110: K čemu slouží psychoterapie

O psychoterapii je od COVIDu celosvětově zvýšený zájem. Mnoho lidí ale neví, co přesně si pod psychoterapií představit. Často je také zaměňování psychologie, psychiatrie a psychoterapie. A aby toho nebylo málo, ze všech stran na lidi útočí reklama na nejrůznější kouče, ale i „kouče“. V dnešním dílu podcastu se podíváme na to, jaký je mezi těmito obory rozdíl, s jakými tématy je dobré obracet se na psychoterapeuta a s jakými na kouče, i na to, jaké podmínky musí být naplněny pro to, aby psychoterapie mohla být účinná. Přespříště se pak ponoříme do psychoterapie mnohem hlouběji.

Co je to psychologie

Definice American Psychological Association říká, že psychologie se zabývá studiem mysli a chování. Tato disciplína zahrnuje všechny aspekty lidské zkušenosti – od funkcí mozku po jednání národů, od vývoje dítěte po péči o staré lidi. Ve všech myslitelných prostředích, od vědeckých výzkumných center až po služby duševní péče, je „porozumění chování“ oblastí pro psychology. Psychologem je každý, kdo vystuduje psychologii na vysoké škole.

V Česku je nicméně podstatný ještě termín klinický psycholog. Tady jsme si půjčili definici z Národního zdravotnického informačního portálu, která říká, že: „Klinický psycholog provádí psychodiagnostická a psychoterapeutická vyšetření při léčbě duševních poruch a onemocnění, při rehabilitaci a při přípravě pacienta na lékařské zákroky. Práce klinického psychologa se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.“

Klinický psycholog, aby mohl dělat klinickou psychologii, tak musí absolvovat ještě další vzdělávání. Je to psycholog, který po absolvování psychologie na vysoké škole pracuje ve zdravotnictví a složil tzv. specializační zkoušku (atestaci). Má tedy jako téměř jediný z širokého spektra psychologů status zdravotnického pracovníka (tím druhým je psycholog ve zdravotnictví), a proto jako jediný může poskytovat dlouhodobou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění.

Stručně řečeno se klinický psycholog od psychologa ve zdravotnictví liší tím, že klinický psycholog již získal specializovanou způsobilost (tj. složil atestační zkoušku a má dokončené vzdělání). Psycholog ve zdravotnictví rovněž pracuje v oboru klinické psychologie, absolvoval stejnojmenný kurz, který ho opravňuje pracovat ve zdravotnictví, ale je teprve v přípravě na atestační zkoušku.

Pro výkon psychoterapie ve zdravotnictví je pak potřeba další tříleté specializační vzdělávání a další zkouška. Psychoterapeuty ve zdravotnictví sdružuje Česká psychoterapeutická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Co je to psychiatrie

Psychiatrie je dle definice APA lékařský obor zaměřený na diagnostiku, léčbu a prevenci duševních, emočních a behaviorálních poruch. Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní zdraví, včetně poruch způsobených užíváním návykových látek. Psychiatři jsou kvalifikovaní k posuzování duševních i tělesných aspektů psychických problémů. Psychiatr je v Česku lékař s atestací z psychiatrie.

V Česku je podle Národního zdravotnického informačního portálu psychiatr absolvent lékařské fakulty (má titul MUDr.). Psychiatr může předepisovat léky, tzv. psychofarmaka. Může provádět i psychoterapii, pokud je zároveň absolventem psychoterapeutického výcviku. Psychiatr primárně diagnostikuje duševní onemocnění a předepisuje farmakoterapii, tedy léky na léčbu a mírnění příznaků spojených s duševním onemocněním. Rovněž doporučuje individuální psychoterapii, v závažných stavech i hospitalizaci.

V zemích jako Česká republika, které mají masivní plošné problémy se substančními závislostmi je ještě zvlášť vydělená adiktologie, což je věda zabývající se závislostmi, jejich prevencí, původem, léčbou, výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi. Adiktologie na české medicíně představuje zcela samostatný bakalářský a navazující magisterský studijní obor. Adiktolog je v Česku regulované zdravotnické povolání. Nicméně, řada lidí chodí se svojí závislostí i za psychoterapeuty nebo psychiatry.

V Česku si adiktologové často dělají psychoterapeutické výcviky, přičemž na léčbu závislostí je v Česku oblíbený lokální psychoterapeutický psychodynamický směr SUR (Skála Urban Rubeš), který spoluzaložil zakladatel československé adiktologie doc. Jaroslav Skála se svými kolegy – psychologem Eduardem Urbanem a psychiatrem Jaromírem Rubešem. SUR se vyvíjel od roku 1967, je založen na principech terapeutické komunity s několika skupinami (viz 112. díl), přičemž každou skupinu vedou dva terapeuti či lektoři opačného pohlaví pod supervizí vedoucího komunity.

Co je to koučink

EMCC neboli Evropská rada pro mentoring a koučování definuje koučink jako: „Umění pomáhat člověku nebo skupině rozvíjet a posilovat jejich profesní, vztahový a osobní potenciál při realizaci jejich projektů a zaujmout jejich právoplatné místo ve vztahu, který mají sami k sobě, k ostatním a ke svému okolí.“

Kouč může být naprosto kdokoliv – jedná se o zcela neregulovaný obor. Používání toho slova není nijak upraveno zákonem. To bohužel vede k tomu, že internet je plný „life coachů“, „mentálních koučů“, „sex koučů“, „koučů osobního rozvoje“ atd.

Nicméně, v koučinku v ČR existují dvě mezinárodní profesní organizace, které kouče certifikují a sdružují EMCC (Evropská rada pro mentoring a koučování) a ICF (Mezinárodní koučinková federace). Koučink se ale učí i na vysokých školách nebo v rámci manažerského vzdělávání v zaměstnání.

Volba kouče s mezinárodní certifikací od ICF a EMCC, které jsou nositeli mezinárodně uznávaného vzdělání a etických standardů je určitě o něco bezpečnější. Koučinkem lze totiž i ublížit, zejména, pokud se kouč nedrží etických pravidel koučování a/nebo pokud o koučinku vůbec nic neví a/nebo pokud namísto koučinku má tendence provádět pokus o psychoterapii.

Co je to poradenství

Counselling neboli poradenství je podle definice American Psychological Association – odborná pomoc při zvládání osobních problémů, včetně emočních, behaviorálních, profesních, manželských, vzdělávacích, rehabilitačních a problémů v životní fázi (např. v důchodu). Poradce využívá takové techniky, jako je aktivní naslouchání, vedení, rady, diskuse, objasňování a zadávání testů. Často se kombinují metody práce z humanistické psychoterapie a z koučinku.

Poradenství je v Česku živnost volná, zároveň však existuje i vázaná živnost Psychologické poradenství a diagnostika, kterou smějí vykonávat pouze lidé s vysokoškolským vzděláním v oblasti psychologie.

Poradenství se typicky věnují psychologické poradny, manželské poradny a mohou ho vykonávat i lidé bez komplexního psychoterapeutického výcviku. Často jej vykonávají ale i psychoterapeuté.

Poradenství pracuje obvykle s menší frekvencí schůzek než psychoterapie. Některé psychoterapeutické směry připouští frekvenci setkání nejméně 1 hodinu 1 týdně. Aby plynul psychoterapeutický proces (viz 112. díl), je totiž důležitý pravidelný a častější kontakt s psychoterapeutem. U řady směrů ale není problém i frekvence setkání jednou za 2 týdny. U poradenství se běžně snižuje frekvence setkání třeba i jen na 1 měsíčně. Aby poradenství mělo svůj efekt, vyžaduje to však větší disciplínu na straně klienta a více jeho času mezi sezeními, které věnuje reflexi, práci na zadaných úkolech apod.

Co je to krizová intervence

Podle definice APA je krizová intervence krátkodobé zmírňující, nikoliv specificky léčebné využití psychoterapie nebo poradenství na pomoc jednotlivcům, rodinám a skupinám, které prošly silně rušivou zkušeností, jako je nečekaná ztráta blízké osoby nebo katastrofa. Krizová intervence může zabránit závažnějším následkům této zkušenosti, jako je posttraumatická stresová porucha. Alternativní definice krizové intervence je pak: „psychologická intervence poskytovaná krátkodobě a v naléhavých případech osobám, které prožívají krizi v oblasti duševního zdraví, například akutní psychotickou epizodu nebo pokus o sebevraždu.“

Pro krizovou intervenci existuje krátkodobý výcvik, často v době trvání 100 hodin, a často jím procházejí lidé z různých složek IZS. Pro absolvování krizové intervence není potřeba vysokoškolské vzdělání.

Služby krizové intervence se poskytují často bezplatně a jsou dostupné nonstop, a to i telefonicky. V Česku bezplatnou nonstop dostupnou telefonickou krizovou intervenci poskytuje pro děti a dospívající Linka bezpečí (116 111) a pro dospělé Linka první psychické pomoci (116 123). Existuje i specializovaná Linka seniorů od sdružení Elpida (800 200 007)-

V Česku existují centra pro krizovou intervenci v rámci psychiatrických nemocnic jako je třeba CKI v Psychiatrické nemocnici Bohnice nebo samostatných krizových zařízení v rámci sociálních služeb jako třeba pražské Krizové centrum RIAPS.

Co je to psychoterapie

Psychoterapie má řadu různých definic. Jedna z nich, kterou rád používá českých psycholog a psychoterapeut Jiří Růžička je, že psychoterapie je cesta ke svobodě. Psychické onemocnění totiž člověka znesvobodňuje. Kvůli úzkostem a fobiím nemůže je jeho svět omezen, kvůli depresi či depresivní náladě nemůže dělat to, co chce nebo potřebuje, kvůli vyhoření nemá energii na věci, které by v životě chtěl zažívat, kvůli poruše osobnosti jedná ve vztazích tak, že je to pro ty vztahy destruktivní, což ho samotného zraňuje atd.

American Psychiatric Association, která vydává i americký Diagnostický a statistický manuál (DSM) duševních poruch, používá definice, která zní:

„Psychoterapie je druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Psychoterapie může pomoci nejen zmírnit příznaky, ale také u některých typů psychoterapie pomoci identifikovat psychologické příčiny stavu, aby člověk mohl lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.

Mezi stavy, kterým může psychoterapie pomoci, patří zvládání stresových životních událostí, dopad traumatu, zdravotního onemocnění nebo ztráty, jako je úmrtí blízké osoby, a specifické duševní stavy, jako je deprese nebo úzkost. Existuje několik různých typů psychoterapie a některé typy mohou v určitých klinických situacích fungovat lépe. Psychoterapii lze použít v kombinaci s léky nebo jinými terapiemi.“

V psychoterapii se „léčí“ slovem a psychoterapeutickým vztahem. Některé psychoterapeutické směry (více ve 112. díle) ale připojují i nácviky různých technik a edukaci klienta, aby klient měl lepší nástroje např. na zvládání úzkostných stavů, nebo situací, kdy ho příliš zatíží jeho vlastní emoce. Kromě „terapie mluvením“ existují i expresivní formy psychoterapie, které zapojují umělecké výrazové prostředky, či psychoterapeutické směry pracující s tělem, které využívají např. speciální masáže (více ve 112. díle).

Kdo je to psychoterapeut

V Česku doposud, stejně jako u koučinku, neexistuje žádná zákonná definice toho, kdo je to psychoterapeut a jaké má mít vzdělání. Na tom ostatně neexistuje shoda ani mezi Českou psychoterapeutickou společností ČLS JEP sdružující psychoterapeuty ve zdravotnictví a Českou asociací pro psychoterapii sdružující stále větší část psychoterapeutů mimo zdravotnictví.

V Evropské unii je pro výkon psychoterapie obvykle potřeba kombinace vysokoškolského vzdělání a komplexního psychoterapeutického výcviku. Kupříkladu sousední Německo pak odlišuje psychoterapeuty lékaře (Psychotherapie), psychoterapeuty psychology (Psychologische Psychotherapie) a psychoterapeuty s jiným vysokoškolským vzděláním (Heilpraktiker für Psychotherapie).

V Česku bohužel současného stavu využívají někteří lidé, kteří se prohlásí za psychoterapeuty, protože „se jim to zjevilo jako vize“, nebo protože „vymysleli vlastní unikátní metodu, co rychle funguje“ apod. I když takováto „psychoterapie“ může paradoxně fungovat – při dodržení podmínek psychoterapeutického vztahu (viz níže) – může stejně tak klientovi i ublížit.

Opravdoví psychoterapeuté obvykle uvádí přesné informace o svém psychoterapeutickém vzdělání i o tom, jaký psychoterapeutický výcvik absolvovali, a to přímo na svém webu. Podstatnou výhodu v oblasti důvěryhodnosti mají v Česku psychoterapeuté ve zdravotnictví, kde vzdělání v psychoterapii ověřuje zdravotní pojišťovna při podpisu smlouvy s psychoterapeutem. Psychoterapeutů ve zdravotnictví je však bohužel podstatný nedostatek, a to proto, že podmínky pro získání této specializace jsou extrémně náročné (a podstatně náročnější, než tomu je v mnohých jiných evropských zemích). Proto třeba i řada psychiatrů a adiktologů jinak fungujících v systému veřejného či soukromého zdravotnictví, vykonává psychoterapii mimo zdravotnictví.

S čím zajít na psychoterapii a s čím na koučink

Málokteří psychoterapeuté používají placenou reklamu na sociálních sítích. U „koučů“ ale i opravdových koučů je to naopak velmi často používaný nástroj. Jak se ale zorientovat v tom, s čím zajít kam.

Koučink je poměrně účinný nástroj, který pomáhá lidem, kteří se cítí psychicky fit a potřebují se posunout v nějaké konkrétní oblasti. Koučink totiž nabízí řadu metod, často založených na humanistické psychoterapii, které mohou lidem pomoci podívat se na danou věc z různých úhlů i rozvinout svůj vlastní potenciál. Je ideální na témata jako:

Chci se připravit na maraton, co se běží za rok
Chci se připravit na změnu zaměstnání, kterou chci provést do konce roku
Chci se připravit na návrat do zaměstnání po rodičovské dovolené, který mě čeká za půl roku
Chci se během letoška zlepšit v řešení konfliktů uvnitř svého týmu
Potřebuji svůj tým připravit na organizační změny, které nás čekají v příštím roce
Potřebuji se připravit na předání své firmy profesionálnímu managementu atd.

Oproti tomu na psychoterapii má smysl jít:

Když trpím psychickým onemocněním, které mi diagnostikoval psychiatr nebo klinický psycholog
Když se mi nedaří zvládat stresové situace v mém životě
Když vnímám, že se potýkám s následky traumatu
Když se potýkám s následky ztráty blízké osoby (ať už úmrtím nebo rozchodem/rozvodem) a krizová intervence mi nepomohla (viz páteční post)
Když můj život negativně ovlivňují úzkosti, které mě v životě omezují
Když mě zatěžuje depresivní nálada, která můj život omezuje
Když mi v životě dlouhodobě není dobře, a nevím proč
Když mám problémy ve vztazích, které se mi opakují (a nechci je už mít)
Když se mi nedaří dosahovat svých cílů a nechápu proč
Když mě čeká něco těžkého/potkalo něco těžkého a nechci na to být sám

Zároveň humanisticky založení psychoterapeuté obvykle ovládají koučovací techniky, či rovnou mají certifikaci ICF nebo EMCC pro koučink. Je to proto, že koučink vychází z humanistické psychoterapie. Někteří psychoterapeuté vám proto mohou pomoci i s tématy vhodnými na koučink.

Co léčí v psychoterapii

V 50. letech minulého století se Carl Ransom Rogers spolu se svým kolegou Eugenem Gendelinem zavedli do psychoterapie vědecké metody zkoumání. Společně zkoumali, co se děje v rámci psychoterapie, že psychoterapie klientovi pomůže. Jejich výzkum ukázal, že to, co léčí, je psychoterapeutický vztah, ale pouze tehdy, jsou-li splněny určité podmínky.

Ty publikoval Carl Rogers v roce 1957 v časopise Journal of Consulting Psychology. Jeho článek nese název Nezbytné a postačující podmínky terapeutické změny osobnosti. Těch podmínek je šest a jsou nezávislé na psychoterapeutickém směru, kterého se psychoterapeut drží. První, druhá a šestá podmínka se dotýkají i klienta, zbylé tři jsou kladeny jen na terapeuta:

Dva lidé jsou spolu v psychologickém kontaktu
První člověk, kterého budeme nazývat klientem, je ve stavu inkongruence, je zranitelný a úzkostný
Druhý člověk, kterého budeme nazývat terapeutem, je v rámci vztahu ve stavu kongruence a integrovanosti.
Terapeut vůči klientovi zažívá bezpodmínečné pozitivní přijetí.
Terapeut empaticky chápe vnitřní referenční rámec klienta a snaží se mu tuto zkušenost zprostředkovat.
Sdělení empatického porozumění a bezpodmínečného pozitivního vztahu terapeuta klientovi je dosaženo aspoň v minimální míře.

Český psycholog a psychoterapeut prof. Jan Vymětal spatřoval v psychoterapii ještě další tři účinné faktory:

situaci – jak jsou nastavená sezení, event. kde probíhají, domlouvání termínů, rušení termínů, struktura a její pevnost a ošetření bezpečí ve vztahu apod.
osobnost terapeuta – vedle Rogersových nároků na psychoterapeuta (empatie, kongruence a bezpodmínečné pozitivní přijetí klienta) je důležité i to, aby psychoterapeut klientovi terapeut lidsky sednul, a je vhodné i aby byl zkušený v oblasti, kterou klient řeší. Navíc je důležité, aby měl dobrou psychohygienu, vlastní supervizi event. intervizi a dobrou svoji vlastní záchytnou síť.
osobnost klienta – zejména jeho motivace ke změně, ale i podmínky, ve kterých klient žije, dalšího jeho sociální vztahy apod.