE, Dieter a Suzet Tanya LEREYA. Long-term effects of bullying. Archives of Disease in Childhood [online]. 2015, 100(9), 879-885 [cit. 2022-12-10]. ISSN 0003-9888. Dostupné z: doi:10.1136/archdischild-2014-306667
UNESCO, Education Sector. Behind the numbers: Ending school violence and bullying. Revised Edition. Paříž: UNESCO, 2019. ISBN 978-92-3-100306-6. Dostupné z: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000366483.
COPELAND, William E., Dieter WOLKE, Suzet Tanya LEREYA, Lilly SHANAHAN, Carol WORTHMAN a E. Jane COSTELLO. Childhood bullying involvement predicts low-grade systemic inflammation into adulthood. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2014, 111(21), 7570-7575 [cit. 2022-12-14]. ISSN 0027-8424. Dostupné z: doi:10.1073/pnas.1323641111