Co to vlastně je rodičovská strategie? A proč se vyplatí nějakou mít? Tomu se věnoval pátý díl našeho podcastu 13 hříchů rodičovství – Jak z toho ven. Řekli jsme si vše podstatné, včetně třeba toho, jak takovou rodičovskou strategii vybudovat. Více se dočete i v tomto článku.
Proč k rodičovství přistupovat strategicky
Rodičovství je velmi dlouhodobý projekt. Pro mnohé z nás ten vůbec nejdelší v našem životě. Řada z nás ví naprosto přesně, co dítě chce naučit (např. užívat si života, děkovat, umět si budovat pevné přátelské vztahy, být šťastné), a co si přeje, aby nedělalo (např. nepřecházet bez rozhlédnutí, nebít sourozence, nekrást, nelhat, nefetovat). Často je toho však víc, mnohem víc.
Věda ukazuje, že je účelné učit věci dítě postupně. Důležité je také to, abychom si při výchově neprotiřečili a sami s ní jednali v souladu (např. „Nekuř, protože je to nezdravé“ se dítě nedá naučit, pokud sami kouříte). Existuje velké množství vědecky ověřených nástrojů, které si postupně budeme spolu procházet, které dokáží dítě naučit to, co považujeme pro jeho život za důležité. Jen nejdřív potřebujeme vědět, co přesně to je.
A k tomu právě slouží strategie rodičovství. Definovat si, co chceme dítěti dát do života. Jakého z něj chceme vychovat člověka. Co chceme, aby si v životě zažívalo – např. šťastné, sebevědomé, fyzicky i psychicky zdravé, se zodpovědností za sebe, schopností vytvářet si pevné přátelské vztahy. Z této dlouhodobé vize, která určí směr naší výchovy, se postupně budou vytvářet střednědobé a krátkodobé cíle naší výchovy. Výhodou navíc je, že otevření diskuse o strategii výchovy je zároveň nástrojem, jak se na ní shodnout s partnerem.
Strategický přístup k rodičovství má několik výhod:
• strategie určuje směr, kterým se naše výchova bude ubírat
• ze strategie vyplývá i pořadí kroků (chování), které dítě budeme učit
• strategie nám umožňuje některé kroky udělat včas z pohledu vývoje mozku dítěte (např. výuka cizích jazyků, podpora talentů a zájmů dítěte v umění či sportu)
• strategie nám umožňuje vybrat dítěti pro něj vhodné vzdělání a přístup ze strany vzdělávacích institucí a kroužků
• strategie a cíle, kterých chceme dosáhnout, nám umožňují provádět drobná každodenní rozhodnutí na základě toho, zda jsou s ní v souladu, či nikoliv.
A nezapomeňte – každá strategie se průběžně upravuje 😉
Jak na strategii
Strategický management je obor, který vznikl na základě pozorování vývoje firem a toho, co jim pomáhalo k úspěchu. Firmy se chovají jen tak, jak se chovají lidé v nich. Proto je dobré zkusit se i v rodičovství právě u strategického managementu inspirovat, a to onou strategií.
Ta stojí na několika základních pilířích:
Mise – o co se chcete při své rodičovské výchově snažit? Co má být cíl? Jaké dítě si přejete vychovat? Např. Walt Disney, když začínal, měl misi We want to make people happy, tj. chceme dělat lidi šťastnými. Mise určuje směr.
Hodnoty – čeho se chcete na cestě za naplňováním své mise držet? U rodičovství takovou hodnotou může být např. dodržovat práva dětí (viz předchozí díly podcastu).
Hodnoty a mise vám pomohou v každodenním rozhodování, když si zrovna nebudete jistí.
Strategický plán – Co je cílem mého snažení? Co k tomu potřebuji? Čemu se musím vyhnout? Jaké dílčí kroky k tomu vedou? Které cíle potřebuji naplnit pro naplnění své mise?
Taktický plán – Co konkrétního budu potřebovat k dosažení daného strategického cíle? Jaké kroky k němu vedou? Co k tomu potřebuji? Čemu se musím vyhnout? Jak budu vyhodnocovat svůj posun k danému strategickému cíli?
Operativní plán – Co potřebuji udělat tento týden/měsíc/kvartál pro to, abych se přiblížil splnění danému taktickému cíli? Jak budu vyhodnocovat, jestli se posouvám, nebo ne? Co může moji cestu zhatit? Co mi naopak může pomoct?
To ale není vše. Zatímco mise a hodnoty bývají obvykle dlouhodobě pevné a neměnné, cíle se mění. Strategické nejméně, taktické více a operativní poměrně často. Proto existuje něco, čemu říkáme PDCA cyklus od anglického Plan (plánuj), Do (dělej), Check (vyhodnoť), Act (jednej, a to na základě zjištěných dat). Výsledkem jednání je pak obvykle úprava a někdy i změna plánu, pak jeho realizace a pořád dokola.
K „Do“ potřebujeme vždy nástroje. V rodičovské výchově víme bezpečně, které to jsou, a ty si začneme představovat v dalších dílech našeho podcastu.
Jak hájit svoji výchovu
Ať už jste se rozhodli své dítě vychovávat jakýmkoliv způsobem a s jakýmkoliv záměrem či rodičovskou strategií, je stoprocentně jisté, že narazíte na někoho, kdo vaši výchovu nebude schvalovat. Důvody k tomu se vcelku opakují:
– děláte to jinak než já, a tudíž to není „normální“.
– děláte to jinak než já (zejména jakožto váš rodič), takže kritizujete moji výchovu
– vaše dítě se chová jinak, než já považuji za přípustné, takže jste ho vychovali špatně.
Řadě rodičů kritika jejich výchovných metod, zejména pak od blízkých přátel, sourozenců, vlastních rodičů nebo prarodičů působí nemalé utrpení. Mnoho lidí najednou cítí potřebu se obhajovat, v řadě lidí to vyvolá intenzivní pocity vzteku. Důvody jsou k tomu v zásadě dva. U lidí, kteří nemají výchovný efekt na vaše děti – přátelé, kolegové, vzdálenější rodina – je zraňující to, že někdo kritizuje moji výchovu, tedy něco, kde se já někdy až extrémně snažím (a čím extrémněji se snažím, tím bolestivější to je) „vše udělat dobře“. A u lidí, kteří mají výchovný efekt na vaše děti – typicky vaši rodiče – je to i strach z toho, aby se vašim dětem nedělo totéž, co vám.
Co s tím? Když máte vlastní rodičovskou strategii, pak víte, které výchovné kroky proč děláte. Kritika jednotlivých kroků, když někdo nezná jejich účel, je irelevantní, tolik se nás nedotýká. Zároveň je zřejmé, že někdo jiný svými výchovnými kroky u svých dětí může sledovat záměr, který my neznáme. A s (pra)rodiči? Tam někdy pomáhá vysvětlit, proč něco pro své děti (ne)chceme tak či onak, anebo přijmout taková opatření, aby naši (pra)rodiče svou výchovou naše děti negativně neovlivňovali. Na druhou stranu je potřeba přijmout, že archetipální role babičky/dědečka je svým vnoučatům „dopřávat“ něčeho, po čem touží, a co my třeba nechceme, aby naše měly tak často (např. sladkosti, televize apod.). Na konci dne vždy záleží také na nějaké míře.
A pokud máte se svými rodiči časté vyhrocené spory na téma výchova, vřele doporučujeme knihu od Niny Brown Když narcisté zestárnou.
Poslechněte si náš podcast
Pro další informace
Blog prof. Alana Kazdina alankazdin.com/blog/
Alan Kazdin, The Everyday Parenting Toolkit: The Kazdin Method for Easy, Step-by-Step, Lasting Change for You and Your Child
Alan Kazdin, The Kazdin Method for Parenting the Defiant Child
Nina W. Brown, Když narcisté zestárnou
Vědecké publikace prof. Alana Kazdina
CDC, Adverse Childhood Experiences
NHS, Adverse Childhood Experiences and Attachment
BOULLIER, Mary a Mitch BLAIR. Adverse childhood experiences. Paediatrics and Child Health [online]. 2018, 28(3), 132-137 [cit. 2022-03-02]. ISSN 17517222. Dostupné z: doi:10.1016/j.paed.2017.12.008