19: Bezpodmínečná láska

Láska bez podmínek, přítomná kdykoliv, za všech okolností a nezávisle na tom, co druhý člověk dělá, nebo nedělá, nebo si myslíme, že by měl dělat, a nezávisle na tom, jestli se na daného člověka zrovna zlobíme, nebo nás potěšil. Láska za to, že jsi. To je definice bezpodmínečné lásky. Ta nám pomáhá v bezpodmínečném přijetí druhého člověka, v milování někoho ne přesto jaký je, ale právě proto, jaký je. Tyto dvě schopnosti jsou pro rodiče zcela zásadní. Děti díky nim dostávají stabilní základnu pro svůj rozvoj a růst směrem k dospělosti. Ne každý to ale zvládne. Co dělat, když jsme si sami tohle od rodičů nezažili? A jak se to liší od bezpodmínečného souhlasu, který je pro děti i rodiče toxický? O tom více v dnešním díle našeho podcastu.

Bezpodmínečná láska a přijetí

Představte si bramboru. Obyčejnou bramboru, která u nás roste na poli a koupíte ji v obchodě. Když tu bramboru dáte do spíže a náhodou na ni zapomenete, tak vyklíčí. Brambora je hlíza, zkrátka kořen rostliny. Klíček je zárodek kytičky, která z toho kořene může a má vyrůst. Nejlepší možná verze brambory je právě ona rostlina, pěkně zelená, často půl metru vysoká, která pak bude mít mnohem víc hlíz, které pak můžeme další rok zase zasadit.

Brambora vyklíčí i přesto, že ji máte ve spíži, kde nesvítí slunce, není tam vláha, rozhodně tam není úrodná půda a ani ji tam nikdo nehnojí. Opravdu nikdo po ni nechce, aby vyklíčila a nikdo se jí k tomu ani nesnaží namotivovat. Roste ze sebe, ze svého středu. Snaží se stát nejlepší verzí sebe sama – kytičkou. Kdybyste ale byli bývali tu samou bramboru zasadili do úrodné půdy, kam svítí dost slunce, zalévali byste ji a občas třeba pohnojili, vyrostla by z ní – opět bez dalšího přičinění, motivace, srovnávání, instrukcí a čehokoliv dalšího – mnohem větší kytička.

Tomuto mechanismu růstu říkáme v psychoterapii a humanistické psychologii sebeaktualizační mechanismus. Sebeaktualizace je niterná potřeba každého žijícího organismu dosáhnout nejlepší verze sebe sama. Pro bramboru je to kytička, pro dítě je to zdravý, spokojený a sebejistý člověk. Sebeaktualizaci máme všichni v sobě, všichni dokážeme růst ze svého středu, ale všichni jen do té míry, do které nám to umožňují okolní podmínky. Brambora na poli je jako dítě, které dostává od svých rodičů bezpodmínečnou lásku a přijetí. Brambora ve spíži je jako dítě, které si zažívá jedno ACE (viz díl 14) za druhým.

Bezpodmínečná láska znamená milovat druhého bez jakýchkoliv podmínek, prostě za to, že je, že existuje. Bezpodmínečné přijetí znamená přijímat druhého bez podmínek, takového, jaký je, včetně všech jeho pocitů a potřeb. Není a nemá být v tom však zahrnuta potřeba všem těmto potřebám vyhovět a se všemi pocity soucítit. „Rozumím tomu, že jsi naštvaný, ale zmrzlinku teď nemůžeš a miluju Tě i když se na mě teď zlobíš.“

Bezpodmínečný souhlas

Někteří rodiče zaměňují bezpodmínečnou lásku a přijetí za bezpodmínečný souhlas. „To mám jako nechat dítě, ať mi pomaluje gauč a potom ho za to pochválit?!“ ptají se rozhořčeně v diskusích. Ne, to by byl právě onen bezpodmínečný souhlas. Ten je ale pro děti, zejména ty menší, toxický. Přesto někteří rodiče nechávají děti převzít zodpovědnost nejen za jejich vlastní chování, ale i někdy za chod celé rodiny. Co je na tom špatně?

Jak už jsme si v našem podcastu říkali, tak dítě má určité základní potřeby. Americký psychoterapeut Albert Pesso jich pojmenoval 5 – místo, péče, podpora, ochrana a hranice. Hranice dávají bezpečí, dětem i dospělým. Výzkumy mimo jiné potvrzují, že když nastavíme dětem pevný denní režim, snížíme jejich úzkostnost, zvýšíme jejich resilienci (odolnost vůči stresu), a dokonce jim pomůžeme vyhnout se některým rizikovým chováním v dospívání a dospělosti. Klíčová je přitom pravidelnost, nikoliv konkrétní obsah rutiny či pravidelných rituálů. Profesor Alan Kazdin proto pravidelnost, a tím i práci s hranicemi, doporučuje jako součást budování přijímajícího prostředí pro výchovu dětí.

Malé děti potřebují možnost užívat si bezstarostného dětství a soustředit se na své hlavní „zaměstnání“ – objevování světa a hraní si. Zodpovědností rodiče je vybudovat pro dítě bezpečné prostředí, ve kterém se může na tento svůj zásadní životní úkol zcela nezbytný pro rozvoj mozku, a tím i psychiky, soustředit. Souhlas a nesouhlas rodiče s nějakým chováním je pro dítě indikátorem toho, co je a není bezpečné. „Nesmíš přecházet silnici bez rozhlédnutí. Nesmíš sahat na horké věci. Nesmíš běhat s nůžkami.“ Nesouhlas by však neměl být vyřčený bez lásky a bez přijetí. „Broučku, rozumím tomu, že si chceš hrát s nůžkami, a taky mě to jako malého strašně lákalo, ale bohužel to není možné. Jsou nebezpečné, mohl by ses o ně píchnout nebo se říznout, víš? Když budeš potřebovat něco nastříhat, tak přijď, a já ti s tím pomůžu,“ může znít třeba věta vůči uraženému dítěti, které vás zrovna nemá rádo, protože jste mu ty nůžky sebrali a nechcete mu je dát.

Oblíbené dítě

U rodičů, kteří mají více dětí, někdy naráží bezpodmínečná láska a přijetí na určité hranice. Nárok na ideálně „absolutní“ přijetí a lásku je od všech dětí stejný, přesto to s některým dítětem může jít snáz a s některým hůř. Tím nám pak chtě nechtě vzniká koncept, který by se dal snadno nazvat „oblíbeným“ a „neoblíbeným“ dítětem. Má to tak řada rodičů, ale většina z nich o tom nerada mluví. Co s tím můžete jako rodič dělat?

Vztah s dítětem je pořád jenom vztah jako každý jiný – má svoji dynamiku, postupně se mění, vyvíjí, rodič a dítě se přibližují a vzdalují a v pubertě se třeba vzdálí (byť jen na čas) úplně. Různě staré děti také mají různé potřeby a různé schopnosti, a rodičům se s nimi také pojí různé strachy a mísí se jim do toho různé vlastní minulé prožitky a Pandořiny skříňky (viz 10. díl). Navíc, s postupem času jsou někteří rodiče z rodičovství čím dál unavenější (pak doporučujeme díly 6 a 8).

Za vztah rodič – dítě ale zodpovídá rodič. Když ho rodič „vzdá“ příliš brzy, může díky tomu selhat ve své rodičovské úloze a vystavit dítě v dospívání příliš velkým rizikům, jak si řekneme v 21. díle.

Na vztahu ke svému dítěti jde ale naštěstí pracovat a máme k tomu nástroje. Začít můžete už tím, že si zkusíte sami odpovědět na následující otázky k vašemu „oblíbenému“ dítěti:

Proč je vaše oblíbené?
Od kdy?
Co se tehdy stalo?
Co na něm miluju?
Co pozitivního mi oblíbené dítě zrcadlí?
Je to jeho, nebo moje vlastnost či schopnost?
Dělá to to dítě proto, že k tomu samo došlo, nebo proto, že jsem ho k tomu přivedl/a já?
Je moje oblíbené dítě „zlobivé“, nebo mě vlastně vůbec nezlobí?

A také na otázky k tomu „neoblíbenému“:

Proč je vaše neoblíbené?
Co mi na něm vadí?
Co negativního mi tohle dítě zrcadlí?
Je to jeho, partnera/ky nebo moje vlastnost či schopnost?
Kdy mě dané dítě zlobí?
Proč to asi v tu chvíli dělá?
Kdy se náš vztah vlastně pokazil? Co se mi tou dobou dělo v partnerství, práci, mém osobním životě?

Nebojte se také obrátit na profesionální pomoc – individuální terapii pro sebe, nebo rodinnou terapii pro vás a dítě. Profesionálního individuálního nebo rodinného terapeuta můžete najít např. na www.terapie.cz.

Test pozitivních narcistních znaků

Tento test je převzat z publikace Když narcisté zestárnou od Niny W. Brown. Knihu vřele doporučujeme všem, kteří mají pocit, že „musí“ být všichni kolem nich v pořádku a že je to jejich zodpovědnost.

Na níže uvedené otázky odpovídejte jednou z následujících odpovědí. Číslo na začátku uvádí počet bodů za danou odpověď:

1 – Neodpovídá mi to. Nikdy nebo skoro nikdy to nedělám.

2 – Nevím, na kolik mi to odpovídá. Dělám to jen zřídka, pokud vůbec.

3 – Trochu mi to odpovídá, občas to dělám.

4 – Značně mi to odpovídá, často to dělám.

5 – Naprosto mi to odpovídá, dělám to velmi často nebo vždy.

1. Empatie

Jsem schopný vstoupit do světa druhé osoby a vcítit se do toho, co dotyčný prožívá, aniž bych ztratil vědomí sebe sama jako oddělené bytosti. Mám schopnost druhému své pocity vhodným způsobem sdělit.

2. Kreativita

Vymýšlím nové a neotřelé způsoby prožívání každodenního života, flexibilně myslím i jednám, konstruktivně využívám svou předvídavost.

3. Přiměřený smysl pro humor

Různé životní absurdity a příhody beru s humorem, pokud v nich nikdo nepřišel k úhoně. Odmítám se posmívat cizímu neštěstí. Nepoužívám nadávky, ponižování či sarkasmus a nevidím nic směšného na předem daných odlišnostech mezi lidmi, jako je například etnická příslušnost nebo pohlaví.

4. Moudrost

Slovy i skutky projevuji schopnost zúročit životní zkušenosti a poučit se z vlastních i cizích chyb. Umím odhadnout, kdy a jak zareagovat, oplývám sebedůvěrou, věřím, že i ostatní se dokážou sami o sebe postarat, vím, jaké je mé místo na zemi, ale jsem otevřený novým možnostem.

5. Schopnost sebereflexe

Než se do něčeho pustím, zamyslím se, zda to odpovídá mým osobním hodnotám a životním prioritám. Dokážu se zamyslet i sám nad sebou a případně potlačit do sebe zahleděné chování či postoje. Nepříjemnou zpětnou vazbu od ostatních neodmítám. Nejprve pečlivě posoudím, jakou pro mě má hodnotu, aniž bych cítil narcistickou ublíženost nebo zlost.

6. Krása, kouzlo, radost

Dokážu vidět krásu a kouzlo i v každodenním životě, obdivuju jejich nesčetné podoby a hledám jejich nová vyjádření.

7. Rovnováha mezi péčí o sebe a o druhé

Zodpovědně a v přiměřené míře se starám jak sám o sebe, tak o druhé. Pečuju o děti, staré lidi a další jedince, kteří přechodně nebo trvale potřebují péči a pomoc. Pokud je to nutné, kladu potřeby druhých na první místo, ale dokážu poznat, kdy je důležitější, abych se postaral nejprve o sebe.

8. Vyjadřování emocí

Prožívám a vyjadřuje celou řadu nejrůznějších emocí a dokáži zvládnout i nepříjemné či příliš silné pocity.

9. Uznání své oddělenosti od ostatních

Dávám najevo, že si druhých cením, považuji je za jedinečné a od sebe oddělené bytosti, které jsou zodpovědné samy za sebe a umějí se o sebe postarat.

10. Posiluji svou rezilienci (odolnost)

Jakkoli na sobě silně pociťuji vliv neblahých životních událostí, dokážu v sobě nastřádat sílu, která mi pomáhá budovat vědomí vlastní účinnosti, a tuto sílu pak používám k překonávání překážek.

11. Žiji podle svobodně zvolených pravidel

Nepřejímám slepě cizí hodnoty, dokonce ani ty, které mi byly vštěpovány v dětství. Nejprve je prozkoumám a pak se vědomě rozhoduji, zda je přijmu za své či odmítnu, popřípadě místo nich hledám hodnoty, které mi více vyhovují. Vybírám si je a používám k tomu, abych se mohl rozhodovat a jednat morálně a eticky.

12. Altruismus

Bez problémů se podělím s ostatními, pokud je potřeba, a nežádám za to nic na oplátku.

13. Navazování plnohodnotných a stálých vztahů

Mám dlouholeté přátele, za sebou méně než tři manželství, která skončila rozvodem, a svých známostí nijak nezneužívám.

14. Pevné a odolné psychologické hranice

Jasně chápu, kde končí mé hranice a začínají hranice ostatních. Nenechávám se snadno zmanipulovat či šikanovat, sám nemanipuluji ani nešikanuji, nenechávám se vtáhnout do cizích emocí.

Vyhodnocení

14 až 28 bodů Mám několik pozitivních rysů narcismu, ale vykazuji je jen zřídka.

29 až 42 bodů Čas od času vykazuji některé pozitivní rysy narcismu

43 až 56 bodů Mám dost pozitivních vlastností a do jisté míry i zdravý dospělý narcismus

57 až 70 bodů Mám celou řadu pozitivních vlastností a poměrně zdravý dospělý narcismus

Pokud Vám vyšlo méně než 43 bodů, vřele doporučujeme zapracovat na péči o sebe a případně si i zakoupit publikaci Když narcisté zestárnou od Niny W. Brown.