Je v pořádku být s vlastními dětmi nahý? A je v pořádku, aby před rodiči a sourozenci byly děti nahé? A do kolika let? A proč to vlastně od určitého věku „má být“ jinak? A co nahota dětí z různých rodin mezi sebou, třeba ve školce nebo v létě? A je vlastně v pořádku hra „na doktora“? To jsou otázky, které dnes trápí řadu rodičů. V dalším díle našeho podcastu jsme se rozhodli podívat na nahotu dětí trochu blíž. Studie naznačují, že pohled na dětskou nahotu se totiž mění a že přístup rodičů k jejich vlastní nahotě i jejich vlastní sociální statut hrají v této otázce důležitou roli.
Když se řekne nahota…
Co se vám vybaví, když se řekne nahota? Jak se cítíte nazí o samotě? Jak se cítíte nazí před svým partnerem/partnerkou? Před svými dětmi? A jak před cizími lidmi, třeba u lékaře?
Těmito otázkami to však nekončí. Opravdová „legrace“ začíná až tehdy, když se začneme ptát – a od kdy to s nahotou tak máte? Kdo formoval váš postoj k nahotě? Které zásadní životní prožitky změnily váš vlastní postoj ke své nahotě a k nahotě jiných lidí?
Zásadní roli ve formování vztahu člověka k nahotě hrají rodiče, jejichž optikou bývá nahota dětí spojená se sexualitou. Studie manželů Newsonových ze Spojeného království z roku 1968 k zjistila, že matky z „profesionální třídy“ snažily sexualitu neutralizovat tím, že ji vynesly na povrch, zatímco matky z nižších tříd se ji snažily potlačit. Toto rozdílné chování mohlo odrážet rozdílné postoje obou skupin: matky z profesionální třídy měly pocit, že pocit viny je nezdravý, zatímco matky z nižší třídy chtěly svým dětem vštípit pocit viny. Matky z nižších vrstev měly tendenci považovat sexuální zájem a zvědavost svých dětí za podezřelé a snažily se je udržet v nevědomosti. Trestaly nahotu nebo sexuální zvědavost svých dětí, jako by to bylo neslušné nebo dokonce výsledek nějaké temné síly, kterou je třeba ovládat nikoli rozumem, ale nadřazenou silou rodiče. „Tyto rozdíly jsou tak markantní, že se objevily názory, že postoj k sexuální skromnosti může být lepším ukazatelem příslušnosti ke společenské třídě než konvenčnější povolání otce.“
Nahota dětí
Každé dítě se rodí nahé. Přiložení nahého miminka na tělo nahé matky po porodu mnohdy považujeme za jeden z nejkrásnějších prožitků s miminkem, který je navíc důležitý i pro spuštění tvorby mateřského mléka, stejně jako hraje podstatnou roli v termoregulaci novorozence. Přístup k dětské nahotě se postupem času však mění.
Studie Karen Nelson z roku 1962 z UK, která zkoumala rodiče dětí do tří let věku, ukázala, že některé matky zdůrazňovaly, že je přípustné, aby děti byly spolu nahé jen pokud neprojevují „zájem“ o tělo toho druhého. Zároveň, jakmile se děti začaly zajímat o jejich těla/genitálie, přestaly doma chodit nahé.
Co se vám vybaví, když se řekne dětská nahota? Jaké jsou vaše zkušenosti s tím, když jste byli jako děti nazí? Jsou vaše vzpomínky spíš pozitivní a obsahují dětskou hru a objevování, nebo se v nich objevují i pocity studu, viny, nebo nedej bože nepříjemné prožitky a sexuální obtěžování a zneužívání? Jak moc váš pohled na dětskou nahotu ovlivňují vaše sexuální prožitky z dospívání?
A co nahota vašich vlastních dětí? Vnímáte je někdy jako sexuální objekt (což se může dít zejména v době dospívání)? Děsí vás jejich nahota něčím? A co když vám vtrhnou do koupelny, nebo na záchod, kde jste nazí vy?
Nahota dětí budí v dospělých často strach. Bojí se toho, že by jejich dítě mohlo být terčem sexuálního zneužívání (viz 16. díl). V mnoha zemích je tento strach rodičů tak silný, že došlo k zásadním změnám v zařízeních zejména předškolního vzdělávání. To, co bylo před 20 až 30 lety naprosto bezproblémově tolerováno, je dnes mnohdy zcela nepřípustné, nebo to (např. v USA) rovnou vede k zásahu policie a dalších orgánů veřejné moci.
Velké problémy taky vyvolává různé pojetí nahoty v různých rodinách za situace, kdy se děti z různých rodin setkají při hře, kdy jsou nahé. Příkladem budiž reálný případ z jedné dánské školky. Čtyři stejně staří chlapci experimentovali s líbáním penisů. Podle učitelů nic nenasvědčovalo tomu, že by byli zneužíváni a vše bylo se vzájemným souhlasem. Jedna z matek na to však ostře reagovala.
Pozdější výzkumy Searsové (rovněž z UK) zase ukázaly, že rodiče jsou restriktivnější vůči holčičkám než chlapečkům a že matky jsou restriktivnější než otcové. Rodiče, kteří podporovali nahotu, se také více tělesně mazlili se svými dětmi, podporovali jejich hry ve vaně a omezovali sankce za nahotu jen na společenské situace. U rodičů, kteří nahotu svých dětí omezovali i doma, tomu bylo naopak.
A jak jste to měli a máte s nahotou vy?
Kořeny nahoty v západní společnosti
Vnímání nahoty se v různých částech světa podstatným způsobem liší. Zatímco domorodé kmeny v Africe nebo Jižní Americe dodnes běžně chodí nazí a zakrývají si jen genitálie, tak třeba v Indii nebo muslimských zemích je zvykem, že zejména ženy si zakrývají tělo co nejvíce, a to včetně vlasů. V podstatné části světa, včetně té naší, přístup k nahotě formovala Abrahamovská náboženství (judaismus, křesťanství a islám).
Americký psychoanalytik, psychiatr a vědec z Kolumbijské univerzity Alvin Rosenfeld vidí hlavní zdroj pojetí nahoty v tzv. 3. knize Mojžíšově (Leviticus), a to konkrétně v Lev 18:4 a dál, kde se říká:
„Budete jednat podle mých řádů a dbát na má nařízení; jimi se budete řídit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh.
Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin.
Nikdo se nepřiblíží k některé ze svých blízkých příbuzných, aby odkryl její nahotu. Já jsem Hospodin.
Neodkryješ nahotu svého otce tím, že bys odkryl nahotu své matky. Je to tvá matka, neodkryješ její nahotu.
Neodkryješ nahotu ani jiné ženy svého otce. Je to také nahota tvého otce.
Neodkryješ nahotu žádné své sestry, dcery svého otce nebo své matky, ať zplozené v manželství nebo mimo. Neodkryješ jejich nahotu.
Neodkryješ nahotu dcery svého syna nebo své dcery. Neodkryješ jejich nahotu, je to tvá nahota.
Neodkryješ nahotu dcery jiné ženy svého otce. Tvůj otec ji zplodil, je to tvá sestra, neodkryješ její nahotu.
Neodkryješ nahotu sestry svého otce. Je to blízká příbuzná tvého otce.
Neodkryješ nahotu sestry své matky. Je to blízká příbuzná tvé matky.
Neodkryješ nahotu bratra svého otce tím, že by ses přiblížil k jeho ženě. Je to tvá teta.
Neodkryješ nahotu své snachy. Je to žena tvého syna, neodkryješ její nahotu.
Neodkryješ nahotu ženy svého bratra. Je to nahota tvého bratra.
Neodkryješ nahotu některé ženy a její dcery. Nevezmeš si ani dceru jejího syna nebo její dcery proto, abys tím odkryl její nahotu. Jsou to blízké příbuzné. Byl by to mrzký čin.
Nevezmeš si za ženu ani sestru své ženy, abys tu první soužil tím, že bys odkrýval její nahotu za jejího života.
Nepřiblížíš se k ženě, abys odkryl její nahotu v období jejího krvácení, kdy je nečistá.„
Profesor filozofie Michel Foucault, ale také sociolog a psycholog z Collége de France v roce 1976 ve své práci shrnuje, že až do dvacátého století byla dětská sexualita, zejména masturbace starších dětí, považována za epidemickou hrozbu nejen pro budoucí zdraví dětí, ale i pro budoucnost společnosti a celého lidstva. Rodiče, veřejné orgány a učitelé prováděli řadu aktivit, jako je dohled, změny v pedagogice a disciplinární diskurzy, aby kontrolovali a ukázňovali dětskou sexualitu, a to i na relativně benevolentním západě.
Nahota a společnost
Nahota rodičů s dětmi je považována za společensky přijatelnou, ba dokonce krásnou a prospěšnou, a to po narození dítěte. S rostoucím věkem dítěte se ale pro mnohé pohled na společnou nahotu začíná měnit.
Bonding rodičů s dětmi po narození tzv. skin on skin se dnes po porodu dokonce připouští v mnohých porodnicích i pro otce, zejména pokud matka po porodu vyžaduje akutní lékařskou péči a nemůže být s miminkem. V případě skin on skin kontaktu s novorozence s matkou navíc podporuje tvorbu mateřského mléka a pokud miminko dostane příležitost se poprvé přisát k prsu svým tempem, tak i správnou techniku sání.
Dokonce i sociální sítě začaly nahotu rodičů s dětmi tolerovat, a zrušily zákaz vyobrazování kojících matek. Jakákoliv viditelná nahota žen totiž na sociálních sítích byla dlouho zakázaná. Zatímco mužské bradavky na vysportovaném těle byly vítané a široce podporované, tak za vyobrazení ženských prsou bez cenzury následoval ban. V tuto chvíli ban následuje „pouze“ tehdy, pokud u prsou ženy není přítomný kojenec.
I tak je ale zjevné, že nahota je stále celospolečensky vnímána jako něco nepřirozeného nebo zakázaného. Tento přístup se mezinárodně snaží změnit tzv. naturisté. „Naturismus je způsob života v souladu s přírodou, který se vyznačuje praktikováním společné nahoty s cílem podpořit sebeúctu, úctu k ostatním a k životnímu prostředí,“ jak na svých stránkách uvádí Mezinárodní federace naturistů. Ta zároveň dodává, že: „Mnoho lidí, kteří se poprvé vydávají na cestu, se obává, že je ostatní lidé uvidí nahé. Zkušenost mnoha pravidelných nudistů je taková, že tento pocit rychle zmizí – často během několika minut, protože si lidé uvědomí, že se na vás nikdo nedívá, že těla jsou všech tvarů a velikostí – a že je v pořádku, když nemáte tělo filmové hvězdy, modelky nebo super-sportovce.“
Sexuální střídmost
Modesty, neboli sexuální střídmost, je v psychologii definována jako střídmost ve vztahu k tělesné nahotě a sexuálnímu a eliminačnímu chování. Tento fenomén byl častým předmětem výzkumů v 60. až 80. letech minulého století. Předmětem výzkumu bylo hlavně to, kdy a proč se rodiče začínají zabývat zákazem dětské nahoty doma, případně omezováním své nahoty před dětmi.
Studie z roku 1978, která se původně zaměřovala na dopady televize na děti u 1400 rodičů z Clevelandu, mimoděk zjistila, že většina rodičů nesouhlasila s tím, aby jejich děti chodily bez oblečení, a mnozí z nich své děti socializovali tak, že jim po dosažení školního věku (5 let) zcela zakazovali nahotu v domácnosti. Otcové vyjadřovali v otázkách nahoty větší obavy a nepříjemné pocity než matky. Oba rodiče vyjádřili největší nespokojenost, pokud dítě opačného pohlaví vidělo bez oblečení.
Tým vědců z Columbia University v čele s Alvinem Rosenfeldem zase publikoval v roce 1984 v časopise Psychiatry, Interpersonal and Biological Processes výzkum, který probíhal v letech 1978 a 1979 na rodinách 576 dvou až desetiletých dětí. Ten zjistil, že rodiče starších dětí se s nimi chovali sexuálně střídměji než rodiče mladších dětí, tj. méně často před nimi chodili nazí. Zároveň zjistil, že rodiče měli tendenci být obzvláště střídmí, když šlo o dítě opačného pohlaví.
Matky uváděly, že se častěji rozčilovaly, pokud je synové viděli nahé a otcové se rozčilovali častěji, pokud je nahé viděly jejich dcery. Matky byly častěji rozrušené, když je viděly nahé starší děti, než když je viděly mladší děti. Zároveň bylo zjištěno, že četnost rozrušení otců se zvyšovala s věkem jejich dcer, ale nikoliv synů.
Starší děti byly častěji rozrušené než mladší děti, když byly viděny bez oblečení, bez ohledu na identitu diváka. V tomto ohledu nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi pohlavími. Tyto věkové změny byly nejzřetelnější v případě, že dítě viděli bez oblečení cizí příbuzní. V závěsu pak byly děti, které nebyly členy rodiny, a nejméně zřetelné, ale stále významné bylo rozrušení, v případě, že dítě viděli členové jeho vlastní rodiny.
Děti a sexualita
I děti mají svá sexuální práva. Definuje je Deklarace sexuálních práv, která se týká všech lidí bez rozdílu rasy, etnického původu, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného názoru, národního nebo sociálního původu, majetku, narození, nebo jiného postavení, včetně zdravotních postižení, věku, národnosti, manželského a rodinného stavu, sexuální orientace a genderové identity, zdravotního stavu, místa pobytu, hospodářské a sociální situace.
Dětí se nejvíce dotýkají konkrétně právo na informace a právo na vzdělání a právo na komplexní sexuální výchovu. To první říká, že každý má mít přístup k vědecky přesným a srozumitelným informacím týkajícím se sexuality, sexuálního zdraví a sexuálních práv skrze různé zdroje. Tyto informace by neměly být svévolně cenzurovány, zadržovány nebo záměrně zkreslovány. To druhé pak, že každý má právo na vzdělání a komplexní sexuální výchovu. Komplexní sexuální vzdělávání musí být přiměřené věku, vědecky přesné, příslušející dané kultuře a založené na lidských právech, genderové rovnosti a pozitivním přístupu k sexualitě a potěšení.
Právě onen pozitivní přístup (vyjma samotné sexuální výchovy) však často pokulhává. Se sexualizací dětí se totiž objevuje dospělý strach. Přitom paradoxně sexuální výchova je nejúčinnějším nástrojem obrany dětí před sexuálním zneužitím (viz 16. a 18. díl).
Děti v rámci svého vývoje musí začít objevovat své tělo a v rámci jeho objevování se dostanou i k identifikaci odlišností mezi pohlavími (viz níže), ale i ke zkoumání odlišností mezi svým tělem a tělem rodičů či sourozenců a v neposlední řadě také k objevování vlastní sexuality, včetně masturbace. Masturbovat přitom často začínají děti ještě dříve než se naučí chodit, přičemž zejména malým holčičkám může masturbace přinášet uklidnění. Chlapci objevují masturbaci v o něco vyšším věku, kdy cca. okolo dvou let bývají fascinováni erekcí, kterou pozorují např. po probuzení. Se sexuálním vývojem je také spojeno mnoho dětských otázek mířených právě na genitálie či na vlastní zrození.
Hra na doktora
„Hry na doktora jsou situace, kdy se nejméně dvě děti svlékají a prohlížejí nebo si jinak hrají se svým tělem, zejména s genitáliemi a/nebo zadkem. Rámcem hry může být návštěva lékaře, ale inspirací pro hry mohou být i jiná témata hry,“ shrnuje Else-Marie Buch Leander z Aarhus University definici, které se držela ve svém výzkumu.
Hra na doktora se vyskytuje v západní společnosti stejně jako v zemích na východě, kde nejsou rozšířena Abrahámovská náboženství. Z toho vědci dovozují, že je to součást přirozeného vývoje dítěte, ve kterém se v určitém věku probudí zvědavost a zájem o to, jak vypadají těla, včetně zevních pohlavních orgánů, ostatních dětí.
Hra na doktora je v Dánsku v institucích předškolní péče buď zcela zakázaná nebo povolená s jasnými restrikcemi. Každá školka si pravidla definuje sama, zjistila Leander. Pravidla v jedné školce například definují, že: „Děti si mohou hrát na lékaře, pokud o tom personál ví. Dětem je zakázáno dotýkat se navzájem genitálií a vkládat si předměty do tělesných otvorů.“ Právě vkládání předmětů do pochvy nebo análního otvoru je nepřekročitelnou hranicí i v mnoha dalších školkách, a to ze zjevných důvodů – představuje to riziko pro zdraví dětí.
Ne všude však hru na doktora zakazují nebo nějak striktně omezují. Ředitelka jedné dánské školky uvádí: „Chceme, aby naše zařízení bylo místem, kde děti mohou do jisté míry objevovat sebe i druhé v bezpečném prostředí a v rovnocenných vztazích. Proto uznáváme sexuální zvědavost, zkoumání a hry dětí, pokud mezi nimi panuje respekt a rovnost. A proto věříme, že je důležité být otevřený a mluvit s dětmi o jejich sexualitě.“ Tento přístup je plně v souladu s Deklarací sexuálních práv Světové asociace pro sexuální zdraví.
Ne vždy však takovýto přístup sdílí všichni rodiče dětí. Učitelka z jedné školky uvedla dánským vědcům konkrétní příklad: „Čtyři stejně staří chlapci experimentovali s líbáním penisů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byli zneužíváni, ale jedna z matek na to ostře reagovala.“
Společenské změny ohledně nahoty
Změny v současné společnosti ohledně nahoty dětí detailně mapuje dánská studie týmu vědců z Aarhus University publikovaná v květnu 2018 v časopise Archives of Sexual Behavior. Vědci provedli kvantitativní a kvalitativní výzkum v celkem 23 % všech dánských institucí péče o děti předškolního a raného školního věku, kdy získali detailní odpovědi od celkem 2051 ředitelů a učitelů.
Tímto výzkumem navázali na svoji předchozí práci z roku 2010, kdy zjistili, že 68,7 % učitelů či učitelek cítilo strach z rizika obvinění ze sexuálního zneužívání dětí a 56,3 % učitelů a 21,1 % učitelek kvůli tomu změnilo své chování vůči dětem, a to zejména tím, že si od nich drželi větší fyzický odstup. 12,7 % dánských učitelů také začalo více podezírat své kolegyně a kolegy ze sexuálního zneužívání dětí, a to v situaci, kdy mezi lety 2008 až 2015 došlo v celém Dánsku celkem ke 3 případů sexuálního zneužití dětí učiteli.
A jaké jsou zkušenosti dánských ředitelů předškolních zařízení se změnami ve vnímání dětské nahoty?
„Myslím si, že se jako profese řítíme špatným směrem, který nesouvisí s odbornými ohledy, ale s naší háklivostí na reakce rodičů a vliv médií. Nikdo nechce být tím, kdo nereagoval, a proto se to přehání,“ uvedla jedna ředitelka.
Jiný ředitel zase řekl: „Moje zkušenost je taková, že mnoho učitelů má tunelové vidění, pokud jde o dětské hry na lékaře. Téměř vše považují za „sexuální zneužívání“ než za „normální vývoj“. Opravdu mi chybí, aby se do této debaty zapojilo více pohledů na důsledky, které to má na normální vývoj dětí.“
Další ředitel řekl: „Když dospělí stanoví pravidla pro přirozenou dětskou zvědavost při zkoumání těl druhých, dáváme tím najevo, že je na tom něco špatného. Tím sice zvědavost nezmizí, ale spojíme ji se studem. Někdy se zdá, že děti jsou více zasaženy studem kvůli našim pravidlům než kvůli jakémukoli překročení hranic toho druhého.“
Ztracená nevinnost
Studie týmu vědců z Aarhus University a jejího týmu publikovaná v květnu 2018 ve svém závěru říká:
Shrneme-li výpovědi z ředitelů předškolních zařízení, náš průzkum ukázal, že od přelomu tisíciletí, tedy v období po vypuknutí morální paniky ohledně CSA (sexuálního zneužívání dětí) v Dánsku na konci minulého století, došlo k výrazným změnám v postojích rodičů i odborníků na péči o děti k dětské nahotě a hrám na doktora.
…
Tento kulturní posun se v jednotlivých institucích projevoval různě a v různé míře. Obecný vzorec, který naznačovala pravidla i diskurzy, spočíval v tom, že dětské tělo bylo sexualizováno, nikoli však prostřednictvím uznání vlastní sexuality dítěte, ale optikou sexuality dospělých. Tělo dítěte nyní představovalo řadu rizik, která bylo třeba kontrolovat, a existovala tendence nepřímo tabuizovat tělo dítěte, například když byly každodenní činnosti jako je převlékání přísně regulovány, aby nebylo vidět tělo dítěte. Dětské tělo zjevně ztratilo svou nevinnost.
Tento kulturní posun je složitý a lze na něj nahlížet ve světle několika kulturních událostí. Důležitým z nich je současná polarizace dánské společnosti – stejně jako mnoha západních společností – na hypersexualizaci společnosti, včetně dětí, a protitendenci k “novému puritánství“. Analýza diskurzu však jasně ukázala, že zásadní roli v tomto kulturním posunu a v určení toho, co je nyní přípustné a považované za normální a morálně dobré, pokud jde o nahotu dětí a hry na doktora v zařízeních péče o děti, hraje specifický kulturní vývoj, a to morální panika ohledně CSA.
Výsledky ukázaly, že všudypřítomné kulturní zaměření na CSA úzce spojuje tělo dítěte s CSA. Dospělí se naučili vnímat tělo dítěte jako potenciální cíl CSA, a to do té míry, že již není vnímáno samo o sobě. Pravidla a diskurz o hranicích a zneužívání odhalily tento strach z překročení hranic dětského těla a kulturní posun v institucích se jevil spíše jako obranný, než že by byl založen na odborných argumentech: obranný jak vůči dětem, tak vůči učitelům dětí, kteří v přítomnosti nahého dětského těla riskovali obvinění z CSA.
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
World Association for Sexual Health
Deklarace sexuálních práv EN (český překlad zde)
Deklarace o sexuální rozkoši EN (český překlad zde)
Rosenfeld A, Siegel-Gorelick B, Haavik D, Duryea M, Wenegrat A, Martin J, Bailey R. Parental perceptions of children’s modesty: a cross-sectional survey of ages two to ten years. Psychiatry. 1984 Nov;47(4):351-65. doi: 10.1080/00332747.1984.11024256. PMID: 6334863.
Leander EB, Larsen PL, Munk KP. Children’s Doctor Games and Nudity at Danish Childcare Institutions. Arch Sex Behav. 2018 May;47(4):863-875. doi: 10.1007/s10508-017-1144-9. Epub 2018 Feb 15. PMID: 29450663.