Vánoční čas je pro malé děti plný zázraků. Nejprve přijde Mikuláš, čert a anděl a potom přinese dárky Ježíšek, ale někomu třeba také Santa Claus. Jenže jednoho dne děti přijdou na to, jak to s těmi vánočními zázraky je doopravdy. Co ale pak? A naruší to nějak jejich vztah s rodičem? A co česká verze Mikuláše, čerta a anděla? O tom, jak a proč rodiče svým dětem „lžou“ a jak se s tím děti vyrovnávají, když zjistí pravdu, je další díl našeho podcastu.
Sponzorem dílu je pražské zážitkové hračkářství Hamley’s (www.hamleys.cz).
Proč (ne)mít Ježíška
Co se stane, když bude naše dítě věřit na Ježíška? Tak přesně takovouto otázku jsme dostali od některých z vás. Odpověď je, že věda neví. Existují ale nějaké studie o Santa Clausovi (byť jich není mnoho). Je však důležité upozornit, že mezi Ježíškem a Santa Clausem (zkomolenina holandského pojmenování Svatého Mikuláše), existují zásadní rozdíly. Santa je zkrátka doslova náš Mikuláš.
Carl Anderson a Norman Prentice z University of Texas, Austin, si dali v roce 1994 se studií, kdy se ptali rodičů, proč chtějí, aby jejich děti věřily v Santu. Dostali od nich následující odpovědi:
- 94 % Kvůli vzrušení a zábavě pro děti
- 85 % aby děti nepřišly o zkušenost, kterou mají ostatní děti
- 79 % aby je naučilo dávat dárky (altruismus)
- 73 % protože fantazie je dobrá
- 64 % aby je naučily předat tento zvyk dál
Zároveň se rodičů ale ptali, v čem si třeba myslí, že je naopak špatně, že jejich děti věří v Santu:
- 23 % odvádí to pozornost od dalších důvodů pro Vánoce
- 10 % učí to děti, že můžou něco dostat tím, že si to přejí, ne že proto něco udělají
- 6 % si myslí, že děti se mohou cítit podvedené
- 4 % se bojí, že děti budou naštvané, vzteklé, nebo, že je to raní
Ve zmiňované studii se však našel i další výchovný záměr, který je často známý i nám v Československu – 41 % rodičů vyhrožovalo, že Santa nenosí dárky zlobivým dětem. Tito rodiče se snažili dosáhnout žádoucího chování dětí tím, že jim vyhrožovali, že jinak nedostanou dárky. Před touto rodičovskou strategií však v roce 1991 varovala J. A. Bossová (jinak zabývající se lékařskou etikou), která říká, že využívání Santy k manipulaci s chováním dětí je silně destruktivní pro důvěru v rodiče.
Ve vědecké literatuře jde najít i další důvod, proč je dobré mít Santu. Rakousko-americký dětský psycholog Bruce Bettleheim věřil, že používání fantazie u dětí – podněcované právě i vírou v Santa Clausem – jim pomáhá se stresem z života v reálném světě. Zároveň poukazoval na to, že v jeho době (70. léta minulého století) panovaly jen mírné negativní reakce dětí na zjištění, že Santa neexistuje.
Proč chcete, aby děti měly Ježíška?
Při výchově dětí je vhodné mít ujasněnou svoji rodičovskou strategii (viz 5. díl), tj. to, proč a co chci své děti naučit a co jim chci do života předat. To se samozřejmě vztahuje i na případ Mikuláše a Vánoc. To, co je správně nebo špatně, nejen v této oblasti nelze říct. Můžete se ale zamyslet nad tím, co je správně pro vaši vlastní rodičovskou strategii. Připravili jsme proto pro vás sadu otázek k zamyšlení:
- Co své dítě chcete Mikulášem a Ježíškem naučit?
- Jaké charakteristiky těmto postavám přisoudíte?
- Co by to vašemu dítěti mělo dát do života?
- Funguje Mikuláš a Ježíšek pro naplnění vašeho výchovného cíle?
- Jsou nějaké další výchovné nástroje, které pro tento svůj cíl využíváte?
- Neohrozíte svůj výchovný cíl tím, že dítě jednoho dne nevyhnutelně zjistí, že Ježíšek ani Mikuláš nejsou?
- Chcete vést své dítě k nějaké spiritualitě?
- Jak by ta spiritualita měla vypadat?
- Má být Ježíšek (tj. malý Ježíš Kristus)/(Svatý) Mikuláš její součástí, na kterou pak půjde později navázat?
A když už je řeč o spiritualitě – v Bettleheimově knize The Uses of Enchantment o pohádkách zazněla od jednoho dítěte velmi zajímavé odpověď „Děti by měly mít možnost důvěřovat tomu, že o ně pečuje i někdo jiný než rodiče.“ O tom, že spiritualita může mít zásadní pozitivní dopady pro posílení resilience (viz 22. díl) existuje poměrně solidní množství vědeckých důkazů. Pro děti, zejména pokud jejich rodiče žádnou konkrétní náboženskou víru nemají, však může být právě Santa, Ježíšek nebo Mikuláš důležitou „spirituální vztahovou osobou“. Však kolik dětí si k Vánocům přeje to, aby maminka byla zdravá, rodiče se nehádali, měli na něj více času apod. Jenže jak si dítě vyloží, pokud se mu toto přání nesplní?
Ať už se rozhodnete Ježíška a Mikuláše pojmout jakkoliv, je jisté, že to narazí na jistá úskalí. Na rozdíl od Santy totiž ani u jednoho neexistuje plošně dané jednotné pojetí. To, jak tyto „tradiční“ svátky budou probíhat je tak nutné sjednotit si s druhým rodičem (a event. prarodiči).
Moment pravdy
Řada rodičů, kteří představí svým dětem Ježíška, Mikuláše nebo Santu jako existující postavu, se obává toho, co nastane, když děti zjistí, že nikdo takový neexistuje. K tomu v průměru dojde kolem 7 let. Konkrétně v roce 1896 to bylo přesně 7 let a v roce 1994 to bylo 7,2 roku.
A jak se děti dozvědí, že Santa neexistuje?
- 54 % na to přišlo samo,
- 33 % to zjistilo až od rodičů,
- 13 % to zjistilo samo a zeptalo se rodičů, aby jim potvrdili jejich hypotézu;
A jen tak mimochodem, 79 % dětí o existenci Santy pochybovalo už dřív. Někoho teď možná napadne, zda a kdy to dětem říct. Ve studii Anderson/Prentice si 67 % rodičů myslelo, že děti by měly mít možnost věřit tak dlouho, jak samy chtějí. A 38 % rodičů bylo toho názoru, že dětem by měla být řečena pravda hned poprvé, kdy vyjádří pochybnosti o Santovi (což bylo ve 13 % případů). Řada rodičů však nechce jít s pravdou ven, protože se také bojí emocionální reakce svých dětí.
A jaké pocity děti při zjištění, že Santa neexistuje, provázejí:
- 71 % Překvapení
- 62 % radost
- 58 % dobře
- 46 % úleva
- 50 % se cítilo špatně
- 48 % smutek
- 48 % zklamání
- 48 % se cítilo podvedeně
- 42 % zmatek
- 35 % naštvání
- 29 % to bylo líto
- 13 % tím bylo zraněno
A jak děti pochopily, že jim rodiče lhaly?
- 50 % dětí odpovědělo, že si myslí, že jim rodiče lhaly proto, aby si to mohly užívat (94 % rodičů mělo tenhle cíl)
- 21 % dětí řeklo, že to je kvůli tomu, že je to důležitá tradice předávaná z generace na generaci (64 % rodičů mělo tenhle cíl)
- 8 % dětí uvedlo, že to rodiče dělaly proto, aby se lépe chovaly (41 % rodičů vyhrožovalo, že Santa nenosí dárky zlobivým dětem)
- 21 % odpovědělo unikátně
Děti při zjištění pravdy tedy zažívají pozitivní i negativní emoce zároveň. Samy se často snaží své rodiče omluvit nějakým legitimním důvodem ke lži. Nicméně, ano, dětem to může někdy způsobit i hlubší rány. Důležité je proto v této zásadní situaci citlivě reagovat na pocity dítěte a věnovat mu dostatek pozornosti. Zároveň víme, že velké části pocitů svých dětí si jejich rodiče v dané situaci nevšimly.
Mikuláš a traumata
Poměrně hodně dospělých si v Československu nese traumata z Mikuláše, respektive obvykle z čerta. Bohužel na to neexistuje žádný výzkum, ale když jsem si před časem dělali minianketu na @martinzikmund, přišlo nemalé množství někdy až děsivých odpovědí. Pro řadu respondentů je 5. prosinec večer i v dospělosti obdobím strachu a nepříjemných pocitů.
Jako problematické se u československého pojetí Mikuláše jeví zejména dva momenty:
- Využití Mikuláše k „výchovným záměrům“, kdy Mikuláš posuzuje chování dítěte za uplynulý rok, a podle toho dává hezké (hodným dětem), nebo ošklivé („zlobivým“ dětem) dárky, avšak zároveň je dokonale informován o všem, co děti dělají, což u dítěte silně narušuje pocit bezpečí (dítě je neustále sledováno), případně si mu rovnou stěžuje rodič před dítětem. Vlastně taková obdoba agenta StB se složkou na dítě.
- Narušení integrity bezpečí domova či dokonce dětského pokoje, kdy rodiče otevřou dveře bytostem, které ho přišly nejen soudit, ale v případě čerta také třeba trestat (ano, někteří rodiče vyhrožují dětem, že je odnese čert a ano někdo dokonce nechá čerta vzít dítě do pytle). Dítě, které a priori (a poněkud naivně) důvěřuje rodičům, že ho dokáží ochránit od libovolného zdroje ohrožení, totiž najednou zjišťuje, že pokud nebude „hodné“ – ať už to znamená cokoliv – tak tomu tak nebude a že ho případně nechají odnést do pekla, což je na rozdíl od Mikuláše pohádkami velmi dobře podchycený koncept.
Zejména bod 2 bývá někdy dospělými v kostýmech čerta až přehnaný. Zatímco pro dospělého je to hra a „legrace“, dítě často prožívá doslova boj o život. Zejména, pokud rodiče čerta pustí k dítěti, anebo „delegují“ ochranu dítěte na anděla, kterého dítě nezná, nemá s ním vybudovaný žádný vztah, a jen se k němu upíná jako k poslední instanci záchrany. O tom, jak moc špatně tento československý zvyk je a jak může být vnímaný společností, která není zatížena touto „tradicí“,
nejlépe vypovídá nedávná aféra, která doslova otřásla Spojenými státy. Učitelky ve školce v Hamiltonu ve státě Mississippi si na sebe v říjnu letošního roku vzaly masky z Vřískotu a začaly honit děti po třídě a vyhrožovat jim, že si je odnesou. Jaká byla odpověď? Finální verdikt poroty zatím není znám.
Proti čtyřem učitelkám bylo vzneseno obvinění za těžký zločin zneužití dítěte, pátá si odnesla obvinění z provinění se za nenahlášení zneužití dítěte a obvinění za útok na nezletilého. Výše kauce byly stanoveny na 15 respektive 20 000 USD.
Článek o případu v americkém časopise Law & Crime
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
B.C.N. Santa Claus: Good or bad for children?. Journal of Pediatric Health Care [online]. 1996, 10(6), 243-244 [cit. 2022-11-22]. ISSN 08915245. Dostupné z: doi:10.1016/S0891-5245(96)90048-6
ANDERSON, Carl J. a Norman M. PRENTICE. Encounter with reality: Children’s reactions on discovering the Santa Claus myth. Child Psychiatry and Human Development [online]. 1994, 25(2), 67-84 [cit. 2022-11-22]. ISSN 0009-398X. Dostupné z: doi:10.1007/BF02253287
SERENO, Renzo. Some Observations on the Santa Claus Custom. Psychiatry [online]. 2016, 14(4), 387-396 [cit. 2022-11-22]. ISSN 0033-2747. Dostupné z: doi:10.1080/00332747.1951.11022841