Uspořádání péče o děti po rozvodu či rozchodu rodičů je zásadním tématem pro život všech zúčastněných. V Česku je tzv. střídavá péče ještě relativní novinkou. Ve skandinávských zemích její popularita raketově roste a 25 % rozvedených dánských respektive 35 % rozvedených švédských rodin dětmi zvolilo toto uspořádání. Jaké jsou výhody a nevýhody této formy péče o děti pro děti i jejich rodiče? A co ukázala dánská studie, které se účastnilo přes 60 000 dětí po dobu 14 let? O tom si povíme v dalším díle podcastu.
Formy péče o děti
Vývoj péče o dítě shrnuje ve své práci kanadská soudní rodinná psycholožka Barbara Jo Fidler. Ještě v 19. století v anglosaském právu dítě vždy připadlo otci. Tehdy patrně primárně z ekonomických důvodů, protože ženy měly možnosti práce v Británii i USA značně omezené. Soudy tedy zcela odstavily matky od jejich dětí na základě pohlaví/dopadů ekonomické diskriminace žen.
V roce 1925 se však zákon změnil pod tíhou nových psychologických a psychiatrických zjištění tak, že matka a otec měly stejný nárok na dítě. To byl stav nejblíže tomu současnému, ale bohužel trval jen krátce.
Velmi rychle totiž soudy začaly u dětí do 7 let preferovat matky – na základě tzv. „tender years presumption“ (předpoklad křehkých let), kdy se mělo za to, že dítě první roky po narození potřebuje jen matku, a nikoliv otce. To je bohužel nesmyslný omyl, kterým se občas řídí někteří i dnes. Jenže právě tento předpoklad následně vyústil v to, že zejména v Kanadě a USA to přerostlo do situace, že matky byly preferovány už bez ohledu na věk dítěte. Tu ostatně známe i my v Československu.
Jenže v 60. letech se v USA a Kanadě začalo bojovat proti diskriminaci (zpočátku zejména tedy rasové), a tak postupně vymizela z rozhodování soudů jakákoliv diskriminace, a to včetně diskriminace mužů. Od 70. let proto soudy měly rozhodovat podle nejlepšího zájmu dítěte.
V rozhodování soudů tak začaly hrát roly zcela nové faktory jako rodičovské schopnosti, emocionální pouta rodičů k dítěti a přání dítěte. To je situace, které se česká a slovenská justice začala postupně přibližovat v posledních 10 letech. Ve světě šel ale vývoj dál.
V 80. letech minulého století soudy v USA a Kanadě začaly hledat způsob, jak nejlépe pokrýt potřebu dítěte udržet si oba rodiče. Na konci 70. let v prvních státech v USA a v 80. letech v celé Kanadě začala proto fungovat tzv. joint physical custody – tedy společné fyzické opatrovnictví. Pojem střídavá péče je tedy jen mylným překladem vedoucím k mylné interpretaci toho, když oba rodiče i po rozvodu rovným dílem pečují o své dítě.
To nejlepší pro dítě…
Když soudy na západě začaly hledat to nejlepší pro dítě, začal se této oblasti věnovat i psychologický výzkum. Ten postupně ukázal, že společná („střídavá“) péče:
- Umožňuje dítěti udržovat pouto s oběma rodiči a příbuzenstvem na obou stranách.
- Pomáhá dítěti cítit se méně opuštěné rodičem.
- Vystavuje dítě většímu množství vzorů a širším možnostem sociální i kognitivní stimulace.
- Pomáhá oběma rodičům rovnoměrněji sdílet zodpovědnost za péči o dítě.
- Podporuje pozitivnější vztahy mezi rodiči, protože nemusí čelit jeden druhému jako protivníci v bolestivém sporu nebo se spokojit s okrajovou rolí v péči o dítě.
Objevily se též předpoklady, že společná péče je pro dítě zatěžující, protože žije ve dvou odlišných domácnostech a rodinných kulturách, a musí udržovat své sociální kontakty při stěhování se mezi dvěma různými místy.
V 90. letech se začaly objevovat první studie o společné péči a jejích (ne)výhodách, ale na příliš malých vzorcích. První rozsáhlejší studie se začal objevovat až nedávno. V dubnu 2020 publikovala Anja Steinbach, profesorka sociologie na Univerzitě v Duisburgu, analýzu dat ze stdie WHO Health Behaviour in School-aged Children, která proběhla ve 37 státech světa, včetně ČR a SR. Zjistila sice, že symetrická společná péče vede k větší spokojenosti teenagerů než asymetrická, ale po zohlednění dalších kritérií týkajících se charakteristik rodiny a dítěte se zjistilo, že je to úplně jedno. Společná péče obou rodičů a výhradní péče jednoho rodiče tak vedly ke stejným výsledkům pro psychické zdraví dítěte.
V roce 2021 profesor pediatrie Anders Hjern z Karolinska Institutet ve Stockholmu a jeho tým publikovali výsledky z mnohem relevantnějšího zdroje – Danish National Birth Cohort Study, která trvala 14 let a účastnilo se jí 60 000 dětí. Ta zjistila, že děti ve věku 11 let žijící ve společné péči obou rodičů mají lepší psychické zdraví než ty, které žijí jen s jedním rodičem a že tyto děti jsou se svými vztahy s rodiči stejně spokojené jako ty v nukleárních (tj. nerozvedených) rodinách.
Rozhovory výzkumníků s rodiči a dětmi v rámci Danish National Birth Cohort Study probíhaly v 6 měsících věku dítěte, v 7 letech a 11 letech věku dítěte. Studie se zúčastnilo 60 procent těhotných Dánek z let 1999 až 2003. V 6 měsících věku dítěte podalo informace pro studii 35 301 rodičů dětí. V 11 letech 31 519 dětí. Všechny děti se narodily do úplné rodiny.
Po 11 letech od narození žilo:
- 80,8 % dětí v manželství,
- 6,9 % dětí ve společné („střídavé“) péči,
- 5,6 % dětí v péči jednoho rodiče, který už měl nového partnera,
- 6,6 % dětí v péči jednoho rodiče bez nového partnera
- a 228 dětí žilo v institucionální péči nebo např. u prarodičů, pěstounů apod.,
Rodiče dětí žijících ve střídavé péči měli v průměru vyšší vzdělání a vyšší příjmy než v případě, rodičů, kteří měli svěřeno dítě do vlastní péče, což se mohlo projevit přirozeně i na psychickém stavu jejich dětí.
Co hraje roli
Profesor Hjern a jeho tým ve svém článku uvádějí, že švédské údaje (ve společné péči zde žije 35 % dětí z rozvedených rodin) ukazují, že děti ve společné péči jsou se svými vztahy s rodiči stejně spokojené jako děti v nukleárních (tj. nerozvedených) rodinách. Společná péče je tedy podle dat ze země, kde je nejčastější, schopna naplnit předpoklady dané při jejím vzniku (viz výše).
Hjern si však všímá ještě jedné věci, která vyplynula z Danish National Birth Cohort Study, a to že výskyt psychických onemocnění u rodičů (viz 42. díl) koreluje s tím, v jaké formě péče děti později skončí. V nerozvedených rodinách je v době narození dítěte nejmenší výskyt psychiatrických onemocnění u otců i matek. Pak následují rozvedené rodiny se společnou péčí, kde matky trpí psychickým onemocněním o 47,6 % a otcové o 47,2 % častěji. Děti, které se později ocitnou v péči jednoho z rodičů, který už má nového partnera pocházejí z rodin, kde matky trpí psychickým onemocněním o 95,2 % a otcové dokonce o 188,8 % častěji. Tam, kde si rozvedený rodič nového partnera zatím nenašel bylo psychické onemocnění u matek častější o 85,7 % a u otců o 219,4 %.
V osudu dětí hraji roli i úroveň dosaženého vzdělání při narození dítěte. Nižší úroveň vzdělání rodičů (většinou středoškolská) spíše končí rozvodem a výhradní péči jednoho rodiče. Úroveň vzdělání rodičů, kteří se nerozvedli a kteří mají dítě ve společné péči vychází podobně.
Dánská studie rovněž ukázaly, že pokud se 6 měsíců od narození dítěte vyskytovaly problémy ve vztahu rodičů, vedlo to mnohem častěji k pozdějšímu rozvodu. U párů, které i po 11 letech zůstaly spolu, 90,3 % matek nemělo s partnerem problém. U následné společné péče to bylo 80,3 % matek a u výhradní péče jednoho z rodičů, který si nenašel zatím nového partnera to bylo 75,1 % matek.
V budoucím rozvodu rodičů hrají roli i ekonomické problémy v 6 měsících věku dítěte. Z nerozvedených rodin jimi trpělo 16,2 %, z těch, co po 11 letech měli děti ve společné péči, to bylo 21,0 % rodin a u výhradní péče jednoho z rodičů to bylo 26,4 % rodin.
Dát se dohromady
Profesor Hjern uvádí, že v literatuře existuje několik teoretických pohledů, které vysvětlují, proč děti trpí odloučením rodičů. U dětí mladšího školního věku, jako jsou děti zahrnuté v dánské studii, hrají rodiče stále zásadní roli v rozvoji emoční regulace a regulace chování dětí. Jenže, během aktuální separační krize je schopnost rodičů tyto procesy podporovat přirozeně ztížena. Jejich schopnost obnovit rodinnou jistotu a stabilitu po rozchodu je proto pro zotavení dětí a jejich následné duševní zdraví klíčová, což nahrává právě společné péči o děti, která jim dává větší prostor sami pro sebe i pro následné zotavení se z rozvodu (viz 46. díl).
Navíc, jak jsme si řekli již v 46. díle a jak vyplynulo z rešerše vědců ze Sigmund Freud Universität ve Vídni a v Linzi, rozvod či rozpad vztahu s dětmi často zásadním způsobem negativně ovlivní psychické zdraví rodičů. Typickými dopady jsou deprese, úzkosti, zvýšený stres a z toho pramenící problémy či rozvoj substanční závislosti, zejména alkoholu a v nižším věku i jiných drogách. Rodiče jsou tedy bezprostředně po rozpadu vztahu ve vážném ohrožení svého psychického zdraví a jejich děti ve vážném ohrožení, že kromě jednoho ACE v podobě rozvodu či odloučení rodičů (viz 46. díl) budou muset čelit ještě dalším dvěma – psychickému onemocnění v domácnosti (viz 42. díl) a/nebo substanční závislosti v rodině (viz 36. díl).
Proto je v zájmu rodičů i dítěte/dětí, aby rodič nejpozději po rozpadu vztahu, ale ideálně ještě před rozpadem vztahu vyhledal odbornou psychoterapeutickou pomoc. Ta je minimálně v párové formě v některých zemích u manželství s dětmi automaticky nařízena (např. Kanada) nebo aspoň doporučena (např. Chile) soudem.
Střídavá péče přitom dává skvělé výchozí podmínky pro to, aby rodič mohl pracovat na zlepšení svého psychického zdraví, své ekonomické situace ale i aby si mohl najít také nový vztah, který by dítěti mohl poskytnout nové a pozitivní vztahové vzorce. To vše se samozřejmě při nonstop péči o děti v jednom zařizuje mnohem hůře.
Kde hledat pomoc
Asociace manželských a rodinných poradců ČR
Adresář České asociace pro psychoterapii
Adresář České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP (terapeuti pracující primárně ze zdravotního pojištění)
Portál, kde najdete aktuálně volné psychoterapeuty v ČR
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
AUERSPERG, Felicitas, Thomas VLASAK, Ivo PONOCNY a Alfred BARTH. Long-term effects of parental divorce on mental health – A meta-analysis. Journal of Psychiatric Research [online]. 2019, 119, 107-115 [cit. 2022-12-31]. ISSN 00223956. Dostupné z: doi:10.1016/j.jpsychires.2019.09.011
FIDLER, Barbara J., Elisabeth SAUNDERS, Elaine FREEDMAN a Eric HOOD. Joint Custody: Historical, Legal, and Clinical Perspectives with Emphasis on the Situation in Canada. The Canadian Journal of Psychiatry [online]. 1989, 34(6), 561-568 [cit. 2023-01-25]. ISSN 0706-7437. Dostupné z: doi:10.1177/070674378903400614
STEINBACH, Anja, Lara AUGUSTIJN a Gerrit CORKADI. Joint Physical Custody and Adolescents’ Life Satisfaction in 37 North American and European Countries. Family Process [online]. 2021, 60(1), 145-158 [cit. 2023-01-25]. ISSN 0014-7370. Dostupné z: doi:10.1111/famp.12536
HJERN, Anders, Stine Kjaer URHOJ, Emma FRANSSON a Malin BERGSTRÖM. Mental Health in Schoolchildren in Joint Physical Custody: A Longitudinal Study. Children [online]. 2021, 8(6) [cit. 2023-01-25]. ISSN 2227-9067. Dostupné z: doi:10.3390/children8060473