Nejsem pořádná ženská! Nejsem pořádný chlap! To je přesvědčení, které často provází ty, jejichž aspoň jeden rodič si přál mít dítě opačného pohlaví a nezapomněl to svým dětem dát najevo. Stejně tak si tenhle zhoubný životní scénář (viz 62. díl) nesou i děti rodičů, kteří neopomněli před svými dětmi dávat dostatečně najevo, jak všichni jejich pohlaví jsou špatně. „Chlapi jsou svině!“ „Ženský jsou blbý!“ Jak málo někdy stačí k tomu, aby se dítě rozhodlo jednou pro vždy potlačit část sebe jen proto, aby ho jeho rodič měl rád. Bohužel ale už ne takové, jaké je. A přesně o prokletí lidí, kteří ve skrytu duše nemají rádi své pohlaví je další díl našeho podcastu.
Nebuď to ty!
„Když si rodiče více cení opačného pohlaví, dítě se může rozhodnout přijmout jiné, lepší ocenění,“ píší manželé Gouldingovi ve svému článku z roku 1976, kde shrnují prapříčinu dětského rozhodnutí nepřijmout sebe i se svým pohlavím, kterým se v té době cítím být.
Když si rodiče (v očích dítěte) cení opačného pohlaví více než toho, které dítě má, může se dítě snažit chovat dle jeho charakteristik. Ve snaze se zalíbit, respektive cítit se rodiči (nebo rodičem) milováno.
Někdy ale rodič dítě do této pozice sám tlačí – typicky, když si přál mít dítě opačného maminka. Maminka pak třeba synovi kupuje panenky a jen s nimi si s ním hraje, nebo pak společně vaří nebo dělají věci, které si bývala byla přála dělat s dcerou, kterou nemá. Synovi vlastní záliby, pokud jsou spíše „klučičího“ charakteru už ale zas takovou pozorností neodměňuje, nebo je v horším případě označuje za nevhodné a nepatřičné.
Stejně tak třeba tatínek dceři kupuje autíčka a hraje si s ní s autíčky, chodí s ní na fotbal a učí jí střílet a dělá věci, které si vždy přál dělat se svým synem, kterého nemá, ale dceřiny původní záliby svou pozorností zrovna nepodporuje, nebo je v horším případě označuje za nevhodné a nepatřičné.
Dítě přitom touží po lásce rodiče, takže velmi rychle rozpozná, že některé jeho chování je u rodiče žádoucí a je potřeba ho posilovat – v tomto případě tedy to, které souvisí spíše s opačným pohlavím – a jiné naopak vůbec – v tomto případě to, které je mi ale mnohdy vlastní. Může tak dospět k tomu, že část sebe tedy potlačí a zatratí, třeba pro to, že ta samá část je rodičem u jiných lidí stejného pohlaví zatracována, zatímco jinou část sebe – ať už vlastní, nebo „implantovanou“ od rodiče – bude rozvíjet a posilovat.
Lidé „druhé kategorie“
Do scénáře „Nebuď to ty!“ časem začnou podstatnou měrou promlouvat vrstevníci. Ti, jak už víte třeba z našich webinářů o výchově, začínají postupně přebírat prioritní roli v životě dítěte. Postupný zlom nastává obvykle až se školní docházkou po osmém roku věku a vrcholí s nástupem puberty.
Právě vrstevníci někdy mohou přispět k tomu, že se dítě zcela zbaví potřeby potlačovat své přirozené já. Gouldingovi uvádějí třeba příklad muže, z něhož chtěla mít matka holčičku. Hrála si s ním s panenkami, vařili spolu a dělali spoustu dalších „holčičích“ věcí, a to až do dne, kdy chlapec viděl venku z okna skupinu kluků, kteří si hráli spolu venku, namísto, aby si hráli v kuchyni se svými matkami. Matce pak doslova oznámil: „Od teď už jsem kluk!“ a běžel ven za ostatními kluky si s nimi hrát. To je řekněme extrémně pozitivní příklad dopadu vrstevníků.
Jenže pak tu je ten častější, negativní. Dítě postupně vidí, že je odlišné od jeho vrstevníků stejného pohlaví. Ti to samozřejmě také vnímají a dávají mu to najevo. Stává se, že dítě z této odlišnosti nemá dobrý pocit a postupně se začíná cítit jako druhořadý kluk (a později muž) nebo druhořadá dívka (a později žena). Tento pocit je umocňován tím, že dítě prostě nezapadá do kolektivu vrstevníků stejného pohlaví, a mnohem více si rozumí s vrstevníky toho opačného. To s nástupem puberty může ovšem vrstevníky stejného pohlaví začít ještě více dráždit. Být v pubertě kluk obklopený dívkami, nebo naopak dívka obklopená kluky, se kterými sdílí společné zájmy, totiž bývá trnem v oku vrstevníkům stejného pohlaví.
Navíc, jak ukazují současné výzkumy šikany (viz 43. díl), tak právě významné odlišnosti od vrstevníků bývají roznětkou pro šikanu. Případná šikana přitom pocit „druhořadosti“ mezi vrstevníky stejného pohlaví přitom může ještě více umocnit.
Důležitý člověk mě nemiluje
To je ve zkratce pozice, ke které si dospěje zoufalé dítě, které ač nemůže za to, jaké má pohlaví, tak vnímá, že jeho rodič(e) dané pohlaví považuje za podřadné, není ho ochotný přijmout nebo adoruje, obdivuje a zajímá se výlučně o lidi opačného pohlaví. Dítě, protože své pohlaví neumí změnit, se v tu chvíli začíná cítit méněcenně, nedostatečně a jedním slovem zoufale.
I kdyby totiž dokázalo všechno na světě, bylo nejchytřejší, nejhodnější, nejkrásnější a kdo ví co všechno ještě, tak pro svého rodiče nemá to „správné“ pohlaví. Jeho rodič ho tedy nikdy nebude milovat tak, jak by potřebovalo, a to všechno jen a kvůli jeho pohlaví.
„Naštěstí“ je tu určitá možnost, jak nebýt (ve svých očích) pro svého rodiče naprosto totálním zklamáním. Stačí, když zavrhne vše spojené se svým genderem a bude se snažit být dokonalým dítětem opačného pohlaví. To ovšem znamená trvale zatratit a potlačit část sebe a mnohdy převzít části, které nejsou dítěti vlastní, ale které mu buď předá otevřeně daný rodič, anebo které si dítě myslí, že daný rodič od něj vyžaduje.
Ve vyšším věku pak dojde ke konfrontaci s vrstevníky, kde pečlivě a často nevědomě budovaná odlišnost oproti lidem stejného pohlaví vypluje naplno na povrch. Navíc, vrstevníci dítě právě kvůli jeho mnohdy značné odlišnosti často nepřijmou. To bývá citelná rána pro sebepojetí daného dítěte. Tehdy se naplno projeví zhoubnost tohoto životního schématu. Dítě se tak může cítit jako „druhořadé“ doma, ale i mezi vrstevníky, byť přesně z opačného důvodu.
Donutím tě milovat!
To je ve zkratce postoj vzpurného dítěte, které si zažívá od nejméně jednoho svého rodiče pocit zavržení lidí kvůli jejich pohlaví, které je stejné jako to dítěte. Vzpurné dítě se nevzdává, nechce se podvolit „diktátu“ (někdy domnělého, jen v očích dítěte) svého rodiče, který velí, že všichni chlapi nebo všechny ženské jsou takoví nebo makové. „Však já mu/jí ukážu!“
Na první vzdálený pohled možná relativně zdravý postoj je ve skutečnosti bytostně nesvobodný a nutí dítě k neutuchající a předem ke zmaru odsouzené snaze přesvědčit svého rodiče, aby měl rád a přijímal gender, který dítě má. Dítě tak velkou a někdy až všechnu pozornost nesoustředí na činnosti a aktivity, které jsou mu vlastní, ale na to, čím se může vůči rodiči vymezit, ukázat mu, že se mýlí.
„Ženská patří za plotnu, a ne za volant!“ z úst otce pak lehce může skončit tím, že dcera se za každou cenu bude zajímat o auta, řízení, třeba i automobilové závody, a bude se snažit být perfektní řidičkou. V jejím světě jen proto, aby ji otec miloval i když je žena…
„Chlapi jsou necitlivý hovada!“ z úst matky pak zase lehce může skončit tím, že syn se bude snažit být ten nejempatičtější, nejaltruističtější a nejcitlivější muž v okolí, a to nejen vůči matce, ale vůči všem. A ano, i tady to bude na jeho vlastní úkor.
To vede k odcizení se od určitých aspektů vlastní osobnosti. Díky tomu zároveň dojde k tomu, že dotyčný začne mít strach, že někdo odhalí, že je „podvodník“, že ve skutečnosti je jeho pravá podstata jiná než ta, kterou ukazuje. Typicky, že chlap je mnohem drsnější, než je na první pohled vidět, nebo žena mnohem křehčí, než je na první pohled patrné.
Směr opačné pohlaví
Zhoubný životní scénář Nebuď to ty! někdy žene lidi směrem ke změně své pohlavní identity. Čím víc rodiče (nebo jeden z rodičů) projevovali znechucení nad lidmi stejného pohlaví, jako má dítě, a/nebo naopak adorovali opačné pohlaví, tím intenzivnější potřebu mohou mít lidé trpící tímto scénářem dosáhnout „svého“ ideálu – tj. druhého pohlaví. Zároveň, od vrstevníků stejného pohlaví dítě často dostává zpětnou vazbu, že mezi ně „nepatří“.
Gouldingovi popisují dva poměrně často se vyskytující fenomény. Tím prvním je crossdressing, tj. převlíkání se do oblečení typického pro druhé pohlaví. U žen vlastně nejde o nic výjimečného a nikdo se nad tím dnes nepozastaví. Žena v kalhotovém kostýmu, v džínech a košili pánského nebo oversized střihu a třeba i s krátkými vlasy a bez výrazného líčení nevyvolá u nikoho žádné důvody k pozastavení se. Muži to ale mají těžší. Muž v šatech nebo sukni, s žensky střiženým oblečením apod. vždy upoutá pozornost, a ne vždy pozitivní. Často je navíc kategorizován jako „úchyl“.
U lidí trpícím scénářem Nebuď to ty! je ale crossdressing motivován tím, že je pro ně nevhodné, ba dokonce nepřípustné, vypadat jako „typická“ žena (pro ženy) nebo jako „typický“ muž (pro muže), a to proto, že lidé jejich pohlaví byli pro rodiče nežádoucí, nepřijatelní, nechutní, neschopní, hloupí, hajzlové apod. V oblečení typickém pro své pohlaví se tak zkrátka necítí dobře, zatímco v oblečení typickém pro to opačné, se cítí „sví“ a uvolnění. Prostě je jim v něm dobře.
Druhým fenoménem, kterého si Gouldingovi všimli, byly situace, kdy si v dospělosti člověk změnil své křestní jméno (nebo si tak nechal říkat) na jméno, které v sobě skrývá i to druhé pohlaví. V angličtině se typicky jedná o jména jako Alex, Jo, Logan nebo Riley. V češtině jsou to třeba René, Nikola, Saša, Alex, Jindra, Nikita a ještě pár dalších. Tato tzv. unisex či Gender neutral names jsou přitom v posledních letech populární i u rodičů, kteří chtějí dát dítěti možnost maximální svobody při volbě jeho genderu.
V krajním případě pak Nebuď to ty! může vyvrcholit touhou po operativní změně pohlaví, a to i přesto, že daný člověk není transgender, tj. necítí se být opačným pohlavím.
Pozitivní dopady
Zhoubný životní scénář Nebuď to ty! patří mezi jedny z mála zhoubných životních scénářů (viz 62. díl), které mají velmi přesně definované a zároveň poměrně časté pozitivní dopady. Řada lidí, kteří s tímto scénářem žijí, je za něj vyloženě ráda. To zejména platilo v 70. letech minulého století u žen, kdy to manželé Gouldingovi masivně pozorovali a také pojmenovali.
A jaké, že jsou ony pozitivní dopady? Ještě v 50. letech minulého století znamenalo „být ženou“ v tehdejších Spojených státech (natož v Československu) nebýt tak ambiciózní, vzdělaná, v práci dravá atd. Ženy, které si ale nesly zhoubný životní scénář „nakazující“ jim chovat se jako muži však těmito předsudky nebyly zatíženy. Chválily si proto, že jim to často pomohlo k úspěšné kariéře, vyššímu vzdělání, vyšším příjmům, či dokonce k vlastnímu podnikání.
Gouldingovi však narazili i na řadu mužů, pro které byl tento zhoubný životní scénář velmi prospěšní. I na muže totiž poválečná léta kladla řadu nároků – být drsný, úspěšný, tvrdě makat, hlavně uživit rodinu, „nepatlat“ se v emocích, všechno zvládnout atd. Muži se zhoubným životním scénářem Nebuď to ty! si ale chválili, že je to dovedlo k tomu, že si mohli dovolit být citliví anebo u sebe rozvíjet své umělecké vlohy třeba pro výtvarné umění, což by si jinak nemohli dovolit. Snazší projevování citlivosti a zranitelnosti, stejně jako lepší přístup k vlastním pocitům ji pak dávali mezi ostatními muži, kteří k tomuto nebyli příliš vedeni, jisté výhody.
„Drobný“ problém i pro tyto lidi, kteří si vyloženě chválili dopady Nebuď to ty! byl a je v tom, že tak jak dokázali naplno rozvinout některé třeba i své vlastní stránky náležející archetypálně opačnému pohlaví, tak nedostali dostatek příležitostí a možností objevit ty, které archetypálně náleží jejich vlastnímu pohlaví a které původně byly jejich.
Poznej sám sebe
Gnothi seauton, neboli poznej sám sebe, to je notoricky známý nápis, který stál nad vchodem do chrámu boha Appolla v antických Delfách. Pro cestu ze zhoubného životního scénáře Nebuď to ty! to platí dvojnásob.
Podle manželů Gouldingových je totiž k cestě ven proto důležité přijmout rozhodnutí nebo spíš přesvědčení, že tady existuje reálný člověk, kterého jsem si nikdy nedovolil poznat. Aktivita, která pak vede k zahojení této rány z dětství, je vědomé přijímání vlastních darů, které jsem dřív – ať už já sám(a), nebo někdo kolem mě – nenáviděl.
K tomu je, jak podrobněji řešíme ve webináři Zhoubné životní scénáře, potřeba probudit své svobodné dítě, které do té doby bylo do značné míry utlačované, ale také aktivovat svého pečujícího rodiče (viz také 62. díl).
Svobodné dítě je třeba probudit a vést ho k fascinací objevitelskou cestou za svým vlastním já, svými neobjevenými dary, vlastnostmi – včetně těch negativních, i schopnostmi. To přirozeně vyžaduje velkou míru odvahy a pomocnou ruku zde, zejména ženám, pro které je tato kniha primárně napsána, může poskytnout Cesta hrdinky od Sabine Groth.
Hojivým postojem pečujícího rodiče je pak neustálé a opakované ujišťování, že: „Jsi vzácný a krásný takový, jaký jsi! Miluji všechny tvoje aspekty, tedy včetně těch, které na sobě sám zatím nenávidíš!“ Výborným pomocníkem zde může být rovněž kniha, a to Sebesoucit od Kristin Neff.
Milujte své dary
„Být sám sebou ve světě, který se neustále snaží učinit Tě někým jiným, je ten největší úspěch,“ říkával americký básník a filosof Ralph Waldo Emerson, už před rokem 1882, kdy zemřel. Je zřejmé, že k tomuto kroku je vedle obrovské odvahy potřeba i celková změna přístupu k sobě.
Protože to, co svedlo člověka na scestí zhoubného životního scénáře Nebuď to ty! byl blízký vztah, který měl být původně bezpodmínečně přijímající a milující vztah (viz 19. díl), a nebyl, tak i cesta ven často vede skrze vztah. Tentokrát ale vztah, který je opravdu bezpodmínečně milující a přijímající. Právě takový vztah dá totiž člověku zdroje, které potřebuje k tomu, aby se vydal za objevitelskou cestou za sebou. Pro někoho je to partnerský vztah, pro jiného přátelský a ze své podstaty to pro každého člověka může být psychoterapeutický vztah. Každému však vyhovuje jiná cesta.
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
GOULDING, Robert a Mary GOULDING. Injunctions, Decisions, and Redecisions. Transactional Analysis Bulletin [online]. 1976, 6(1), 41-48 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0041-1051. Dostupné z: doi:10.1177/036215377600600110
McNeel, JR. (2010) Understanding the Power of Injunctive Messages and How They Are Resolved in Redecision Therapy Transactional Analysis Journal 40:2 April 159-169
GLADFELTER, John. Redecision Therapy. International Journal of Group Psychotherapy [online]. 2015, 42(3), 319-334 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0020-7284. Dostupné z: doi:10.1080/00207284.1992.11490701
GOULDING, Mary McClure a Robert L. GOULDING. Changing lives through redecision therapy. Rev. and updated ed. [Emeryville, CA]: Distributed by Publishers Group West, 1997. ISBN 0802135110.
Eric Berne, Co řeknete, až pozdravíte